4 C 41/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 006 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky celkem 6 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě které žalovaný čerpal částku 6 000 Kč, avšak ji v rozporu se smlouvou nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na společnost právnická osoba, která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 006 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Na výzvu soudu se žalobkyně vyjádřila tak, že nedisponuje podklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o revolvingovém úvěru, standartních podmínek smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice a obchodních podmínek žalobkyně soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela elektronicky se společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) ujednání, ve kterém se právnická osoba zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splatit a zaplatit úroky (úroková sazba 8,5 % měsíčně) a příslušné poplatky (poplatek za čerpání ve výši 12,5 %) tak, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách (minimálně 12,5 % nesplaceného úvěru). Z platební informace: výpis z účtu vyplývá, že žalovaný dne 13. 1. 2017 čerpal částku 6 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost právnická osoba, která ji následně postoupila na žalobkyni.

11. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, a to včetně úroku a poplatků. Žalovaný čerpal částku 6 000 Kč, a byl proto v souladu se smluvním ujednáním povinen tuto částku vrátit. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. právnická osoba tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku žalované uhradit. právnická osoba však na výzvu soudu nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. Jelikož právnická osoba poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 6 000 Kč. A to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, je výpis z účtu, dle kterého je datum splatnosti 12. 2. 2017, žalovaný tak byl povinen dlužno částku uhradit v této době. Pokud tak neučinil, dostal se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč až od 13. 5. 2017, a proto byl soudem takto přiznán, Vzhledem k tomu, že právnická osoba před poskytnutím úvěru neposoudila úvěrushopnost žalovaného, je žalovaný dle ustanovení § 87 odst. 1 uhradit pouze poskytnutou jistinu, a proto byl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 2 006 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč zamítnut.

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení, vzhledem k tomu, že však úspěch žalovaného byl pouze v poměrně nepatrné části, postupoval soud tak, jako by byla žalobkyně zcela úspěšná. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst.

1. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Dále žalobkyni náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu za DPH ve výši 189 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.