4 C 41/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 006 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky celkem 6 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], na základě které žalovaný čerpal částku 6 000 Kč, avšak ji v rozporu se smlouvou nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 006 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Na výzvu soudu se žalobkyně vyjádřila tak, že nedisponuje podklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o revolvingovém úvěru, standartních podmínek smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice a obchodních podmínek žalobkyně soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela elektronicky se společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splatit a zaplatit úroky (úroková sazba 8,5 % měsíčně) a příslušné poplatky (poplatek za čerpání ve výši 12,5 %) tak, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách (minimálně 12,5 % nesplaceného úvěru). Z platební informace: výpis z účtu vyplývá, že žalovaný dne 13. 1. 2017 čerpal částku 6 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni.

11. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, a to včetně úroku a poplatků. Žalovaný čerpal částku 6 000 Kč, a byl proto v souladu se smluvním ujednáním povinen tuto částku vrátit. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. [právnická osoba] tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku žalované uhradit. [právnická osoba] však na výzvu soudu nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. Jelikož [právnická osoba] poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 6 000 Kč. A to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, je výpis z účtu, dle kterého je datum splatnosti 12. 2. 2017, žalovaný tak byl povinen dlužno částku uhradit v této době. Pokud tak neučinil, dostal se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč až od 13. 5. 2017, a proto byl soudem takto přiznán, Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] před poskytnutím úvěru neposoudila úvěrushopnost žalovaného, je žalovaný dle ustanovení § 87 odst. 1 uhradit pouze poskytnutou jistinu, a proto byl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 2 006 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč zamítnut.

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení, vzhledem k tomu, že však úspěch žalovaného byl pouze v poměrně nepatrné části, postupoval soud tak, jako by byla žalobkyně zcela úspěšná. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst.

1. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Dále žalobkyni náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu za DPH ve výši 189 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.