4 C 46/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 941 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 9 941 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 313 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 857,69 Kč, s úrokem ve výši 19,00 % ročně z částky 6 834,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 834,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 941 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřel dne 7. 2. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 51 841 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 364 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,00 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 11 727 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 29 750 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 100 týdenních splátkách ve výši 1 019 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 1. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 29. 8. 2018. Žalobkyně požaduje úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky do zaplacení a dále úroku za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 19,00 % ročně z neuhrazené jistiny ode dne 9. 1. 2016 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 9 941 Kč (dlužnou jistinu ve výši 6 834,17 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 106,83 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 5 313 Kč (úrok ve výši 19,00 % ročně z částky 6 834,17 Kč od 9. 1. 2016 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 857,69 Kč (úrok ve výši 9,00 % ročně z částky 6 834,17 Kč od 6. 9. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 19,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 834,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,00 % ročně z dlužné částky ve výši 6 834,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dne 15. 4. 2021 doplnila žalobu, když uvedla, že žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 91 941 Kč, přičemž částka 48 734,17 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a částka 43 165,83 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Nesplacený sjednaný poplatek ve výši 3 106,83 Kč (tj. 51 841 Kč 48 734,17 Kč) se skládá z nezaplaceného úroku ve výši 151,32 Kč, neuhrazené částky za administrativní činnost ve výši 835,63 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 119,88 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých od žalovaného v zákaznické kartě. Žalobkyně však uvedla, že nemá zákaznickou kartu ani další doklady o úvěruschopnosti žalovaného aktuálně k dispozici.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Dle ustanovení § 1991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 2. 2014 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, dle kterého mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 51 841 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 101 841 Kč. Poplatek ve výši 51 841 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 10 364 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 11 727 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 29 750 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že si zvolil hotovostní režim splátek a je srozuměn s tím, že hotovostní režim splátek představuje volitelnou složku zápůjčky. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 101 841 Kč v hotovosti ve 100 týdenních splátkách ve výši 1 019 Kč (poslední splátka ve výši 960 Kč), když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období do rukou osoby uvedené v čl. 17 smluvních podmínek (oprávněného zástupce nebo zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný svým podpisem potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky při uzavření smlouvy v místě jejího bydliště. Dle čl. 4 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby při 100 splátkách 19,00 % ročně. Výpůjční úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle čl. 6 smluvních podmínek je žalovaný povinen platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce [právnická osoba] v místě jejího bydliště. Dle čl. 20 smluvních podmínek se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 91 941 Kč, když poslední částka ve výši 1 500 Kč byla uhrazena dne 29. 8. 2018.

10. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 51 841 Kč, který se skládá z úroku, poplatku za administrativní činnost a nákladů za hotovostní režim splátek. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 101 841 Kč ve 100 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když uhradil pouze 91 941 Kč.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 7. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl žalovaný rovněž doložit (např. výplatní páskou, výměrem dávek) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku žalobkyni uhradit. Žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného posoudila, když nedoložila zákaznickou kartu, ve které měly být údaje pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zaznamenány. Soudu je pak z jeho činnosti známo, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy celkem čtyři vyživovací povinnosti a řadu dluhů, které byly exekučně vymáhány. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak získal majetkový prospěch ve výši 50 000 Kč bez platného důvodu, a byl proto povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Jelikož byla smlouva o zápůjčce neplatná, je neplatné i ujednání o zaplacení poplatku ve výši 51 841 Kč, a žalovaný jej není povinen platit. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 91 941 Kč a dluh žalovaného tak byl zcela uhrazen. Je tedy zřejmé, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátil a navíc zaplatila o 41 941 Kč více, než mu bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni proto nepřiznal ani smluvní ani zákonný úrok.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.