4 C 50/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 13 795,97 Kč s příslušenstvím

I. Soud řízení co do částky 453,75 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 450 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Návrh žalobkyně se co do částky 6 345,90 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 819,32 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 7 590,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení přesahujících zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 795,97 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala částku 8 000 Kč vrátit a zaplatit úplatu 7 233 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 444 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši ve výši 2 358 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 8. 2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 26. 6. 2019. Žalovaná celkem uhradila částku 550 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 13 795,97 Kč (dlužnou jistinu ve výši 7 590,20 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 6 205,77 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 819,32 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 7 590,20 Kč od 7. 8. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 125,88 Kč (úrok ve výši 10,00 % ročně z částky 7 590,20 Kč od 4. 7. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 590,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 7 590,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně dne 10. 3. 2022 doplnila své podání tak, že má za to, že [právnická osoba] s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých od žalované (poštovní poukázky) a z insolvenčního rejstříku, když [právnická osoba] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované ohledně jejich příjmů a výdajů v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem uhradila pouze částku 550 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 140,20 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část ve výši 409,80 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny.

3. Žalobkyně dne 30. 3. 2022 doručila soudu podání, ve kterém vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 453,75 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, kdy nadále požaduje na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení pouze částku 672,13 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

6. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. S ohledem na učiněný procesní úkon žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby) postupoval soud podle ustanovení § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, tedy co do částky 453,75 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku, zastavil, neboť není dána žádná okolnost, která by částečnému zastavení řízení bránila. S ohledem na skutečnost, že ve věci dosud nebylo zahájeno jednání, nevyžadoval soud dle ustanovení § 96 odst. 4 souhlas žalované s částečným zpětvzetím návrhu. Předmětem řízení tak zůstává kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 672,13 Kč.

14. Ze zákaznické karty ze dne 13. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o částku 6 000 Kč, uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, není zaměstnána a je v domácnosti (MD). Ke svým příjmům uvedla, že má čistý příjem ve výši 12 311 Kč a další příjem ve výši 3 000 Kč (celkový příjem ve výši 15 311 Kč), její odhadované měsíční výdaje činí 3 600 Kč. Z poštovních poukázek bylo zjištěno, že v dubnu 2019 jí bylo úřadem práce vyplaceno na dávkách 14 588 Kč a v květnu 2019 jí byla vyplacena částka 10 034 Kč. Z centrální evidence exekucí soud zjistil, že proti žalované bylo v roce 2013 zahájeno jedno exekuční řízení, v roce 2015 také jedno exekuční řízení, které dosud nebylo skončeno.

15. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 13. 6. 2019 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 233 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 15 233 Kč. Poplatek ve výši 7 233 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 431 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 444 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 15 233 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč (poslední splátka ve výši 247 Kč). Zápůjční úroková sazba činí 29,00 % ročně a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 246,19 %. Dle čl. 3 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) pojistné, bylo-li sjednáno, 3) splatný poplatek, 4) splatná jistina zápůjčky, 5) splatné sankční poplatky, 6) nesplatná část jistiny a 7) nesplatná část poplatku. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná na tuto smlouvu celkově zaplatila částku pouze 550 Kč dne 26. 6. 2019, kdy dle žalobkyně zůstatek na jistině činí 7 591,20 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek str. [anonymizováno], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 11. 2021, včetně dodejky vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a to nejpozději do 24. 11. 2021 a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání.

16. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [právnická osoba] po sdělení žalované o svých poměrech, uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7 233 Kč, který se skládá z úroku, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkově tak měla žalovaná vrátit částku 15 233 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela, když celkem uhradila pouze 550 Kč. 17. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 13. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalovaná [právnická osoba] ke svým příjmům sdělila, že má čistý příjem ve výši 15 311 Kč, avšak přiloženými poštovními poukázkami byl doložen příjem pouze ve výši 14 588 Kč (duben 2019) a 10 034 Kč (květen 2019). Průměrná hrubá měsíční mzda 34 105 Kč, příjmy žalované tak byly značně podprůměrné. Své výdaje žalovaná vyčíslila na částku 3 600 Kč. Dle soudu je však zcela absurdní, aby žalovaná, která je svobodná, bydlí v nájmu a má vyživovací povinnost k nezletilému dítě měla výdaje pouze 3 600 Kč, když pouhé nájemné tuto částku standardně přesahuje. I pokud by žalovaná nájemné nehradila, lze si jen těžko představit, že by za stravu, léky, hygienické potřeby a ošacení pro sebe a své dítě hradila méně, než 3 600 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, v uvedeném případě se však o dostatečné a přiměřené informace nejednalo, když [právnická osoba] zcela rezignoval na jakékoli kritické posouzení údajných výdajů žalované, a mechanicky se spokojil pouze s tím, že žalovaná nějaké výdaje uvedla. [právnická osoba] tak dle soudu vůbec neposupoval s odbornou péčí, když akceptoval uváděné výdaje za dvě osoby ve výši 3 600 Kč, neboť mu muselo být zřejmé, že se nejedná o částku běžně odpovídající nákladům jedné dospělé osoby a jednoho dítěte. [právnická osoba] měl projevit větší míru opatrnosti a pečlivěji posoudit příjmy a skutečné výdaje žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech“. [právnická osoba] se rovněž nezabýval tím, jakým způsobem žalovaná plnila dosavadní dluhy, když si z centrální evidence exekucí neověřil, že na žalovanou byly v době uzavření smlouvy o zápůjčce vedeny dvě exekuční řízení. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak byla dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, pouze poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, avšak uhradila pouze 550 Kč, zbývá tedy uhradit 7 450 Kč. Tuto částku má žalovaná vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná je v řízení nečinná a nenamítala nic proti době plnění uvedené ve smlouvě, byla povinna dlužnou částku vrátit do 6. 8. 2020. Jestliže žalovaná v této lhůtě peněžité prostředky nevrátila, dostala se do prodlení a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna z částky 7 450 Kč zaplatit zákonný úrok z prodlení od 7. 8. 2020 do zaplacení. Soud pak žalobu co do částky 6 345,90 Kč zamítl (tj. 13 795,97 Kč – 7 450 Kč = 6 345,90 Kč), neboť žalobkyni vzhledem k neposouzení úvěruschopnosti žalované nic víc než úhrada jistiny nenáleží. Ze stejného důvodu soud zamítl i požadavek na úhradu smluvního úroku ve výši 29,00 % ročně a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení žalobkyni přiznaný.

18. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého má-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná (počítáno včetně příslušenství pohledávky), které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.