4 C 50/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta LL.M. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 006,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne datum domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Na základě této úvěrové smlouvy žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost splátky byla vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, první splátka byla splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaná v průběhu trvání závazkového vztahu načerpala částku částka a celkově uhradila částka.

2. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, neboť žalovaná úvěr řádně a včas nehradila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka. Na příslušenství pak žalobkyně požaduje částka na zůstatku nesplacených úroků ke dni datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka za dobu od 15 1. 2025 do 7 4. 2025 z částky částka, a dále od datum do zaplacení úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyně dluh neuhradila.

3. Schopnost žalované úvěr splácet byla dle žalobkyně řádně zkoumána na základě informací od žalované, a zkoumání, zda má žalovaná úvěr u dalších společností prostřednictvím registru NRKI, ze které vyplynulo, že žalovaná nikdy nebyla v postavení dlužníka vůči institucionálnímu věřiteli, dále provedla žalobkyně její lustraci v registrech SOLUS, CEE a ISIR, ve kterých nebyla nalezena. Žalobkyně provedla výpočet maximálního limitu měsíční splátky žalované, kdy zjišťovala, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava..) včetně výdajů na již existující závazky, bude žalovaná schopna úvěr splácet, a došla k závěru, že ano.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl soud na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze smlouvy Šikovný účet – revolvingový úvěr č.: hodnota bylo zjištěno, že jako zákazník je identifikována žalovaná, smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, podpis žalované byl nahrazen kódem Anonymizováno, zřejmě zaslaným SMS zprávou, na tel. č. tel. číslo dne datum. Výše prvního čerpání byla částka na zboží Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaná se zavázala částku uhradit ve 30 splátkách po částka, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná uvedla, že je Anonymizováno, má vyživovací povinnost k Anonymizováno Anonymizováno, bydlí v podnájmu, zdrojem hlavního příjmu je mateřská dovolená, její čistý měsíční příjem je částka, příjem ostatních členů domácnosti, které blíže nespecifikovala, je částka, výdaje na bydlení má částka, splátky všech úvěrů jsou částka a ostatní výdaje částka.

6. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně vypočítala MLS klienta z příjmu částka, životního minima dospělého člena domácnosti částka, splátkám jiným společnostem částka, splátkám žalobkyni částka, bufferu MLSu žadatelky částka a splátce schváleného úvěru ve výši částka na výslednou částku částka. Dále vypočítala MLS domácnosti žadatelky dle příjmu žadatelky částka, příjmu ostatních členů domácnosti částka, výdaji na úvěry částka, měsíčním výdajům na bydlení částka, životní minimum členů domácnosti částka, měsíčním výdajům na ostatní ve výši částka a s výší splátky schváleného úvěru částka na výsledných částka (soud dospěl k částce částka i se započtením nákladů částka).

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dne datum čerpala částka na nákup zboží na splátky u www.Anonymizováno.Anonymizováno, hradila na splátky různé částky, počínaje splátkou částka, následujíce úhradami částka, částka, částka, kdy od druhé plánované splátky (datum) již žalovaná nehradila řádně, včas a v plné výši sjednané splátky, kdy opětovně dočerpávala další částky (v celkovém součtu částka). Uhradila tak datum částku částka, datum částku částka, datum částku částka, datum částku částka a dne datum částku částka. Celkově tedy žalovaná načerpala částka a uhradila částka.

8. Z výzvy ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně po žalované požadovala splacení celého úvěru ve výši částka nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši částka.

10. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

14. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne datum.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

22. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s její tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované je dáno již tím, že si údaje o příjmech, nákladech a výdajích žalované jakožto i osob žijících se žalovanou ve společné domácnosti od žalované neobstarala a celou úvěruschopnost žalované posoudila jen pro formu. Žalobkyně si od žalované ničeho nevyžádala, zejména třeba výpis z účtu, potvrzení příjmu osoby spolužijící (když vycházela z předpokladu, že je to 1 dospělá osoba), vztah žalované a osoby spolužijící (jedná se o partnera žalované, rodiče, nebo náhodnou spolužijící kamarádku, která se podílí platbou na polovině nájemného a inkasa, ale se žalovanou netvoří společnou domácnost s povinností přispívat na další náklady žalované, a jejího nezletilého dítěte). Žalobkyně předpokládala, že nejméně 2 dospělým osobám a 1 nezletilému dítěti ve „společné“ domácnosti měsíčně na všechny výdaje v roce 2023 postačuje částka, kdy k této částce žalovaná již hradila splátku částka na jiném úvěru. Další náklady na stravu, pleny, ošacení nezletilého dítěte (ročník 2013) nebyly pro výpočty žalobkyně vůbec vzaty do úvahy. Přitom nahlédnutím do spisu spisová značka Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaná uváděla, že žije s nezletilým dítětem sama v podnájmu, otec dítěte na dítě před podáním návrhu na určení výživného ničím nepřispíval, žalovaná pobírá jen dávky rodičovského příspěvku (v roce 2023 činil částka, který si mohla rozložit maximálně do měsíčních částek po částka), příspěvek na bydlení, přídavky na dítě, kdy před otěhotněním pracovala po dobu 2 týdnů, jelikož před tím dokončila studium na střední škole.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalované, jakož i složení a příjmy a výdaje celé domácnosti, nebyly dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí těchto finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

25. Žalovaná již před podáním žaloby zaplatila celkem částku částka a vzhledem k tomu, že smlouva o revolvingovém úvěru byla posouzena jako absolutně neplatná, žalovaná se o částku částka bezdůvodně obohatila. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku částka, soud proto žalovanou k zaplacení této částky zavázal. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalované nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (načerpané částky) ve lhůtě, která byla žalované poskytnuta ve výzvě ze dne datum, v délce lhůty k zaplacení 14 dnů od sepsání výzvy, jež marně uplynula dnem datum, vznikla tak žalované povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky nevráceného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to ode dne následujícího, tedy od datum, do zaplacení.

26. Pokud jde tedy o částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení částka, kapitalizovaný úrok částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky částka + částka kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + částka kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně (částka) a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (částka), tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši částka, přičemž úspěšná byla co do částky částka + zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení (částka), tedy částka, tj. v rozsahu pouze 44,15 %, tedy ve věci byla poměrně úspěšná žalovaná, které by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 11,7 %. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinila. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalované, která nikterak nesdělila, že by nebylo v jejích možnostech uvedenou částku vrátit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.