4 C 50/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta LL.M. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 006,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Na základě této úvěrové smlouvy žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost splátky byla vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, první splátka byla splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaná v průběhu trvání závazkového vztahu načerpala částku , částka, a celkově uhradila , částka, .

2. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , neboť žalovaná úvěr řádně a včas nehradila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Na příslušenství pak žalobkyně požaduje , částka, na zůstatku nesplacených úroků ke dni , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, za dobu od 15 1. 2025 do 7 4. 2025 z částky , částka, , a dále od , datum, do zaplacení úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, . Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyně dluh neuhradila.

3. Schopnost žalované úvěr splácet byla dle žalobkyně řádně zkoumána na základě informací od žalované, a zkoumání, zda má žalovaná úvěr u dalších společností prostřednictvím registru NRKI, ze které vyplynulo, že žalovaná nikdy nebyla v postavení dlužníka vůči institucionálnímu věřiteli, dále provedla žalobkyně její lustraci v registrech SOLUS, CEE a ISIR, ve kterých nebyla nalezena. Žalobkyně provedla výpočet maximálního limitu měsíční splátky žalované, kdy zjišťovala, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava..) včetně výdajů na již existující závazky, bude žalovaná schopna úvěr splácet, a došla k závěru, že ano.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl soud na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze smlouvy Šikovný účet – revolvingový úvěr č.: , hodnota, bylo zjištěno, že jako zákazník je identifikována žalovaná, smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, podpis žalované byl nahrazen kódem , Anonymizováno, , zřejmě zaslaným SMS zprávou, na tel. č. , tel. číslo, dne , datum, . Výše prvního čerpání byla , částka, na zboží , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala částku uhradit ve 30 splátkách po , částka, , vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná uvedla, že je , Anonymizováno, , má vyživovací povinnost k , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bydlí v podnájmu, zdrojem hlavního příjmu je mateřská dovolená, její čistý měsíční příjem je , částka, , příjem ostatních členů domácnosti, které blíže nespecifikovala, je , částka, , výdaje na bydlení má , částka, , splátky všech úvěrů jsou , částka, a ostatní výdaje , částka, .

6. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně vypočítala MLS klienta z příjmu , částka, , životního minima dospělého člena domácnosti , částka, , splátkám jiným společnostem , částka, , splátkám žalobkyni , částka, , bufferu MLSu žadatelky , částka, a splátce schváleného úvěru ve výši , částka, na výslednou částku , částka, . Dále vypočítala MLS domácnosti žadatelky dle příjmu žadatelky , částka, , příjmu ostatních členů domácnosti , částka, , výdaji na úvěry , částka, , měsíčním výdajům na bydlení , částka, , životní minimum členů domácnosti , částka, , měsíčním výdajům na ostatní ve výši , částka, a s výší splátky schváleného úvěru , částka, na výsledných , částka, (soud dospěl k částce , částka, i se započtením nákladů , částka, ).

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dne , datum, čerpala , částka, na nákup zboží na splátky u www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , hradila na splátky různé částky, počínaje splátkou , částka, , následujíce úhradami , částka, , , částka, , , částka, , kdy od druhé plánované splátky (, datum, ) již žalovaná nehradila řádně, včas a v plné výši sjednané splátky, kdy opětovně dočerpávala další částky (v celkovém součtu , částka, ). Uhradila tak , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkově tedy žalovaná načerpala , částka, a uhradila , částka, .

8. Z výzvy ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně po žalované požadovala splacení celého úvěru ve výši , částka, nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši , částka, .

10. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

14. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

22. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s její tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované je dáno již tím, že si údaje o příjmech, nákladech a výdajích žalované jakožto i osob žijících se žalovanou ve společné domácnosti od žalované neobstarala a celou úvěruschopnost žalované posoudila jen pro formu. Žalobkyně si od žalované ničeho nevyžádala, zejména třeba výpis z účtu, potvrzení příjmu osoby spolužijící (když vycházela z předpokladu, že je to 1 dospělá osoba), vztah žalované a osoby spolužijící (jedná se o partnera žalované, rodiče, nebo náhodnou spolužijící kamarádku, která se podílí platbou na polovině nájemného a inkasa, ale se žalovanou netvoří společnou domácnost s povinností přispívat na další náklady žalované, a jejího nezletilého dítěte). Žalobkyně předpokládala, že nejméně 2 dospělým osobám a 1 nezletilému dítěti ve „společné“ domácnosti měsíčně na všechny výdaje v roce 2023 postačuje , částka, , kdy k této částce žalovaná již hradila splátku , částka, na jiném úvěru. Další náklady na stravu, pleny, ošacení nezletilého dítěte (ročník 2013) nebyly pro výpočty žalobkyně vůbec vzaty do úvahy. Přitom nahlédnutím do spisu , spisová značka, Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaná uváděla, že žije s nezletilým dítětem sama v podnájmu, otec dítěte na dítě před podáním návrhu na určení výživného ničím nepřispíval, žalovaná pobírá jen dávky rodičovského příspěvku (v roce 2023 činil , částka, , který si mohla rozložit maximálně do měsíčních částek po , částka, ), příspěvek na bydlení, přídavky na dítě, kdy před otěhotněním pracovala po dobu 2 týdnů, jelikož před tím dokončila studium na střední škole.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalované, jakož i složení a příjmy a výdaje celé domácnosti, nebyly dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí těchto finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

25. Žalovaná již před podáním žaloby zaplatila celkem částku , částka, a vzhledem k tomu, že smlouva o revolvingovém úvěru byla posouzena jako absolutně neplatná, žalovaná se o částku , částka, bezdůvodně obohatila. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku , částka, , soud proto žalovanou k zaplacení této částky zavázal. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalované nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (načerpané částky) ve lhůtě, která byla žalované poskytnuta ve výzvě ze dne , datum, , v délce lhůty k zaplacení 14 dnů od sepsání výzvy, jež marně uplynula dnem , datum, , vznikla tak žalované povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky nevráceného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to ode dne následujícího, tedy od , datum, , do zaplacení.

26. Pokud jde tedy o částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, + , částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + , částka, kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně (, částka, ) a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (, částka, ), tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši , částka, , přičemž úspěšná byla co do částky , částka, + zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení (, částka, ), tedy , částka, , tj. v rozsahu pouze 44,15 %, tedy ve věci byla poměrně úspěšná žalovaná, které by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 11,7 %. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinila. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalované, která nikterak nesdělila, že by nebylo v jejích možnostech uvedenou částku vrátit.