4 C 53/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 617 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 5 617 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 787,56 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 518,45 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 3 321,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 321,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 617 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřel dne 27. 1. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 3. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 7. 12. 2017. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 5 617 Kč (dlužnou jistinu ve výši 3 321,91 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 2 295,09 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 787,56 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 3 321,91 Kč od 24. 3. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 518,45 Kč (úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 3 321,91 Kč od 31. 3. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 321,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 3 321,91 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dne 23. 4. 2021 doplnila žalobu, když uvedla, že žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 13 300 Kč, přičemž částka 6 651,91 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a částka 6 678,09 byla použita na částečnou úhradu jistiny. Nesplacený sjednaný poplatek ve výši 2 295,09 Kč se skládá z nezaplaceného úroku ve výši 181,27 Kč, neuhrazené částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 806,62 Kč a nesplacené části poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 307,20 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých od žalovaného v zákaznické kartě (z výměry o přiznání dávky od [měsíc] [rok]) a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 1991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 27. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 40 000 Kč s tím, že uvedl své osobní údaje, sdělil, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je nezaměstnaný s příjmem 7 536 Kč (doloženo rozhodnutím o přiznání dávky z [měsíc] [rok]), jako ostatní příjmy uvedl částku 9 000 Kč a další příjmy domácnosti 19 000 Kč, celkové příjmy tak byly vypočteny na 35 536 Kč, své odhadované měsíční výdaje žalovaný vyčíslil na částku 3 500 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce – [název] v hotovosti [číslo] ze dne 27. 1. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, dle kterého mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 8 917 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 8 917 Kč. Poplatek ve výši 8 917 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 720 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 408 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že si zvolil zápůjčku [název] v hotovosti s týdenním režimem. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 18 917 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč), když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období do rukou osoby uvedené v čl. 15 smluvních podmínek (oprávněného zástupce nebo zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný svým podpisem potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky při uzavření smlouvy v místě jejího bydliště. Zápůjční úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Při sjednání úhrady celkové dlužné částky v 60 týdenních splátkách činí výše zápůjční úrokové sazby 29,00 % ročně. Dle čl. 1 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, je předmětem této smlouvy poskytnutí neúčelové zápůjčky s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Dle čl. 10 smluvních podmínek, v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové částky, má [právnická osoba] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové částky. Toto právo může [právnická osoba] uplatnit nejpozději od splatnosti nejblíže příští splátky. Dle čl. 18 smluvních podmínek je tato smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu celkově zaplatil částku 13 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek str. [číslo], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 30. 4. 2020 a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, který se skládá z úroku, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když uhradil pouze 13 300 Kč.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 27. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu, v rámci které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl žalovaný rovněž doložit (např. výplatní páskou, výměrem dávek) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku žalobkyni uhradit. Žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný a pobírá podporu ve výši 7 536 Kč, vzhledem k tomu, že podpora v nezaměstnanosti je poskytována pouze po omezenou dobu, kdy se žalovaný může v případě nezajištění zaměstnání ocitnout bez finančních prostředků, měla mít žalobkyně důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude dlužnou částku schopen splácet. Žalobkyně však nepostupovala dostatečně obezřetně, když si nenechala doložit tvrzené další příjmy žalovaného ve výši 9 000 Kč a spoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Rovněž tvrzené výdaje žalovaného ve výši pouze 3 500 Kč, měly u [právnická osoba] vyvolat pochybnosti o jejich skutečné výši, když tyto výdaje stěží pokryjí výdaje na stravu dospělého muže, natož další nezbytné náklady. Tvrzené výdaje a příjmy žalovaného (nedoložené) tak měly u žalobkyně vyvolat pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, kdyby [právnická osoba] postupoval dostatečně obezřetně zabýval by se rovněž otázkou plnění dosavadních dluhů ze strany žalovaného, kdy by musel zjistil, že proti žalovanému jsou od roku [rok] vedeny celkem tři exekuční řízení, takže jeho způsob splácení závazků rovněž není bezproblémový. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč bez platného důvodu, a byl proto povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Jelikož byla smlouva o zápůjčce neplatná, je neplatné i ujednání o zaplacení poplatku ve výši 8 917 Kč, a žalovaný jej není povinen platit. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 13 300 Kč a dluh žalovaného tak byl zcela uhrazen. Je tedy zřejmé, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátil a navíc zaplatila o 3 300 Kč více, než mu bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni proto nepřiznal ani smluvní ani zákonný úrok.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.