4 C 53/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 128 266,61 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro celkovou částku 1 327,01 Kč co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 369 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 94 897,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 642,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 456,39 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 22,44 % ročně z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 106,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 988,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 187,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 886,15 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 29. 4. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku 128 266,61 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 18. 8. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 22 653 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splatit ve 24měsíčních splátkách po 1 819 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 18. 8. 2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 8 043 Kč, kdy poslední splátku uhradil ke dni 30. 8. 2022. Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 11. 5. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 37 319 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splatit v 24měsíčních splátkách po 2 930 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem 20 129 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 30. 8. 2022. Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 16. 2. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 37 519 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splatit v 21měsíčních splátkách po 3 501 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2022. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem 28 459 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 30. 8. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení těchto tří pohledávek za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 27. 9. 2023. Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky 34 114,48 Kč sestávající z jistiny ve výši 18 304,26 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15 810,22 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 456,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 768,52 Kč, úroků ve výši 22,44 % ročně z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále žalobou uplatňuje zaplacení částky 49 092,13 Kč sestávající z jistiny ve výši 27 149,92 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 942,21 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 188,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 106,43 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále žalobou uplatňuje zaplacení částky 45 060 Kč sestávající z jistiny ve výši 26 744,12 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18 315,88 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 886,15 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 187,01 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 27. 8. 2024, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smluv, uvedených v zákaznické kartě žalovaného a ověřena doklady uvedenými v zákaznické kartě (výplatní pásky za prosinec 2020, leden 2021, výplatními páskami za březen a duben 2021 a výplatními páskami za červen a červenec 2021). Právní předchůdce žalobkyně také ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Podáním ze dne 27. 8. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět pro část požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 126,21 Kč u smlouvy č. , hodnota, a 200,80 Kč u smlouvy č. , hodnota, .

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a řízení pro celkovou částku 1 327,01 Kč na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení zastavil.

7. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 16. 2. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem 34 810 Kč, pojištěním ve výši 2 709 Kč, celkem 73 519 Kč, v 21měsíčních splátkách po 3 501 Kč, s tím že poslední splátka činí jen 3 499 Kč. Poskytnutý úvěr byl v částce 11 057 Kč použit na refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla vyplacena částka 24 943 Kč. Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného. Dále byla mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 11. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem 37 319 Kč, celkem 70 319 Kč, ve 24měsíčních splátkách po 2 930 Kč, s tím že poslední splátka činí jen 2 929 Kč. Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného ani jeho rodné číslo. Dále byla mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 18. 8. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem 19 557 Kč, pojistným 3 096 Kč, celkem 43 653 Kč, ve 24měsíčních splátkách po 1 819 Kč, s tím že poslední splátka činí jen 1 816 Kč. Poskytnutý úvěr byl v částce 11 721 Kč použit na refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla vyplacena částka 9 279 Kč. Žalovaný převzal úvěr v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě není uvedeno číslo účtu žalovaného.

9. Ze zákaznické karty ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč. Uvedl, že je vdovec, pobírá starobní důchod, je zaměstnán, bydlí v nájmu, nevlastní automobil a spotřebitelský úvěr potřebuje na refinancování. Mezi příjmy uvedl částku 11 527 Kč a 13 520 Kč a že nevlastní bankovní účet. Žalovaný údajně předložil 2 výplatní pásky za 12/2020 a 1/2021 a výměr důchodu z 15.1.2021, tyto ovšem nejsou součástí dokumentace. Mezi běžnými výdaji neuvedl externí ani interní splátky, byť se jednalo o refinancování předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Odhadované měsíční výdaje byly 3 267 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč. Uvedl, že je vdovec, pobírá starobní důchod, bydlí v nájmu, nevlastní automobil, má čistý příjem 11 033 Kč a 14 400 Kč (ověřeno výplatními páskami za 03 a 04/2021), měsíční náklady má 3 015 Kč a splácí interně 5 389 Kč měsíčně. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet, jehož číslo neuvedl. Ze zákaznické karty ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč. Uvedl, že je ženatý, pobírá starobní důchod, bydlí v nájmu, nevlastní automobil, má čistý příjem 11 033 Kč a 14 180 Kč (ověřeno výplatními páskami za 06 a 07/2021), měsíční náklady má 2 637 Kč, nemá žádné splátky, ale úvěr potřebuje na refinancování. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet, jehož číslo neuvedl.

10. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, byl žalovanému dne 16. 2. 2021 vyplacen úvěr ve výši 36 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil 12x splátku v celkové výši 28 459 Kč, poslední platba dne 30. 8. 2022. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, byl žalovanému dne 11. 5. 2021 vyplacen úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil 11x splátku v celkové výši 20 129 Kč, poslední platba dne 30. 8. 2022. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, byl žalovanému dne 18. 8. 2021 vyplacen úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil 7x splátku v celkové výši 8 043 Kč, poslední platba dne 30. 8. 2022.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi , právnická osoba, a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, uvedené v příloze smlouvy o postoupení.

12. Přípisem ze dne 29. 9. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na adresu označenou jako adresa výběru.

13. Dne 2. 4. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, a to na adresu výběru, odlišnou od trvalého pobytu.

14. Smluvní vztah založený smlouvami o úvěrech uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smluv.

15. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

18. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“23. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

24. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 16. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje 3 267 Kč, přestože žadatel uvedl, že bydlí v nájmu, tedy bylo více než důvodné předpokládat, že se musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo, a to s ohledem na 2 příjmy žadatele ve výši 25 047 Kč měsíčně (starobní důchod a zřejmě zaměstnání, ke kterému údajně doložil 2 výplatní pásky). Byť smlouva je koncipována za účelem refinancování předchozího spotřebitelského úvěru, mezi měsíčními výdaji se splátky předchozích úvěrů neobjevují. Právní předchůdce žalobkyně tedy nikterak nevyžadoval prokázání výdajů žalovaného, kdy zcela absentuje označení zaměstnavatele žalovaného. Je těžko uvěřitelné, že s dosaženým učňovským vzděláním žalovaný ve věku 77 let ještě pracoval.

30. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje, náklady na bydlení a způsob bydlení, při uvedení výdajů 3 267 Kč, příjmech 25 047 Kč a potřebě refinancovat částku 11 057 Kč. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření (výplatní pásky, pracovní smlouva a výměr důchodu byly údajně předloženy při žádosti o úvěr, nejsou však součástí smluvní dokumentace). Stejně tak nebylo řádně zkoumáno předchozí dluhové zatížení žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdce nedisponují doklady, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. výpisy z běžného účtu, SIPO, nájemní smlouvu apod.

31. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 16. 2. 2021 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

32. Dále pak právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 11. 5. 2021 další smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se opět o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

33. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že ani v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje 3 015 Kč a interní splátky , anonymizováno, , přestože žadatel uvedl, že oproti stavu před pouhými 3 měsíci jeho čistý příjem minimálně vzrostl na 25 433 Kč a že bydlí v nájmu, tedy bylo více než důvodné předpokládat, že se i nadále musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo. Byť žalovaný uvedl, že na jeho jméno je veden bankovní účet, není jeho číslo ani výpis z účtu k dispozici, právní předchůdce žalobkyně uvedené informace ani nevyžadoval, kdy však zejména z výpisu z účtu je ve většině případů patrné, zda žadatel má další závazky a jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje.

34. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel nadále úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje ani způsob bydlení, a to při příjmu 25 433 Kč měsíčně a již existujícímu závazku ve výši 5 389 Kč měsíčně (3 501 Kč splátka ze smlouvy č. , hodnota, , dalších 1 888 Kč z neoznačené smlouvy PF). Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti opět nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření (výplatní pásky byly údajně předloženy při žádosti o úvěr, nejsou však součástí smluvní dokumentace). Informace o existenci bankovního účtu žadatele nebyla věřitelem také nikterak prověřena, přestože posouzení majetkových poměrů žadatele z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdce nedisponují doklady, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy, což dle zaškrtnutých políček jsou jen dvě výplatní pásky. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. výpisy z běžného účtu.

35. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze i další úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 11. 5. 2021 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

36. Dále pak právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 18. 8. 2021 další smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se opět o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

37. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že ani v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje 2 637 Kč a žádné interní splátky PF, byť v té době existovaly nejméně ze smlouvy č. , hodnota, a , Anonymizováno, , a ještě i ze smlouvy, č. , hodnota, , jehož dlužnou částku ve výši 11 721 Kč potřeboval žalovaný refinancovat právě novou smlouvou o úvěru. Žadatel uvedl, že oproti stavu před pouhými 3 měsíci jeho čistý příjem minimálně klesl cca o 200 Kč na 25 213 Kč a že bydlí v nájmu a je ženatý, tedy bylo více než důvodné předpokládat, že se i nadále musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo. Byť žalovaný uvedl, že na jeho jméno je veden bankovní účet, není jeho číslo ani výpis z účtu k dispozici, právní předchůdce žalobkyně uvedené informace ani nevyžadoval, kdy však zejména z výpisu z účtu je ve většině případů patrné, zda žadatel má další závazky a jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje.

38. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel nadále úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje ani způsob bydlení, a to při příjmu 25 213 Kč měsíčně a již existujícím, nejméně 3, úvěrům u PF (3 501 Kč splátka ze smlouvy č. , hodnota, , 2 930 Kč splátka ze smlouvy č. , hodnota, a úvěr č. , hodnota, ). Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti opět nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření (výplatní pásky byly údajně předloženy při žádosti o úvěr, nejsou však součástí smluvní dokumentace). Informace o existenci bankovního účtu žadatele nebyla věřitelem také nikterak prověřena, přestože posouzení majetkových poměrů žadatele z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdce nedisponují doklady, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy, což dle zaškrtnutých políček jsou jen dvě výplatní pásky. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. výpisy z běžného účtu.

39. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze i další úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným pak soud smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 18. 8. 2021 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

40. Na základě neplatných smluv o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění 36 000 Kč, 33 000 Kč a 21 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 56 631 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 33 369 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

41. Žalobkyni nebyly přiznány ani zákonné úroky z prodlení z částek 26 744,12 Kč , 27 149,92 Kč a 18 304,26 Kč, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

42. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 128 266,61 Kč + 3 187,01 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 4 886,15 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 26 744,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení + 4 106,43 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 1 988,03 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 27 149,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení + 1 642,31 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 456,39 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 22,44 % ročně z částky 18 304,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši 178 687,95 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 33 369 Kč, tj. v rozsahu pouze 18,67 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 62,66 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Vzhledem k tomu, že se původně zavázal celkovou částku 73 519 Kč vrátit do 21 měsíců (16. 11. 2022), částku 70 319 Kč do 24 měsíců (11. 5. 2023) a částku 43 653 Kč do 24 měsíců (18. 8. 2023), uplynutí doby více než 40 měsíců k navrácení celkové částky 90 000 Kč je doba více než přiměřená jeho možnostem. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.