4 C 54/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 885,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 885,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 84,84 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 400 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 885,20 Kč, která představuje dluh žalované na úhradě televizních poplatků, které měla žalovaná jako poplatník televizních poplatků zaplatit za období červenec 2019 – leden 2020 (tj. (6 x 135 Kč) + 75,20 Kč). Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení, který kapitalizovala ke dni 15. 10. 2020 a činí částku 84,84 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

4. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

5. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

6. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

7. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku vyplývá, že žalovaná je na základě přihlášky poplatníkem televizního poplatku od dubna 2014. Z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období červenec 2019 – leden 2020 v celkové částce 885,20 Kč.

8. Na základě přiložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný a zcela mu vyhověl. Žalovaná je na základě své přihlášky plátce televizního poplatku. Žalovaná tak byla v souladu s ustanovením § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích povinna platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila, když televizní poplatky za období červenec 2019 – leden 2020 neplatila (za červenec 2019 poplatek uhrazen pouze částečně, tak že zbývá uhradit částku 75,20), dostala se tak do prodlení a je povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 885,20 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 84,84 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby, tedy k 15. 10. 2020.

9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí náhrada nákladů řízení. Soud ve věci rovněž zohlednil nález Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3344/2012, ze dne 24. 7. 2013, dle kterého právnímu zástupci žalobkyně nenáleží odměna za zastupování žalobkyně, neboť není vzhledem k postavení žalobkyně považována za účelně vynaloženou. Soud tak žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů ve výši 1 126 Kč, ale uložil žalované nahradit na nákladech řízení pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.

10. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.