4 C 59/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23 697,24 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 697,24 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 23 697,24 Kč od 3. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 697,24 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 400 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 697,24 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 8. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Ode dne čerpání se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 18,90 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami, avšak dostával se s jejich úhradou do prodlení, [právnická osoba] (dále též„ banka“) proto rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 2. 9. 2020. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 23 697,24 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 23 697,24 Kč od 3. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 697,24 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně na výzvu soudu popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy příjem žalovaného byl doložen ve výši 17 509 Kč, žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výdaje ve výši 2 000 Kč, banka však na základě statistického modelu počítala s výdaji žalovaného ve výši 6 251 Kč, dále banka zjistila, že měl žalovaný výdaje na předchozí úvěry ve výši 1 750 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

4. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická osoba] o poskytnutí částky 20 000 Kč, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem ve výši 17 509 Kč a má výdaje na nájem ve výši 2 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u společnosti [právnická osoba] byla výše příjmů žalovaného potvrzena. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a registru neplatných dokladů vyplývá, že žalovaný není v insolvenci a že občanský průkaz žalovaného byl v době uzavření smlouvy o úvěru platný.

9. Ze smlouvy o úvěru označené jako [číslo], soud zjistil, že mezi žalovaným a [právnická osoba] bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavazuje poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, která bude poskytnuta na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se v čl. 3 smlouvy o úvěru zavázal úvěr splácet inkasem ze svého účtu v pravidelných 83 měsíčních splátkách ve výši 550 Kč (poslední splátka ve výši 411 Kč), vždy k 20. dni kalendářního měsíce, první splátka je splatná dne 20. 11. 2018 Smluvní strany se dohodly na úrokové sazbě ve výši 18,90 % ročně, přičemž dle čl. 3 smlouvy o úvěru se budou úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí. Dle čl. 4 se žalovaný zavázal zaplatit [právnická osoba] cenu za vyřízení úvěru ve výši 250 Kč a dále cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa dle ceníku. V čl. 7 smluvní strany sjednaly pojištění úvěru spočívající v pojištění žalovaného proti neschopnosti splácet, kdy se žalovaný zavázal hradit pravidelnou měsíční úhradu ve výši 60 Kč. Dle čl. 8 písm. a) smlouvy o úvěru se považuje za porušení podmínek smlouvy případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splácením více než 2 splátek, v takovém případě může [právnická osoba] dle čl. 8 2 písm. b) smlouvy prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V tom případě žalovaný jednorázově zaplatí všechny dluhy z úvěru, a to za podmínek podle písemné výzvy. Z historie účtu [číslo] soud zjistil, že dne 9. 10. 2018 byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle historie účtu žalovaný platil splátky nepravidelně v nižší výši a dostával se do prodlení tak, že poslední splátka byla zaplacena dne 20. 4. 2020, přičemž dlužná částka byla vyčíslena na 23 697,24 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 9. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že z důvodu neuhrazení jeho pohledávky se stala celá zbývající částka splatná ode dne 2. 9. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 11. 2020, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2021, včetně dokladu o odeslání, vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně, zaplatit pojistné a další platby, a to v 83 měsíčních splátkách ve výši 550 Kč. Částka 25 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta dne 9. 10. 2018, avšak žalovaný se dostával s úhradou splátek do prodlení a žalobkyně následně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ke dni 2. 9. 2020. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 11. [právnická] [osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 25 000 Kč a žalovaný se se zavázal tuto částku vrátit, zaplatit úrok ve výši 18,90 % ročně a další platby. [právnická osoba] a žalovaným, který vystupoval jako spotřebitel, byla uzavřena smlouva, která se řadí mezi tzv. spotřebitelské úvěry. [právnická osoba] tak byla dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když si od žalovaného vyžádala jeho příjmy, přičemž počítala i s jeho pravděpodobnými výdaji. Žalovanému byla částka 25 000 Kč skutečně poskytnuta, a proto byl povinen dlužnou částku splácet. Žalovaný však porušil svůj závazek, dostal se do prodlení, když řádně poskytnutou částku nesplácel. [právnická osoba] pak postupovala zcela v souladu s ustanovením čl. 8 a 8.2 smlouvy o úvěru, když úvěr prohlásila za splatný ke dni 2. 9. 2020. Žalovaný tak byl ke dni 2. 9. 2020 povinen uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, částku 23 697,24 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně, žalobkyně však požaduje tento úrok z částky 23 697,24 Kč pouze ve výši 8,25 % ročně a to ode dne 3. 9. 2020 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžité částky ve výši 23 697,24 Kč a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z této částky, který žalobkyně v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb., požaduje až od 1. 11. 2020 do zaplacení.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu úvěru a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti (např. sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupkyni žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále advokátce náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupkyně žalobkyně částku 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 252 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 1 452 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 948 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 2 400 Kč. Žalovaný je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 povinen tyto náklady řízení zaplatit k rukám advokátky žalobkyně.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.