4 C 59/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 594,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 516 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 461,87 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 2 516 Kč od , datum, do , datum, a od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 620 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 686,66 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 5 620 Kč od , datum, do , datum, a od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 797,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 148,24 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 1 797,45 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky 1 797,45 Kč od , datum, do zaplacení a dále částku 2 660,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 891,91 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 2 660,89 Kč od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky 2 660,89 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhá zaplacení dluhů žalovaného ze smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek splatit do , datum, . Žalovaný splátky nehradil řádně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek splatit do , datum, . Žalovaný splátky nehradil řádně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval.

2. Žalobkyně doplnila žalobu v podání ze dne , datum, , kde specifikovala vypočet dlužné částky a příslušenství a dále uvedla, že žalovaný na dluh ze smlouvy číslo , hodnota, zaplatil celkem 4 380 Kč a na dluh ze smlouvy číslo , hodnota, zaplatil celkem 6 484 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:

6. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 9 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách po 288 Kč. (smlouva č. , hodnota, ).

7. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. (smlouva č. , hodnota, ).

8. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a žalobkyní dne , datum, a přílohou ke smlouvě byly na žalobkyni postoupeny pohledávky za žalovaným ze smluv číslo , hodnota, a , Anonymizováno, . Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek + příloha seznam postoupených pohledávek + oznámení o postoupení).

9. Přípisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávek ze smluv číslo , hodnota, a , Anonymizováno, s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. (předžalobní výzva + poštovní podací arch).

10. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od , datum, (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ze smluv o půjčce číslo , hodnota, a 307128955 řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů.

12. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Dle § 51a občanského zákoníku, upravuje hlava pátá tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

14. Dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

15. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

16. Dle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné také neplatnost dle § 55, resp. § 56 občanského zákoníku.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách po 288 Kč. Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný na svůj dluhu uhradil celkem 4 380 Kč. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách po 288 Kč. Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný na svůj dluhu uhradil celkem 4 380 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky byly pohledávky za žalovaným ze smluv číslo , hodnota, a , Anonymizováno, postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

20. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího nepřípustné. Dále tedy postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy – posuzoval tedy, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zdali jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zdali je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ustanoveními § 55 a 56 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria „dobré víry“, resp. „přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno, nebo služby poskytnuty, na zvláštní objednávku spotřebitele. Ustanovení § 56 odst. 2 občanského zákoníku však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků (srov. Smith v. Mortgage Express, unreported, , datum, ).

21. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnuté půjčky a ceně za toto poskytnutí (tedy poplatku za poskytnutí půjčky) ve výši 6 264 Kč u smlouvy č. , hodnota, a ve výši 6 960 Kč u smlouvy č. , hodnota, , toto není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, když se týkají předmětu plnění a ceny. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS, který byl promítnut do § 56 odst. 2 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí žalovaného ve vztahu k předmětu plnění (půjčce) a ceně za takové plnění (poplatku za poskytnutí půjčky) jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, 1335 s. – kdy tento je možné použít i na právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb., neboť podává výklad směrnice 93/13/EHS a nedošlo tak k zásadní změně právní úpravy).

22. Přestože není možné na ustanovení o předmětu plnění a ceně použít test nepřiměřenosti, nic nebrání použití jiných zákonných ustanovení.

23. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze ujednat úroky z půjčky, které představují úplatu za užívání půjčené jistiny. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání půjčené částky v případě smlouvy o půjčce číslo , hodnota, částka 6 264 Kč, což při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 69,6 % pro 53 týdnů, roční úrok činí 68,29 %. Za užívání půjčené částky v případě smlouvy o půjčce číslo , hodnota, byla sjednána úplata 6 960 Kč, což při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 69,6 % pro 53 týdnů, roční úrok činí 68,29 %. Jedná se o úplatu, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím půjčky, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení.

24. Soudu je známo, že v případě poskytování peněžních prostředků nebankovními subjekty, je vyžadováno pouze minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli též vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Jelikož však žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně jako dodavatel, posuzoval soud přiměřenost jednotlivých smluvních ujednání z hlediska dobrých mravů. , adresa, mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních úkonů v případech, kdy právní úkon nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takový právní úkon zakládá.

25. Dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. Nepřiměřený nemusí být však úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.

26. K datu 8/2007 (poskytnutí půjčky dle smlouvy číslo , hodnota, ) se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pohybovaly ve výši 13,25 % ročně pro domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně. K datu 8/2007 (poskytnutí půjčky dle smlouvy číslo , hodnota, ) se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pohybovaly ve výši 13,42 % ročně pro domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně. (údaje čerpány z www.cnb.cz). Byly-li obě půjčky žalovanému poskytnuty s úrokem dle shora uvedeného přepočtu ve výši 68,3 % ročně, pak tento úrok více než pětinásobně převyšuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovanou bankami ve shodném období. Soud má za to, že i přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z takových rychlých úvěrů byl úrok (poplatek) sjednán v rozporu s dobrými mravy a smluvní ujednání o něm je tak absolutně neplatné.

27. Žalovanému byla poskytnuta částka 9 000 Kč dne , datum, dle smlouvy číslo , hodnota, . Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 6 484 Kč, kterou žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexistující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. K úhradě tak zůstává částka 2 516 Kč, soud tuto částku žalobkyni přiznal. Ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná zamítnuta.

28. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč dne , datum, dle smlouvy číslo , hodnota, . Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 4 380 Kč, kterou žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexistující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. K úhradě tak zůstává částka 5 620 Kč, soud tuto částku žalobkyni přiznal. Ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná zamítnuta.

29. Soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který je odůvodněn ustanovením § 517 odstavec 2 občanského zákoníku (ve znění platném v době vzniku prodlení), dle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 2 516 Kč dnem , datum, , tj. prvním dnem po splatnosti poslední splátky dle smlouvy číslo , hodnota, . Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 2 516 Kč od , datum, do , datum, činí 3 461,87 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 5 620 Kč dnem , datum, , tj. prvním dnem po splatnosti poslední splátky dle smlouvy číslo , hodnota, . Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 5 620 Kč od , datum, do , datum, činí 7 686,66 Kč.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (srov. Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 7 417,45 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 14 834,90 Kč a částky 5 176,89 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 10 353,78 Kč, tj. celkem 37 783,02 Kč. Úspěšná byla co do částky 5 620 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 7 686,66 Kč a částky 2 516 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 3 461,87 Kč, tj. celkem 19 284,53 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze v nepatrné části 2,08 % (čistý úspěch). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.