4 C 61/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 489,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 489,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 19. 10. 2019 do 29. 6. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 071 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky celkem 2 489,37 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě které žalovaný čerpal částku 2 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit a uhradit 489,37 Kč na poplatku a úrocích, avšak ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na společnost právnická osoba, která ji následně postoupila právnická osoba, a ta na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 2 489,37Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 19. 10. 2019 do zaplacení. Na výzvu soudu se žalobkyně vyjádřila tak, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným a z dostupných databází (exekuční řízení, insolvenční řízení, lustrace v ISIR…).

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný nevyplnil své osobní údaje, údaje o svých příjmech a výdajích, avšak elektronicky podepsal, že souhlasí se zpracováním svých osobních údajů. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vyplývá, že žalovaný dne 20. 9. 2019 uzavřel vyplněním elektronického kódu se společností právnická osoba (dále jen„ úvěrující“) ujednání, v němž se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok za dobu úvěru ve výši 55,23 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 434,14 Kč, celkem tedy 2 489,37 Kč do 28 dnů. Částka 2 000 Kč byla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě skutečně poskytnuta. Úvěrující postoupil pohledávku za žalovaným na právnická osoba, která ji následně postoupila na právnická osoba a ta následně na žalobkyni.

11. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek, tedy celkem vrátit částku 2 489,37 Kč. Žalovaný čerpal částku 2 000 Kč, a byl proto v souladu se smluvním ujednáním povinen tuto částku vrátit. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Úvěrující tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku žalované uhradit. Žalovaný však v souhlasu se zpracováním osobních údajů informace o svém zaměstnání, příjmech a výdajích vůbec nevyplnil. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaný v době uzavření smlouvy neměl žádné zahájené exekuční řízení, tak toto rovněž nebyla pravda, když soud zjistil, že proti žalovanému je vedeno exekuční řízení sp. zn. spisová značka. Žalobkyně tak žádným způsobem neprokázala, že by úvěrující před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož úvěrující poskytl úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 2 000 Kč. A to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, je předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2020, která byla odeslána dne 21. 6. 2020, ve které je žalovaný vyzván k úhradě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy, tedy do 29. 6. 2020. Pokud tak neučinil, dostal se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen od 30. 6. 2020 zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč už od 19. 10. 2019 do zaplacení, a proto byl zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 19. 10. 2019 do 29. 6. 2020 zamítnut. Vzhledem k tomu, že úvěrující před poskytnutím úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného, je žalovaný dle ustanovení § 87 odst. 1 uhradit pouze poskytnutou jistinu, a proto byl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku a poplatku v celkové výši 489,37 Kč zamítnut.

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 1 000 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Dále by žalobkyni náležel režijní paušál ve výši 900 Kč (3x300 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za DPH ve výši 819 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem by tak žalobkyni při plném úspěchu náležela náhrada nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu zhruba 80 %, žalovaný v rozsahu asi 20 %, žalobkyni tak náleží náhrada asi 60 %, což činí 3 071 Kč.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.