4 C 61/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 489,37 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky ve výši 489,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 19. 10. 2019 do 29. 6. 2020, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 071 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky celkem 2 489,37 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], na základě které žalovaný čerpal částku 2 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit a uhradit 489,37 Kč na poplatku a úrocích, avšak ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila [právnická] [osoba], a ta na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 2 489,37Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 19. 10. 2019 do zaplacení. Na výzvu soudu se žalobkyně vyjádřila tak, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným a z dostupných databází (exekuční řízení, insolvenční řízení, lustrace v ISIR…).

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný nevyplnil své osobní údaje, údaje o svých příjmech a výdajích, avšak elektronicky podepsal, že souhlasí se zpracováním svých osobních údajů. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplývá, že žalovaný dne 20. 9. 2019 uzavřel vyplněním elektronického kódu se společností [právnická osoba] (dále jen„ úvěrující“) ujednání, v němž se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok za dobu úvěru ve výši 55,23 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 434,14 Kč, celkem tedy 2 489,37 Kč do 28 dnů. Částka 2 000 Kč byla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě skutečně poskytnuta. Úvěrující postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická] [osoba], která ji následně postoupila na [právnická osoba] a ta následně na žalobkyni.

11. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek, tedy celkem vrátit částku 2 489,37 Kč. Žalovaný čerpal částku 2 000 Kč, a byl proto v souladu se smluvním ujednáním povinen tuto částku vrátit. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Úvěrující tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku žalované uhradit. Žalovaný však v souhlasu se zpracováním osobních údajů informace o svém zaměstnání, příjmech a výdajích vůbec nevyplnil. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaný v době uzavření smlouvy neměl žádné zahájené exekuční řízení, tak toto rovněž nebyla pravda, když soud zjistil, že proti žalovanému je vedeno exekuční řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tak žádným způsobem neprokázala, že by úvěrující před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož úvěrující poskytl úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 2 000 Kč. A to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, je předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2020, která byla odeslána dne 21. 6. 2020, ve které je žalovaný vyzván k úhradě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy, tedy do 29. 6. 2020. Pokud tak neučinil, dostal se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen od 30. 6. 2020 zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč už od 19. 10. 2019 do zaplacení, a proto byl zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 19. 10. 2019 do 29. 6. 2020 zamítnut. Vzhledem k tomu, že úvěrující před poskytnutím úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného, je žalovaný dle ustanovení § 87 odst. 1 uhradit pouze poskytnutou jistinu, a proto byl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku a poplatku v celkové výši 489,37 Kč zamítnut.

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2, 3 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 1 000 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Dále by žalobkyni náležel režijní paušál ve výši 900 Kč (3x300 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za DPH ve výši 819 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem by tak žalobkyni při plném úspěchu náležela náhrada nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu zhruba 80 %, žalovaný v rozsahu asi 20 %, žalobkyni tak náleží náhrada asi 60 %, což činí 3 071 Kč.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.