4 C 63/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 26 845,81 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud řízení co do částky 525,10 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 400 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 18 400 Kč od 14. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Návrh žalobkyně se co do částky 8 445,81 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 065,65 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 26 845,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 603,72 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 845,81 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela s žalovaným dne 13. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [anonymizováno] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázala částku 35 000 Kč vrátit a zaplatit úplatu 25 251 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 883 Kč. Celkovou částku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 348 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2020 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 6. 2019. Žalovaný celkem uhradil částku 16 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně v návrhu uvedla, že nepožaduje po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, požaduje tak pouze zaplacení dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 26 845,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 065,65 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 26 845,81 Kč od 14. 6. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 128,82 Kč (úrok ve výši 10,00 % ročně z částky 26 845,81 Kč od 1. 11. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 845,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 26 845,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně dne 21. 4. 2022 doplnila své podání tak, že má za to, že [anonymizováno] s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když [anonymizováno] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů a výdajů v zákaznické kartě. [anonymizováno] si před uzavřením smlouvy ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy – DPP ze [datum], 2ks výplatních pásek a zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně následně dále uvedla, že žalovaný celkem zaplatil částku 16 600 Kč, přičemž částka 8 445,81 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a částka 8 154,19 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny, po započtení těchto plateb činila nesplacená jistina 26 848,81 Kč a nesplacený poplatek 17 096,81 Kč, žalobkyně však úhradu tohoto poplatku nepožaduje. Žalobkyně svým podáním ze dne 10. 6. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 525,10 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 18. 12. 2020, kdy tak na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje pouze částku 2 603,72 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

6. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

8. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. S ohledem na učiněný procesní úkon žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby) postupoval soud podle citovaného zákonného ustanovení a řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, tedy co do částky 525,10 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku, zastavil, neboť není dána žádná okolnost, která by částečnému zastavení řízení bránila. S ohledem na skutečnost, že ve věci dosud nebylo zahájeno jednání, nevyžadoval soud dle ustanovení § 96 odst. 4 souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím návrhu. Předmětem řízení tak zůstává na kapitalizovaném zákonném úroku částka ve výši 2 603,72 Kč.

14. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal [anonymizováno] o zápůjčku ve výši 100 000 Kč, uvedl své osobní údaje, sdělil, že žije s rodiči, je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnaný na DPČ/DPP u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a uvedl čistý příjem ve výši 36 800 Kč (ze dvou zdrojů příjmů). Žalovaný uvedl, že nemá žádné externí splátky zápůjček a má odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Z dohody o provedení práce ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný zavázal provést pro zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO] ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) práci v rozsahu do 300 hodin za kalendářní rok a za výkon této práce mu náleží odměna v hrubé výši 100 Kč/hodina. Z výdajových dokladů [číslo] [rok] a [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že žalovanému byla za měsíc říjen 2018 vyplacena mzda ve výši 16 800 Kč a za měsíc listopad 2018 mzda ve výši 16 800 Kč. Z výpisu z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že v říjnu 2018 byla proti žalovanému zahájeno exekuční řízení na vymožení částky 500 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] – zelená v hotovosti ze dne 13. 12. 2018 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] ujednání, na základě něhož mu byla [anonymizováno] poskytnuta částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 25 251 Kč, celkem se tak zavázal zaplatit částku 60 251 Kč. Poplatek ve výši 25 251 Kč se skládal z úroku ve výši 8 577 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 883 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 60 251 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 348 Kč (poslední splátka činí 3 335 Kč). Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku zápůjčky v hotovosti převzal v místě svého bydliště. Výše zápůjční úrokové sazby 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 3 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, se žalovaný zavazuje platit splátky zápůjčky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [anonymizováno] v místě jeho bydliště. Dle čl. 3 smluvních podmínek každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na poplatek 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu celkově zaplatil částku 16 600 Kč, kdy dle žalobkyně zůstatek na jistině činí 26 845,81 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek str. [anonymizováno], pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 19. 10. 2021, včetně podacího lístku, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky, a to nejpozději do 3. 11. 2021 a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

15. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 25 251 Kč, který se skládá z úroku, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkově tak měl žalovaný vrátit částku 60 251 Kč v 18 měsíčních splátkách. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, když uhradil pouze 16 600 Kč.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 13. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu, v rámci které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [anonymizováno] dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [anonymizováno] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [anonymizováno] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl žalovaný rovněž doložit (např. výplatní páskou, výměrem dávek) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku žalobkyni uhradit. Žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný na DPP/DPČ u [anonymizována tři slova], což bylo [anonymizováno] řádně ověřeno. Z dohody o provedení práce ze dne [datum] však vyplývá, že rozsah práce žalovaného nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok, kdy mu náleží odměna v hrubé výši 100 Kč/hodina, dle této dohody by si tak žalovaný mohl maximálně vydělat částku 30 000 Kč za kalendářní rok hrubého příjmu. Z příjmových dokladů pak vyplývá, že mzda žalovaného činila 16 800 Kč v měsíci říjnu a listopadu 2018, čímž fakticky došlo k odpracování více než dohodnutých 300 hodin ročně. Z výše uvedeného tak není vůbec zjevné, zda žalovaný mohl i nadále vykonávat práci pro tohoto zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce, nebo zda tímto byla dohoda naplněna a jednalo se pouze o jednorázový přivýdělek (brigádu). Žalovaný však v zákaznické kartě uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 36 800 Kč a to ze dvou zdrojů příjmů, [anonymizováno] se však doložením druhého příjmu vůbec nezabýval. [anonymizováno] nepostupovala dostatečně obezřetně, když si nenechala doložit tvrzené další příjmy žalovaného ve výši 20 000 Kč a spoléhala se pouze na tvrzení žalovaného, a to za situace, kdy prokázané příjmy ve výši 16 800 Kč byla žalovanému poskytovány pouze na dohodu o provedení práce, kdy evidentně již odpracoval více, než dohodnutých 300 hodin ročně a není zřejmé, zda bude mít tyto příjmy i do budoucna. Rovněž tvrzené výdaje žalovaného ve výši pouze 3 000 Kč, měly u [anonymizováno] vyvolat pochybnosti o jejich skutečné výši, když tyto výdaje stěží pokryjí výdaje na stravu dospělého muže, natož další nezbytné náklady, a to i za situace, kdy žije s rodiči. Navíc v době uzavření smlouvy již byl proti žalovanému vedeno jedno exekuční řízení. Je skutečností, že po žalovaném byla vymáhána pouze částka 500 Kč, nicméně i toto svědčí o laxním přístupu žalovaného k plnění jeho dosavadních dluhů. Tvrzené nízké výdaje a (řádně nedoložené) příjmy žalovaného v kombinaci s nedostatečným způsobem plnění dosavadních dluhů žalovaného tak měly u [anonymizováno] vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný získal na jistině částku 35 000 Kč a vrátil částku 16 600 Kč, zbývá tak uhradit 18 400 Kč. Žalobkyně považuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného do 13. 6. 2020 (datum poslední splátky), pokud žalovaný s takto uvedenou dobu pro úhradu jistiny, nepovažuje za přiměřenou, bylo na žalovaném, aby její přiměřenost rozporoval. Jelikož byl žalovaný po celou dobu řízení nečinný, má soud za prokázané, že lhůta pro úhradu částka 18 400 Kč do 13. 6. 2020 se jeví jako přiměřená možnostem žalovaného a byl v této lhůtě povinen dlužnou částku zaplatit. Pokud žalovaný částku 18 400 Kč do 13. 6. 2020 nezaplatil, dostal se od 14. 6. 2020 s její úhradou do prodlení a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z této částky. Soud pak žalobu co do částky 8 445,81 Kč zamítl, soud rovněž zamítl požadavek žalobkyně na úhradu smluvního úroku (a to v kapitalizované i procentuálně stanovené podobě), dále byl zamítnut i zákonný úrok z prodlení přesahující úrok z prodlení přiznaný žalobkyni (tj. zákonný úrok ve výši 10,00 % ročně z částky 18 400 Kč od 14. 6. 2020 do zaplacení.

17. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl zcela úspěšný žalovaný (při zohlednění výše přiznaného a nepřiznaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.