4 C 63/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 275,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 274,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 2 000,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 397,6 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 478,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 275,02 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 24,2 % ročně z částky 23 775,02 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 342,88 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 25 275,02 Kč s příslušenstvím. Toto příslušenství sestává z 24,2 % úroku ročně z částky 23 775,02 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, z 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 25 275,02 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 478,27 Kč (jedná se o 24,2 % úrok ročně z částky 23 775,02 Kč od 21. 12. 2021 do 25. 5. 2022) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 397,6 Kč (jedná se o 11,75 % úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od 3. 2. 2022 do 14. 11. 2022). Žalobkyně se částky domáhá coby dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, – Expres půjčka k úvěrovému účtu č. , č. účtu, , ve výši 24 000 Kč, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Žalovaný uhradil pouze 725,56 Kč. Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, půjčka ze dne 19. 11. 2021 (dále také jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, který dle této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s pevným úrokem ve výši 24,2 % ročně, v celkové částce 45 769,44 Kč, v pravidelných 72měsíčních splátkách po 634,76 Kč (poslední splátka 701,48 Kč), počínaje dnem 20. 12. 2021. Strany si ve smlouvě dohodly, že žalovaný uhradí 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Z platební historie ze dne 3. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr dne 19. 11. 2021, dne 20. 12. 2021 uhradil 21,74 Kč, dne 23. 12. 2021 částku 613,47 Kč a dne 20. 1. 2022 částku 90,35 Kč.

5. Z údajů, ze kterých právní předchůdce žalobkyně vycházel před poskytnutím úvěru bylo, že žalovaný doložil z běžného účtu čistý měsíční příjem 21 408 Kč a uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou. Uvedl, že počet zdrojů příjmů domácnosti je , Anonymizováno, , avšak měsíční čistý příjem domácnosti je , částka, , kdy žalovaný je , Anonymizováno, a bydlí v , Anonymizováno, , kde se údajně podílí na nákladech ve výši 57,86 %, kdy však výše nákladů nebyla specifikována. V době žádosti splácel měsíčně 200 Kč právnímu předchůdci žalobkyně a 9 112 Kč dalším subjektům. Žalovaný požadoval 70 000 Kč, kdy mu bylo schváleno 24 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, výňatku ze seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 včetně dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni.

7. Z výzvy k plnění ze dne 13. 2. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy).

8. Dle § 419 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 občanského zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Dle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2395 a občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle § 2991občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, a to v části jistiny, v celkové výši 23 274,44 Kč.

20. Závazkový vztah, vzniklý dne 19. 11. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

23. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud má dále za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal v 72měsíčních splátkách, činil celkem 45 769,44 Kč. Žalovaný tedy byl v takové finanční situaci, že potřeboval peníze v částce 70 000 Kč, o které žádal, a obdržel 24 000 Kč a byl ochotný přistoupit k tomu, že zaplatí 45 769,44 Kč (to je o 21 769,44 Kč více). Příjmy žalovaného tvořily pouze doložené příjmy ze zaměstnání, ke dni čerpání úvěru ve výši 21 408 Kč. Je otázkou, do jaké míry uvedl žalovaný pravdivé údaje, kdy nebylo prokázáno, že částka, kterou právní předchůdce počítal jako příjem domácnosti žalovaného, tvořilo měsíčně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když žalovaný uvedl, že je , Anonymizováno, , žije , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (sebe). Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně tuto skutečnost reálně ověřoval. Žalobkyně stejně tak nedoložila, že by její právní předchůdce zkoumal výdaje žalovaného, když si zjistil pouze interní a externí splátky žalovaného, které činily celkem 9 312 Kč.

24. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku poskytovaný bankovními subjekty, a to na základě vedeného účtu u téže bankovní společnosti. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl vycházet nejen ze sdělených a částečně doložených příjmů, ale i výdajů žalovaného, a i ze způsobu, jakým žalovaný plnil své závazky. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak již bylo uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

25. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , kdy pouze doplnila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil žalovaného v interních a externích databázích, bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku, databázi MVČR a dalších. Tyto skutečnosti však nedoložila. Žalobkyně uvedla, že banka vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval svým podpisem v žádosti o úvěr a z toho, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 37 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. K tomu soud uvádí, že povinností žalobkyně je konkrétně uvést a doložit, jaké informace její právní předchůdce po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly jejím právním předchůdcem vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní, když jen již existující splátky dosahovaly téměř ½ jeho zjištěného příjmu dle výpisu z účtu, pronájem běžného bytu ve , adresa, v listopadu 2021 dosahoval částky kolem 11 000 Kč plus zálohy na energie v minimální výši okolo 2 500 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být soudu zcela zřejmé, s jakým výsledkem žalovaný těmito databázemi prošel a jak výsledek ovlivnil právního předchůdce žalobkyně v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní. Soud posoudil údaje uvedené v žádosti žalovaného ve vztahu k výpisu z jeho účtu, informacím o splácených jiných závazcích, s přihlédnutím k průměrné výši nájemného, cenám za energie, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl spotřebitelský úvěr v situaci, kdy bylo pochybné, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, má pouze jeden zdroj příjmu, je , Anonymizováno, , s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (zřejmě k sobě), deklarovaný příjem měl 21 408 Kč, avšak příjem domácnosti ve výši 37 000 Kč, který ničím nedoložil. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by se její právní předchůdce zabýval výdaji žalovaného a tyto ověřil (například z nájemní smlouvy). Z informací o poskytnutí úvěru je patrné, že již interně žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 200 Kč a jiné závazky ve výši 9 112 Kč jiným subjektům. Žalovaný se tedy mohl dostat do situace, kdy si pro splacení jednoho finančního produktu bral další úvěr. Obezřetný poskytovatel úvěru by v daném případě požadoval více informací k ověření solventnosti žalovaného, kdy i bankovní poskytovatel úvěru musí dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení žadatele o úvěr.

26. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr i přes negativní zjištění vztahující se k úvěruschopnosti žalovaného, resp. přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaný dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Z tohoto důvodu je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 24 000 Kč, žalovaný uhradil 725,56 Kč, přičemž tuto částku soud započet oproti 24 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 23 274,44 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…), tedy i s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí ve spojení s ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu částku ve výši 300 Kč. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) ve výši celkem 900 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 012 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2 464 Kč. Žalobkyně byla úspěšná asi z 56,96 %, naopak ze 43,04 % byl úspěšný žalovaný, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08). Poměr úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalovaného tak činí asi 13,92 %. Vzhledem k tomu soud rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13,92 %, tedy v částce 342,88 Kč.

28. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.