4 C 64/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 13,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, ), IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 36měsíčních splátkách po , částka, , kdy první splátka byla stanovena na , datum, formou inkasem z účtu žalovaného. Mezi stranami bylo sjednáno úročení ve výši 13,56% ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem , částka, . Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, ), IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 36měsíčních splátkách po , částka, , kdy první splátka byla stanovena na , datum, formou inkasem z účtu žalovaného. Mezi stranami bylo sjednáno úročení ve výši 12,57% ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení obou pohledávek za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky , částka, sestávající z jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, , jistiny ve výši , částka, a dlužných poplatků ve výši , částka, , dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši , částka, a , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , a , částka, , úroků ve výši 13,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroků ve výši 12,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částek , částka, od , datum, do zaplacení a , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žadatele o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných registrů. Banka posuzovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce – informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS), schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu (dle příjmů a pravidelných výdajů žalovaného), vyhodnocení rizik a celkový skóring žalovaného. K uvedenému žalobkyně předložila protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že lustrace žalovaného ve zmiňovaných registrech byla negativní a nebyl zjištěn žádný dluh po splatnosti. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného dle příchozí platby na účet ve výši , částka, a výdajů ve výši , částka, , sestávající ze splátek úvěrů ve výši , částka, , výdajů na bydlení ve výši , částka, (žalovaný dle tvrzení bydlel u rodičů), a výdajů na živobytí ve výši , částka, . Žalovanému tedy měla zbývat měsíčně částka , částka, , ze které měl být schopen splácet novou splátku úvěru. Obdobný protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, žalobkyně ani netvrdí ani nepředložila. Žalobkyně dále doložila výpisy z účtu žalovaného od , datum, do , datum, .

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o půjčce (spotřebitelském úvěru) číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit celkovou částku , částka, v 36měsíčních splátkách po , částka, . Žalovanému byl úvěr poskytnut prostřednictvím jeho bankovního účtu č. , č. účtu, . Dále byla mezi , právnická osoba, . (, právnická osoba, .) a žalovaným dne , datum, uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o půjčce (spotřebitelském úvěru) číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit celkovou částku , částka, ve 36měsíčních splátkách po , částka, . Žalovanému byl úvěr poskytnut prostřednictvím jeho bankovního účtu č. , č. účtu, .

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako žadatel žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Uvedl, že je , Anonymizováno, , je zaměstnaný s příjmem , částka, (započteno , částka, ), žije u , Anonymizováno, , výdaje na bydlení uvedl nulové, výdaje na živobytí , částka, . Spltkové zatížení uvedeno ve výši , částka, , započtené výdaje na bydlení , částka, , započtené životní náklady , částka, . Karta zákazníka ze dne , datum, nebyla předložena.

7. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, vyplývá, že žalovaný měl kreditní obrat na účtu ve výši , částka, a debetní obrat , částka, s konečným zůstatkem účtu ve výši , částka, . Příjmová strana je tvořena výplatou od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. ve výši , částka, , nejasnou transakcí ve výši , částka, (ze dne , datum, ) a ve výši , částka, (ze dne , datum, ), mezi výdaji se objevuje platba ve výši , částka, , platby na čerpacích stanicích pohonných hmot, výběry z bankomatů, platba za služby tv, telefon, nákupy potravin, sázkové kanceláře. Obdobně pak dle výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, je zřejmé, že příjem žalovaného od zaměstnavatele byl ve výši , částka, , odchozí platba pak , částka, , další příchozí platba , částka, , výdaje opět potraviny, platby na čerpacích stanicích, sázkové kanceláře, výběry z bankomatů. Z celkového výpisu z účtu za měsíc listopad 2021 pak vyplývá, že i s půjčkou od právního předchůdce žalobkyně ve výši , částka, ze dne , datum, , dosáhl žalovaný kreditního obratu , částka, a debetního obratu , částka, , s konečným zůstatkem na účtu ve výši , částka, . Obdobně tak tomu bylo i dle následujících výpisů za měsíce prosinec 2021, leden 2022, únor 2022, březen 2022, kdy kreditní obraty žalovaný navyšoval dalšími půjčkami (Home credit a.s. , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, . , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, . , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, , datum, ve výši , částka, , , právnická osoba, . , datum, ve výši , částka, , Emma-s credit s.r.o. , datum, ve výši , částka, ), a to až do další půjčky od právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, , kdy z následujících výpisů z účtu je patrné, že žalovaný i nadále čerpal na úhradu splátek další půjčky a úvěry (, právnická osoba, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o., , právnická osoba, ).

8. Z přehledu provedených splátek ke smlouvě č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uhradil od , datum, do , datum, celkem , částka, . Z přehledu provedených splátek ke smlouvě č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uhradil od , datum, do , datum, celkem , částka, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, . a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, a , Anonymizováno, uvedené v příloze smlouvy o postoupení.

10. Přípisy ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni, a to na adresu , adresa, .

11. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, a to na adresu , adresa, .

12. Smluvní vztah založený smlouvami o půjčkách uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, , vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy (, datum, ) dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy i výdaje žadatele. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční výdaje , částka, na bydlení, kdy žadatel uvedl, že bydlí u rodičů, tedy bylo více než důvodné předpokládat, že se musel podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo, kdy na životní náklady žalovaného započetl právní předchůdce žalobkyně částku , částka, , a to s ohledem na jediný příjem žadatele ve výši , částka, měsíčně a uvedenými splátkami , částka, . Přitom z účtu žalovaného vedeného právě předchůdcem žalobkyně zcela jasně vyplývalo, že žalovaný má běžné měsíční výdaje v mnohem větších částkách, než je v kartě zákazníka uvedeno, a to již za situace, že žalovaný měl předchozí měsíční splátku i přímo u právního předchůdce žalobkyně. S opakovanými měsíčními platbami v sázkových kancelářích se žalovaný řadí mezi rizikové klienty.

28. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje ani způsob bydlení a skutečné příjmy a výdaje osob spolužijících, se kterými měl žalovaný společně hospodařit a podílet se na platbách za bydlení. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti, nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření. Stejně tak nebylo řádně zkoumáno předchozí dluhové zatížení žadatele. Transakce na bankovním účtu žadatele nebyly věřitelem také nikterak prověřeny, přestože posouzení majetkových poměrů žadatele z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, . přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ neúčelového spotřebitelského úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více bankovních i nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. nájemní smlouvu, smlouvy o úvěrech, výpisy z běžného účtu.

29. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o příjmech i výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak soud smlouvu o půjčce číslo , hodnota, ze dne , datum, shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

30. Dále pak právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, další smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru). Jedná se opět o smlouvu uzavíranou prostřednictvím komunikace na dálku. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

31. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy (, datum, ) dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že ani v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy i výdaje žadatele. Karta zákazníka k tomuto úvěru zcela chybí. Z výpisů z účtu za dobu od poskytnutí půjčky ze dne , datum, do , datum, vyplývá, že žalovaný opakovaně navyšoval své příjmy o další a další úvěry, aby měl na pokrytí svých výdajů a splátek předchozích úvěrů. Tedy jen pouhým nahlédnutím do historie transakcí bylo zřejmé, že žalovaný není a nemůže být dostatečně solventní k poskytnutí dalšího spotřebitelského úvěru.

32. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel nadále úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje ani způsob bydlení a skutečné příjmy, jakož i příjmy a výdaje osob spolužijících. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla.

33. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (výpisy z účtu žalovaného) si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze i další úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak soud smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

34. Na základě neplatných smluv o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, a , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil , částka, a , částka, . Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

35. Žalobkyni nebyly přiznány ani zákonné úroky z prodlení z částek , částka, a , částka, , a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, + , částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + , částka, kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 13,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení + , částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + , částka, kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12,57 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí částku ve výši , částka, , přičemž úspěšná byla co do částky , částka, , tj. v rozsahu pouze 35 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 30 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Vzhledem k tomu, že se původně zavázal celkové částky , částka, vrátit do 36 měsíců (, datum, ) a částku , částka, do 36 měsíců (, datum, ), uplynutí doby více než 36 měsíců k navrácení celkové částky , částka, je doba více než přiměřená jeho možnostem. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.