4 C 69/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 536 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené žalovaným se společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“). Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru byla poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil, ač se k tomu zavázal. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, v návrhu původně požadovala uhradit částku 8 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 316,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 990 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč. Žalobkyně se pak na výzvu soudu vyjádřila tak, že nemůže doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a vzala žalobu co do částky 1 400 Kč na smluvní pokutě a částky 1 990 Kč na kapitalizovaném úroku zpět a soud následně řízení v tomto rozsahu zastavil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřeno ujednání, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy se [právnická osoba] zavázalo poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem vrátit do 10. 2. 2021. Částka 8 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta dne 11. 1. 2021, avšak žalovaný ji nevrátil a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

11. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] je neplatná, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, byla obsažena v upomínce ze dne 24. 2. 2021, ve které [právnická osoba] požaduje uhradit dlužnou částku ihned. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě spotřebitel (žalovaný). Vzhledem k tomu, že žalovaný žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojil, byl povinen částku 8 000 Kč ihned po doručení upomínky, pokud tak neučinil, dostal se s úhradou dlužné částky do prodlení. Jestliže byla upomínky odeslána dne 24. 2. 2021, v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku byla doručena dne 1. 3. 2021 a tento den nastala splatnost pohledávky. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou finanční částky je povinen dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zaplatit od 2. 3. 2021 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč. Žalobkyně však v žalobě požadovala přiznání kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 316,44 Kč, což měl být úrok z částky 8 000 Kč od 11. 2. 2021 do 5. 8. 2021 a dále zákonného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení, takto požadovaný zákonný úrok z prodlení však žalobkyni nenáleží. Soud tak dospěl k názoru, že žalobkyně má nárok pouze na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení přesahující takto úrok přiznaný soud zamítl. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta je žalovaný v případě uzavření smlouvy o úvěru, kdy nebyla posouzena úvěruschopnost žalovaného, je povinen platit pouze jistinu, nelze žalobkyni přiznat právo na náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč. Úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky by se žalovaný mohl zavázat uhradit pouze ve smlouvě, ta však je z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalovaného shledána za neplatnou.

12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst.

1. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, a výzvu k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále by advokátovi náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 900 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 189 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 1 489 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze z 68 % (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), naopak žalovaný byl úspěšný z 32 %. Žalobkyně tak byla úspěšná z 36 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 536 Kč.

13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.