4 C 73/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno , bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 26 931,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 966 Kč do 24 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 965,5‬6 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 180,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 846,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 216 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 29 % ročně z částky 13 216 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobu ze dne 29.6. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 26 931,56 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce číslo, tel. číslo, ze dne 7. 6. 2019. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 17 103 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 670 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 6 980 Kč a poplatek 4 125 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 7. 2020. Ke dni 25. 11. 2020 dlužil žalovaný na jistině 13 216 Kč a na poplatku 14 153 Kč. Po tomto datu bylo žalovaným uhrazeno ještě 300 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo, tel. číslo, , Anonymizováno, byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně se domáhá zaplacení celkové dlužné částky 26 931,50 Kč sestávající z dlužné jistiny 13 216 Kč a dlužné částky poplatku 13 715,50 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 846,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 180,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky 29 % ročně z dlužné částky 13 216 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 13 216 Kč od 15. 12. 2022 k zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud provedl dokazování předloženými listinami, ze kterých učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

6. Ze smlouvy o zápůjčce, Anonymizováno, zelená v hotovosti číslo, tel. číslo, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, dne 7. 6. 2019.Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi zápůjčku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a to částečně k refinancování zápůjčky číslo, tel. číslo, , jejichž nesplacený zůstatek činil 3 531 Kč, rozdíl mezi poskytnutou zápůjčkou a refinancovanou zápůjčkou ve výši 11 469 Kč byl vyplacen žalovanému. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán poplatek v celkové výši 14 781 Kč, skládající se z úroku 3 676 Kč, částky za zpracování doručení, administrativní činnost 6 980 Kč, částky za vedení účtu a komfortní splácení 4 125 Kč, dále bylo sjednáno pojistné ve výši 2 322 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 32 103 Kč splatit formou 18 splátek splatných měsíčně po 1 784 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně.

7. Ze zákaznické karty/žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žadatel požadoval k zapůjčení 10 000 Kč s měsíční splatností. Totožnost žadatele byla ověřena z občanského průkazu. Adresa pro výběr splátek je uvedena , adresa, . Dále žadatel v žádosti uvedl druh bydlení, spolubydlící, základní vzdělání, rodinný stav svobodný, počet vyživovaných osob 0. Dále žadatel uvedl, že nevlastní automobil. K údaji o zaměstnání žadatel uvedl, že je OSVČ v oboru , Anonymizováno, a jeho pravidelný měsíční příjem činí 11 160 Kč. K běžným měsíčním výdajům je uvedeno: interní splátky , Anonymizováno, ve výši 1 062 Kč a dále odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 2 500 Kč. Dále žadatel uvedl, že nevlastní kreditní kartu, nemá zápůjčku jiné společnosti a nemá bankovní účet. K žádosti předložil žalovaný živnostenský list a faktury a příjmové doklady za měsíce březen až květen 2019.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, soud zjistil, že dne 7. 6. 2019 byl čerpán úvěr ve výši 15 000 Kč a celkem bylo na úvěr uhrazeno 5 034 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 dle seznamu postoupených pohledávek strana , Anonymizováno, z , Anonymizováno, společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo, tel. číslo, na žalobkyni.

10. Přípisem ze dne 16. 12. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy číslo , hodnota, . Oznámení bylo žalovanému zasláno doporučenou poštou dne 13. 1. 2023, dle podacího listu.

11. Přípisem ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k uhrazení dlužné částky ze smlouvy číslo, tel. číslo, nejpozději do 16. 6. 2023 s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhů.

12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučenou poštou dne 2. 6. 2023, dle podacího lístku.

13. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a k doložení listinných důkazů. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 22. 11. 2023, ve kterém uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno na základě informací uvedených v zákaznické kartě ze dne 7. 6. 2019. Dále žalovaný čestně prohlásil, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu pravdivý. Žalobkyně nepředložila k důkazu žádnou listinu, kterou by prokázala svá tvrzení o splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele.

14. Smluvní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru.

15. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

22. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 7. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce zelená v hotovosti číslo , hodnota, , jako spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 15 000 Kč, žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 5 034 Kč.

23. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. V kartě zákazníka jsou uvedeny „odhadované“ výdaje žadatele 2 500 Kč, které by měly zahrnovat běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, náklady na telefon a zejména náklady na bydlení, které jsou zpravidla nejvyšší výdajovou položkou rozpočtu. Uvedenou částku posoudil soud jako zcela nevěrohodnou a zásadním způsobem podhodnocenou. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy nemá žádným způsobem zjištěny skutečné výdaje žadatele a spokojí se pouze s nepřezkoumatelnou „odhadovanou“ výší, která je však evidentně nereálnou výší výdajů dospělé osoby, neboť nedosahuje ani výše existenčního minima upraveného zákonem č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu.

25. Postup, kdy poskytovatel úvěru uvádí výdaje žadatele odhadovanou částkou a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě posoudil soud jako nepřípustný. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si výdaje žadatele ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140).

26. Poskytovatel úvěru se spokojil pouze s informacemi od žadatele a rezignoval na ověření těchto informací, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně by poskytnutí úvěru odmítl.

27. Soud dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout a v souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 6. 2019 číslo , hodnota, . Žalovaný je tak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění 15 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 5 034 Kč. Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 966 Kč. Soud žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

29. Žalobkyni nebyl přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 9 966 Kč, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 24 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 26 931,50 Kč + 2 180,64 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a částky 7 846,27 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, tj. celkem 36 958,41 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 9 966 Kč. V předmětné věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 46,07 %. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.