4 C 74/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doležel ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 5 966,66 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh žalobkyně, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 5 966,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 093,79 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 609,72 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 3 518,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 518,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 966,66 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 24. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala částku 8 000 Kč vrátit a zaplatit úplatu 7 233 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 526 Kč a částku za administrativní činnost ve výši ve výši 2 276 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 denních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2018 Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 12. 2017. Ke dni 16. 4. 2018 činila dlužná jistina částku 5 620,81 Kč a dlužný poplatek částku 4 745, 85 Kč, následně žalovaná uhradila 4 400 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky celkem uhradila částku 9 194 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 5 966,66 Kč (dlužnou jistinu ve výši 3 518,02 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 2 448,64 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 2 093,79 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 3 518,02 Kč od 21. 4. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 609,72 Kč (úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 3 518,02 Kč od 24. 4. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 518,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 3 518,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dne 9. 4. 2021 doplnila své podání tak, že má za to, že [právnická osoba] s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když [právnická osoba] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované ohledně jejich příjmů a výdajů v zákaznické kartě. Žalovaná celkem uhradila částku 9 194 Kč, kdy částka 4 712,02 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající částka 4 481,98 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Žalovaný poplatek ve výši 2 448,64 Kč se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 251,28 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 379,35 Kč a nesplacené části poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 818,01 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 24. 2. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 233 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 15 233 Kč. Poplatek ve výši 7 233 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 431 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 526 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku 15 233 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč (poslední splátka ve výši 247 Kč), když první splátku byla povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období do rukou osoby uvedené v čl. 15 smluvních podmínek (oprávněného zástupce nebo zaměstnance [právnická osoba]). Žalovaná svým podpisem potvrdila, že celkovou částku spotřebitelského úvěru převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Při sjednání úhrady celkové dlužné částky v 60 splátkách činí výše zápůjční úrokové sazby 29,00 % ročně. Dle čl. 6 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, jež jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o zápůjčce, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na poplatek 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 10 smluvních podmínek, v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové částky, má [právnická osoba] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové částky. Toto právo může [právnická osoba] uplatnit nejpozději od splatnosti nejblíže příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dostatečné lhůtě alespoň 30 dnů, po jejímž uplynutí se neuhrazená část jistiny zápůjčky stane splatnou. Dle čl. 11 smluvních podmínek zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet. Ze zákaznické karty ze dne 24. 2. 2017 vyplývá, že žalovaná sdělila [právnická osoba] své osobní údaje a také údaje o svých příjmech a výdajích, kdy bydlí v nájmu, je svobodná, má dvě vyživovací povinnost, je v domácnosti (na mateřské dovolené) s příjmem 7 600 Kč a ostatním příjmem ve výši 1 000 Kč, celkem tedy 8 600 Kč (doloženo výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky) s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 2 000 Kč. Z tabulky umoření k č. smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná na tuto smlouvu celkově zaplatila částku 9 194 Kč, kdy dle žalobkyně zůstatek na jistině činí 3 518,02 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek, pak soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 5. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky, a to nejpozději do 18. 5. 2020 a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7 233 Kč, který se skládá z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkově tak měla žalovaná vrátit částku 15 233 Kč v 60 týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, dle které činí její příjmy částku 8 600 Kč a měsíční výdaje částku 2 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela, když celkem uhradila pouze 9 194 Kč. 13. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 24. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalovaná [právnická osoba] sdělila své příjmy, které údajně doložila i rozhodnutím o přiznání dávky. Problém však je, že žalovaná jako své výdaje uvedla pouze výdaje ve výši 2 000 Kč. Dle soudu je však zcela absurdní, aby žalovaná, která je svobodná, bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnost měla výdaje pouze 2 000 Kč. Je zcela nereálné, aby celkové výdaje jedné dospělé osoby a dvou dětí činily 2 000 Kč měsíčně, když tato částka by nestačila ani na zajištění stravy žalované, natož, aby z ní byly hrazeny náklady na nájem, bydlení, hygienické prostředky, ošacení, telekomunikace a další. [právnická osoba] tak dle soudu vůbec neposupoval s odbornou péčí, když akceptoval uváděné výdaje za tři osoby ve výši 2 000 Kč, neboť mu muselo být zřejmé, že se nejedná o částku běžně odpovídající nákladům jedné dospělé osoby a dvou dětí. [právnická osoba] měl projevit větší míru opatrnosti a pečlivěji posoudit příjmy a skutečné výdaje žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech“. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak získala majetkový prospěch ve výši 8 000 Kč bez platného důvodu, a byla proto povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 9 194 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila a navíc zaplatila o 1 194 Kč více, než jí bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni proto nepřiznal ani smluvní ani zákonný úrok.

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.