4 C 77/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 089,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 089,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a úroku v částce 476,29 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 480 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 18. 5. 2023 domáhá zaplacení částky 10 089,64 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne 10. 3. 2019 s žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kdy žalovanému byl aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 16. 11. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. 2, předmětem dodatku byl kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč, ten byl 7. 12. 2020 schválen a žalovanému bylo umožněno čerpání na účtu č. , č. účtu, . Dne 3. 4. 2023 byl kontokorent zesplatněn, neboť žalovaný porušil smluvní povinnost. Žalovanému bylo zesplatnění oznámeno, po tomto datu žalovaný žalobkyni nezaplatil žádnou částku. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala částku 100 Kč jako poplatek za výběr z bankomatů na základě rámcové smlouvy. Předmět řízení tak představuje částka vyčerpaného kontokorentního úvěru ve výši 9 989,64 Kč, 100 Kč poplatek za výběr z bankomatu a příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení.

2. K dotazu soudu na posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumána byla, a to na základě informací, které poskytl žalovaný. Osobní údaje byly ověřeny z dokladů, pokud jde o příjem, tak dle tvrzení žalobkyně, při poskytování úvěru se u příjmů vycházelo čistě z údajů uvedených žalovaným, a to z částky 15 000 Kč, a to s ohledem na výši poskytovaného úvěru. Pokud jde o výdaje, žalovaný žádné neuvedl, proto žalobkyně přistoupila k použití statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet a dospěla k částce 3 860 Kč. Výdaje pak dle žalobkyně byly ověřeny dle pohybů na běžném účtu. Dále byla osoba žalovaného zkoumána v insolvenčním rejstříku, z bankovního a nebankovního registru, dále byly porovnávány dotazy exekutorů s osobními údaji žalovaného a dále byly posuzovány informace z některých společností patřících do skupiny , Anonymizováno, . K důkazům ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila úvěrovou zprávu a přehled žádostí o úvěr.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal zcela nečinný. Za splnění podpínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl soud na základě předložených listinných důkazů.

4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 10. 3. 2019 a z obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalovaný s žalobkyní uzavřel tuto smlouvu, předmětem smlouvy byl závazek žalované zřídit a vést pro žalovaného mimo jiné běžný účet č. , č. účtu, , nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, ceník, přehled úrokových sazeb aj.

5. Z ceníku bylo zjištěno, že výběr hotovosti ze všech bankomatů u nás i ve světě byl zpoplatněn částku 100 Kč měsíčně.

6. Z přehledů žádostí o úvěr bylo zjištěno, že k datu 16. 11. 2020 neevidovala žalobkyně žádný úvěr žalovaného.

7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěn výsledek hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dne 16. 11. 2020, s tím, že není evidován žádný zablokovaný kontrakt, ve score je uvedena třída rizika C, dále označeno jako maximální delikvence a vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců, přitom se vycházelo ze 4 splátkových kontraktů z přechozích let, 3 nesplátkových kontraktů, a to povolený debet na běžném účtu 2 x a kontokorentní úvěr, kdy u dvou těchto kontraktů jsou evidentní záznamy, že žalovaný nesplácel řádně a včas, dále pak kontrakt – karta, kdy i v tomto oddílu je evidentní, že žalovaný neplnil řádně a včas.

8. Z dodatku č. 2 k rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2020, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z podmínek pro používání kontokorentu bylo zjištěno, že tento dodatek uzavřel žalovaný s žalobkyní. Předmětem byl kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, jedná se o přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, , smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, splácení bylo sjednáno jako průběžné. Úvěr byl úročen 18,9 % ročně. Kontokorent byl sjednán s tím, že měl být splacen do jednoho roku od prvního čerpání, tedy od přečerpání běžného účtu se žalovaný musel dostat do plusu. Dále pak k datu měsíční splatnosti úroku musel žalovaný na běžném účtu udržovat dostatek finančních prostředků alespoň ve výši úroků.

9. Z výpisu z běžného účtu a z přehledu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný neplnil svůj závazek ze smlouvy, a to tak, že na běžném účtu neudržoval dostatek finančních prostředků k zaplacení úroku, žalovaný vyčerpal kontokorentní úvěr ve výši 9 989,64 Kč, žalovanému byl zaúčtován také poplatek za výběr z bankomatů. Dne 3. 4. 2023 byl úvěr zesplatněn.

10. Z výzvy ze dne 3. 4. 2023 a z podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění a byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nesplnění bude následovat žaloba.

11. Závazkový vztah vzniklý dne 10. 3. 2019 a 16. 11. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Dle § 2662, § 2664, § 2665 o. z. se smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

15. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 10. 3. 2019 smlouvu o běžném účtu a dne 16. 11. 2020 smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit při uzavírání smlouvy ze dne 16. 11. 2020 úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

22. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud žalobkyni vyzval k dotvrzení posuzování úvěruschopnosti a k doložení důkazů, žalobkyně pouze tvrdila, že úvěruschopnost zkoumána byla, a to na základě informací, které poskytl žalovaný. Osobní údaje byly ověřeny z dokladů, pokud jde o příjem, tak dle tvrzení žalobkyně, při poskytování úvěru se u příjmů vycházelo čistě z údajů uvedených žalovaným, a to z částky 15 000 Kč, a to s ohledem na výši poskytovaného úvěru. Pokud jde o výdaje, žalovaný žádné neuvedl, proto žalobkyně přistoupila k použití statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet a dospěla k částce 3 860 Kč. Výdaje pak dle žalobkyně byly ověřeny dle pohybů na běžném účtu. Dále byla osoba žalovaného zkoumána v insolvenčním rejstříku, z bankovního a nebankovního registru, dále byly porovnávány dotazy exekutorů s osobními údaji žalovaného a dále byly posuzovány informace z některých společností patřících do skupiny , Anonymizováno, . K důkazům však žalobkyně přiložila jen přehled žádostí a úvěrovou zprávu, přitom z úvěrové zprávy nevyplývá konkrétní zkoumání příjmů, výdajů a bydlení žalovaného.

25. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

26. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit na základě bezdůvodného obohacení) činí 9 989,64 Kč, kdy tato částka byla žalobkyni výrokem I. přiznána. Současně byla žalobkyni přiznána částka 100 Kč jako poplatek za výběr z bankomatů vztahující se ke smlouvě o běžném účtu.

27. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023, zákonný úrok z prodlení částky 10 000 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2023 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 476,29 Kč soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyni tak nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 480 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 % - kapitalizované příslušenství srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.