4 C 80/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 17 099 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud žalobu pro částku 7 101 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 112,43 Kč od 22. 5. 2023 do 6. 6. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 099 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 148,74 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 099 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 9. 2022 úvěrovou smlouvu dle ID žádosti [číslo], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 24 měsíců ve splátkách dle splátkového kalendáře. Dále byly sjednány volitelné služby – Poplatek ve výši 199 Kč za schválení úvěru do 60 minut od ověření identity, Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč (vyúčtován 4x), poplatek za SMS servis za poplatek 49 Kč (vyúčtován 4x) a úrok pevnou částkou 490 Kč v rámci druhé až osmé splátky (vyúčtován 3x). Žalované byl dále 2x účtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč (tedy 1 980 Kč) sjednaný smlouvou. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 2 Kč, a to jako korunový odklad splátek. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty 3 x 500 Kč a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s upomínáním ve výši celkem 1 030 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 24. 3. 2023 zesplatnila a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobkyně poté zaslala žalované předžalobní výzvu dne 21. 4. 2023.

2. Ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyně uvedla, že svoji zákonnou povinnost naplnila zjišťováním informací o tom, zda má žadatelka u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI a registru SOLUS, dále lustrací žadatelky v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále podrobila žadatelku credit scoringu, kde posuzovala její příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává takové ukazatele, jako je věk, rodinný stav a splátky u jiných společností.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Dle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

6. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle ustanovení § 2048 a § 2049 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] ze dne 30. 9 2022 vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o hotovostním bezúčelovým úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, se splatností ve 24 splátkách měsíčně ve výši dle splátkového kalendáře. Dále byl smlouvou sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za doplňkové služby Expres výplata ve výši 199 Kč, Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za korunový odklad 990 Kč. Dle bankovního výpisu byl úvěr vyplacen na účet žalované uvedený ve smlouvě ([bankovní účet]) dne 30. 9. 2022 ve výši 10 000 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná zaplatila ve splátkách celkem 2 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne 24. 3. 2023 pro prodlení žalované s úhradou závazků ze smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24. 3. 2023.

13. Ze žalobkyní předložených dokumentů vyplývá, že žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu a vlastnictví účtu bylo ověřeno pomocí bankovní identity. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 6. 6. 2023 vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací, že žalovaná má [anonymizováno] děti, zdroj příjmů z mateřské, výše příjmů 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a splátky jiným společnostem 0 Kč, kdy dle lustrace dne 30. 9. 2022 v 10:16 hod. v registru NRKI, došla odpověď systému OK, ve stejný čas došla odpověď systému SOLUS – klient není v Solusu nebo má příznak C, Z a ve stejný čas přišla odpověď systému CRIBIS, že klient nemá exekuci. Soudu však není známo, jakým způsobem žalobkyně ověřila uvedené příjmy žalované a ostatních členů domácnosti, jakým způsobem ověřila jejich výdaje a jak se tyto informace promítly do celkového hodnocení úvěruschopnosti žalované.

14. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a má [anonymizováno] děti.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní v postavení dodavatele, která jednala v rámci své obchodní činnosti a žalovanou jako spotřebitelem došlo po tvrzeném posouzení její úvěruschopnosti k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to ve prospěch účtu žalované a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1. splátky 1 094 Kč, 2.-8 splátky 1 055 Kč, 9.-23 splátky 565 Kč a 24. splátky ve výši 557 Kč. Žalovaná dvěma platbami po 1 Kč dne 3. 11. 2022 a 30. 11. 2022 využila možnosti odkladů splátek, ale poté i nadále svou povinnost splácet úvěr porušila a dostala se do prodlení. Žalobkyně tak zcela v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami využila svého oprávnění úvěr prohlásit za okamžitě splatný ke dni 24. 3. 2023.

16. Soud je však povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost před uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 z.č. 257/2016 Sb., představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž se jedná o neplatnost, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Žalobkyně uvedla v žalobě obecná tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost. K důkazu předložila toliko potvrzení o provedení ověření bonity, nedoložila však žádné listiny, kterými byly zjištěné informace ověřeny. Příjem žalované nebyl nijak ověřen. Měsíční výdaje žadatelky nejsou nikterak vyčísleny. Soud postrádá jakoukoli informaci o výdajích žadatelky na bydlení a její ověření ze strany věřitele, a to za situace, kdy žalovaná ve smlouvě uvádí adresu trvalého pobytu shodnou s korespondenční adresou – úřední adresou ohlašovny, na které si žádnou zasílanou korespondenci nepřebírá.

18. Povinností žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žadatelce vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl poskytovatel k závěru, že žalovaná je dostatečně solventní.

19. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že v daném případě při sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žadatelky. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal příjmy žadatelky ani její pravidelné a nezbytné výdaje, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatelky o tom, že má příjem z mateřské ve výši 20 000 Kč, aniž by žádala prokázání těchto informací. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalované, zejména náklady na bydlení, ačkoli výdaje na bydlení jsou zpravidla nejvyšší výdajovou položkou.

20. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i přes negativní zjištění vztahující se k úvěruschopnosti žalované, resp. přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaná dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou ve výši 2 Kč tak byly žalobkyní řádně započteny na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Z tohoto důvodu je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná uhradila 2 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 9 998 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…), tedy i s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí ve spojení s ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu částku ve výši 300 Kč. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) ve výši celkem 900 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x10 0 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná asi z 53,3 %, naopak ze 46,7 % byla úspěšná žalovaná, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08), tedy celková žalovaná částka činila 18 757,14 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované tak činí asi 6,6 %. Vzhledem k tomu soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6,6 %, tedy v částce 148,74 Kč.

22. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalované, která nikterak nesdělila, že by nebylo v jejích možnostech uvedenou částku vrátit. Soud tak žalované poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.