4 C 88/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl soudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., identifikační číslo IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 141 789,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 852 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 852 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 75 937,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 297 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 779 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 17,90 % ročně z částky 91 494 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 8. 7. 2024 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkovou částku 141 789,38 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, číslo , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úrokovou sazbou 17,9 % ročně, s měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 137 Kč a v celkových 96měsíčních splátkách po 2 103 Kč. zaplatit poplatek ve výši 17 893 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh celkově uhradil 34 148 Kč, kdy poslední splátku uhradil ke dni 30. 5. 2022. Právní předchůdce v souladu se smluvním ujednáním zesplatnil úvěr ke dni 1. 11. 2022, o čemž žalovaného písemně informoval a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných poplatků, a to v celkové výši 101 076 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalovanému bylo uvedené postoupení oznámeno dopisem a dále mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Žalobkyně žalobou uplatňuje zaplacení částky 141 789,38 Kč sestávající z jistiny ve výši 91 494 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 3 285 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 47 010,38 Kč (vyčíslené ke dni 11. 3. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 2. 11. 2022), kapitalizovaných úroků ve výši 6 297 Kč, úroků ve výši 17,90 % ročně z částky 91 494 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 94 779 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr a dále doložení listinných důkazů. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 19. 12. 2024, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žadatele byla posouzena na základě zhodnocení informací získaných od žadatele před uzavřením smlouvy, vyžádal si informace o žalovaném z veřejných registrů (SOLUS, CRIF, ISIR), kdy pro posouzení výše svých příjmů žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně výpis z bankovního účtu za měsíce 11 a 12/2020. Z uvedeného právní předchůdce žalobkyně zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného byl , částka, , žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Mezi výdaji bylo zjištěno , částka, na splátkách výživného a půjček. Na bydlení nevynakládal ničeho, neboť žil u rodičů. Dále právní předchůdce žalobkyně kalkuloval se životním minimem žalovaného ve výši 3 860 Kč. Žalovaný měl tedy , částka, disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro předpokládané měsíční splátky , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný dne , datum, doložil kopii svého občanského průkazu a kopii výpisu ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovanému byla vygenerována SMS zpráva s ověřovacím kódem , Anonymizováno, , kdy pod tímto kódem žalovaný podepsal návrh smlouvy, kdy právní předchůdce žalobkyně tuto po kontrole podepsal dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně také ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností COFIDIS s.r.o., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s úroky ve výši 17,9 % ročně, v 96měsíčních splátkách po 2 103 Kč vč. platby pojištění, celkově tedy částku , částka, bez pojistného, , částka, vč. pojistného. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, 2 , Anonymizováno, , bydlí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, domě. Jsou uvedeny pouze čisté příjmy žalovaného ve výši , částka, .

6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřil žalovaného v registru SOLUS, CEE, IS, CRIF (uvedené lustrace však nejsou součástí), vycházel z čistého příjmu , částka, , a splátek úvěrů ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobkyně nikterak nepřihlédl k tomu, že žalovaný uvedl, že vyživuje , Anonymizováno, , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, . Rovněž nezohlednil, a to ani částečně, že byť žalovaný s rodinou měl , Anonymizováno, u , Anonymizováno, , nikterak se ve svém věku neměl podílet na nákladech spojených s bydlením (energie, vodné/stočné). Právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřil ani příjmovou stránku manželky.

7. Z výpisu z účtu na jméno žalovaného č. , č. účtu, za období , datum, -, datum, vyplývá, že počáteční zůstatek účtu žalovaného byl pouhých 376,48 Kč, celkové příjmy 36 671 Kč a celkové výdaje 34 468,94 Kč. K účtu jsou dle historie transakcí vydány 2 platební karty, jedna na jméno žalovaného, druhá na jméno , jméno FO, . Ve prospěch účtu je připisována výplata od společnosti , právnická osoba, a neoznačené vklady hotovosti a příchozí platba na výživné , jméno FO, . Mezi výdaji se pak objevují běžné platby kartou v obchodech, a výběr hotovosti. Z výpisu z účtu na jméno žalovaného č. , č. účtu, za období 1. 12. 2020-31. 12. 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek účtu žalovaného byl 2 578,54 Kč, celkové příjmy 133 404,17 Kč a celkové výdaje 133 428,08 Kč. Ve prospěch účtu je připisována výplata od společnosti , právnická osoba, , půjčka od společnosti Zonky ve výši 100 000 Kč a neoznačené drobné příchozí platby, vratka pojistného a příchozí platba na výživné , jméno FO, . Mezi výdaji se pak objevuje 1. splátka vůči společnosti , Anonymizováno, ve výši , částka, , větší výběr z bankomatu ve výši , částka, a , částka, , běžné platby kartou v obchodech. Zůstatek na účtu činil , částka, .

8. Dle potvrzení ze dne 6. 11. 2023 z účtu vedeného u , právnická osoba, , Anonymizováno, odešla dne 21. 1. 2021 platba ve výši 100 000 Kč na účet , č. účtu, s VS , var. symbol, . Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, byl žalovanému dne 10. 2. 2022 vyplacen úvěr ve výši 48 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil 3x splátku v celkové výši 15 500 Kč, poslední platba dne 13. 6. 2022. Dle tabulky plateb žalovaný uhradil 16x splátku ve výši 2 103 Kč a 1x 500 Kč, celkově částku 34 148 Kč, poslední platba 30. 5. 2022.

9. Dopisem ze dne 1. 11. 2022 označeným jako odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění, právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy č. , hodnota, , a to s účinností ode dne doručení odstoupení. Žalovanému byl dopis odeslán dne 3. 11. 2022.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, . a žalobkyní vyplývá, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, uvedená v příloze č. , hodnota, smlouvy o postoupení.

11. Přípisem ze dne 4. 12. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a to doporučeným dopisem podaným dne 4. 12. 2023 na poště.

12. Dne 4. 6. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění.

13. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřený mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

14. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

16. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

17. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“22. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne , datum, , sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

23. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 21. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu formulářového typu, realizovanou prostředky komunikace na dálku, která je předchystána věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Soud ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny všechny příjmy a výdaje žadatele, jakožto i příjmy domácnosti žalovaného byly ověřeny co do výše jeho příjmu, nikoli do příjmu dalších členů domácnosti. Žalovaný sám uvedl své čisté příjmy ve výši , částka, , přičemž mu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, přišla výplata , částka, a v prosinci , částka, . Ve smlouvě žadatel uvedl pouze to, že je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, u , Anonymizováno, a vyživuje , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Měsíční výdaje nevyplnil vůbec. Žalovaný sice neuvedl, že si pouhý měsíc před žádostí o úvěr u právního předchůdce žalobkyně půjčil rovněž částku 100 000 Kč u společnosti , Anonymizováno, , splátku ve výši 2 457 Kč však právní předchůdce žalobkyně zahrnul do posuzování úvěruschopnosti. Právní předchůdce žalobkyně však nijak nezohlednil vyživování , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nikterak nezohlednil osobu , Anonymizováno, , ani skutečnost, že se nějakým způsobem musel , Anonymizováno, , Anonymizováno, podílet na nákladech spojených s bydlením, výdaji za energie, služby, jídlo. Vzhledem k výběrům docela vysokých částek z bankomatu, vzhledem k výši příjmu, právní předchůdce nikterak neověřoval, nač žalovaný peníze používá a z jakého důvodu potřebuje s měsíčním odstupem dalších 100 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tedy nikterak nevyžadoval prokázání výdajů žalovaného. Je těžko uvěřitelné, že by žalovaný za všechny výdaje za sebe, bydlení a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, měsíčně vydal pouze částku 3 860 Kč (počítanou jako životní minimum jednotlivce).

29. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy si dostatečně neověřil jeho měsíční výdaje, náklady na bydlení a způsob bydlení, při neuvedení výdajů a příjmech 27 070 Kč. Navíc nelze přehlédnout ani skutečnost, že k žádnému z údajů uvedených v žádosti nebyly přeloženy adekvátní dokumenty k jeho ověření, pouze výpis z účtu žalovaného. Stejně tak nebylo řádně zkoumáno předchozí dluhové zatížení žadatele. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud má za to, že ze smlouvy o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že , právnická osoba, . nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv. “pro formu“, a úvěr i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytla. , právnická osoba, . přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně, a k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžadovat např. SIPO, nájemní smlouvu apod.

30. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které právní předchůdce žalobkyně měl (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohl učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze bez dalšího úvěr ve výši 100 000 Kč poskytnout. V souladu s uvedeným soud pak smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 1. 2021 shledal neplatnou. Důsledkem neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

31. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 34 148 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 65 852 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

32. V podmínkách projednávané věci nebylo žádným z účastníků tvrzeno (a ani jinak nevyšlo v průběhu řízení najevo) cokoliv o tom, že by v možnostech žalovaného nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 1. 11. 2022, která byla žalovanému odeslána dne 3. 11. 2022. S přihlédnutím k délce úložní doby na poště a požadované délce lhůty k zaplacení (okamžitě), jež marně uplynula dnem 14. 11. 2022, vznikla žalovanému povinnost dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny (bezdůvodného obohacení) žalobkyni, a to ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 15. 11. 2022, do zaplacení. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 141 789,38 Kč + 6 297 Kč kapitalizovaný úrok + zákonný úrok z prodlení z částky 94 779 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 17,90 % ročně z částky 91 494 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, tedy ke dni vydání rozhodnutí celkovou částku ve výši 222 602,3 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 65 852 Kč + 23 706,72 Kč na zákonných úrocích z prodlení ke dni vydání rozhodnutí, tj. v částce 89 558,72 Kč, tedy v rozsahu pouze 40,23 %, tedy ve věci byl poměrně úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení ve výši 19,54 %. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, o procesní úspěch se nikterak nezapříčinil. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit.