4 C 90/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 19 964 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud žalobu pro částku 7 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 093 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, pro částku 2 500 Kč a pro částku 2 871 Kč zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 964 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 13. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 900 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 193 Kč, a to do dne 25. 2. 2022. Totožnost žalované byla ověřována z kopie občanského průkazu. Úvěruschopnost ověřovala žalobkyně na základě informací o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě a dále případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradila pouze 3 398 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 12 900 Kč od 26. 2. 2022 do 27. 6. 2023, ve výši 6 269 Kč. Žalobkyně po několika marných výzvách k úhradě dluhu zaslala žalované předžalobní výzvu dne 12. 5. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Dle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Dle ustanovení § 2048 a § 2049 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 10. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výpisem z běžného účtu žalobkyně za období 1. 10. 2021 31. 10. 2021 u [právnická osoba], upomínkou ze dne 4. 3. 2022, upomínkou ze dne 11. 3. 2022, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 18. 3. 2022, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 27. 3. 2022, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 11. 4. 2022, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 5. 2023 včetně podacího lístku.

13. Na základě těchto listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 10. 2023prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 12 900 Kč převodem na účet žalované označený ve smlouvě. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 193 Kč nejpozději do 12. 11. 2021, případně mohla požádat o prodloužení termínu splatnosti. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 3 398 Kč. Žalované byly zaslány výzvy k plnění a následně předžalobní výzva k plnění.

14. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatelky o spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že toto posouzení proběhlo na základě informací poskytnutých žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě a které případně ověřila nahlédnutím do relevantních databází. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádný důkaz.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní v postavení dodavatele, která jednala v rámci své obchodní činnosti a žalovanou jako spotřebitelem došlo po tvrzeném posouzení její úvěruschopnosti k uzavření smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., když se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 900 Kč, a to ve prospěch účtu žalované a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit do 12. 11. 2021 společně s poplatkem ve výši 4 193 Kč. Žalovaná zřejmě využila možnosti odkladu splátek, kdy žalobkyní tvrzená splatnost pohledávky nastala až dne 25. 2. 2022.

16. Soud je však povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost před uzavřením spotřebitelské smlouvy. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 z.č. 257/2016 Sb., představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž se jedná o neplatnost, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Žalobkyně uvedla v žalobě obecná tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost. K důkazu předložila toliko kopii občanského průkazu žalované, nedoložila však žádné listiny, ze kterých zjišťovala a ověřovala informace o solventnosti žalované před poskytnutím zápůjčky (úvěru). Příjem žalované nebyl nijak ověřen. Měsíční výdaje žadatelky nejsou nikterak vyčísleny. Soud postrádá jakoukoli informaci o výdajích žadatelky na bydlení a její ověření ze strany věřitele.

18. Povinností žalobkyně, jako poskytovatele zápůjčky (spotřebitelského úvěru), je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žadatelce vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl poskytovatel k závěru, že žalovaná je dostatečně solventní.

19. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že v daném případě při sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žadatelky. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal příjmy žadatelky ani její pravidelné a nezbytné výdaje, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s poskytnutou kopií občanského průkazu žalované, kdy si žádné další informace poskytnuté žalovanou nikterak neověřila. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalované, zejména náklady na bydlení, ačkoli výdaje na bydlení jsou zpravidla nejvyšší výdajovou položkou.

20. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) z důvodu, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i přes negativní zjištění vztahující se k úvěruschopnosti žalované, resp. přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaná dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou v celkové výši 3 398 Kč tak byly započteny na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Z tohoto důvodu je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 12 900 Kč, žalovaná uhradila 3 398 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 9 502 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…), tedy i s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí ve spojení s ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu částku ve výši 300 Kč. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) ve výši celkem 900 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), a zaplacený soudní poplatek ve výši 899 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 2 099 Kč. Žalobkyně byla úspěšná asi z 36,23 %, naopak ze 63,77 % byla úspěšná žalovaná, když soud při výpočtu úspěchu ve věci zohlednil i výši příslušenství ke dni vydání rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08), tedy celková žalovaná částka činila 26 227,59 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 27,54 % (čistý úspěch). Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalované, která nikterak nesdělila, že by nebylo v jejích možnostech uvedenou částku vrátit. Soud tak žalované poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.