4 C 93/2023
č. j. 4 C 93/2023-25
V PLATNOSTICitované zákony (13)
Plný text
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno dříve podnikající pod IČO Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 023,75 Kč a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně z částky 61 023,75 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 63 976,25 Kč, smluvní pokutu 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 63 976,25 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemám nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 8. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 125 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 35 000 Kč a zákonného úroku z prodlení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 20. 2. 2018 za účelem financování podnikatelských aktivit žalovaného. Žalobkyně poskytla na základě uvedené smlouvy žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem 69 % z poskytnuté jistiny, tj. úrokem ve výši 48 300 Kč a poplatkem za správu úvěru 18 200 Kč. Celkovou částku 136 500 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 10 500 Kč. Dle ujednání smlouvy byly úroky a poplatek za správu úvěru splatné v prvních 6-ti měsíčních splátkách a částečně v 7. splátce. Žalovaný uhradil na svůj závazek ze smlouvy celkem 11 500 Kč. Dne 21. 4. 2018 se žalovaný dostal do prodlení, když řádně a včas neuhradil 2. splátku splatnou 20. 4. 2018. Úvěr se stal splatným dnem splatnosti poslední splátky tj. dne 20. 3. 2019. V důsledku prodlení žalovaného s plněním závazku ze smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z částky v prodlení dle ujednání smlouvy o úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 35 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka s upozorněním na možné soudní vymáhání závazku, a to dne 4. 7. 2023. Na výzvu žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem byla dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , určenému na financování podnikatelských aktivit dlužníka, na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr, spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 18 200 Kč a úrokem 69 % za sjednané období, tj. celkem částku 136 500 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 10 500 Kč, splatných k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Dle smluvního ujednání článku III. odst. 2 byly ze splátek nejprve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru a následně poskytnutá jistina. V článku IV. odst. 4 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.
6. Dle předpisu splátek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, byl žalovaný povinen hradit úvěr ve výši 70 000 Kč ve splátkách po 10 500 Kč splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci, přičemž v rámci 1. – 6. splátky bude částka 7 630 Kč užita na úhradu úroku a částka 2 870 Kč na úhradu poplatku za správu úvěru. V rámci 7. splátky bude částka 2 520 Kč užita na úhradu úroku, částka 980 Kč na úhradu poplatku za správu úvěru a částka 7 000 Kč bude užita na úhradu jistiny. V rámci splátky 8. -13. bude částka 10 500 Kč užita na úhradu jistiny v plné výši.
7. Dle platební bilance ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, žalovaný uhradil dne 27. 3. 2018 částku 6 500 Kč, dne 23. 4. 2018 částku 4 000 Kč a dne 23. 4. 2018 částku 1 000 Kč. Celkem žalovaný uhradil 11 500 Kč.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a to částky 125 000 Kč na jistině úvěru a částky 452 227 Kč na smluvní pokutě, celkem měl tedy žalovaný zaplatit částku 577 227 Kč neprodleně po obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dle podacího archu poštou dne 4. 7. 2023.
9. Dle veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný podnikal od roku , Anonymizováno, v , Anonymizováno, činnosti. Podnikatelská činnost byla ukončena v důsledku zrušení konkurzu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů, a to ke dni , datum, .
10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu:
11. Smlouvou o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč v hotovosti, celková dlužná částka k zaplacení včetně úroku a poplatku činila 136 500 Kč a dlužník ji měl vrátit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 10 500 Kč. Účelem úvěru bylo financování podnikatelských aktivit dlužníka. Smlouvou byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Žalovaný zaplatil toliko první dvě splátky – dne 27. 3. 2018 a 23. 4. 2018. Poslední splátka byla splatná dne 20. 3. 2019. Žalobkyně vyzvala dlužníka výzvou ze dne 3. 7. 2023 k úhradě zbývající částky jistiny a poplatku ve výši 125 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 577 227 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 11 500 Kč.
12. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
13. Podle ustanovení § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.
14. Podle ustanovení § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
15. Podle ustanovení § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ustanovení § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
19. Podle ustanovení § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o. z., ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z.
20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena mezi podnikateli, za účelem financování podnikatelské činnosti žalovaného. Přesto soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, srov. Rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, dle kterého, uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Právo dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).
22. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků byla mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2018 sjednána jako úplata (odměna) za užívání poskytnuté částky, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím úvěru, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení, částka 66 500 Kč, skládající se z úroku 48 300 Kč a částky 18 200 Kč na úhradu za správu úvěru, což při přepočtu na smluvní úroky z úvěru představuje 87,69 % ročně (neboť úvěr byl poskytnut na 13 měsíců). K ujednání o úhradě částky 18 200 Kč za správu úvěru soud konstatuje, že ze smlouvy o úvěru nevyplývá, za jaké služby je tato úhrada sjednána, jakou činnost na základě tohoto ujednání věřitel za úplatu vykoná. Slovní spojení – úhrada za správu úvěru - vyjadřuje pak bez další specifikace odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků. V rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. V předmětné věci byl tedy úrok z úvěru sjednán v celkové výši 66 500 Kč tj. 87,69 % ročně, přičemž tato sazba podstatně (více než 26x) přesahuje úrokovou míru v době sjednání úvěru obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k 2/2018 činila tato sazba 3,34 % ročně - úvěry pro živnostníky s fixací nad 1 rok do 5 let včetně – zjištěno z www.cnb.cz). Soud má za to, že i přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z rychlého úvěru byl úrok ve smlouvě sjednán v nepřiměřené výši, která je v rozporu s dobrými mravy a smluvní ujednání o něm je z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 547 a § 580 občanského zákoníku.
23. Soud se dále zabýval výší úroku z hlediska uvedeného v ustanovení § 1802 občanského zákoníku, podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud zjistil, že úroková sazba v době uzavření smlouvy tj. v únoru 2018 činila 3,34 % ročně (jak je uvedeno shora). Žalobkyně požaduje žalobou úrok z úvěru (včetně poplatku za správu úvěru) celkem 55 000 Kč, za dobu od 20. 2. 2018 (poskytnutí úvěru) do 20. 3. 2019 (splatnost celého dluhu). Ze žalobkyní požadovaného úroku shledal soud oprávněným nárok na zaplacení úroku ve výši 2 523,75 Kč. Žalovaným bylo zaplaceno a na úrok (úrok a poplatek za poskytnutí úvěru) zaúčtováno celkem 11 500 Kč. Úrok z úvěru byl tak uhrazen zcela a soud nárok žalobkyně na zaplacení částky 55 000 Kč neuhrazená část úroku a poplatku za správu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
24. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného sjednané smlouvou ve výši 0,2 % denně z částky ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin číslo 0,5 a poskytnuté jistiny. Smluvní pokutu vyčíslila žalobkyně od prvního dne prodlení tj. od 21. 3. 2018 do 4. 7. 2023. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně za uvedené období vyčíslené částkou 35 000 Kč, s odkazem na maximální výši smluvní pokuty odvíjející se smluvním omezením (součin 0,5 a poskytnuté jistiny).
25. Mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem a žalovaným byla ve smlouvě o úvěru (článek IV. odst. 4) ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení dlužníka s úhradou poskytnuté jistiny či zesplatnění jistiny nad rámec zákonných úroků z prodlení smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle závěru soudu se jedná o platně ujednanou smluvní pokutu dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, jejímž účelem je utvrdit pohledávku žalobkyně tím, že bude motivovat žalovaného k řádnému splácení. Smluvní pokuta byla konkrétně sjednána ve výši 0,2 % denně z dlužné částky bez dalšího omezení. Tvrzení žalobkyně, že konečná výše smluvní pokuty byla smluvně omezena součinem 0,5 a poskytnuté výše úvěru (tj. celkovou částkou 35 000 Kč) bylo vyvráceno předloženým důkazem – smlouvou o úvěru, která uvedené omezení nesjednává.
26. Soud se dále musí vypořádat se samotným ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně z dlužné částky – tedy posoudit, zda bylo toto ujednání sjednáno v souladu s požadavkem přiměřenosti. Při zkoumání přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě je nutno přihlédnout k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty, k příčinám a proč celková výše smluvní pokuty dosáhla požadované částky. V předmětném případě bylo zjištěno, že smluvní pokuta byla upravena pouze pro případ prodlení dlužníka, nikoliv věřitele, přičemž dlužník je v postavení slabší strany (jak je uvedeno shora) a tato smluvní pokuta byla stanovena formulářově, tedy žalovaný nemohl nikterak svým jednáním ovlivnit obsah ujednání o smluvní pokutě či její případné výši. Věřitel upravil smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, nezohlednil tedy poměr původní povinnosti a povinnosti sankční (roční výše smluvní pokuty by činila 73 % z dlužné částky) ani v souvislosti s mírou zajištění takto poskytnutého úvěru. V daném případě tedy nelze uvažovat o zajišťovací funkci smluvní pokuty, když tato se transformovala jen do čistě finančního plnění, které je zbaveno svého původního smyslu, vede tedy jen k přísunu finančních prostředků od žalovaného.
27. S ohledem na výše uvedené, má soud za to, že smluvní pokuta nebyla sjednána přiměřeně, a to vzhledem k výši poskytnutého úvěru. V případě ujednání o smluvní pokutě jde o rozpor s požadavkem rovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran, přičemž tato rovnováha byla narušena významně, a to v neprospěch slabší strany. Jedná se tak o ujednání, které je neplatné podle § 547 a § 580 občanského zákoníku. Není tedy možné uvažovat ani o přiznání nižší výše smluvní pokuty či případně o její moderaci. K ujednání o smluvní pokutě se proto nepřihlíží.
28. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti sjednaného úroku z úvěru, poplatku za správu úvěru a smluvní pokuty posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení jistiny dluhu a smluvní pokuty. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě shledal soud nárok na zaplacení jistiny úvěru jako platný, když má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil 11 500 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost ujednání o sjednaném úroku z úvěru a smluvní pokuty tak plnění, které si žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni jistinu 70 000 Kč (když úrok z úvěru 2 523,75 Kč již byl zaplacen) oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému plnění, které žalovaný zaplatil v souvislosti s neplatnými ujednáními smlouvy celkem 8 976,25 Kč (11 500 minus důvodné úroky z úvěru 2 523,75). Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 62 023,75 Kč, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. Soud shledal nárok žalobkyně důvodný co do zákonného úroku z prodlení, dle návrhu žalobkyně od 22. 3. 2019 do zaplacení z částky 61 023,75 Kč (jistiny dluhu) v zákonné sazbě platné ke dni zesplatnění úvěru tj. 9,75 % ročně.
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 125 000 Kč + smluvní pokutu ve výši 35 000 Kč, tj. celkem 160 000 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 61 023,75 Kč. V dané věci tak byl úspěšný žalovaný v rozsahu 23,72% (čistý úspěch). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
31. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.