6 C 10/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 100 973,23 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 9 055 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 055 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 055 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 055 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 52,33 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 a pro úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 713 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 7 721 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 471 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 71 471 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 471 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, pro smluvní pokutu ve výši 20 447,23 Kč, pro úrok ve výši 7,44 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, pro úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 19. 5. 2022 do 30. 9. 2022 a pro úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 68 912,51 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 222 393 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 992 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 526 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 20 447,23 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 6. 12. 2021 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (vyplněním jedinečného kódu) s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který byl vyplacen dne 6. 12. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,77 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 248 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně dle svého tvrzení posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované i jiných zdrojů. Žalovaná uhradila pouze částku 4 250 Kč dne 24. 1. 2022 a následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Splátka splatná dne 17. 2. 2022 zaplacena nebyla a dne 24. 4. 2022 došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v částce 79 967,37 Kč (včetně přirostlých úroků). Před zesplatněním úvěru žalobkyni dle jejího tvrzení vzniklo právo na úhradu smluvních pokut za prodlení ve výši 998 Kč a na náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Od 26. 4. 2022 vznikla dle žalobkyně žalované povinnost zaplatit jí smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, kterou žalobkyně vypočetla na částku 20 447,23 Kč (tj od 26. 4. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tedy 9. 1. 2023). Po zesplatnění žalovaná uhradila dne 29. 7. 2022 částku 1 000 Kč a dne 30. 9 2022 částku 1 000 Kč. Žalobkyně tak po žalované požadovala v žalobě uhradit částku 80 526 Kč (jistina ve výši 69 625,51 Kč, dlužné úroky přirostlé do zesplatnění ve výši 10 341,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náklady vniklé prodlením žalované ve výši 400 Kč, úhrada za 3 splátky pojištění ve výši celkem 1 161 Kč, to vše poníženo o 2 000 Kč, které žalovaná uhradila po zesplatnění úvěru, a zaokrouhleno na celé koruny dolů) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 526 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022 (ve výši 2 531,94 Kč), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 526 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 (ve výši 1 676,38 Kč) a se se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 526 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 20 447,23 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 79 967,37 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022 (ve výši 7 597,15 Kč), pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 78 967,37 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 (ve výši 4 975,11 Kč) a pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 77 967,37 Kč od 1. 10. 2022 do vyhotovení žaloby, tj. do 9. 1. 2023) a dále smluvní úrok ve výši 59,77 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 ve výši 2 561,05 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 222 393 Kč.

2. Žalobkyně podáním ze dne 6. 6. 2023 sdělila, že bere žalobu částečně zpět pro částku 9 055 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 055 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 055 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 055 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, pro úrok ve výši 52,33 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 a pro úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 713 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení.

3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 daného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení částečně zpět. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil.

5. Soud podotýká, že žalobkyně v podání ze dne 6. 6. 2023 uvedla, že po částečném zpětvzetí požaduje po žalované uhradit na nároku 1 částku 71 471 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 471 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 72 471 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 71 471 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně původně požadovala na nároku 1 uhradit částku 80 526 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 526 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 526 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 526 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení. S ohledem na zpětvzetí žaloby v nároku 1 pro částku 9 055 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 055 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 055 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 a pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 055 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, je však novým předmětem řízení v rámci nároku 1 částka 71 471 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 471 Kč od 26. 4. 2022 do 29. 7. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 71 471 Kč (81 526 Kč – 10 055 Kč) od 30. 7. 2022 do 30. 9. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 471 Kč (80 526 Kč – 11 055 Kč) od 1. 10. 2022 do zaplacení. Z tohoto důvodu soud ve výroku rozhodnutí rozhodoval o těchto částkách, jelikož tyto částky (nikoliv částky uvedené žalobkyní) jsou v rámci nároku 1 předmětem řízení po jeho částečném zastavení.

6. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. V daném případě zaplatila žalobkyně soudní poplatek ve výši 5 049 Kč. Ve smyslu citovaného ustanovení soud nerozhodoval o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (rozdíl mezi původně zaplaceným soudním poplatkem 5 049 Kč a soudním poplatkem pro částku 91 918,23 Kč, pro kterou je řízení dále vedeno, 4 596 Kč, je 453 Kč; následně je nutné rozdíl soudního poplatku snížit o 20 %, minimálně o 1 000 Kč). Proto soud nerozhodoval o vrácení části soudního poplatku, jelikož ta se v daném případě nevrací.

7. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu ve věci samé nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

8. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

11. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší 15. Dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

16. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (na č. l. 8 spisu) vyplývá, že žalobkyně má u České národní banky povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení.

20. Z předsmluvního formuláře ze dne 6. 12. 2021, který je formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 9 spisu), a z prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 6. 12. 2021 (na č. l. 15 spisu) soud zjistil, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že před podpisem návrhu na uzavření smlouvy převzala jedno vyhotovení tohoto předsmluvního formuláře, který obsahoval informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru a jeho nákladech, dalších důležitých právních aspektech. Žalovaná rovněž prohlásila, že se seznámila se všemi informacemi podstatnými ohledně spotřebitelského úvěru, souhlasí se zpracováním svých osobních údajů, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku a veškeré informace o své osobě poskytla pravdivě a úplně.

21. Z hodnocení klienta ze dne 6. 12. 2021 (podepsaného žalovanou vyplněním jedinečného kódu, na č. l. 31 spisu) vyplývá, že finanční potřeba žalované je 166 000 Kč, celková výše úvěru je 70 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u zaměstnavatele [název zaměstnavatele] [anonymizováno 6 slov] [obec], [anonymizována dvě slova] a uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 24 000 Kč. Žalovaná dále sdělila, že je vdaná, nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem. Pokud jde o její výdaje, ty vyčíslila na částku 6 470 Kč (tj. 3 860 Kč jako životní minimum a 2 610 Kč na bydlení).

22. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 12. 2021 (dále jen„ smlouva o úvěru“, na č. l. 12 spisu) a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] (na č. l. 27 spisu) vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 70 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru ve výši 59,77 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 185 328 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 248 Kč (částka v sobě zahrnuje jistinu a úrok za poskytnutí úvěru a úhradu za pojištění) vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle čl. 2 smlouvy o úvěru se žalobkyně s žalovanou dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 222 393,60 Kč. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru se úvěr splácí anuitními splátkami, v každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru, úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru je žalovaná, jestliže se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tyto smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Žalobkyně má dle ustanovení čl. 6 smlouvy o úvěru vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů ve výši 200 Kč, náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je dle čl. 6 smlouvy o úvěru žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí dle čl. 6 smlouvy o úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

23. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru (na č. l. 28 spisu) vyplývá, že první splátka ve výši 4 248 Kč je splatná dne 17. 1. 2022 a poslední, 48. splátka úvěru měla stanovenou splatnost na 17. 12. 2025.

24. Z dokladu o vyplacení úvěru (na č. l. 30 spisu) soud zjistil, že na účet žalované uvedený ve smlouvě (skutečnost, že se jedná o účet žalované, plyne rovněž z výpisu z tohoto účtu doloženého k ověření příjmu) byla dne 6. 12. 2021 vyplacena částka 70 000 Kč.

25. Z historie pohybů na běžném účtu žalované (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovaná měla v 5 měsících před uzavřením smlouvy o úvěru pravidelný měsíční příjem ve výši 22 844 Kč – 26 712 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS (na č. l. 32 spisu) vyplývá, že tento byl žalobkyní předložen zcela prázdný bez jakékoliv informace o úvěruschopnosti žalované. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI, na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 239, což znamená její zařazení do kategorie I, v pásmu 166 – 315 bodů (vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Žalobkyně k žalobě doložila kopii občanského průkazu žalované (na č. l. 34 a 35 spisu), který měla k dispozici k ověření totožnosti žalované.

26. Z karty klienta (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalovaná na pohledávku uhradila dne 24. 1. 2022 částku celkem 4 250 Kč, dne 29. 7. 2022 částku 1 000 Kč a dne 30. 9. 2022 částku 1 000 Kč Celkem tedy žalovaná uhradila částku 6 250 Kč.

27. Z výzev k zaplacení ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 19. 4. 2022 (na č. l. 38 a 39 spisu) soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou, že nedošlo k úhradě 2. a 3. splátky, následně i 4. splátky úvěru, vyzvala ji k úhradě těchto splátek a smluvních pokut ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru.

28. Z oznámení ze dne 24. 4. 2022 (na č. l. 40 spisu) soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že s ohledem na její prodlení s úhradou dlužných splátek o více než 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k okamžité úhradě částky 82 526 Kč (tj. jistina ve výši 69 625,51 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 10 341,86 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náklady související s prodlením ve výši 400 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 161 Kč).

29. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2022 (na č. l. 41 spisu), včetně podacího archu dokládajícího její odeslání vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání.

30. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 59,77 % ročně, tedy celkem částku 185 328 Kč, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 4 248 Kč. Částka 70 000 Kč byla žalované vyplacena dne 6. 12. 2021. Žalovaná uhradila celkem částku 4 250 Kč, následně ničeho neuhradila, a proto ke dni 24. 4. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 2 000 Kč. Žalovaná tak celkem uhradila žalobkyni na svůj dluh částku 6 250 Kč.

31. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 32. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

33. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne 6. 12. 2021 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 70 000 Kč. Jedná se o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. občanského zákoníku, § 1810 an. občanského zákoníku, komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

34. Žalobkyně k plnění své zákonné povinnosti uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Úvěrová historie žalované byla ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně doložila výpis z účtu dokládající příjem žalované v pěti měsících před uzavřením smlouvy o úvěru, který byl v průměrné výši 25 242 Kč. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovní společnosti (tedy klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaná schopna sjednaný závazek splácet. Byť měla žalovaná před sjednáním úvěru stálý příjem ve výši cca 25 242 Kč, samotná výše příjmu není dostačující pro odůvodnění poskytnutí úvěru a nemůže být pouze výší příjmů odůvodněna solventnost žalované, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná může mít řadu jiných závazků u jiných věřitelů (takové riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, nepochybně existuje). Za důležitou považuje soud rovněž skutečnost, že žalobkyně měla pro posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého byla žalovaná zařazena do kategorie I. – vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Tato skutečnost nesvědčí o dobré platební morálce žalované. V této situaci by obezřetný úvěrující vyžadoval po osobě žalované další informace k její majetkové situaci (například úplný výpis z bankovního účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru). Soud bral dále v potaz skutečnost, že se žalobkyně vůbec nezabývala tím, jaké jsou měsíční výdaje žalované, kdy se spokojila s tvrzením žalované, že její měsíční výdaje jsou 6 470 Kč (3 860 Kč životní minimum, 2 610 bydlení) a výši těchto neobvykle nízkých měsíčních výdajů žalobkyně nikterak neověřila. Tyto skutečnosti vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalované byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že žalobkyně si měla s ohledem na uvedené skutečnosti, které vzbuzují pochybnosti, ověřit a požadovat doložení žalovanou tvrzených skutečností. Po žalované mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla k dispozici, nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaná je dostatečně solventní osobou a může jí být úvěr poskytnut, přesto však žalované peněžní prostředky poskytla.

35. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovanou takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu se shora uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tímto však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jelikož jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Žalované byla dne 6. 12. 2021 na bankovní účet připsána částka 70 000 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 70 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 6 250 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II., kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 63 750 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky 63 750 Kč, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud vzal v potaz i částečné zastavení řízení, které co do úspěchu ve věci jde k tíži žalobkyně (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), jelikož zavinila částečné zastavení řízení (toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska). Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 5 140 Kč. Zástupkyni žalobkyně by při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a podání ve věci samé ze dne 6. 6. 2023, kdy se takto jedná celkem o částku 15 420 Kč. Dále by zástupkyni žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 900 Kč (3x300 Kč), opět za převzetí a přípravu věci, návrh ve věci samé a podání ve věci samé. Doposud by tedy činila odměna zástupkyně žalobkyně částku 16 320 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 3 427,20 Kč a soudní poplatek ve výši 5 049 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 24 796,20 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 123 625,94 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 63 750 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 52 %, v rozsahu 48 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 4 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 992 Kč.

37. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.