6 C 103/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 právně zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 254 627,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 212 823 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení částky 41 804,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 472,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34 020,90 Kč, pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 252 527,60 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 254 627,60 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 12 650 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhá částky 254 627,60 Kč, která se skládá z částky 252 527,60 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 34 020,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 472,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 254 627,60 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 252 527,60 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 30. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 261 415 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 074 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na den 19. 12. 2022. Úroková sazba činila 23,29 % ročně. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, kdy uhradila pouze částku 48 592 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni 9. 11. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovanou ke splacení celého závazku.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnost žalované uvedla v žalobě a následně ve vyjádření k výzvě soudu, že úvěruschopnost žalované byla prověřena prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, přezkoumávají jeho klientské informace a nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila postup posouzení úvěruschopnosti a zprávu z NRKI, dále pak výpisy z účtu žalované od 3. 8. 2022 do 20. 10. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že mezi výdaji žalované se nacházely i zbytné a jednorázové výdaje (např. Netflix, NOVA.cz, HBO Max), o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny.

3. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 10. 2022. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 261 415 Kč, kdy tato částka má být splacena v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 074 Kč. Celková částka splatná dlužníkem činí 583 104 Kč. Úroková sazba činí 23,29 % ročně, RPSN činí 26,7 % ročně. Úvěr měl být dle smlouvy poskytnut na běžný účet žalované. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán úvěr z karty, kdy výše úvěrového rámce činila 30 000 Kč, celková částka splatná žalovanou činila 33 882 Kč. Pro případ, že se žalovaná opozdí se zaplacením splátky, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, dále pak smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že v případě, kdy žalovaná neuhradí 2 a více splátek nebo jednu splátku po dobu delší než 3 měsíce, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (tato skutečnost je uvedena rovněž v úvěrových podmínkách žalobkyně na č. l. 25 spisu). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec s čistým hlavním měsíčním příjmem 30 500 Kč, čistým vedlejším měsíčním příjem 5 000 Kč. Celkový čistý měsíční příjem žalované je 35 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 35 000 Kč. K žalobě je doložena rovněž příloha č. 1 smlouvy (na č. l. 18 verte – 19 spisu), dle které bude část jistiny poskytnuta na předčasné splacení dluhů žalované ze smluv uzavřených mezi ní a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , konkrétně smlouvy ze dne 16. 9. 2020, u které výše úvěru činila 134 000 Kč, částka jistiny úvěru ke dni 30. 10. 2022 činí 126 984 Kč, dále ze smlouvy ze dne 1. 8. 2021, u které výše úvěru činila 12 000 Kč a částka jistiny úvěru ke dni 30. 10. 2022 činí 9 283 Kč. Část jistiny úvěru bude dále použita na předčasné splacení dluhu ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 8. 2022, kdy výše úvěru činila 120 000 Kč, částka jistiny ke dni 30. 10. 2022 činila 124 148 Kč. Zbývající část jistiny ve výši 1 000 Kč byla poskytnuta neúčelově na účet žalované. Žalobkyně doložila „dohledání informací o činnosti klienta“ (na č. l. 50 spisu) obsahující údaje o elektronickém podpisu žalované.

6. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované (na č. l. 51 a 52 spisu) soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalované.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik (na č. l. 20 spisu) soud zjistil, že žalobkyně v tomto svém interním dokumentu eviduje žalovanou jako svobodnou ženu, která bydlí ve vlastním domě a nemá žádné děti. Žalovaná je dle tohoto dokumentu zaměstnancem s příjmem 30 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč a měsíční výdaje žalované dle žádosti jsou 20 000 Kč. V části „registry“ je uvedeno u SOLUS, CEE, NRKI a JAP_PUJCKA – ok, u MVCR – ověřeno. K žalobě byl rovněž přiložen dokument „posouzení úvěruschopnosti klienta“ (na č. l. 21 spisu), ve kterém je žalobkyní popsán proces výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), zmíněno ověřování v externích registrech a dále nastíněno, jakým způsobem žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti klientů.

8. Z dokumentu „úvěrová zpráva“ (na č. l. 28 spisu) soud zjistil, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru 1 žádost o splátkové kontrakty, 3 žádosti jí již byly odmítnuty a 6 bylo odvoláno. Existující splátkové kontrakty byly 3. Dále měla žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru 2 odmítnuté žádosti o kreditní kartu, 1 existující kreditní kartu a 1 odvolanou žádost o kreditní kartu. V úvěrové zprávě jsou dále podrobně rozepsané jednotlivé žádosti, z čehož soud zjistil, že žalovaná o kreditní karty nebo revolvingové úvěry žádala průběžně v období od 17. 7. 2022 do 23. 8. 2022, přičemž 1 žádost byla odvolána, 2 odmítnuty. Žádosti o splátkové kontrakty pak byly podávány v období od 17. 12. 2021 do 5. 10. 2022, kdy 1 byla ve stavu žádosti, 6 bylo odvoláno a 3 byly odmítnuty. Měsíční splátky splátkových kontraktů žalované činí dle úvěrové zprávy 7 368 Kč, zbývající částka 785 016 Kč. Soud dále zjistil, že nesplacená částka po splatnosti je 0 Kč, nicméně z detailu splátkových kontraktů rovněž vyplývá, že žalovaná v minulosti měla dlužné splátky.

9. Z přehledu pohybů na účtech žalované v období od 3. 8. 2022 do 20. 10. 2022 (na č. l. 53–60 spisu) soud zjistil, že žalované byl již 3. 8. 2022 poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 120 000 Kč. Celkové příjmy na běžném účtu žalované v srpnu 2022 činily 216 633 Kč (včetně poskytnutého úvěru ve výši 120 000 Kč), výdaje na běžném účtu žalované v srpnu 2022 činily 214 094,99 Kč. Na spořicí účet žalované byla v srpnu 2022 (od 14. 8. 2022) připsána celkem částka 60 000,36 Kč, odečtena pak byla částka 60 000,05 Kč. Celkové příjmy na běžném účtu žalované v září 2022 činily 54 380,19 Kč, výdaje na běžném účtu žalované v září 2022 činily 56 733,83 Kč. Na spořicí účet žalované byla v září 2022 připsána celkem částka 14,92 Kč, odečtena pak byla částka 47,23 Kč. Celkové příjmy na běžném účtu žalované v říjnu 2022 (do 20. 10. 2022) činily 50 713 Kč, výdaje na běžném účtu žalované v říjnu 2022 (do 20. 10. 2022) činily 50 897,37 Kč. Na spořicí účet žalované byla v říjnu 2022 (do 9. 10. 2022, resp. do doby poskytnutí předmětného úvěru) připsána částka 0,04 Kč, odečtena pak byla částka 0,01 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalované (na č. l. 27 spisu) soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem částku 261 415 Kč a uhradila celkem částku 48 592 Kč. Dle rekapitulace k výpisu čerpání, splátek a úhrad žalované soud zjistil, že žalovaná dluží na jistině 3 222,72 Kč, na zesplatněné jistině 249 304,88 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč, na smluvních pokutách celkem 1 500 Kč, na úroku 19 039,09 Kč, na obchodním úroku 14 981,81 Kč a na úroku z prodlení 8 472,25 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 11. 2023 (na č. l. 32 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení částky 273 666,69 Kč.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 11. 2023 (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy (na č. l. 38 spisu).

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 10. 2022 ujednání, na jehož základě byla žalované poskytnuta částka 261 415 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem (celková částka splatná žalovanou je 583 104 Kč) v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 074 Kč. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila, kdy na dlužnou částku uhradila pouze 48 592 Kč.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

15. Závazkový vztah, vzniklý dne 30. 10. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Již před účinností zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, byl však soud dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor zaujat Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dále Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

21. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání byla (a je) činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

23. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet ověřila na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření. Žalobkyně vycházela z výpočtu minimální měsíční splátky žalované a minimální měsíční splátky domácnosti, provedla lustraci žalované v registrech a vyžádala si od žalované výpisy z účtu za období od 3. 8. 2022 do 20. 10. 2022. Žalobkyně doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, které obsahuje tabulku, dle které měly být odpovědi registrů – OK, úvěrovou zprávu a výpisy z účtů žalované. Žalobkyně dospěla k závěru, že platební morálka žalované byla na vysoké úrovni a na základě zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti dle žalobkyně vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Soud uvádí, že v dané věci absentuje doložení zkoumání výdajů osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti.

24. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly žalobkyní vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností, kdy se jedná převážně o klienty, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci (v dané věci měla žalobkyně dokonce k dispozici úvěrovou zprávu, ze které vyplývalo, že žalované byly v období od května do října 2022 odmítnuty 3 žádosti o úvěr, 1 žádost o kreditní kartu a 1 žádost o revolvingový úvěr). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

25. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně si nechala doložit výpisy z účtů žalované (za období necelých 3 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru), ze kterých plyne, že rozdíl mezi příjmy a výdaji na osobním účtu žalované za doloženou část měsíce srpna 2022 byl 2 538,01 Kč (a to v situaci, kdy do příjmu soud počítá i úvěr ve výši 120 000 Kč poskytnutý žalobkyní), rozdíl mezi příjmy a výdaji na osobním účtu žalované v září 2022 byl -2 353,64 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji na osobním účtu žalované za doloženou část měsíce října 2022 byl -184,37 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji na spořicím účtu žalované pak činil za doloženou část srpna 2022 částku 0,31 Kč, za září 2022 částku – 32,31 Kč a za doloženou část října 2022 částku 0,03 Kč. Zároveň měla žalobkyně k dispozici úvěrovou zprávu, ze které bylo patrné, že žalované byly za posledních 5 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru odmítnuty 3 žádosti o úvěry, 1 žádost o revolvingový úvěr a 1 žádost o kreditní kartu (několik dalších žádostí bylo v období jednoho roku před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovanou odvoláno). Z úvěrové zprávy rovněž plyne, že se žalovaná v minulosti dostávala do prodlení s placením splátek jiných úvěrů. Žalobkyně ve svém vyjádření sice uvedla, že „o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaný dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků dostal do prodlení se splácením svých závazků, ale pouze výjimečně“, nicméně s tímto názorem nelze souhlasit, kdy skutečnost, že se žalovaná v minulosti dostávala do prodlení se splácením svých závazků zcela jistě nesvědčí o její dobré platební morálce. Na základě žalobkyni dostupných informací (záporné nebo velmi nízké zůstatky na účtech v jednotlivých měsících před uzavřením smlouvy, prodlení se splácením závazků v minulosti, opakované odmítání žádostí o úvěry jinými institucemi) tak dle názoru soudu žalobkyně nemohla dospět k závěru, že je žalovaná dostatečně solventní. V neposlední řadě soud podotýká, že žalovaná ve smlouvě o úvěru uváděla i příjmy ostatních členů domácnosti (35 000 Kč), kdy tyto byly žalobkyní zaznamenány spolu s výdaji domácnosti dle žádosti (20 000 Kč měsíčně), a žalobkyně s nimi počítala i při výpočtu MLS domácnosti, aniž by byly žalovanou doloženy nebo žalobkyní zkoumány. Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Dále Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022-441 uzavřel, že „žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr“.

26. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalované byla poskytnuta částka 261 415 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 261 415 Kč, které měla vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 48 592 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 212 823 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 9 340 Kč. Zástupci žalobkyně by při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a vyhotovení výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 28 020 Kč. Dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), opět za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání ve věci samé a vyhotovení výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 28 920 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21 % (jedná se o částku 6 073,20 Kč), pak by soud přiznal žalobkyni při plném úspěchu na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 34 993,20 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 10 186 Kč by se takto jednalo celkem o částku ve výši 45 179,20 Kč. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 332 552,13 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 212 823 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 64 %, v rozsahu 36 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalobkyně pak spočívá v 28 %. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 650 Kč. Žalovaná je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.