6 C 11/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 2. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím, která činí dluh žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tuto smlouvu uzavřela se společností [právnická osoba] na jejich webových stránkách, částka 5 000 Kč jí byla poskytnuta, avšak žalovaná ve lhůtě splatnosti 17. 2. 2017 ani později poskytnutou částku nevrátila. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena tak po žalované požaduje uhradit částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 2. 2017 do zaplacení.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena lustrací z dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Až v případě, že by měla žalovaná pochybnosti o schopnosti úvěr řádně splácet, měla kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její úvěruschopnost.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 1476 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a kopie občanského průkazu žalované, soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela za použití prostředků komunikace na dálku se společností [právnická osoba] ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžitou částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 17. 2. 2017, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč a RPSN činí 0 %. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků a výpisu z účtu žalované vyplývá, že žalované byla částka 5 000 Kč poskytnuta. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na dlužnou částku cokoli hradila. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, včetně podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021, včetně dodejky vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání. 12. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřely za užití prostředků komunikace na dálku spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč, přičemž tato částka jí byla skutečně poskytnuta a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že nebyl ujednán úrok jako podstatná část smlouvy, nejedná se o smlouvu o úvěru, ale smlouvu, která nebyla jako zvláštní typ smlouvy v občanském zákoníku upravena. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla [právnická], [osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. [právnická osoba] tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Toto dle všeho [právnická osoba] vůbec neučinila a při posouzení úvěruschopnosti žalované se omezila pouze na to, že údajně prověřila nebankovní registry. Tento postup je pro posouzení úvěruschopnosti zcela nedostatečný i přesto, že se jednalo o poskytnutí poměrně nízké částky. Z výpisu z účtu žalované, který si soud nechal předložit, vyplývá, že žalované v měsíci lednu byly poskytnuty celkem tři spotřebitelské úvěry ve výši 14 000 Kč, je tak zjevné, že v době poskytnutí předmětné půjčky se žalovaná nepřiměřeně zadlužovala. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] zcela rezignovala na zjišťování příjmů a výdajů žalované toto nemohla rozpoznat. [právnická osoba] tedy postupovala v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nevyplývá, že by se měl poskytovatel spotřebitelského úvěru zabývat úvěruschopností spotřebitele až v okamžiku, kdy si svou úvěruschopností není tento spotřebitel jistý, ale automaticky před každým uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení poskytnuté částky. Žalovaná tak měla dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru částku 5 000 Kč žalobkyni vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Soud vycházel z toho, že žalovaná lhůtu splatnosti nijak nerozporovala a soud ji tak považuje za přiměřenou. Jestliže tedy žalovaná částku 5 000 Kč nevrátila do 17. 2. 2017, následující den se dostala s její úhradou do prodlení a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna uhradit i zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaná je jistinu ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení povinna zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka ze smlouvy přešla.

13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dlužného pojistného a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále advokátovi náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x10 0 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 189 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 1 089 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 1 489 Kč.

14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.