6 C 116/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce státní občan anonymizována dvě slova bytem adresa právně zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované právně zastoupená titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o vydání osobního automobilu

I. Žalovaná je povinna vydat žalobci [značka automobilu], VIN: [anonymizováno], [registrační značka] a vynaložit veškerou součinnost k přepisu vozidla v registru vozidel na žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 404,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Dne 31. 5. 2022 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhá uložení povinnosti žalované, aby mu vydala (nyní) ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaný osobní automobil (dále též„ automobil“ nebo„ vozidlo“) při skutkovém tvrzení (zestručněno z obsahu podané žaloby), že dne 5. 12. 2019 uzavřel ve Spolkové republice Německo (dále již„ SRN“) kupní smlouvu, kterou koupil do svého vlastnictví (shora označený) automobil za kupní cenu 8 500 EUR. Po návratu s automobilem do České republiky, kde žil tehdy v partnerském vztahu s žalovanou, požádal žalovanou o pomoc s registrací tohoto automobilu. Tento automobil užívali oba účastníci. Po rozpadu partnerského vztahu žalovaná odmítla automobil vydat žalobci; žalobce přitom zjistil, že je automobil v registru vozidel evidován na žalovanou. Po marné výzvě žalované, aby automobil vydala žalobci, žalobci nezbylo, než se touto žalobou domáhat vydání automobilu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 9. 2022 (učiněním prostřednictvím jejího právního zástupce) odmítla žalobcem uplatněnou žalobní argumentaci s tím, že automobil je v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaná nerozporuje tvrzení žalobce, že dne 5. 12. 2019 uzavřel v SRN kupní smlouvu na předmětný automobil. K tomu však dodala, že tento automobil si účastníci řízení společně vyhlédli v době, kdy byli partnery, a to s tím, že žalovaná tento automobil uhradí ze svých výlučných finančních prostředků, přičemž žalobce osobně zařídí jeho dovoz do České republiky, k čemuž také došlo. Kupní cenu ve výši 8 500 EUR žalobce sice při podpisu kupní smlouvy a při převzetí předmětného automobilu skutečně uhradil v hotovosti, nicméně se nejednalo o jeho finanční prostředky, nýbrž o finanční prostředky žalované, která žalobci bezprostředně před koupí automobilu za tím účelem předala částku v celkové výši 200 000 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že v době zakoupení automobilu byli se žalobcem již několik let partnery, přičemž žalobci bez dalšího zcela důvěřovala. V té době tak neviděla důvod pro to, aby si nechala od žalobce coby svého tehdejšího partnera písemně potvrdit převzetí jí poskytnutých finančních prostředků, jakož i formálně„ dotáhnout“ převod vlastnictví k automobilu na svou osobu, jelikož kupní smlouva uzavřená v SRN byla uzavřena logicky na osobu žalobce coby kupujícího, který automobil osobně přebíral. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobce si z technického průkazu automobilu musel všimnout, že jako jeho vlastník je vedena žalovaná. Navíc tohoto si musel být žalobce vědom již minimálně od 7. 1. 2020, kdy uzavřel coby pojistník s [právnická osoba] coby s pojistitelem, pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla, ve které je výslovně uvedeno, že vlastníkem vozidla je právě žalovaná. Z těchto důvodů žalovaná odmítla žalobci automobil vydat a žalobu považuje na nedůvodnou.

3. Soud na základě dále uvedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Žalobce je státním příslušníkem [anonymizována dvě slova] a v České republice žije téměř 30 let; pracuje jako [anonymizováno] a hovoří též česky (zjištěno z cestovního pasu žalobce a z jeho výslechu, jakož i z výslechu žalované).

5. Dne 5. 12. 2019 žalobce coby kupující uzavřel s paní [jméno] [příjmení] [jméno], bytem [adresa], SRN v SRN, [město] kupní smlouvu, na základě které koupil od uvedené prodávající (shora označený) automobil za kupní cenu ve výši 8 500 EUR (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 5 verte). 6. [stát. instituce], Odbor správních agend k dotazu soudu dopisem ze dne 5. 8. 2022 podepsanému soudu k registraci automobilu sdělil, že automobil byl dovezen ze zahraničí (SRN), podle správního orgánu nešlo o změnu vlastníka, ale o první zápis automobilu do registru vozidel České republiky, přičemž nad rámec toho žalovaná správnímu orgánu uvedla a svým prohlášením doložila, že kupní smlouvu ohledně automobilu v SRN neuzavřela (zjištěno z cit. sdělení uvedeného správního orgánu na č. l. 19).

7. Pokud jde o příslušné podklady, na základě nichž shora uvedený správní orgán provedl registraci automobilu, tak žádost o zápis automobilu do registru vozidel podala žalovaná dne 10. 1. 2020 jako vlastník automobilu (zjištěno z cit. vyplněné žádosti na č. l. 20), žalovaná k žádosti doložila též potvrzení o pojištění vozidla ve prospěch pojistníka – žalobce (zjištěno z pojišťovací karty na č. l. 24 verte), přičemž správnímu orgánu shora při registraci vozidla předložila též své prohlášení tohoto znění:„ Tímto prohlašuji, že jsem vozidlo nabyla v Německu bez uzavření kupní smlouvy.“ (nečitelný podpis; při výslechu pak žalovaná potvrdila, že vlastnoručně napsala tento text a vedle něj se také vlastnoručně podepsala; zjištěno z cit. listiny na č. l. 25 a z výslechu žalované).

8. V tzv. malém technickém průkazu automobilu (na č. l. 36) a v tzv. velkém technickém průkazu (na č. l. 37) je jako vlastník automobilu uvedena žalovaná (zjištěno z cit. listin na č. l. 36 a 37).

9. Žalobce dne 7. 1. 2020 uzavřel s [právnická osoba] ohledně automobilu pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla s tím, že vlastníkem tohoto automobilu je žalovaná, což je v této smlouvě výslovně uvedeno (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 38-39).

10. Žalobce (prostřednictvím svého advokáta) dopisem ze dne 17. 8. 2021 vyzval žalovanou k vydání automobilu s tím, že je v jeho vlastnictví a že žalovaná jej užívá bez právního důvodu; tato výzva byla žalované doručena dne 18. 8. 2021 (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 7 a z dodejky stran doručení této zásilky na č. l. 7 verte a 8).

11. Žalovaná dopisem ze dne 18. 8. 2021, adresovaným právnímu zástupci žalobce, k výzvě shora odpověděla, že automobil žalobci nevydá, neboť je v jejím vlastnictví (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 48).

12. Z výslechu účastníků soud zjistil, že asi do [anonymizováno] 2021 účastníci žili v partnerském vztahu. Dále soud z těchto výslechů účastníků zjistil, že žalobce dne 5. 12. 2019 koupil automobil v SRN a za tím účelem uzavřel kupní smlouvu. V ostatním se účastníci zásadně liší ohledně toho, z jakých finančních prostředků byl automobil žalobcem v SRN zakoupen (žalobce tvrdí, že to bylo z jeho výlučných finančních prostředků, žalovaná naopak, že peníze na koupi tohoto automobilu předala žalobci s tím, že žalobce automobil koupí pro žalovanou), pročež v tomto směru soud neučinil žádné skutkové zjištění.

13. Z výslechů účastníků nebylo soudem zjištěno, že by poté, co žalobce koupil automobil v SRN, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy či k ujednání mezi účastníky stran převodu vozidla z žalobce na žalovanou (např. uzavření kupní smlouvy, darování automobilu žalobcem žalované, nesporné tvrzení mezi účastníky, že na tomto kterém – změnu vlastnictví automobilu vyvolávajícím - právním ujednání se dohodli atd.).

14. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že v řízení o registraci vozidla v tuzemsku správnímu orgánu předložila jí vlastnoručně sepsané prohlášení o tom, že automobil koupila v SRN bez uzavření kupní smlouvy; žalovaná k tomu dále dodala, že tak postupovala na doporučení příslušné úřednice daného správního orgánu.

15. Pokud účastníci navrhovali k dokazování další důkazy, soud při jednání konaném dne 23. 9. 2022 usnesením tyto důkazní návrhy pro jejich nadbytečnost, neúčelnost a nehospodárnost zamítl, neboť z dosud jím provedených důkazů zjistil pro rozhodnutí všechny zásadně významné skutečnosti, kdy účastníky navrhovanými důkazy by byly v zásadě prokazovány okolnosti, jež přímo nesouvisí s meritem této věci (např. způsob nabytí finančních prostředků žalobcem pro koupi vozidla, majetkové poměry žalobce, resp. tvrzení žalované o rozsahu jí realizovaných úhradách na domácnost atd. v době existence partnerského vztahu s žalobcem, existence finančních úspor žalované v době před koupí předmětného automobilu atd.; k tomu dále viz níže uvedené závěry soudu).

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je státním příslušníkem [anonymizována dvě slova] a dlouhodobě žije (30 let) v České republice. Asi do [anonymizováno] 2020 účastníci žili v partnerském vztahu. Žalobce dne 5. 12. 2019 v [město] – ve SRN koupil od paní [jméno] [příjmení] [jméno] z [město], bytem shora, automobil za kupní cenu ve výši 8 500 EUR O tom uzavřel s prodávající příslušnou kupní smlouvu, kde je identifikován automobil, žalobce je zde uveden jako kupující a v kupní smlouvě je uvedena i předmětná kupní cena. Kupní smlouva je podepsána prodávající i kupujícím – žalobcem. Tento automobil byl v tuzemsku registrován na žalovanou, která je v této registraci uvedena jako vlastnice automobilu, a jež v řízení o registraci tohoto vozidla předmětnému správnímu orgánu mj. předložila vlastnoručně sepsané prohlášení o tom, že uvedený automobil koupila v SRN bez uzavření kupní smlouvy. Žalobce prostřednictvím svého advokáta vyzval žalovanou k vydání vozidla poté, co již nežil s žalovanou v partnerském vztahu. Žalovaná mu však automobil odmítla vydat s odůvodněním, že je naopak jeho vlastnicí.

17. Žaloba je důvodná.

18. Předně je třeba zdůraznit, že věc vykazuje mezinárodní prvek, neboť žalobce je státním občanem [anonymizována dvě slova], se kterou Česká republika nemá uzavřenou dvoustrannou smlouvu ohledně civilních záležitostí; proto je třeba v dané věci postupovat podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ ZMPS“).

19. Podle § 26 odst. 2 ZMPS cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby.

20. Podle § 22 odst. 1 ZMPS při určení rozhodného práva pro předběžnou otázku se použije ustanovení tohoto zákona. Jestliže by pro předběžnou otázku nebyla dána pravomoc českých soudů, kdyby se o ní rozhodovalo samostatně, použije se pro určení rozhodného práva pro ni kolizního ustanovení práva, kterým se řídí základní otázka, jestliže se tato otázka řídí zahraničním právem.

21. Je rovněž nesporné, že žalobce coby státní příslušník [anonymizována dvě slova] dlouhodobě žijící v České republice dne 5. 12. 2019 uzavřel v SRN se státní příslušnicí SRN kupní smlouvu ohledně automobilu, na základě které žalobce tento automobil koupil do svého výlučného vlastnictví za kupní cenu ve výši 8 500 EUR.

22. Soud má za to, že pokud jde o nabytí automobilu, je třeba daný závazkový vztah (kupní smlouvu) posuzovat podle německého práva.

23. Podle § 433 odst. 1 německého občanského zákoníku (Bürgeliches Gesetzbuch) kupní smlouva zavazuje prodávajícího k předání věci kupujícímu a k nabytí vlastnického práva k věci (srov. platné znění německého civilního kodexu zde: http://www.gesetze-im-internet.de/bgb/BJNR001950896.html)

24. Je nepochybné, že na základě shora uzavřené kupní smlouvy se žalobce stal výlučným vlastníkem automobilu a jako výlučný vlastník s tímto automobilem posléze přijel do České republiky.

25. Vlastnictví žalobce k automobilu v tuzemsku je pak s ohledem na § 26 odst. 2 ZMPS nutno posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“).

26. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

27. Podle § 1041 odst. 1 o. z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

28. Z pohledu správního práva, evidence vozidel, uzavření pojistné smlouvy je zcela nerozhodné, zda a případně proč žalobce buďto jako vlastník vozidla vůbec nefiguroval anebo např. u pojistné smlouvy figuroval toliko v postavení pojistníka vedle žalované, která byla v pojistné smlouvě uvedena jako vlastník vozidla.

29. Podstatné totiž pouze a jen je, zda v mezidobí, tj. poté, co žalobce v SRN uzavřel kupní smlouvu a podle německého práva stal se výlučným vlastníkem uvedeného automobilu, kterýžto právní následek české právo respektuje, došlo mezi žalobcem a žalovanou k takovému právnímu jednání, jež by v konečném důsledku znamenalo, že by žalobce na žalovanou převedl vlastnické právo k automobilu či se jiným právem předvídaným způsobem žalovaná stala jeho výlučnou vlastnicí (např. darováním automobilu atd.). Nutno však konstatovat, že na základě provedeného dokazování žádná taková právně relevantní skutečnost, která by zakládala změnu vlastnického práva k automobilu a od níž by žalovaná mohl odvíjet své výlučné vlastnické právo k tomuto automobilu, nenastala.

30. Podepsaný soud připomíná konstantně v judikatuře ustálený právní názor, že při registraci vozidla neplyne pro příslušný správní orgán povinnost ověřovat pravdivost údajů uvedených v řádně vyplněné a podepsané přihlášce, a dále, že technický průkaz je sice veřejnou listinou, která osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem, nelze ho však považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005). Plyne z toho současně, že existence registrace vozidla ve prospěch dotčené osoby k vozidlu jako vlastníka de lege lata nemusí odpovídat právnímu stavu, pročež pak platí, že mezi stavem plynoucím z takové registrace (vozidel) a právním stavem může - stran existence vlastnictví - existovat rozpor, a v takovém případě je rozhodující právní stav.

31. Neboť v tomto řízení žalobce prokázal, že automobil nabyl (podle německého práva) do svého výlučného vlastnictví a toto své vlastnictví podle tuzemského práva dosud nepozbyl, je třeba pak uzavřít, že jím podaná žaloba na vydání automobilu je důvodná; soud proto podané žalobě zcela vyhověl, včetně uložení povinnosti žalované vytvořit žalobci součinnost při přepisu tohoto automobilu v registru vozidel z žalované na žalobce.

32. Soud rovněž připomíná, že podle judikatury Nejvyššího soudu rozhodnutí soudu, jímž je uložena dosavadnímu držiteli motorového vozidla povinnost vydat vozidlo žalobci (tedy např. i v situaci, kdy v registru vozidel je žalovaný dosud veden jako vlastník vozidla atd.), je rovněž dostatečným podkladem o oprávněnosti žalobce k držení motorového vozidla a k provedení příslušné změny v registru vozidel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 366/99).

33. Dosáhl-li žalobce v tomto řízení plněného procesního úspěchu (tím, že jeho žalobě bylo zcela vyhověno), je žalovaná dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalobci (v plném rozsahu) jím účelně vynaložené náklady, které mu v tomto řízení vznikly. Výše těchto nákladů činí celkem částku (po zaokrouhlení částky 14 404,89 Kč na částku) 16 404,90 Kč; náklady řízení žalobce se přitom sestávající z:

34. A) odměny advokáta (Výpočet této odměny soud provedl z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“), vzhledem k tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku neměl soud k dispozici žádný relevantní podklad, z nějž by bylo lze vycházet při určení obvyklé ceny automobilu; soud přitom přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu (např. k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 34/2021), jež se sice týká nemovitých věcí, ale zcela jistě jí lze přiměřeně použít i na věci movité. Soud přitom neakceptoval argumentaci žalobce, resp. jeho právního zástupce uvedenou v podání ze dne 27. 9. 2022, že:„ Při stanovení ceny za jeden úkon právní služby vycházím z kupní ceny předmětného automobilu, byť v současné době je více než pravděpodobné, že je tržní cena vyšší než kupní cena uhrazená žalobcem dne 5. 12. 2019, tato mi však není přesně známa“, neboť z obsahu spisu neplynou žádné validní informace tohoto druhu; automobil totiž může mít i cenu podstatně nižší, než byla původně jeho kupní cena (8 500 EUR), přičemž zjištění obvyklé (tržní) ceny, resp. hodnoty automobilu je věcí skutkovou, k níž je třeba odborných znalostí, tj. odborného posouzení, k němuž nebyly v dané fázi vytvořeny podmínky, přičemž přistoupení ke znalecké verifikace v uvedeném směru by bylo zjevně neúčelné, nehospodárné; soud z těchto důvodů proto vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč, jak již uvedeno shora); a) za 5 úkonů právní služby po 1 550 Kč (1. předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2. převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 3. sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4. sepis repliky k vyjádření žalované dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5. účast právního zástupce žalobce na jednání před zdejším soudem, které se konalo dne 23. 9. 2022 v čase od 10:20 do 11:45 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT) – tj. 7 500 Kč; b) za 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 750 Kč za účast právního zástupce žalobce při jednání u zdejšího soudu konaném dne 26. 9. 2022, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek v této právní věci (dle § 11 odst. 2 písm. f/ AT); c) za 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem ve výši 1 800 Kč; za ad a) až c) celkem ve výši 10 050 Kč; 35. B) z cestovného ze sídla právního zástupce žalobce ([obec], [ulice a číslo]) ke zdejšímu soudu (Vyškov, Kašíkova 314) a zpět, a to za dvě cesty k soudním jednáním u zdejšího soudu ve dnech 23. 9. 2022 a dne 26. 9. 2022 (jedna cesta 36 km, 4 cesty celkem 144 km), při použití osobního automobilu zn. [anonymizována dvě slova] [registrační značka], při kombinované spotřebě 5,9 l BA 95/100 km, s přihlédnutím k sazbě základní náhrady za používání silničních vozidel (4,70 Kč km) dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2011, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a dále s přihlédnutím k výši průměrné ceny pohonných ve výši 44,50 Kč l BA 95 dle vyhl. č. 116/2022 Sb., tj. celkem cestovné ve výši 1 054,87 Kč; 36. C) z náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč za cesty ad B) právního zástupce žalobce k soudním jednáním shora již uvedeným, dle § 14 odst. 3 AT za každou započatou půlhodinu ve výši 100 Kč, v celkové výši 800 Kč.

37. D) z DPH 21 % za ad A) až C) (z částky 11 904,87 Kč) v celkové výši 2 500 Kč.

38. E) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

39. Soud přitom neshledal účelně vynaloženými následující - právním zástupcem žalobce dále (v jeho podání ze dne 27. 9. 2022 – označeném jako„ vyčíslení nákladů – oprava“) specifikované – výdaje: a) Položka ad 2)„ 12. 5. 2021 porada s klientem přesahující 1 hodinu dle § 11 odst. 1 písm. b) AT“ – K tomuto tvrzenému výdaji absentuje jakákoliv bližší specifikace, přičemž z obsahu spisu nevyplývá, že by daný spor po skutkové či právní stránce byl složitý, případně že by bylo nezbytné, aby s ohledem na ty které okolnosti právní zástupce žalobce odůvodněně přistoupil k poradě se svým klientem – žalobcem; všechny pro rozhodnutí zásadně významné okolnosti jsou obsaženy v žalobě, přičemž soudu není jasné, co by mělo být předmětem uvedené porady právního zástupce s žalobcem. b) Položka ad 5)„ Žádost o prodloužení lhůty – dle § 11 odst. 2 písm. h)“ – zdejší soud usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 116/2022-26, vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž žalobce v podání ze dne 29. 8. 2022 (na č. l. 28) se k tomuto usnesení nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, či nikoliv, pouze požádal soud o prodloužení lhůty, což nelze považovat za procesní vyjádření žalobce k uvedenému usnesení; z tohoto důvodu soud tento výdaj žalobce neshledal za výdaj účelně vynaložený. c) Položka ad 6)„ Dne 1. 9. 2022 nahlížení do spisu dle § 11 odst. 1 písm. f) AT“ – v dané právní věci žalobce podal žalobu, přičemž vyjádření žalované bylo žalobci doručeno dne 8. 9. 2022; sama okolnost, že soud přistoupil k nařízení soudního jednání po marném uplynutí lhůty uložené žalované k jejímu vyjádření se k žalobě, není důvodem k tomu, aby následné právním zástupcem žalobce nahlédnutí do spisu bylo považováno za účelně vynaložený výdaj. d) Položka ad 8)„ Dne 22. 9. 2022 porada s klientem přesahující 1 hodinu dle § 11 odst. 1 písm. b) AT“ – soud tento výdaj, vykázaný právním zástupcem žalobce v již shora uvedeném podání, neshledal účelně vynaložený z týchž důvodů, jako ad a).

40. Náklady řízení dle výroku II. je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 2 o. s. ř.)

41. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.