6 C 135/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , narozená dne datum 2) celé jméno žalovaného , narozený dne datum oba společně bytem adresa o ochranu rušené držby

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bránilo žalobci v průjezdu a průchodu přes pozemek p. [číslo] v [katastrální uzemí] (okr. [obec]), zejména provádění zemních prací a umístění předmětů na tomto pozemku takového charakteru, které by zakládaly nemožnost průchodu a průjezdu žalobce přes uvedený pozemek, dále výkopů nebo uložení zeminy, jež by svým rozsahem bránily průchodu a průjezdu přes cit. pozemek.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni odstranit 2 ks elektrické rozvodné stanice z pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] (okr. [obec]), a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni uvést pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] (okr. [obec]) do původního stavu, který na něm panoval před umístěním 2 ks elektrické rozvodné stanice.

IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů soudní poplatek z podané žaloby, a to ve výši 5 000 Kč na účet podepsaného soudu [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2023 domáhal proti žalovaným ochrany rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř. ve spojení s § 1003 a násl. o. s. ř. s odůvodněním, že je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa] v obci [obec], část [územní celek]) a pozemku p. [číslo] které leží v [katastrální uzemí], okr. [obec] (dále budou pozemky a stavby uváděny též bez odkazu na cit. katastrální území, ve kterém leží), kdežto žalovaní vlastní ve společném jmění manželů mj. pozemek p. [číslo].

2. Přístup na pozemek žalobce z veřejné komunikace je dán přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek] [obec]. Mezi těmito pozemky se nachází pozemek žalovaných p. [číslo]. S ohledem na stávající způsob užívání pozemků žalobce a staveb na nich není možné pozemky řádně užívat, aniž by nebyl současně užíván pozemek p. [číslo].

3. Žalobce má přes pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vybudovanou příjezdovou cestu ke svému domu, která je součástí pozemku st. [parcelní číslo]. Tato příjezdová cesta je zde dlouhá desetiletí, kdy v roce 2019 s úpravou povrchu vyslovila souhlas i [územní celek] [obec] a následně byla provedena úprava povrhu na asfaltovou cestu.

4. Žalovaní 1) a 2) (dále též„ žalovaní“) ruší držbu žalobce tím, že žalovaný 2) dne 20. 5. 2023 fyzicky začal s výkopovými pracemi, které se dotkly i (shora popsané) přístupové cesty k pozemku žalobce. Žalobce požádal žalovaného 2), aby zanechal těchto prací a pozemek uvedl do původního stavu. K tomu byli následně žalovaní vyzváni i starostou [územní celek] [obec], načež svého jednání zanechali.

5. Dne 16. 6. 2023 žalovaní umístili 2 kusy elektrické rozvodné stanice přímo doprostřed příjezdové cesty s upozorněním, že se žalobce ani členové jeho rodiny ke svému domu nikdy nedostane. Tomuto prohlášení byl přítomen kromě starosty [územní celek] [obec] také syn žalobce – pan [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [adresa], bytem shodně s žalobcem. Umístění těchto rozvodných skříní nekoresponduje s návrhem, který žalovaný 2) předložil a nechal si odsouhlasit na obecním úřadě [obec].

6. Žalovaní fakticky znemožňují přístup do domu žalobce, kdy takto nemovitosti žalobce nemohou být řádně užívány. Na základě uvedených tvrzení pak žalobce požadoval posesorní ochranu s formulací shora uvedených návrhů.

7. Soud z listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] [obec] a [katastrální uzemí], okr. [obec], zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům v obci [obec], část [územní celek], okr. [obec]), který leží v k. ú. [obec], okr. [obec] (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 10-11 soudního spisu (dále již bude uváděno vždy přísl. č. l. daného listinného důkazu zažurnalizovaného ve spise).

8. Dále soud z listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] [obec] a [katastrální uzemí], okr. [obec], zjistil, že žalovaní vlastní ve společném jmění manželů mj. p. [číslo] který leží v k. ú. [obec], okr. [obec] (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 12-14).

9. Z kopie fotografie na č. l. 4 je zřejmý žalobcem v žalobě popsaný stav před tvrzeným zásahem žalovaných do pokojné držby žalobce spočívající v tvrzeném nerušeném průjezdu a průchodu přes pozemek p. [číslo] (ve vlastnictví žalovaných) ke shora uvedených pozemků ve vlastnictví žalobce. 10. [stát. instituce] [obec] jako silniční správní úřad přípisem ze dne 12. 9. 2019 vyhověl žádosti žalobce a udělil mu souhlas s vybudováním vjezdu z pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (okr. [obec]) přes pozemek [parcelní číslo] (ve vlastnictví uvedené obce) v témže k. ú. a s napojením na místní komunikaci [parcelní číslo] v témže k. ú. (zjištěno z cit. přípisu na č. l. 9).

11. Z náhledu na ortofotomapu na č. l. 15 (kterou soud pořídil dle § 120 odst. 2 o. s. ř.) dotčených pozemků v inkriminované oblasti soud zjistil, že situování uvedených pozemků, žalobcem v žalobě popsaných, včetně jím učiněného popisu ve vazbě na dále uvedené kopie fotografií, osvědčuje – tj. ve vazbě na dále uvedené kopie fotografií a níže uvedený úřední záznam - tvrzení žalobce o umístění dvou elektrických rozvodných skříní s realizovanými výkopovými pracemi právě na pozemku p. [číslo] ve vlastnictví žalovaných, který je vklíněn mezi shora popsanými pozemky ve vlastnictví žalobce a [územní celek] [obec] ve směru k (z) domu [adresa] žalobce na (z) na místní komunikaci.

12. Z kopií fotografií na č. l. 5, 6, 7 a 8 je – ve vazbě na shora cit. ortofotomapu, tvrzení žalobce a sdělené informace starostou [územní celek] [obec] (viz níže uvedený úřední záznam) – zřejmé, že žalovaní na pozemku p. [číslo] prováděli výkopové práce a poté zde umístili dvě elektrické rozvodné skříně, a to právě v části příjezdové cesty k pozemku, respektive k domu žalobce [adresa] v obci [obec], části [územní celek].

13. Starosta [územní celek] [obec] pan [jméno] [příjmení] při telefonickém dotazu podepsanému samosoudci dne 2. 7. 2023 sdělil, že problém mezi účastníky – sousedy vznikl před mnoha lety, kdy nedopatřením nedošlo obcí k vykoupení pozemku p. [číslo] ale tento pozemek koupili žalovaní. Žalovaní požádali [územní celek] [obec] (dále též„ obec“) o umístění elektrických rozvodných skříní na obecním pozemku [parcelní číslo] v blízkosti sloupu elektrického vedení. Žalovaný 2) však ve skutečnosti tyto elektrické rozvodné skříně umístil jinde, a to nikoliv na obecním pozemku p. [číslo] nýbrž na svém pozemku p. [číslo] to v části příjezdové cesty žalobce k jeho domu. Starosta dále potvrdil soudu, že skutečně v květnu t. r. řešil předmětný konflikt mezi účastníky shora uvedeného řízení, a to ohledně žalovaným 2) prováděných výkopových prací s tím, že tehdy žalovanému 2) připomenul, že obec, respektive obecní zastupitelstvo žalovaným vyslovilo souhlas s umístěním těchto rozvodných skříní v blízkosti toho sloupu elektrického napětí, tj. na p. [číslo] nikoliv však v části příjezdové cesty žalobce k jeho domu. Starosta předmětné jednání žalovaných, respektive žalovaného 2) považoval jako schválnost, přičemž žalovaný 2) mu tehdy sdělil, že ty skříně instaloval na svém pozemku se souhlasem [anonymizováno] (zjištěno z cit. úředního záznamu na č. l. 17-18).

14. Z vyloženého soud zjistil že žalobce coby výlučný vlastník mj. st. [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa] v obci [obec], v části [územní celek], dlouhodobě nerušeně užíval příjezdovou cestou s napojením na účelovou obecní komunikaci přes pozemek p. [číslo] do okamžiku, kdy žalovaní dne 20. 5. 2023 započali realizovat výkopové práce a posléze instalovali na tomto svém pozemku, prakticky uprostřed příjezdové cesty k domu žalobce, zmíněné dvě elektrické rozvodné skříně, čímž fakticky znemožnili žalobci a členům jeho rodiny nerušeně užívat příjezd a průchod z místní komunikace k domu žalobce a naopak. <b>15. Popsané jednání žalovaných v kontextu uvedených skutkových zjištění vyznívá jako evidentní schválnost, jako úmyslné jednání vedoucí k podstatnému ztížení, respektive znemožnění průjezdu a průchodu žalobce z místní komunikace [parcelní číslo] k pozemku žalobce a k jeho rodinnému domu [adresa] a naopak.</b> 16. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je žaloba, jež byla podána v zákonné lhůtě, důvodná.

17. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

18. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

19. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje ve věci samé usnesením.

20. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

21. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

22. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

23. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

24. V dané případě lhůta ve smyslu § 1008 odst. 1 o. z. byla dodržena, neboť jestliže dle tvrzení žalobce (které bylo potvrzeno i starostou obce – viz úřední záznam shora) předmětné výkopové práce na pozemku p. [číslo] v části příjezdové cesty žalobce k jeho rodinnému domu, byly započaty dne 20. 5. 2023 a žalobce tuto žalobou podal zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023, pak šestitýdenní lhůta (plynoucí od 20. 5. 2023) by skončila dne 1. 7. 2023. Jestliže tedy žalobce žalobu v této právní věci podal do podatelny zdejšího soudu dne 29. 6. 2023, učinil tak v předmětné zákonné lhůtě.

25. Účelem právní úpravy obsažené v § 1003 občanského zákoníku a násl. a i § 176 a násl. o. s. ř. je ochrana faktického stavu držby.

26. Soud s přihlédnutím k § 13 o. z. v tomto směru též reflektuje judikaturu (svého odvolacího) Krajského soudu v Brně, který např. v usnesení ze dne 13. 6. 2023, č. j. 21 Co 86/2023-60, instruktivně vyložil následující právní závěry k institutu posesorní ochrany:

27. Při rozhodování o této žalobě právní stav ustupuje fakticitě; jedná se o poskytnutí ochrany před zásahem do posledního pokojného stavu. Jaký je stav právní, proto není rozhodné. Soud rozhoduje ve zkrácením řízení (srov. § 177 o. s. ř.), zpravidla bez nařízení jednání, a tedy i znalosti stanoviska žalované strany. Má-li totiž soud prvního stupně rozhodnout o žalobě rychle, jak mu ukládá § 177 odst. 1 o. s. ř., tj. nejpozději do 15 dnů od zahájení řízení, nemusí nařizovat jednání. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. od 1. 1. 2014 zavedl dvojí možnou ochranu držby, a to ochranu petitorní a ochranu posesorní. Petitorní ochrana je zakotvena v jeho ustanoveních § 1040 a 1043, posesorní ochrana v § 1003 a 1007. S jejím přijetím byl do právního řádu zaveden nový typ řízení – o žalobě z rušené držby (§ 176 a násl. o. s. ř.). Je-li cílem posesorní ochrany ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení, pak jde o žalobu o faktickém stavu, nikoli o stavu právním, který zde soud nezkoumá. Žaloba z rušené držby tak chrání toho a aktivně legitimován k jejímu podání je ten, kdo svoji držbu současně i fakticky vykonává. Jde o specifický typ řízení, rychlé opatření, jež má vést k rychlému návratu do předchozího pokojného stavu, její podmínky jsou proto nastaveny úžeji, než je tomu u žalob petitorních (na ochranu vlastnického práva, jejichž rychlým prostředkem ochrany je předběžné opatření). U posesorní ochrany je proto třeba, aby držba, která má být chráněna, byla i fakticky vykonávána. Soud v tomto řízení zjišťuje poslední držbu a její svémocné rušení.

28. Soud tedy sumarizuje, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, když v daném řízení soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. Podle § 1003 o. z. je podmínkou úspěchu žaloby držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Jak připomíná např. JUDr. Jiří Spáčil, CSc. (předseda senátu Nejvyššího soudu ze specializovaného vlastnického senátu 22 Cdo),„ podmínkou úspěchu žaloby na ochranu proti rušení či odnětí držby je zejména to, že žalobce prokáže držbu (přesně řečeno skutečnosti, na které právní řád váže vznik držby) a že žalovaný jeho držbu ruší…Zda žalobci skutečně svědčí právo, jehož držba je rušena, je zcela nevýznamné. Rušení musí mít základ v lidském chování (musí být ‚volní‘), není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby.“ (in Spáčil, J. a kol. Věcná práva Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 44).

29. Právní institut posesorní ochrany držby ve svém základu plyne z římskoprávního pojetí, čemuž ostatně svědčí již více jak 2 000 let stará římskoprávní parémie„ Quita no movere!“, tj. v překladu„ Nehýbat s tím, co je v klidu“ neboli je třeba zachovat stávající stav, poskytnout stávajícímu stavu ochranu před zásahy proti němu.

30. Rušení držby přitom může spočívat v jakémkoliv omezování držitele ve výkonu držby, ať se jedná o držbu vlastnického práva nebo práva jiného. Půjde tedy o každé jednání, kterým třetí osoba držiteli brání ve volném nakládání s věcí nebo mu brání ve výkonu jiného práva či výkon práv (různým způsobem) ztěžuje (k tomu srov. Randa, A., Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém, reprint původního vydání, in ASPI, 2008, s. 130).

31. Pokud je v zákoně uvedeno, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit a ten kdo by byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav, pak z toho vyplývá, že aby žaloba proti rušení držby mohla být úspěšná, musí zde existovat držba a také její rušení žalovaným. Žalovaný má pak jen omezené možnosti námitek proti žalobě. Ochrana držby se týká všech práv, která mohou být předmětem držby. Je tak poskytována ochrana držiteli vlastnického práva, nájemci, pachtýři a také oprávněnému ze služebnosti. Podstatné je především to, že žalobce je držitelem. S ohledem na vyvratitelnou právní domněnku uvedenou v ustanovení § 994 NOZ (držba je řádná, poctivá a pravá) je tedy ochrana poskytována i držiteli, jehož výkon držby nesplňuje některý z uvedených aspektů držby a žalovaný neprokáže jeho absenci. Důkazní břemeno o neexistenci držby žalobce leží totiž na něm (Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník, III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 99).

32. Rovněž Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 2077/19, vyložil a odůvodnil právní názor, že řízení o ochraně z rušené držby je de facto svého druhu řízením, které se svým významem blíží řízení o předběžném opatření. Z těchto důvodů není třeba v nalézacím řízení nařizovat jednání (mimo případ uvedený v § 177 odst. 2 o. s. ř.), soud je vázán poměrně krátkými lhůtami a ve věci samé rozhoduje usnesením, které je oproti rozsudku ze zákona zásadně předběžně vykonatelné (srov. § 171 o. s. ř.). Smyslem těchto opatření je poskytnout co možná nejúčinnější (tedy i dostatečně rychlou) ochranu držiteli, který byl ze své držby vypuzen nebo v ní jinak rušen.

33. Z vyloženého vyplývá, že v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet právě z předpokladu, že právní stav ustupuje fakticitě (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Plyne z toho, že při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky. Úkolem soudu je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud tedy při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou (§ 991), poctivou (§ 992), nebo pravou (§ 993), ale vychází pouze z faktického (pokojného) stavu (viz stále platná římskoprávní parémie ochrany„ quieta non movere“, tj.„ klidným (pokojným, funkčním) nehýbat“).

34. Žaloba podle § 176 a násl. o. s. ř. směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení. Nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Soud se proto musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, jak již shora bylo vyloženo. <b>35. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalovaní svým (shora již podrobně popsaným) jednáním narušili pokojný stav držby práva žalobce spočívající v dosud pokojném užívání průchodu a průjezdu k jeho rodinnému domu [adresa] v [obec] přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalovaných.</b> 36. Do shora popsaného faktického stavu popsané držby práva žalobce tak žalovaní excesivně zasáhli, když na svém pozemku p. [číslo] provedli shora již popsané výkopové práce a umístili zde, prakticky uprostřed příjezdové cesty žalobce k jeho rodinnému domu, dvě elektrické rozvodné skříně.

37. Za takto zjištěné faktické situace je tedy třeba poskytnout žalobci ochranu jeho držby, což soud tímto rozhodnutím činí v rozsahu, jak se podává z první výrokové znělky tohoto usnesení.

38. Při stanovení lhůty k uvedení v předešlý stav soud pak vyšel ze zjištění, že původní stav před zásahem do držby mohou žalovaní zajistit poměrně rychlým a technicky snadno realizovatelným způsobem, a to jistěže v součinnosti s osobou odběrně způsobilou při zapojování – odpojování elektrických zařízení tohoto typu.

39. Toto rozhodnutí je prozatímní úpravou, na kterou navazuje úprava v § 1043 a 1044 o. z.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neměl úspěch. Žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, právem mu tedy vůči žalovaným, povinným společně a nerozdílně, náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě činí 5 600 Kč a sestává se ze soudního poplatku dle pol. 4 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 5 000 Kč (žalobce je povinen tento soudní poplatek zaplatit státu a je proto zapotřebí tento jeho výdaj promítnout do jeho náhrady nákladů řízení), a dále z paušální náhrady ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za dva úkony po 300 Kč (příprava věci a sepis žaloby).

41. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za podání žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) a položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., jelikož nemohl být zaplacen na výzvu soudu ve věci s ohledem na lhůtu pro vyřízení věci v trvání 15 dnů stanovenou v § 177 odst. 1 o.s.ř.