6 C 14/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A se sídlem Adresa žalobce A právně zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČO IČO žalovaného A se sídlem Adresa žalovaného A právně zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o omezení věcného břemene (služebnosti)

I. Žaloba, aby služebnosti původně zřízené jakoa) společné věcné břemeno průjezdu a průchodu každého vlastníka oprávněných nemovitostí (aktuálně žalovaného), zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, jako budova bez č. p./č.e. využívaná jako stavba pro výrobu a skladování, postavená na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož je tato stavba součástí, přes povinné nemovitosti žalobce, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní se jedná o pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu , právnická osoba, , právnická osoba, . č. , hodnota, -92/2007 (část A),b) věcné břemeno průjezdu a průchodu každého vlastníka oprávněných nemovitostí (aktuálně žalovaného), zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, jako budova bez č.p./č.e. využívaná jako stavba pro výrobu a skladování, postavená na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož je tato stavba součástí, přes povinné nemovitosti žalobce, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní se jedná o pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu , právnická osoba, , právnická osoba, ., č. , hodnota, -92/2007 (část B) s tím, že je oprávněný z věcného břemene oprávněn uvedenou část pozemku užívat výlučně, a to i ke skladování, odkládaní a parkování, to vše s obligačně sjednanou výjimkou z tohoto výlučného užívání ve prospěch žalobce, který je oprávněn na uvedenou část pozemku vstupovat ve stejném rozsahu jako oprávněný z věcného břemene,obojí smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne , datum, mezi žalobcem jako povinným a žalovaným jako oprávněným, s právními účinky zápisu věcných břemen (služebností) podle této smlouvy do katastru nemovitostí ke dni , datum, , se omezují tak, že se podmínky označené smlouvy o zřízení věcného břemene mění takto:- do čl. V. odstavce 1) se za stávající text vkládá nový text následujícího znění: „Roční poplatek za výkon věcných břemen se sjednává ve výši , částka, , a to pro období po nabytí účinnosti této změny s tím, že tato částka již v sobě zahrnuje veškeré náklady na zachování a opravu věcnými břemeny (služebnostmi) zatížených, povinných nemovitostí ve smyslu ust. § 1263 o. z. Poplatek je splatný vždy do 30. června příslušného kalendářního roku.“- do čl. II se na jeho konci vkládá nový text následujícího znění: „Obsah a rozsah obou věcných břemen (služebností), jakož i podmínky a omezení pro jejich výkon podrobně upravuje dopravně provozní řád, který tvoří přílohu č. , hodnota, této smlouvy a jeho znění je následující“, které žalobce pod označením „Dopravně provozní řád areálu Dřevodíla , adresa, “ specifikuje ve své žalobě, podané podepsanému soudu dne , datum, , na str. 20 až 24, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobce se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále též „soud“) dne , datum, , domáhal vydání rozsudku, kterým by došlo ve shora uvedeném (ve výroku I. tohoto rozsudku) rozsahu k omezení věcných břemen, respektive služebností. Žalobce v žalobě tvrdil, že jako vlastník a provozovatel areálu v , adresa, (dále též „areál“), uzavřel s žalovaným (obdobně jako s ostatními oprávněnými uživateli tohoto areálu) časově neomezenou smlouvu o zřízení věcného břemene, podle které má každý vlastník panující nemovitosti (v daném případě pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez č.p./č.e. využívaná jako stavba pro výrobu a skladování, vše v k. ú. , adresa, ) – aktuálně tedy žalovaný – právo odpovídající věcnému břemeni průjezdu a průchodu přes služebnou část nemovitostí žalobce (tj. pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; nyní se jedná o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v cit. k. ú.), a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (část A). Výslovně je toto právo k tíži žalobce a ve prospěch žalovaného sjednáno tak, že: „…oprávněný z věcného břemene není oprávněn cokoliv skladovat, odkládat či parkovat tak, aby věcným břemenem zatížené pozemky mohly využívat i další osoby.“2. Vedle toho bylo v téže smlouvě zřízeno další právo odpovídající věcnému břemeni, které spočívá v právu každého vlastníka stejné panující nemovitosti na průjezd a průchod přes služebnou část nemovitostí žalobce, konkrétně pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní se jedná o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), a to v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu č. 1104/92/2007 (část B). Tuto služebnou část uvedeného pozemku je přitom oprávněný z věcného břemene oprávněn užívat výlučně, a to i ke skladování, odkládání a parkování s tím, že podle zvláštního ujednání v čl. IV. předmětné smlouvy se z tohoto výlučného užívání stanovuje obligační právo v podobě výjimky v tom smyslu, že dokud bude vlastníkem tohoto služebného pozemku žalobce, má právo vstupovat na tuto služebnou část uvedeného pozemku ve stejném rozsahu jako oprávněný z věcného břemene.

3. Žalobce ve svých rozlehlých prostorech provozuje výrobní družstvo se specializací na kompletní dodávky interiérů v soukromém i komerčním sektoru. Žalovaný coby oprávněný k předmětným služebnostem má v dotčeném areálu provozovnu za účelem výroby vchodových dveří, dřevěných oken, eurooken, parapetů a dalších doplňků, včetně poskytování souvisejících služeb. Tato výrobní provozovna je umístěna v budově umístěné na panujících nemovitostech, ke kterým žalovaný přistupuje a obsluhuje je právě s využitím shora označených služebností.

4. Žalovaný přinejmenším od roku 2015 vykonává služebnosti zcela mimo jejich podmínky a rozsah, jak jsou ujednány ve smlouvě, kdy tento výkon dosahuje charakteru (intenzity) zneužití těchto práv ze strany žalovaného, a to s přímým úmyslem škodit takovýmto „výkonem“ žalobci (a ostatním oprávněným v areálu), nebo přinejmenším přivodit sobě neoprávněný prospěch. Toto deliktní jednání žalovaného vykazuje znaky pokračujícího porušování podmínek smlouvy, téměř každodenně se opakujícího, byť v různě odstupňované intenzitě, respektive s různými dopady a následky do práv a oprávněných zájmů žalobce, jakož i dalších obdobně sdíleně oprávněných uživatelů především služebných pozemků k přístupu ke svým nemovitostem v areálu. Faktické projevy těchto dílčích útoků v rámci protiprávního výkonu služebností byly a stále jsou zejména:5. a) nadměrné využívání služebných pozemků k přístupu, jakož i sousedních pozemků, služebností zcela nezatížených, a to k parkování a souvisejícímu nedovolené manévrování vozidel žalovaného i od něj odvozených osob (kterým žalovaný umožňuje přístup do areálu žalobce a toto nedovolené počínání v něm) – a to i vozidel nákladních, s okamžitou délkou včetně nákladů větší než 8 m, pro které nejsou služebnostmi zatížené komunikace stavebně vůbec určeny a rozsah služebností ani neposkytuje dostatečný prostor pro jejich manévrování (např. zastavení za účelem nakládky či vykládky, otočení se apod.) – čímž tato vozidla buďto brání tomu, aby tytéž služebné pozemky k přístupu sdíleně využíval žalobce jako jejich vlastník, resp. jejich ostatní oprávnění uživatelé (z obdobně zřízených věcných břemen) a/nebo – pokud se takovýto nedovolený zásah dotýká i sousedních pozemků žalobce, služebnostmi zcela nezatíženými – brání v parkování a souvisejícímu pohybu vozidel žalobce, jeho zaměstnanců a obchodních partnerů, výlučně k čemuž jsou tyto služebnostmi nezatížené pozemky žalobce určeny, a to aniž by za toto neoprávněné užívání žalovaný poskytl žalobci jakékoli protiplnění;6. b) využívání služebných pozemků k obsluze k účelům, ke kterým žalovaný není dle uvedené smlouvy oprávněn, zejména k umístění stavby/staveb, která/é navíc brání žalobci k vlastnímu výkonu totožných práv sjednaných v jeho prospěch dle čl. IV. uvedené smlouvy.

7. Žalobci se dosud, přes veškeré vynaložené úsilí, prostřednictvím písemných výzev k nápravě jednání se žalovaným o úpravě podmínek užívání služebností i přijetí faktických (regulačních) opatření v areálu, nepodařilo přimět žalovaného ke zdržení se tohoto dlouhotrvajícího protiprávního jednání, respektive vrátit jej při výkonu služebností do hranic vymezených předmětnou smlouvou.

8. Žalobce v žalobě dále uvedl, že všechna shora popsaná protiprávní jednání žalovaného jej poškozují a obtěžují měrou velikou, a to tím spíše, pokud se mu kromě očekávaného dodržování obsahu a rozsahu sjednaných služebností nedostává ani žádného, natož obvyklé hodnotě odpovídajícího finančního protiplnění za užívání služebných pozemků, včetně odpovídajícího příspěvku na správu, opravy a údržbu služebností.

9. Z vyložených důvodů se žalobce podanou žalobou domáhá předmětného omezení služebností s tím, aby žalovanému byla uložena peněžitá povinnost za výkon těchto služebností ve výši odpovídající výši jeho ročního užitku za využívání služebných pozemků. Dále se žalobce domáhá změny obsahu předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene ve shora již uvedeném rozsahu.

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl žalobcem uplatněnou žalobní argumentaci a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný věcné břemeno nenadužívá a nedošlo k „trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr.“ Do doby změny členské struktury žalobce neměl žalobce s věcným břemenem problém. Skutečným důvodem a smyslem podané žaloby není omezit věcná břemena, ale donutit žalovaného k opuštění areálu. Je to žalobce, který se dlouhodobě snaží znepříjemňovat a komplikovat žalovanému (a nejen jemu) využívání práva služebností, a to zejména omezováním provozu v areálu, a to nad rámec vymezených služebností, což lze doložit i fotografiemi, ze kterých je fyzickým přeměřováním místních podmínek zřejmé, že žalobcem vymezované koridory neodpovídaly rozsahu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Dále to lze prokázat svědecky.

11. Žalovaný věcné břemeno aktivně využívá. Na konci ledna 2023 žalobce oprávnění žalovaného z věcného břemene podstatně omezil, když zřídil vjezdovou bránu do areálu a pro žalovaného (k bráně) zpřístupnil pouze dva čipy.

12. Žalobce smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřel s žalovaným s plným vědomím toho, že tam žalovaný bude podnikat, což se i dodnes děje, takže ani v tomto ohledu se nic nezměnilo. Plochu zatíženou věcným břemenem u budov užívaných žalovaným žalovaný udržuje. V mezidobí od zřízení věcného břemene nedošlo k žádné trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Přiměřená náhrada dle § 1299 odst. 2 o. z. je až kompenzací za omezení služebnosti, nikoliv samostatným omezením služebnosti. Žalobce tuto kompenzaci vydává naprosto nesmyslně, v rozporu se zněním zákona, za omezení služebnosti, tj. hovoří o tom, že požadované omezení služebnosti má spočívat v tom, že žalovaný (vlastník panující nemovitosti) má pravidelně platit jemu (vlastníkovi služebné nemovitosti) určitou úplatu za existenci věcného práva užívat služebnou nemovitost. Již tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby, neboť žalobce si vyložil omezení služebnosti dle § 1299 odst. 2 o. z. zcela absurdním způsobem, jakým nefunguje. Totiž onou trvalou změnou musí být něco, co má svůj původ v charakteru, způsobu či rozsahu užívání cizí věci. A contrario pak platí, že trvalou změnou nemůže být v mezidobí nastalá změna ceny užívacích práv k nemovitosti.

13. Žalovaný koupil od žalobce nemovitosti v areálu žalobce, přičemž v souvislosti s koupí došlo na základě oboustranného konsenzu ke zřízení věcného břemene za dohodnutých podmínek, včetně ceny. Na tuto koupi nemovitosti v areálu žalobce tedy nelze nahlížet odděleně, ale komplexně, neboť bez uzavření kupní smlouvy na nemovitosti by nedošlo ani ke zřízení věcného břemene; pakliže nelze obě právní jednání od sebe oddělit, je zřejmé, že od sebe nelze ani striktně formálně oddělit sjednané ceny vzájemných plnění.

14. Pokud platná právní úprava v době vzniku věcného břemene umožňovala (respektive i nadále umožňuje) zřídit věcné břemeno bezúplatně, bylo by naprosto absurdní vůbec uvažovat o tom, že trvalou změnou vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku by mohla být změna ceny užívacích práv v těch případech, kdy bylo věcné břemeno zřízeno bezúplatně, neboť v takovém případě by zcela automaticky (již samotným zřízením věcného břemene) došlo k naplnění zákonné podmínky !trvalé změny“ ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z.

15. Soud v řízení učinil následující dílčí skutková zjištění:

16. Soud z listu vlastnického č. , hodnota, (na č. l. 37) založeného pro katastrální území , adresa, zjistil, že žalobce je vlastníkem mj. pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dříve p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , přičemž uvedené pozemky jsou (z hlediska zatížení věcnými břemeny, respektive nyní služebnostmi chůze a jízdy dle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, a geometrického plánu číslo , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) služebné ve vztahu k panujícímu pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní ve vlastnictví žalovaného).

17. Z informace o pozemku (na č. l. 45) soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na kterém stojí stavba pro výrobu a skladování (dále též „výrobní hala“).

18. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene (na č. l. 27 a násl.) soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako povinným a žalovaným jako oprávněným dne , datum, včetně geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který tvoří nedílnou součást smlouvy (dále též „věcná smlouva“); touto smlouvou se povinný zavázal za sebe i za své právní nástupce s právními účinky i vůči třetím osobám, tj. formou společného věcného břemene, ve prospěch:19. a) každého vlastníka budovy čp/če využívané jako stavba pro výrobu a skladování postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , umožnit mu průjezd a průchod, přičemž oprávněný z věcného břemene není oprávněn cokoliv skladovat, odkládat či parkovat tak, aby věcným břemenem zatížené pozemky mohly využívat i další osoby, a to přes části pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) v rozsahu vyznačené, na shora cit. geometrickém plánu (část A),20. b) každého vlastníka budovy bez čp/če využívané jako stavba pro výrobu a skladování postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v témže k. ú., umožnit mu průjezd a průchod, přičemž oprávněný z věcného břemene je oprávněn dále uvedenou část pozemku užívat, a to i ke skladování, odkládání či parkování s tím, že povinný z věcného břemene je oprávněn na předmětnou část pozemku vstupovat za účelem nutné údržby sítí, a to přes část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v rozsahu vyznačeném na shora již cit. geometrickém plánu (část B).

21. Kromě toho bylo v cit. smlouvě sjednáno, že pro dobu dokud bude vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobce, se sjednává, že věcné břemeno zřizované jako věcné břemeno výlučné bude výlučné pouze vůči třetím osobám, tzn. že se současně sjednává ve prospěch žalobce obligační právo v podobě výjimky v tom smyslu, že je žalobce oprávněn na část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (v části B) dle geometrického plánu, vstupovat ve stejném rozsahu jako oprávněný z věcného břemene.

22. Smluvní strany se uvedenou smlouvou dohodly, že zřízení věcných břemen ad 19 A 20 je učiněno za jednorázovou úplatu ve výši , částka, .

23. Mezi účastníky jsou nesporná tvrzení žalobce uvedená v žalobě ohledně výzev žalobce žalovanému stran zdržení se zneužívání věcných břemen či oznámení o zavedení opatření v rámci předmětného areálu. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že žalovaný již před podanou žalobou na tyto výzvy žalobci opakovaně odpovídal v tom smyslu, že se nedopouští žalobcem vytýkaného jednání. Mezi účastníky jsou velmi napjaté vztahy.

24. Žalobce již od roku 2017 do roku 2023 disponuje fotografiemi, které dle jeho tvrzení zaznamenávají jen určitou výseč protiprávního jednání žalovaného, jenž jednak nadužívá předmětné služebnosti, respektive porušuje územní rozsah dle služebností a svými vozidly či vozidly, jež např. dopravují materiál pro žalovaného anebo odvážejí výrobky žalovaného, blokuje pro další oprávněné subjekty průjezd předmětnou komunikací, případně bez právního důvodu využívá či osoby spjaté s žalovaným využívají k parkování, k blokování pozemky ve výlučném vlastnictví žalobce. Žalovaný při jednání konaném dne , datum, některá tato jeho pochybení přiznal (byť s výhradou, že v daný okamžik se jednalo pouze o krátkodobé jednání), jiná zase odmítl s tím, že fotografie nezachycují např. žalobcem tvrzenou blokaci vyfotografovaným vozidlem, neboť ve skutečnosti to které vozidlo daným úsekem pouze projíždělo (a tedy nestálo či neparkovalo na předmětném místě), případně vozidlo parkovalo v rámci územního rozsahu předmětné služebnosti atd. Jak bude ovšem vyloženo níže, tyto žalobcem tvrzené „přestupky“ v poměrech dle žalobního požadavku žalobce, jsou vlastně ve vztahu k předmětu tohoto sporu bezvýznamné, neboť žaloba nemůže obstát již pro dále uvedené důvody.

25. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je mj. vlastníkem ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, služebných pozemků p. č. , Anonymizováno, / a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), kdežto žalovaný je vlastníkem panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na kterém stojí výrobní hala, kde žalovaný realizuje svou podnikatelskou činnost. Pro vlastníka panujícího pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, plyne právo odpovídajícímu společnému věcnému břemeni, respektive služebností průjezdu a průchodu přes služebné pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , respektive nyní se jedná o pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to v rozsahu vyznačeném shora uvedeným geometrickým plánem (část A). Dále pro panující pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, plyne právo průjezdu a průchodu, včetně oprávnění skladování, odkládání či parkování přes část služebného pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 6, respektive nyní p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dle označeného geometrického plánu (část B).

26. Soud předně zdůrazňuje, že v zásadě i na poměry této věci shledává zčásti použitelné právní závěry, k nimž dospěl ve svém (dosud však nepravomocném) rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

27. Jelikož předmětná smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavřena za předchozí civilní úpravy [zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „obč. zák.“)], je třeba na daný případ aplikovat § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se osobních, rodinných a věcných práv; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

28. Stávající občanský zákoník vychází z principu, podle kterého věcná práva k věci cizí (věcná břemena), která existují ke dni účinnosti o. z., se budou řídit novou právní úpravou. Věcná břemena, vzniklá před účinností nového o. z., jsou tedy buď služebnostmi, nebo reálnými břemeny, a to v závislosti na jejich obsahu (k tomu srov. Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2013, s. 908).

29. Podle § 151n odst. 1 obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

30. Podle § 151n odst. 2 obč. zák. věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

31. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

32. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

33. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

34. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

35. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

36. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „PozKom“), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Podle druhého odstavce cit. par. pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

37. Podle § 7 odst. 2 PozKom účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

38. Podle § 77a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoSP“) místní a přechodnou úpravu provozu a zařízení pro provozní informace umisťuje na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, její vlastník. Vlastník pozemní komunikace oznámí umístění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace do 5 pracovních dnů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

39. Podle § 77a odst. 2 ZoSP obecní úřad obce s rozšířenou působností nařídí odstranění místní nebo přechodné úpravy provozu nebo zařízení pro provozní informace, není-li splněna podmínka bezpečnosti podle § 78 odst. , právnická osoba, účely posouzení zajištění bezpečnosti silničního provozu si obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá stanovisko policie.

40. Podle § 77a odst. 3 ZoSP od místní a přechodné úpravy provozu na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, se účastník silničního provozu může odchýlit na základě předchozího souhlasu vlastníka účelové komunikace, není-li tím ohrožena bezpečnost silničního provozu.

41. Podle § 78 odst. 2 ZoSP dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.

42. V dané věci se žalobce domáhá aplikace § 1299 odst. 2 o. z. v rozsahu shora uvedeném, tj. omezení předmětných služebností tak, že již nepůjde o bezúplatně zřízené služebnosti, ale že bude rozhodnutím soudu stanoven za výkon těchto práv plynoucích z předmětných služebností roční poplatek ve výši , částka, , a dále, že obsah a rozsah služebností, jakož i podmínky a omezení pro jejich výkon bude podrobně upravovat dopravně provozní řád, který žalobce pojal jako přílohu č. , hodnota, ke svému žalobnímu petitu.

43. Pokud jde o stanovení ročního poplatku za výkon předmětných služebností ve prospěch panujícího pozemku na služebném pozemku, soud neshledává hmotněprávní důvod pro žalobcem navrhovaný zásah do stávajícího věcně právního vztahu mezi panujícím a služebným pozemkem. Důvody jsou následující.

44. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem, respektive služebností, a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno, respektive služebnost zřízena. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene, respektive služebnosti v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, respektive služebnosti, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem, respektive služebností zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene, respektive služebnosti za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , včetně v tomto cit. rozhodnutí odkazované judikatury dovolacího soudu).

45. Podle soudu však k žádné relevantní změně, jež by vyvolávala shora popsaný – zákonem sledovaný – hrubý nepoměr v posuzovaném případě nedošlo. Předmětná věcná břemena byla žalobcem coby povinným ve vztahu k jeho služebným pozemkům zřízena ve prospěch předmětného panujícího pozemku tehdy i nyní ve vlastnictví žalovaného coby oprávněného bezúplatně za jednorázovou částku ve výši , částka, . K uzavření této smlouvy učiněnou ve vazbě na předmětnou kupní smlouvu došlo zjevně s ohledem na účastníky sledovanou věcně právní regulaci související s podnikatelskými aktivitami žalovaného v rámci předmětného areálu, čehož si byl žalobce již tehdy vědom. Smlouva o zřízení věcných břemen byla účastníka uzavřena dne , datum, , a to v návaznosti na těmito účastníky téhož dne (tedy jako prvně) uzavřenou kupní smlouvu, dle které žalobce prodal žalovanému předmětnou výrobní halu na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jakož i uvedený pozemek.

46. Proto sama okolnost, že vlastník služebného pozemku několik let po uzavření smlouvy o bezúplatném zřízení věcných břemen (služebností) změní svůj názor v tom směru, že nepovažuje takové bezúplatné zřízení za adekvátní, nepředstavuje důvod pro postup předvídaný v § 1299 odst. 2 o. z., neboť z pohledu daného věcně právního vztahu nedošlo k žádné právně relevantní změně vyvolávající mezi dotčenými stranami hrubý nepoměr, jež by měla vést soud k úvaze o nezbytnosti vyhovět shora zformulovanému žalobnímu návrhu žalobce na stanovení roční úplaty za výkon předmětných služebností. Proto již z tohoto důvodu byla žaloba v této části jako zjevně nedůvodná zamítnuta.

47. Ovšem ani druhá část žaloby směřující na omezení rozsahu předmětných služebností ingerencí žalobcem navrhovaného dopravně provozního řádu, který by reguloval vnitřní dopravní či dopravně uživatelské poměry v rámci předmětného areálu, není důvodná.

48. Soud sice provedl v podstatné části dokazování žalobcem tvrzenými „přestupky“ z období 2017 až 2019, a dále z období od 2021 až 2023, aby byla verifikována základní tvrzení žalobce a zjištěno, jaké mezi účastníky panují v rámci vnitřního fungování v předmětném areálu vztahy, ovšem nakonec dospěl k závěru, že i kdyby z tohoto materiálu vyplynulo, respektive bylo zjištěno, že žalovaný (jeho zaměstnanci, dodavatelé, zákazníci atd.) byť jen v určitém rozsahu se v těch kterých žalobcem zdokumentovaných případech dopustili jednání, které je rozporné s výkonem práv plynoucích z předmětných služebností (např. z důvodů – byť i krátkodobé – blokace průjezdu ostatních vozidel, složeného materiálu na příjezdové komunikaci, parkování či vykládky materiálu na příjezdové komunikaci atp.), přesto by nebylo možné žalobě v části týkající se žalobcem požadovaného zavedení dopravně provozního řádu (dále již „DPŘ“) vyhovět, a to z následujících důvodů:

49. DPŘ ve své podstatě neomezuje předmětné služebnosti dle věcné smlouvy, pouze zavádí „centrálně“ dopravní režim v areálu, což je – pokud to nekoliduje s obecnou právní úpravou (viz odůvodnění shora) – právem žalobce coby vlastníka neveřejné účelové komunikace v tomto areálu.

50. V žalobě (žalobním petitu zformulovaná) podoba DPŘ se má vztahovat nejen na žalovaného, ale „stanovuje povinnosti oprávněných uživatelů pozemních komunikací“. Soudní rozhodnutí, které by tímto způsobem přejalo do výroku takovouto žalobní (petitorní) formulaci, by pochopitelně nemohlo být vůči ostatním subjektům nemajících postavení účastníků tohoto řízení, závazné, což znamená, že i z tohoto důvodu by nebylo možné žalobě vyhovět. Nepřicházela by v tomto případě ani možnost, že by soudní rozhodnutí vyhovělo žalobě toliko ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení, neboť tím by se fakticky zcela změnil význam a dosah DPŘ („centrálně“ zavádějící dopravní režim v areálu) zamýšleného žalobcem.

51. V DPŘ je obsaženo např. problémové ujednání v čl. III. bod 2 stanovící, že „vjezd do areálu je povolen pouze se souhlasem správce za účelem dopravní obslužnosti, provozů a zásobování subjektů v areálu“, čímž by byl de facto pro futuro ohrožen vlastní obsah výkonu práv plynoucích z předmětných služebností, neboť by posouzení vjezdu do areálu spočívalo na subjektivním rozhodnutí správce; taková úprava podle názoru soudu není souladná s regulací zamýšlenou v § 1299 odst. 2 o. z.

52. Platební povinnost stanovená v DPŘ za vjezd do areálu formou nutné úhrady za čipové karty je podle názoru soudu nezákonná. Vlastník areálu či vlastník neveřejné pozemní komunikace sice může v rámci zlepšení např. sledovaného bezpečnostně dopravního komfortu u vjezdu či výjezdu z areálu instalovat bránu např. s čipovým systémem, ovšem pokud tak učiní, je současně povinen oprávněným ze služebností zdarma umožnit přístup k technickým prostředkům, jimiž mohou oprávnění kdykoliv si zajišťovat vjezd či výjezd do areálu. Co do množství takto zdarma předaných technických prostředků (např. čipových karet) by se mělo vycházet ze stavu v době zřízení předmětných služebností, nikoliv tím způsobem, že vlastník, který takovéto technické zařízení při vstupu, respektive vjezdu do areálu (a naopak) instaloval (zavedl), předá oprávněnému uživateli např. toliko jednu či dvě čipové karty, ačkoliv pro plynulý výkon práv dle služebností je takový počet zcela nedostatečný a takto zavedené opatření může zbytečně ztěžovat oprávněnému předmětný výkon jeho práv.

53. V DPŘ stanovený zákaz vjezdu do areálu vozidlům okamžité délky včetně nákladů delším než 8 m spadá do posouzení, zda takto žalobcem přijaté dopravní opatření je či není souladné se zajištěním bezpečnosti provozu na předmětné neveřejné účelové pozemní komunikaci. Z pohledu právní úpravy v oblasti posouzení tohoto dopravního opatření žalobce na neveřejné účelové pozemní komunikaci v areálu nepřichází v tomto řízení takové omezení – formou vydaného soudního rozhodnutí – v úvahu.

54. Jestliže je žalobce oprávněn z titulu vlastníka neveřejné účelové pozemní komunikace ze své vůle zavést (v souladu s právem) předmětný dopravní režim v jeho areálu, pak by případná ingerence soudu přicházela v úvahu v jiném typu řízení a zpravidla v opačnému gardu procesních pozic účastníků, ledaže by žalobce umožnil sledovaným dopravním režimem vznik nebezpečného dopravního provozu, který by v tomto směru na základě podnětu mohl být výhradně posuzován příslušným státním orgánem na úseku dodržování bezpečnosti silničního provozu, kterážto verifikační činnost doléhá i na režim neveřejných účelových pozemních komunikací např. v rámci uzavřených (výrobních, skladovacích či jiných) areálů atd.

55. Nicméně otázka regulace provozu v předmětném areálu stran žalobcem zavedeného dopravního značení by mohla jako předběžná otázka být předmětem řízení zahájeného podle části třetí o. s. ř., a to např. na základě podané žaloby, v níž by se oprávněný ze služebnosti domáhal ochrany svého práva vůči tvrzenému zásahu vlastníka areálu či vlastníka neveřejné účelové pozemní komunikace, na které byl zaveden předmětný dopravní režim; soud by v takovém řízení nemohl jakkoli např. v rámci předběžné otázky posuzovat dosah zvoleného dopravního režimu, pakliže by takový dopravní režim vycházel z obecné právní úpravy na úseku silničního provozu. Soud by tedy mohl v rámci předběžné otázky toliko posuzovat zpravidla pouze „nadsložku“ takové regulace, tj. pouze to, co bylo učiněno nad rámec obecné právní úpravy silničního provozu (a např. dle tvrzení oprávněného ze služebnosti je v rozporu s výkonem práv, příp. je důsledkem zneužití práva či jiného tvrzeného protiprávního jednání povinného ze služebnosti atd.), k čemuž by se zpravidla neobešel bez posouzení předmětných skutečností znalcem z příslušného znaleckého oboru, odvětví a specializace a jistěže po předchozím vyjádření příslušného silničního správního orgánu k předmětnému dopravnímu značení na takové neveřejné účelové pozemní komunikaci, tj. z pohledu bezpečnosti provozu na ní. Lze si ovšem v praxi představit situace hraniční, k jejichž řešení by v daném řízení byl soud rovněž povolán, pakliže by např. určitá výseč dopravního značení, nikoliv nezbytná k zajištění bezpečnosti provozu na neveřejné účelové pozemní komunikaci v rámci uzavřeného areálu, kolidovala s výkonem práv plynoucích z územního rozsahu předmětných služebností (např. zákaz zastavení či stání versus oprávnění z příslušné služebnosti atd.).

56. Pakliže by vlastník areálu, subjekt oprávněný k zavedení dopravního značení v areálu, naopak měl za to, že v areálu konkrétním subjektem není dodržován (respektován) zavedený dopravní režim, opět by bylo možné podle názoru soudu se v řízení podle části třetí o. s. ř. domáhat s odpovídajícím uplatněným žalobním návrhem zjednání nápravy. Bylo by pak ve vazbě na okolnosti popsané v ad 55 otázkou posouzení soudem, zda zrealizované dopravní značení v předmětném areálu (po vyjasnění otázky, že není v rozporu s bezpečností provozu na tamní neveřejné účelové pozemní komunikaci), po právu může omezovat rozsah výkonu předmětné služebnosti (např. po vyjasnění otázky, že z důvodu bezpečnosti provozu či pro technické limity není možné vjíždět do areálu určitým typem nákladního vozidla, pročež za tím účelem zavedené dopravní značení není v rozporu s výkonem práva vlastníka neveřejné účelové pozemní komunikace, či není šikanózním projevem vůči té které oprávněné osobě ze služebnosti). A proto v případě prokázaného nerespektování takto zavedeného dopravního značení žalovaným subjektem by bylo možné docílit vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost např. zdržet se v žalobě popsaného závadového (protiprávního) jednání. Takovému rozhodnutí by nepochybně muselo předcházet poměrně složité dokazování, jehož základem by muselo být odborné posouzení, zda zrealizované dopravní značení (po vyjasnění otázky, že není v rozporu s bezpečností provozu na tamní neveřejné účelové pozemní komunikaci) v inkriminovaném areálu neztěžuje výkon práv plynoucích z předmětných služebností, a současně zakládá oprávněný podklad pro žalobce trvat na dodržování takto zavedeného dopravního režimu ze strany všech jeho uživatelů v areálu.

57. Obecné zásady pro provoz na komunikacích v areálu upravené v DPŘ (zejména body č. , hodnota, až 5) skýtají opět do budoucna možnost potencionální úpravy, která by tak spočívala na libovůli žalobce, neboť jejich případné změny (což DPŘ v zásadě připouští) by představovaly, respektive by představovat mohly nepochybně i nepřímé zásahy, respektive další regulaci služebností, což je podle názoru soudu nepřijatelné.

58. S právní úpravou institutu omezení služebnosti dle § 1299 odst. 2 o. z. nemá vůbec nic společného v DPŘ zavedení smluvní pokuty ve výši , částka, za spáchání (každého jednotlivého) dopravního přestupku dle DPŘ, kterou je povinen „přestupce“ zaplatit správci na základě jeho předchozí výzvy.

59. Regulace dohledu v areálu a služby na branách tak, jak je nastavena v DPŘ, podle názoru soudu se míjí s možností regulovat věcný vztah upravující služebnost dle § 1299 odst. 2 o. z.

60. Rovněž závěrečná formulace v DPŘ, dle které „Správce si vyhrazuje právo tento dopravně provozní řád měnit nebo doplňovat dle potřeby vždy tak, aby tyto úpravy naplňovaly a podporovaly účel, pro který byla regulace dopravně provozním řádem zavedena, a to za podmínky, že nebudou výrazněji ztěžovat výkon věcných břemen oprávněných uživatelů areálu.“, představuje do budoucna možnost pro žalobce případně dále DPŘ libovolně upravovat, což je další (samostatný) důvod pro nepřijatelnost jeho přijetí v rámci žalobcem sledovaného omezení služebností žalovaného v žalobě.

61. Z uvedených důvodů proto soud nemohl vyhovět žalobě ani pro žalobcem v žalobě vymezený druhý důvod (viz odůvodnění shora), pročež nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.

62. Výše vyložené závěry pak předznamenaly rozsah dokazování v řízení, neboť není povinností soudu provádět všechny důkazy, které ke svým tvrzením navrhne (v tomto případě) žalobce, pakliže např. již z obsahu podané žaloby (v tomto případě jejího žalobního petitu) je zřejmé, že takto podané žalobě vyhovět nelze.

63. Vzhledem k tomu, že žalobce (prostřednictvím svého stejného právního zástupce) podal proti rozsudku soudu ve skutkově a právně obdobné věci (vedené u soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) námitky vztahující se též k absenci odpovídajícího procesního poučení, soud na tomto místě připomíná, že občanský soudní řád ani žádný jiný právní předpis pro poměry sporného civilního řízení neukládá nalézacímu soudu, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor (předem) konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného (pro případ, že by se ukázalo, že dosavadní nárok nemůže obstát). Rozhodnutí soudu může být pro účastníka nepředvídatelné jen tehdy, kdyby soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby soud vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo např. ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , případně též nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

64. K uvedenému možno ještě doplnit, že Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vyložil právní názor, že z principu kontradiktornosti řízení vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, respektive co jim nebylo předloženo k diskusi. Nemůže být založeno ani na skutečnostech, které jsou známy jen soudci, ale nebyly prodiskutovány stranami.

65. Rovněž v odborné literatuře je ustáleně zaujímán právní názor, že zásadu kontradiktornosti je nutno chápat jako požadavek, aby každá skutečnost a každý důkaz byly podrobeny debatě, rozpravě účastníků (srov. např. Winterová, A., Civilní právo procesní. 2. vydání. , adresa, : Linde, 2002, s. 73 a násl.).

66. Z pohledu porušení práva na spravedlivý proces lze považovat tzv. překvapivé rozhodnutí, pod kterým se rozumí rozhodnutí, které na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možno předvídat (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Nepředvídatelným, respektive překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu (odvolacího) soudu nebo dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy (případně odvolací) soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Kromě toho Ústavní soud také zdůraznil, že skutečnost, že soud vyšší instance (odvolací či dovolací soud) ve svém rozhodnutí zdůrazňuje jiné aspekty skutkového děje a ty následně jinak právně hodnotí, neznamená ještě, že skutkový stav nebyl posouzen ve své celistvosti. Dále dodal, že ústavní pořádek nepředepisuje dvojstupňovou či třístupňovou soustavu civilních soudů, přičemž tzv. „upření instance“ není na závadu, pokud řízení z ústavněprávních hledisek v souhrnu obstojí. Ústavně významné je tudíž především zachování možnosti právně a skutkově argumentovat k (nově nastolené) podstatné věci, pokud odvolací (dovolací) soud dojde k jiným závěrům, než soud nalézací (odvolací). Není-li tato možnost zachována, jde o nepřípustně překvapivé rozhodnutí (usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

67. V posuzovaném případě soud své rozhodnutí nezaložil na skutkovém stavu, který nemohl být účastníkům nepředvídatelný, neboť žádný z důkazů, z nichž soud čerpal dílčí skutková zjištění, nebyl soudem učiněn tzv. in camera. Sám žalobce pak v obsáhle pojaté žalobě, obsahující nadlimitně též právní posouzení tvrzeného skutku, vyložil k řešení otázky, které účastníkům v proběhnuvším řízení nebyly (nemohly) být utajeny, byly nebo mohly být předmětem diskuze.

68. Výsledkem výše uvedeného ovšem bylo, že se soud neztotožnil s právním náhledem žalobce na jím tvrzený skutek, jak se podává z odůvodnění shora. Na tomto závěru ničeno nemohl změnit případný (žalobcem požadovaný) širší rozsah dokazování, neboť v zásadě neudržitelnost právní konstrukce žalobního požadavku ve své podstatě plynula již ze samotného obsahu (byť velmi obšírně koncipované) žaloby.

69. Pokud na samém konci jednání žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) učinil návrh na změnu žaloby formou rozšíření jejího žalobního petitu s obsahem, jak se podává z protokolu o jednání před soudem konaném dne , datum, , soud naznal, že by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, v procesní situaci, kdy soud směřoval při tomto jednání již k meritornímu rozhodnutí, proto tento eventuální petit dle § 95 odst. 2 o. s. ř. při tomto jednání vyhlášeným usnesení nebyl připuštěn.

70. Byl-li návrh na změnu žaloby učiněn před soudem prvního stupně, který jej rozhodnutím nepřipustil, pak proti takovému rozhodnutí není dle § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odvolání přípustné a odvolací soud je tímto usnesením dle § 170 o. s. ř. vázán.

71. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby je tedy vyloučeno z přezkumu, přičemž zákonodárce k takové úpravě přistoupil i z tohoto důvodu, že žalobce nemůže být nepřipuštěním změny žaloby závažným způsobem poškozen, jelikož takový nárok může bezodkladně uplatnit u soudu samostatnou žalobou (takový závěr zaujímala již dřívější komentářová literatura – srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. II. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 1601).

72. Soud považuje závěrem za nezbytné připomenout, co ve skutkově a obdobné věci vedené u soudu pod sp. zn. , spisová značka, jako obiter dictum vyložil, a to konkrétně:73. „Jestliže s přihlédnutím k využívání dopravních prostředků spojených s podnikatelskou aktivitou žalovaného by nebylo možné s ohledem na žalobcem zrealizované interní dopravní značení (jež by nebylo v kolizi s bezpečností provozu na dopravních komunikacích) v areálu realizovat u výrobní haly nakládku výrobků či vykládku materiálů, přičemž s ohledem na používané dopravní prostředky pro podnikatelské aktivity žalovaného by nebylo dostačující pro takovýto dopravní režim využívat toliko práv plynoucích pro panující pozemek (nyní ve vlastnictví žalovaného), ale bylo by nezbytné využívat i v určitém rozsahu předmětné účelové pozemní komunikace mimo rámec služebného pozemku, pak je nasnadě, že nelze připustit situaci, aby žalovanému bylo via facti znemožněno v uvedeném směru realizovat jeho podnikatelskou činnost, nemínil-li by přistoupit na smluvní korekci dosavadních vztahů v intencích žalobkyní učiněných návrhů. V takovém případě by podle názoru soudu bylo možné si určitý „chybějící“ segment pro úspěšnou realizaci dopravy ve prospěch žalovaného (např. zajištění prostoru pro stání nákladního vozidla za účelem jeho vykládky materiálů či nakládky výrobků žalovaného) zajistit prostřednictvím právního institutu nezbytné cesty ve smyslu § 1029 o. z. Soud je totiž toho názoru, že pokud je (míněno ve prospěch žalovaného) příslušnými služebnostmi sice zajištěno právo cesty, avšak není již zajištěno (právě např. z důvodu nezbytného územního přesahu používaného dopravního prostředku ze služebného pozemku na pozemek služebností nezatížený) právo pro stání uvedeného dopravního prostředku za účelem jeho vykládky či nakládky, lze takovou situaci vyřešit (upravit) formou zmíněného právního institutu nezbytné cesty. Nezbytná cesta by v daném případě pochopitelně neřešila (po právu by řešit ani nemohla) duplicitně to, co ve prospěch panujícího pozemku již plyne z předmětných služebností, nýbrž vymezila by pouze a jen tu chybějí část cesty ve prospěch žalovaného, jež si daná dopravní situace (realita) vyžaduje a není nijak řešena zřízenými služebnostmi, tj. např. právě otázku zajištění prostoru (vyznačeného úseku na neveřejné účelové pozemní komunikaci v areálu) pro vykládku a nakládku nákladních automobilů zajišťujících dopravu materiálů do výrobní haly žalovaného či naopak odvoz výrobků žalovaného od jeho haly z areálu. A to vše za podmínky zajištění bezpečnosti provozu v dotčené části neveřejné pozemní účelové komunikace, z čehož plyne, že rozhodnutí soudu by muselo předcházet odpovídající vyjádření příslušného silničního správního orgánu o souladu uvažovaného řešení s bezpečností provozu dle obecných pravidel na pozemních komunikacích.“74. Jelikož byl žalovaný v tomto sporu zcela úspěšný, náleží mu vůči žalobci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) právo na plnou náhradu (jím účelně vynaložených) nákladů řízení, které činí celkem Kč a sestávají se z těchto položek:

75. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za celkem , hodnota, úkonů právní služby [vypočteno dle § 8 ve vztahu k § 7 bodu č. , hodnota, AT z tarifní hodnoty ve výši , částka, , k níž soud dospěl tak, že žalobce se v rámci omezení předmětných služebností mj. domáhá stanovení ročního poplatku za výkon práv plynoucích z těchto služebností ve výši , částka, , pročež dle § 8 odst. 1 AT pětinásobek takto žalobcem požadovaného plnění činí (5 x , částka, =) částku , částka, , která tak představuje tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta – právního zástupce žalovaného] po , částka, [tj. 1. za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis vyjádření k žalobě ze dne , datum, (na č. l. 21 a násl.) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. za sepis vyjádření (k výzvě soudu) ze dne , datum, (na č. l. 48 a násl.), a 4. a 5. za účast advokáta žalovaného na jednání před soudem konaném dne , datum, v čase 9:00 hod. do 12:25 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT], tedy v celkové částce , částka, .

76. Náhrada za 5 režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem , částka, .

77. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky , částka, ) za ad 75 a 76 ve výši , částka, .

78. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce.