6 C 140/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:a) částku ve výši ve výši 20 000 Kč,b) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč, od 11. 2. 2019 do zaplacení,c) úrok z prodlení ve výši 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též „žaloba“), podaného u podepsanému soudu (dále již „soud“) dne 16. 6. 2025, domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, jak uvedeno nyní ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 10. 1. 2018 s úvěrující společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Jednalo se o bezúčelový hotovostní úvěr, který byl poskytnut s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaný se cit. smlouvou zavázal vrátit tento úvěr úvěrující společnosti zpět s příslušenstvím ve 13 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu uvedené smlouvy, a poslední splátka byla splatná ke dni 10. 2. 2019.

2. Pohledávka ad 1 byla úvěrující společností postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, jež byla uzavřena mezi posledně cit. společností a úvěrující společností ad 1, což bylo žalovanému oznámeno.3. , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávky dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku ad 1 na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , což bylo žalovanému oznámeno.

4. Společnost , právnická osoba, , postoupila smlouvou ze dne 9. 6. 2021 pohledávku ad 1 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.

5. Žalovaný dluh dle ad 1 neplnil v posloupnosti žádnému ze svých věřitelů shora, a proto následně žalobce jej vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné jistiny s příslušenstvím, která je nyní žalována. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobci ničeho na svůj dluh ad 1 neuhradil.

6. Žalobce v žalobě dále uvedl, že původní věřitel relevantním způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistil, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení byl procesně nečinný.

8. Soud ve věci rozhodl postupem dle § 115a o. s. ř.

9. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

10. Společnost , právnická osoba, , se sídlem shora (jako úvěrující) uzavřela s žalovaným (jako s úvěrovaným) dne 10. 1. 2018 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterým úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 13. měsíční splátky. Úvěr byl poskytnut s úroky ve výši 25,85 % p. a. na 13 měsíců. Žalovaný se zavázal úvěrující společnosti zaplatit poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč, respektive celkovou sjednanou dlužnou částku (včetně nákladů spotřebitelského úvěru) ve výši 34 600 Kč. Žalovaný se dále zavázal úvěrující společnosti hradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 10. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 11-12 a z předpisu splátek na č. l. 13).

11. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru (na č. l. 14-15) soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty.

12. Před poskytnutím úvěru žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že bydlí u své přítelkyně, nájem neplatí a na elektřinu přispívá (zjevně míněno měsíčně) částkou 2 500 Kč. Žalovaný dále ve svém prohlášení uvedl jméno, příjmení a adresu své přítelkyně (zjištěno z čestného prohlášení žalovaného ze dne 10. 1. 2018 na č. l. 16).

13. Žalovaný dále před poskytnutím úvěru úvěrující společnosti prokázal výši svého příjmu ze závislé činnosti. Z potvrzení ze dne 13. 12. 2017 (na č. l. 16 verte) soud zjistil, že žalovaný v tu dobu byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , Anonymizováno, , a to jako údržbář s čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 71 338 Kč, což podle soudu tedy představovalo průměrnou mzdu (po zaokrouhlení) ve výši 23 779 Kč čistého měsíčně.

14. Úvěrující společnost měla rovněž v procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici od žalovaného kopii pracovní smlouvy, dle které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., se sídlem ad 13 dne 1. 4. 2017 uzavřela s žalovaným pracovní smlouvu, dle které byl žalovaný přijat do zaměstnání u uvedené společnosti, a to na dobu neurčitou, s místem výkonu v sídle zaměstnavatele shora (zjištěno z cit. pracovní smlouvy na č. l. 17).

15. Žalovaný jako žadatel úvěru úvěrující společnosti současně písemně uvedl v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru údaje shora již uvedené, jakož i to, že za energie vynakládá měsíčně částku 2 500 Kč, za stravování částku 3 000 Kč měsíčně, za ostatní výdaje částku 2 000 Kč měsíčně, tedy jeho měsíční výdaje jsou průměrně ve výši 7 500 Kč (zjištěno z cit. žádosti na č. l. 18).

16. Úvěrující společnost před poskytnutím úvěru provedla podle žalovaným doložených údajů verifikaci jeho úvěruschopnosti a dospěla k závěru, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky ve výši 15 280 Kč, což je jeho volná částka, která mu měsíčně zbývá po úhradě jeho měsíčních výdajů (zjištěno z finanční analýzy ze dne 10. 1. 2018 na č. l. 18 verte).

17. Z kreditního bodování, jež provedla v procesu ad 16 úvěrující společnost, vyplynulo, že žalovanému lze s ohledem na jeho volné finanční prostředky poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíčnou splátkou ve výši 2 600 Kč (zjištěno z credit scoring ze dne 10. 1. 2018 na č. l. 19).

18. Smlouvy o postoupení pohledávek a smlouva o prodeji části závodu dle ad 2 až 4 žalobce prokázal listinami na č. l. 20 až 22.

19. Žalobce (prostřednictvím své právní zástupkyně) předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 (na č. l. 24) vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, jinak budou vymáhány soudní cestou.

20. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, na který žalovaný této úvěrující společnosti ani následně dále postoupeným věřitelům ničeho neuhradil, stejně jako nyní koncovému věřiteli – žalobci. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný dluží žalobci z titulu nesplaceného úvěru částku ve výši 20 000 Kč, a to včetně smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 25,85 % od 10. 1. 2018 do zaplacení dle čl. II. odst. 1 smlouvy o úvěru, a dále včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 11. 2. 2019 do zaplacení. K úhradě žalované jistiny s příslušenstvím byl žalovaný žalobce před podáním žaloby písemně vyzván.

21. Žaloba je důvodná.

22. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle názoru soudu v posuzovaném případě právní předchůdkyně žalobce měla k dispozici dle shora cit podkladů informace, které jí umožnily důvodně učinit závěr, že žalovaný je schopen jím požadovaný úvěr hradit v předmětných splátkách. Žalovaný relevantním způsobem prokázal (doložil) úvěrující společnosti své měsíční příjmy, své měsíční výdaje, dále prokázal, že má stabilní zaměstnání a z titulu bydlení u své přítelkyně nehradí výdaje na bydlení, pouze má ostatní výdaje na pokrytí svých životních výdajů, které dle finanční analýzy provedené úvěrující společností dávaly relevantní předpoklad, že žalovaný je schopen úvěr hradit.

26. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v aktuálním rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že i kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet.

27. V posuzované věci z dokazování nevyplynulo, že by majetkové, respektive finanční poměry žalovaného mu v době poskytnutí předmětného úvěru neumožňovaly sjednaný úvěr splácet, pročež je tak vyloučena úvaha o neplatnosti spotřebitelské smlouvy.

28. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci shora uvedenou jistinu i se specifikovaným příslušenstvím – smluvními i zákonnými úroky z prodlení od prvního dne prodlení žalovaného, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když ohledně přisouzení příslušenství soud aplikoval § 1970 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Žalobce měl ve věci plný procení úspěch, pročež mu soud vůči žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč.

30. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), s přihlédnutím k vyhlášce č. 258/2024 Sb. (účinné od 1. 1. 2025), konkrétně k § 14b odst. 1 AT, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby částku ve výši 300 Kč (do 31. 12. 2024) a částku ve výši 400 Kč (od 1. 1. 2025); jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

31. Právní zástupkyni žalobce tak náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy k plnění – 2 úkony po 300 Kč, a sepis návrh na vydání elektronického platebního rozkazu – 1 úkon po 400 Kč), jedná se o částku ve výši 1 000 Kč. Dále právní zástupkyni žalobce náleží náhrada za tři režijní paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) AT po 100 Kč. Na nákladech právního zastoupení byla tedy žalobci přiznána částka ve výši 1 300 Kč se zaplaceným soudním poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy náklady řízení ve výši 2 100 Kč.

32. Právní zástupkyně žalobce v návrhu ad 1 uvedla, že není plátkyní DPH.

33. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právní zástupkyně (advokátky).