6 C 145/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 32 674,94 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 465,81 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a pro částku 1 115,64 Kč představující část kapitalizovaného úroku, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 165 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro zaplacení částky 22 509,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 034,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 690,89 Kč, pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 355,64 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 471,27 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhá částky 32 674,94 Kč, která se skládá z částky 16 355,64 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 1 115,63 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 7 171,64 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 1 471,44 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 2 868,65 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 3 691,94 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 9 806,53 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 500,22 Kč, dále pak úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 355,64 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 17 471,27 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovanou dne 5. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované v hotovosti částku 23 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím a poplatky ve výši celkem 41 818 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 987 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 5. 4. 2019. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, kdy hradila pouze částečně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 5. 2. 2018 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Majetkovou situaci žalované ověřil právní předchůdce žalobkyně i z výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu a výpisy z účtu dokládající příjem v listopadu a prosinci 2017, dále v lednu 2018. Dále k výzvě soudu, aby žalobkyně provedla jednoduchý výpočet kapitalizovaného úroku ve výši 9 806,53 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 500,22 Kč, žalobkyně tento výpočet provedla, kdy došla k závěru, že kapitalizovaný úrok činí 8 690,89 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 6 034,41 Kč. Z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 1 115,64 Kč na kapitalizovaném úroku a do částky 465,81 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 1 115,64 Kč a pro částku 465,81 Kč částečně zastavil.

3. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z žádosti o úvěr ze dne 5. 2. 2018 (na č. l. 40 spisu) soud zjistil, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 23 000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 987 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána od roku 2017, její mzda je 10 000 Kč měsíčně, její měsíční výdaje jsou celkem 4 500 Kč (bydlení, energie 1 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3 500 Kč), použitelný měsíční příjem je 5 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a nemá žádné vyživované dítě.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 5. 2. 2018. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 23 000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 818 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 987 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 41 818 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 15 %, RPSN činí 252,65 %. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. 1 smlouvy – předpis splátek a ujednání o zpracování osobních údajů (na č. l. 12 spisu).

7. Z přehledu plateb žalované (na č. l. 13 spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 12 835 Kč, přičemž naposledy uhradila dne 30. 4. 2019 částku 500 Kč.

8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] (na č. l. 43 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [IČO], kdy pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 7. 2018. Z výňatků z výpisů z účtu (na č. l. 41-42 spisu) soud zjistil, že příjem žalované od zaměstnavatele činil v listopadu 2017 částku 4 932 Kč, dále pak v listopadu 2017 byl příjem od ČSSZ 4 000 Kč. Příjem žalované od zaměstnavatele činil v prosinci 2017 částku 10 433 Kč a v lednu 2018 částku 10 019 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 (na č. l. 14 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 19 spisu) soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022 (na č. l. 21 spisu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2023 (na č. l. 27 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy (na č. l. 29 spisu).

11. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je od [datum] mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 5. 2. 2018 ujednání, na jehož základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 23 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 987 Kč. Celková dlužná částka činila 41 818 Kč a poslední splátka byla splatná dne 5. 4. 2019. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila, kdy na dlužnou částku uhradila pouze 12 835 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

14. Závazkový vztah, vzniklý dne 5. 2. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 21. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

23. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu na dobu určitou a výňatky z výpisu z účtu, podle kterých byl průměrný čistý měsíční příjem žalované za 3 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru 9 795 Kč. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které v žádosti uvedla. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako dostatečně schopnou splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v dané věci zcela absentuje jakékoli zabývání se výdaji žalované, které byly pouze tvrzeny ve výši 4 500 Kč měsíčně, nebo způsobem plnění dosavadních dluhů.

24. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

25. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalované a ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaná své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.). Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalované byla poskytnuta částka 23 000 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 23 000 Kč, které měla vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 12 835 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II., kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 165 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění je na její straně. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 53 206,81 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10 165 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 19,1 %, v rozsahu 80,9 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 61,8 %. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.