6 C 148/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 33 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 17 340 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 775,02 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 174,17 Kč, s 24,69% úrokem ročně z částky 21 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 33 740 Kč s příslušenstvím. Toto příslušenství sestává z 24,69% úroku ročně z částky 21 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z 10% úroku z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 12 775,02 Kč (jedná se o 24,69% úrok ročně z částky 21 000 Kč od 29. 5. 2020 do 1. 11. 2022) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 174,17 Kč (jedná se o 10% úrok z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 29. 5. 2020 do 1. 11. 2022). Žalobkyně se částky domáhá coby dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne 4. 4. 2019. Žalovaná uhradila pouze 4 600 Kč. Dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Ze smlouvy„ [anonymizováno] smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]“ (dále také jen„ smlouva o úvěru“ na č. l. 11-12 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 4. 4. 2019. Právní předchůdce žalobkyně dle této smlouvy poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 4 200 Kč, administrativním poplatkem 4 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] 540 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 38 340 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 639 Kč Smlouvu tvoří čtyři strany, kdy na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované. Druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která jsou svou povahou smluvními podmínkami. Dle článku 1 odst. 1.4 smlouvy o úvěru je úroková sazba 32,15 % ročně. Dle článku 1 odst. 1.6 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek 40 % z výše jistiny úvěru.

5. Z karty zákazníka podepsané žalovanou dne 4. 4. 2019 (na č. l. 13-14 spisu) soud zjistil, že žalovaná při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je svobodná a žije s jiným rodinným příslušníkem jako nájemník, má učňovské vzdělání, má 1 nezaopatřené dítě, zdrojem hlavního příjmu je mateřská/rodičovská. Jako měsíční příjem uvedla žalovaná 18 300 Kč, z toho 12 300 Kč státní podpora, 6 000 Kč od matky. Žalovaná uvedla, že v současnosti nemá úvěr ani zápůjčku u právního předchůdce žalobkyně ani jiné společnosti. Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla 3 700 Kč (nájem, inkaso, energie), 5 400 Kč (osobní výdaje), celkem 9 100 Kč. Použitelný příjem byl dle karty zákazníka 9 200 Kč. Žalovaná měla dle karty zákazníka doložit složenky k ověření příjmů a nájemní/podnájemní smlouvu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní (na č. l. 16-21 spisu), výňatku ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 22 spisu) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 včetně dokladu o jeho odeslání (na č. l. 23-24 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni.

7. Z výzvy k plnění ze dne 10. 3. 2023 (na č. l. 30-31 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy, na č. l. 32 spisu).

8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

9. Závazkový vztah, vzniklý dne 4. 4. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném k okamžiku uzavření obou smluv), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Dle § 2395 a občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 2991občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

23. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud má dále za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru. Závazek, k jehož úhradě se žalovaná zavázala v 60 týdenních splátkách, činil celkem 38 340 Kč. Žalovaná tedy byla v takové finanční situaci, že potřebovala peníze v částce 21 000 Kč a byla ochotná přistoupit k tomu, že zaplatí 38 340 Kč (to je o 17 340 Kč více). Příjmy žalované tvořily pouze tvrzené příjmy od matky a státní podpora, když jako hlavní zdroj příjmu uvedla„ mateřská/rodičovská“. Je otázkou, do jaké míry uvedla žalovaná pravdivé údaje, kdy nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poměry žalované skutečně ověřil, jelikož žalobkyně nebyla schopna ani k výzvě soudu doložit listiny, které měly být údajně žalovanou předloženy při žádosti o úvěr. Žalobkyně stejně tak nedoložila, že by její právní předchůdce zkoumal výdaje žalované nebo že by žalovanou lustroval v databázích umožňujících ověření její úvěruschopnosti.

24. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt od banky nedostaly pro riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl vycházet nejen ze sdělených a (údajně) doložených příjmů a výdajů žalované, ale i ze způsobu, jakým žalovaná plnila své závazky. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak již bylo uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

25. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci karty zákazníka, kdy oproti návrhu pouze doplnila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, že vůči žalované není vedeno insolvenční nebo exekuční řízení. Tato skutečnost však nebyla doložna. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že absence dokladů či dokumentů zaškrtnutých v kartě zákazníka nemůže bez dalšího znamenat, že tyto nebyly prověřovány. K tomu soud uvádí, že povinností žalobkyně je konkrétně uvést a doložit, jaké informace její právní předchůdce po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly jejím právním předchůdcem vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k závěru, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být soudu zcela zřejmé, s jakým výsledkem žalovaná těmito databázemi prošla a jak výsledek ovlivnil právního předchůdce žalobkyně v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být jasné, jací klienti mají zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní. Soud posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které svým podpisem stvrdila žalovaná, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl spotřebitelský úvěr v situaci, kdy bylo pochybné, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že není zaměstnána a zdrojem jejích příjmů je toliko částka 12 300 Kč coby státní podpora, kdy u zbylé části příjmu (6 000 Kč) uvedla„ matka“, a to bez bližší specifikace. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by se její právní předchůdce zabýval výdaji žalované a tyto ověřil (například z nájemní smlouvy či výpisu z účtu). Ze samotné smlouvy o úvěru, konkrétně z článku 9 – refinancování, je současně patrné, že se nejednalo o první případ, kdy si žalovaná od právního předchůdce žalobkyně půjčovala peníze. Žalovaná se tedy mohla dostat do situace, kdy si pro splacení jednoho finančního produktu brala další úvěr. Obezřetný poskytovatel úvěru by v daném případě požadoval více informací k ověření solventnosti žalované, kdy nebankovní poskytovatel úvěru musí dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení žadatele o úvěr.

26. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr i přes negativní zjištění vztahující se k úvěruschopnosti žalované, resp. přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaná dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Z tohoto důvodu je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 21 000 Kč, žalovaná uhradila 4 600 Kč, přičemž tuto částku soud započet oproti 21 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 16 400 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 58 135,82 Kč, úspěšná byla co do částky 16 400 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 28,2 %, v rozsahu 71,8 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 43,6 %. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

28. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.