6 C 148/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , r. č. Anonymizováno bytem Adresa žalobce A právně zastoupený anonymizováno , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , r. č. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. , Anonymizováno, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku (jehož součástí je shora uvedená stavba) označeného ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky (dle jejich spoluvlastnických – u každého id. ½, tj.) rovným dílem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne 13. 6. 2024, domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedenému pozemku s tím, že bude nařízen jeho prodej a výtěžek z toho prodej bude rovným dílem rozdělen mezi účastníky.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že nechce již nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, a to především proto, že již od roku 2015 žalovaný, respektive jeho dcera s rodinou, užívá předmětný pozemek se stavbou výlučně a v plném rozsahu. Za užívání tohoto nemovitého majetku žalovaný ani jeho dcera žalobci dosud ničeho nehradili. Žalobce se přitom marně pokoušel dohodnout se s žalovaným na zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví.

3. Podle žalobce reálné rozdělení nemovitých věcí možné bez výrazných a nákladných stavebních úprav možné není. Dům ani není rozdělen na více samostatných jednotek.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud neprojevil zájem o odkup spoluvlastnického podílu žalobce, kdy tento zřejmě není dlouhodobě solventní, aby mohla být nemovitost přikázána za přiměřenou náhradu do jeho vlastnictví, nezbývá žalobci, který sám o tento nemovitý majetek zájem nemá, navrhnout jako jediné a vhodné řešení prodej pozemku (jehož součástí je předmětný rodinný dům) ve veřejné dražbě, a to s následným rozdělením výtěžku z dražby rovným dílem mezi účastníky.

5. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil a po celé prvoinstanční řízení byl procesně nečinný.

6. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

7. Účastníci jsou (do právní moci tohoto rozsudku) podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, (jehož součástí je stavba v obci , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům), který leží v katastrálním území , adresa, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 5).

8. Žalobce (prostřednictvím svého advokáta) dopisem ze dne 23. 2. 2024 vyzval žalovaného ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedenému pozemku, nabídl žalovanému odkup svého spoluvlastnického podílu za tržní cenu s tím, že jinak bude podána žaloba k soudu a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku bude řešeno soudní cestou s návrhem na prodej pozemku ve veřejné dražbě. V dopise žalobce současně upozornil žalovaného na nadužívání pozemku (rodinného domu) a na vznik bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce. Žalobce vyslovil ochotu v zájmu smírného vyřešení věci v případě mimosoudního vypořádání spoluvlastnictví nepožadovat po žalovaném vydání předmětného bezdůvodného obohacení za nadužívání uvedeného nemovitého majetku (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 6). Tento dopis byl (prostřednictvím pošty) adresován (formou doporučené zásilky) na adresu trvalého pobytu žalovaného, který si však tuto zásilku v úložní době nevyzvedl, ačkoliv je nepochybné, že tato zásilka se dostala, respektive dostat mohla do jeho dispoziční (zjištěno z cit. dodejky na č. l. 7).

9. Právní zástupce žalobce při jednání před soudem konaném dne 23. 10. 2024 k dotazu soudu uvedl, že rodinný dům na uvedeném pozemku je tzv. klasický dům, situovaný v řadové zástavbě, za sebou má zahradu, je do něj pouze jeden vchod, dům nelze rozdělit. Uvedl dále, že ani aktuálně žalobce nemá zájem o přikázání pozemku do svého výlučného vlastnictví a má za to, že jediným způsobem vypořádání je prodej tohoto pozemku ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku z dražby mezi účastníky rovným dílem.

10. Vzhledem ke koncentraci řízení, s přihlédnutím k důkaznímu stavu panujícímu do skončení jednání konaného dne 23. 10. 2024, soud vychází mj. ze zjištění, že žalovaný neprojevil zájem o přikázání pozemku do jeho vlastnictví ani soudu neprokázal, že je solventní a je schopen žalobci vypořádat jeho spoluvlastnický podíl v souvislosti s případným rozhodnutím soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku a jeho přikázání žalovanému.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci jsou spoluvlastníky shora již cit. pozemku s RD, oba s velikostí spoluvlastnických podílů id. ½. Pozemek s RD není reálně dělitelný. Žalovaný o pozemek nemá zájem a v řízení ani nebylo prokázáno, že by byl solventní vyplatit žalobci stran vypořádání jeho spoluvlastnického podílu, pakliže by v řízení výslovně projevil vůli stát se výlučným vlastníkem pozemku, příslušnou finanční částku. Žalobce o přikázání pozemku do svého výlučného vlastnictví rovněž nemá zájem.

12. Žaloba je důvodná.

13. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“) stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015). Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání spoluvlastnictví přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (§ 1147 věta první o. z.). Nechce-li společnou věc žádný ze spoluvlastníků, nebo nemá-li žádný ze spoluvlastníků, který by měl o společnou věc zájem, finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016), nařídí soud prodej společné věci, a to ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015).

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, vyložil, že jestliže věc nelze rozdělit bez nákladných (v poměru k hodnotě dělené věci) stavebních úprav, avšak jeden ze spoluvlastníků vyjádří ochotu, že sám tyto náklady ponese, věc je třeba (zpravidla, v zásadě) rozdělit s tím, že o výlučné povinnosti tohoto spoluvlastníka provést v určité lhůtě na vlastní náklady rozdělení soud rozhodne ve výroku rozsudku (jde o součást výroku o způsobu dělení věci); v takovém případě druhá strana nemá povinnost podílet se na nákladech na dělení věci.

16. V posuzované věci se účastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně nečinný, a proto soudu nezbylo než na základě podané žalobě rozhodnout v tomto soudním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku.

17. V daném případě je nesporné, že reálné rozdělení pozemku s RD nepřichází v úvahu, a proto bylo nutné zabývat se dalšími způsoby vypořádání.

18. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Z aktuálních procesních postojů účastníků (soud poznamenává, že dosavadní nečinnost žalovaného v řízení je rovněž svého druhu jeho procesním postojem) v tomto řízení ke dni vydání tohoto rozsudku vyplynulo, že žádný z nich nemá zájem, aby nemovitosti byly přikázány do jejich výlučného vlastnictví.

20. Za dané situace je proto objektivně splněna podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z.

21. Soud proto neměl za daného skutkového stavu jinou možnost než přistoupit k prodeji pozemku s RD ve veřejné dražbě, přičemž v tomto případě neshledal podmínky k tomu, aby současně rozhodl, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. V rámci materiální vykonatelnosti tohoto rozhodnutí bylo rovněž do rozsudečného výroku ad II. pojato, v jakém rozsahu bude výtěžek z veřejné dražby rozdělen mezi účastníky, a to podle jejich stávajících podílů. Prodej ve veřejné dražbě pak může být realizován jak prostřednictvím dražby dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, tak i postupem předvídaným v § 348 odst. 1 až o. s. ř., který stanoví, že ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí (odst. 1), dále že spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci (odst. 2), a že nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví soud výkon rozhodnutí (odst. 3).

23. K otázce ad 22 soud pro úplnost uvádí, že otázkou výkladu pojmu veřejná dražba uvedeného v § 1147 o. z. se zabýval Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020; v tomto rozhodnutí dovolací soud mj. vyložil, že vzhledem k tomu, že občanský zákoník v ustanovení §§ 1359 odst. 1 a 1113 rozlišuje veřejnou dražbu podle zákona přímo ve svém textu od dražeb prováděných podle jiných právních předpisů, při doslovném výkladu ustanovení § 1147 o. z. by bylo možné vyložit, že občanský zákoník při prodeji ve veřejné dražbě při prodeji nemovité věci po zrušení spoluvlastnictví měl na mysli jen dražbu podle zákona. Protože však zákonodárce ponechal v účinnosti ustanovení § 348 o. s. ř., je zřejmé, že i podle tohoto ustanovení ve spojení s ustanoveními § 69 ex. ř. lze dospět k závěru, že i po účinnosti občanského zákoníku lze provést uvedenou dražbu i soudem či soudním exekutorem.

24. Z vyloženého dále plyne, že rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví ke společné věci a o nařízení jejího prodeje ve veřejné dražbě vzniká pouze exekuční titul, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 326/2016). Při využití této varianty zrušení spoluvlastnictví tak spoluvlastnictví zaniká až prodejem věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2145/2009, jehož závěry jsou v daném případě přiměřeně uplatnitelné i v poměrech dosavadní právní úpravy).

25. Právní stav, který nastane po právní moci rozsudku o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení jejího prodeje ve veřejné dražbě, ovšem nebrání spoluvlastníkům, pakliže bude mezi nimi dosaženo smluvní shody, na revidování tohoto způsobu vypořádání např. v tom smyslu, že se dohodnou např. tím způsobem, že jeden z nich se stane výlučným vlastníkem předmětného nemovitého majetku (původně se nacházejícího v režimu spoluvlastnictví) oproti své povinnosti vyplatit druhému spoluvlastníkovi jeho vypořádací podíl. Anebo ve společné shodě mimo dražbu zrealizují prodej předmětné nemovité věci a z prodeje si rozdělí předmětný výtěžek, ovšem v případě zatížení nemovitosti zástavním právem vždy jen v součinnosti (se souhlasem) zástavního věřitele. Pokud k takové dohodě mezi účastníky nedojde, pak bude platit právní stav dle ad 21 a násl. a z toho plynoucími možnými důsledky.

26. K výroku o náhradě nákladů řízení soud uvádí, že standardním výrokem v řízení o zrušení a (užší) vypořádání podílového spoluvlastnictví bývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy soudní praxe v tomto směru respektuje nálezovou judikaturu Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval; proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Soud proto respektoval ustálenou judikaturu a výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a (užší) vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku I.