6 C 150/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 16 050 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 050 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 264,88 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 4 558,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 558,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 16 050 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne 21. 1. 2019, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 9 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem 1 610 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 812 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 653 Kč (souhrnně nazváno jako„ poplatek“) v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, poslední ve výši 260 Kč. Žalovaný uhradil do 20. 2. 2020 částku 9 225 Kč, na jistině dluží 4 558,54 Kč a na poplatku 3 291,46 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále bylo nahlíženo do dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd., kdy právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu 4 558,54 Kč, dlužný poplatek 3 291,46 Kč, smluvní pokutu 4 500 Kč, sankční poplatky za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek právního předchůdce žalobkyně a za upomínky, celkem ve výši 3 700 Kč. Dále žalobkyně požaduje, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 264,88 Kč, dále 29% úrok ročně z částky 4 558,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 558,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Dne 28. 1. 2022 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalobkyně se dne 9. 9. 2022 k výzvě soudu vyjádřila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to veřejných i neveřejných. Informace společně s informacemi získanými od žalovaného komplexně analyzoval a podrobil je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Dále právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil informace získané především z bankovních a nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že právní předchůdce nahlížel do registru BRKI, NRKI a SOLUS, kdy zjistil, že žalovaný nemá žádný negativní záznam. K těmto tvrzením žalobkyně ničeho nedoložila.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Dne 2. prosince 2022 se uskutečnilo jednání, při kterém soud provedl listinné důkazy, z nichž učinil dále uvedená skutková zjištění.

5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

6. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

8. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Dle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vyplývá, že tato byla uzavřena dne 21. 1. 2019 mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku je od [datum] předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), kdy na základě tohoto ujednání poskytla společnost [právnická osoba] v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s poplatkem 8 075 Kč, který se skládal z úroku 1 610 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 812 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 653 Kč, a to v 60-ti týdenních splátkách ve výši 285 Kč, poslední splátka ve výši 260 Kč. Splátky jsou splatné vždy do konce splátkového období, splátkovým obdobím je doba, za kterou musí klient uhradit jednu splátku zápůjčky. Bylo sjednáno týdenní splátkové období. První splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Výše RPSN činí 243,85 %.

15. Ze zákaznické karty (na č. l. 65) vyplývá, že žalovaný tuto dne 21. 1. 2019 vyplnil tak, že požaduje poskytnutí zápůjčky 9 000 Kč, a dále uvedl, že bydlí jako nájemník, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá auto, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] jako [anonymizována dvě slova], s měsíčním příjmem 18 862 Kč, další příjmy domácnosti nejsou. Dle zákaznické karty byla při jejím vyplnění předložena pracovní smlouva a dvě výplatný pásky – za listopad 2018 a za prosinec 2018, odhadované měsíční výdaje činí 11 000 Kč (bez jakéhokoli doložení výdajů, minimálně nákladů na bydlení), zápůjčku u jiné společnosti žalovaný nemá, má bankovní účet, nemá kreditní kartu. Na druhé straně zákaznické karty je uvedeno, že žadatel o zápůjčku čestně prohlašuje, že proti němu není veden výkon rozhodnutí ani exekuce, a ani si není vědom toho, že by mu hrozily, obdobné prohlášení je zde uvedeno ve vztahu k insolvenčnímu řízení a k dispozici s příjmy, které žalovaný uvedl výše v zákaznické kartě. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 10 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Z výpisu plateb hrazených na předmětnou zápůjčku vyplývá, že žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 9 225 Kč.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni. Z přílohy č. 1 vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně [anonymizováno] ze [anonymizováno]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy a oznámení o postoupení pohledávky).

17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 18. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 21. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit.

19. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla společnost [právnická osoba] dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 20. [právnická osoba] tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, výpisem z účtu) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků atd.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit a dále se měla zabývat tím, jakým způsobem žalovaný plnil své dosavadní závazky.

21. Z dokazování ovšem vyplynulo, že společnost [právnická osoba] se spokojila toliko s tvrzením žalovaného o svém příjmu, přičemž pokud tvrdí, že si vyžádala pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky žalovaného, toto soudu žalobkyně nedoložila. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný byl prověřen v rejstřících BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přitom k těmto svým tvrzením doložila žalobkyně toliko výpis z centrální evidence exekucí žalovaného ze dne 27. 7. 2022, k nímž žádným způsobem nedokládá, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Ničeho jiného žalobkyně ke svým tvrzením nedoložila. Uvedl-li žalovaný, že bydlí jako nájemník, měla společnost [právnická osoba] minimálně vyžadovat doložení, jakou částku za bydlení pronajímateli měsíčně platí. Dlužno dodat, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2022 uvedla, že její právní předchůdce zjišťuje prostřednictvím evidence adres obecních/městských úřadů, zda žadatel o úvěru nemá trvalé bydliště na obecním nebo městském úřadu nebo na úřadu městské části nebo městského obvodu v [obec] a v územně členěných statutárních městech,„ což může značit vyhýbání se exekucím nebo zneužívání sociálních dávek“, přičemž dále uvedla, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Soud se se shora uvedeným názorem žalobkyně ztotožňuje, zároveň ale uvádí, že žalovaný má trvalé bydliště na obecním úřadě, kdy trvalé bydliště zde má již od roku 2012, přičemž adresu obecního úřadu uvedl i v předmětné smlouvě o zápůjčce ze dne 21. 1. 2019 a v zákaznické kartě jako adresu svého trvalého pobytu. Uvedené vzbuzuje pochybnosti o způsobu, jakým společnost [právnická osoba] přistupovala k plnění zákonné povinnosti, a zda se nejednalo o její plnění pouze formální.

22. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

23. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudil úvěruschopnost žalovaného z databází umožňujících takové posouzení úvěruschopnosti a dále se nezabýval způsobem plnění jeho dosavadních závazků. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval také Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.

24. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích.

25. Judikatura, na kterou žalobkyně odkazuje či z ní cituje ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2022, jež bylo doručeno soudu dne 9. 9. 2022 a je založena na č. l. 55-63, v žádném ohledu nevytěsňuje závěry judikatury připomenuté soudem v ad 23 ani nemohla přivodit jiné závěr, k němuž soud dospěl v této věci, právě s přihlédnutím k jedinečným (zjištěným) skutkovým okolnostem této věci. Pro učiněná skutková zjištění současně nebyl důvod k provedení výslechu žalobkyní navrhovaného svědka [příjmení] [jméno], vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně, neboť jeho případná výpověď by nemohla již nic změnit na závěru, které plynou ze zjištění z předmětných listin se zjištěním soudu o nedostatečné verifikaci úvěryschopnosti žalovaného.

26. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného.

27. S ohledem na uvedené by tak žaloba mohla být důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kdy žalovaný měl tuto částku žalobkyni vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem částku 9 225 Kč, ač s ohledem na shora uvedené měl žalobkyni vrátit částku 9 000 Kč, nezbylo, než žalobu zamítnout.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.