6 C 155/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 61 749,72 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 1 476,91 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 31 749,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 467,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 973,25 Kč, s 20,94% úrokem ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s 8,50% úrokem z prodlení ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 749,72 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 36 303 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 78 týdenních splátkách ve výši 851 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 12. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovanému bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 16. 12. 2022. Ke dni 22. 10. 2021 činila dlužná jistina 30 000 Kč a dlužný poplatek 36 303 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným ničeho hrazeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 61 749,72 Kč, kapitalizovaný úrok 4 973,25 Kč (úrok ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 17. 12. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 944,17 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 10. 2021 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného.

3. Podáním ze dne 22. 7. 2024 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 1 476,91 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadován ve výši 4 944,17 Kč, po posouzení případu však žalobkyně bere žalobu zpět do částky 1 476,91 Kč a nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 3 467,26 Kč. Žalobkyně dále doložila výpočet tohoto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 1 476,91 Kč částečně zastavil.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“13. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 6. 2021 (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit poplatek ve výši 33 963 Kč a pojistné ve výši 2 340 Kč. Poplatek ve výši 33 963 Kč se skládá z úroku ve výši 24 177 Kč (úroková sazba činí 88 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v 78 týdenních splátkách ve výši 851 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 776 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).

15. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 18. 6. 2021 (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že tento uvedl, že má 2 vyživované osoby, nevlastní auto, je zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, ve společnosti , anonymizováno, ., jeho čistý měsíční příjem činí 23 202 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 49 991 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 1 755 Kč. Žije v nájmu. V části „ověřené dokumenty“ je uvedeno potvrzení o příjmu s poznámkou „4,5/21“.

16. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru (na č. l. 13 spisu) soud zjistil, že žalovaný nesplatil ničeho.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (na č. l. 14 a násl. spisu), včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

20. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila a soudu k výzvě sdělila, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, a současně uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 1 755 Kč. Jen stěží si lze představit, že částka 1 755 Kč pokryje měsíční nájemné a výdaje na základní životní potřeby. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tímto tvrzením žalovaného a blíže se jeho výdaji nezabývala, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalovaného, resp. zda se nejednalo pouze o zkoumání pro formu. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v dané situace vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 6. 2021, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit žalobkyni pouze částku 30 000 Kč (jedná se o poskytnutou jistinu), a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně se považuje i částka, ohledně níž bylo řízení zastaveno, kdy zastavení zavinila (čistě z procesního hlediska) žalobkyně. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 80 837,89 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 30 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 37,1 %, v rozsahu 62,9 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 25,8 %, vzhledem k tomu, že mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.