6 C 163/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 102 749,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 920 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 58 829,77 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 114 097,98 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok ve výši 11 348,21 Kč a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem žaloby je spor účastníků řízení o zaplacení částky 102 749,77 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 114 097,98 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 348,21 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 10. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že částku 110 000 Kč vrátí společně se sjednanými úroky v měsíčních splátkách ve výši 4 758 Kč splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes klientskou zónu v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se žalobkyně s žalovaným dohodla, kdy žalovaný s tímto postupem souhlasil, což je patrné z odsouhlasení smluvní dokumentace a navazujících úkonů. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně (v žalobě a následně na výzvu soudu) dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, výpis z insolvenčního rejstříku, dokument „REPI – Registr platebních informací“, výplatní pásku za červenec 2022 a výpisy z účtu žalovaného za období 6/2022–8/2022. Žalovaný splátku splatnou dne 15. 10. 2023 již neuhradil a dostal se do prodlení. Splátka nebyla uhrazena ani přes upomínku ze dne 20. 10. 2023 a upomínku ze dne 5. 11. 2023. Žalobkyně pohledávku za žalovaným ke dni 21. 3. 2024 zesplatnila. Částka 102 749,77 Kč představuje dle tvrzení žalobkyně zesplatněnou jistinu úvěru.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (na č. l. 15 spisu) soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem 8 stran, navazují na ni přílohy č. 1 a 2. Přílohou č. 1 je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou č. 2 je smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, . Dále je ke smlouvě přiložena žádost o doplňkové služby , Anonymizováno, , která však není žalovaným podepsána. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – IP adresa , Anonymizováno, , datum podpisu 10. 10. 2022, čas podpisu 12:24:34, SMS kód , Anonymizováno, , SMS kód potvrzen z tel. čísla , hodnota, . Smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením , č. účtu, , tel. , anonymizováno, a e-mailovou adresou , e-mail, . Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalovaného) dva doklady totožnosti, kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele, případně výplatní pásky za 3 měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské péče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Spotřebitel ve smlouvě dále prohlásil, že nemá jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu či je uvedl v klientském účtu, výběry hotovosti nebyly a nebudou použity na úhradu jiných závazků. Podrobná analýza úvěruschopnosti spotřebitele je obsažena v příloze č. 1 smlouvy o úvěru. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 110 000 Kč. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka 39 338 Kč bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částka 52 162 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni plynoucího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2022, a částka 18 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, tedy žalobkyně. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 9. 2028, roční úroková sazba činí 25,55 %, RPSN činí 39,99 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, čím je tvořena částka 18 500 Kč, na kterou je započtena část poskytnutého úvěru – jedná se o náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 9 200 Kč, odměna zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 6 600 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 2 200 Kč. Spotřebitel dle tohoto ustanovení smlouvy souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle článku IV., odst. 4.9 smlouvy o úvěru se spotřebitel (žalovaný) zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli (žalobkyni) a současně také úrok v celkové výši 106 000 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 216 000 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí 3 000 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, maximálně 200 000 Kč. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 300 Kč a 500 Kč). V takovém případě se úroky stávají součástí jistiny, žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru a nejsou samostatně podepsány.

4. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (na č. l. 19 verte a násl. spisu) soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, který je svobodný, nemá vyživované děti, je zaměstnán u zaměstnavatele , anonymizováno, , jeho příjem je 23 980 Kč, náklady na bydlení jsou 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 188 Kč, sázky 2 813 Kč. Pravidelné finanční závazky jsou uvedeny jako Splátka úvěru, částka 688 Kč, , Anonymizováno, , částka 500 Kč. Dle přílohy č. 1 jsou výsledky lustrací (Centrální evidence exekucí, REPI, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele) bez záznamu a žalovaný je úvěrovatelný. Dle přílohy č. 1 si žalobkyně jako podklad pro analýzu vyžádala výpisy z účtu žalovaného, kdy výše zůstatku musí být po odečtení výše splátky úvěru žalobkyně v dostatečné výši i pro hrazení běžných nákladů žalovaného a jeho rodiny.

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 7/2022 (na č. l. 45 a násl. spisu) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl 0 Kč, konečný zůstatek 981 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období 8/2022 (na č. l. 49 spisu) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl 981 Kč, končený zůstatek 0 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období 6/2022 (na č. l. 51 spisu) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl 1 512 Kč, končený zůstatek 0 Kč.

6. Z výplatní pásky za červenec 2022 (na č. l. 44 spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v tomto období činil 24 414 Kč.

7. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ke dni 4. 10. 2022 (na č. l. 40 spisu) soud zjistil, že počet nalezených dlužníků s rodným číslem žalovaného byl 0. Z listiny nazvané „REPI - Registr platebních informací“ (na č. l. 42 spisu) soud zjistil, že k osobě žalovaného je k datu lustrace 19. 9. 2022 výsledek lustrace „bez negativního záznamu“. K tomu však soud dodává, že v případě této listiny se jedná o pouhý text na papíru, a to bez jakéhokoliv ověření o tom, že se skutečně jedná o výstup z jakéhokoliv registru dokládajícího úvěruschopnost žalovaného. Z listiny nazvané „Výsledek lustrace“ (na č. l. 55 spisu) soud zjistil, že k datu lustrace 19. 9. 2022 je počet záznamů 0. I v tomto případě však absentuje jakékoliv ověření toho, že se jedná o výstup z registru umožňujícího ověření úvěruschopnosti žalovaného.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného (na č. l. 43 spisu) soud zjistil, že tento měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

9. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby (na č. l. 26 spisu) soud zjistil, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného byla dne 11. 10. 2022 zaslána částka 39 338 Kč, zpráva pro příjemce „, Anonymizováno, doplatek úvěru“.

10. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky (na č. l. 25 spisu), soud zjistil, že dne 11. 10. 2022 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 52 162 Kč, název protiúčtu je uveden „, anonymizováno, .“, zpráva pro příjemce „, Anonymizováno, “.

11. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 10. 2023 (na č. l. 28 spisu) soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši 4 758 Kč se splatností 15. 10. 2023 nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 4 758 Kč + 300 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání výzvy).

12. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 11. 2023 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši 4 758 Kč se splatností 15. 10. 2023 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 10. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 4 758 Kč + 300 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 11. 2023. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 11. 2023, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut. Upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání upomínky).

13. Z dopisu ze dne 21. 3. 2024 nazvaného jako „předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ (na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 126 897,98 Kč a upozornila ho na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.

14. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 10. 2022 se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle ustanovení § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle ustanovení§ 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle ustanovení § 1812 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 daného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že vnitrostátní soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla předchozí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly z úřední povinnosti splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (k tomu viz rozsudek SD EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18).

23. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 10. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 91 500 Kč, a to tak, že částka 39 338 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 52 162 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovanému poskytla 110 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že částka 18 500 Kč byla ihned započtena na tvrzené náklady žalobkyně a fakticky se nikdy nedostala do sféry žalovaného a nebyla mu tak poskytnuta. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. Odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V řízení byl prokázán souhlas žalovaného se smlouvou o úvěru, nikoliv s jejími přílohami.

24. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v nemalé výši 91 500 Kč (přičemž sama tvrdila, že úvěr byl poskytnut ve výši 110 000 Kč), přestože se jednalo již minimálně o druhý úvěr sjednaný se stejným žalovaným, kdy předchozí smlouva o úvěru byla sjednána 3 týdny před předmětnou smlouvou o úvěru. Co se týká způsobu čerpání úvěru, uvádí soud, že z nadpoloviční části byly poskytnuté peněžní prostředky použity na splacení předchozího úvěru (částka 52 162 Kč z celkové částky 91 500 Kč) a zcela zjevně se nejednalo o pro žalovaného výhodnější „přeúvěrování“. Smlouva byla sjednána pro žalovaného za nevýhodných podmínek, počínaje poplatkem na náklady žalobkyně ve výši 18 500 Kč (kdy žalovanému byly na jeho účet vyplaceny peněžní prostředky pouze ve výši 39 338 Kč), kdy navíc za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 216 000 Kč, tedy částku několikanásobně vyšší, než byl samotný poskytnutý úvěr. S ohledem na žalovaným tvrzené a doložené informace nemohla navíc žalobkyně dospět k nepochybnému závěru, že se jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru a její příloze č. 1 je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace žalobkyně při plnění své zákonné povinnosti po žalovaném vyžadovala, nicméně na základě těchto informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní osobou. Žalovaný tvrdil příjem ve výši 23 980 Kč, k tomu doložil výplatní pásku za červenec 2022 a výpisy z účtu za období 6/2022-8/2022. Z výpisu z účtu rovněž plyne, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v červnu 2022 činil 0 Kč, v červenci 2022 činil 981 Kč a v srpnu 2022 činil 0 Kč. Žalobkyně si tedy byla vědoma toho, že žalovanému na účtu nezůstávají dostatečné finanční prostředky pro úhradu měsíční splátky úvěru, přesto však žalovanému bez dalšího zjišťování a ověřování jeho výdajů poskytla spotřebitelský úvěr v nemalé výši. V příloze č. 1 ke smlouvě o úvěru je sice uvedeno, že finanční zůstatek spotřebitele je 12 221 Kč, což se však zdá být vysoce nepravděpodobné, kdy jsou uvedeny pravidelné finanční závazky ve výš 1 188, sázky 2 813 Kč a dále náklady na bydlení 3 000 Kč. Žádné jiné výdaje nebyly žalovaným uvedeny a žalobkyně ani netvrdí, že by výdaje žalovaného zjišťovala. Žalobkyně ohledně výdajů žalovaného vycházela toliko z jeho tvrzení, aniž by zjišťovala např. to, zda žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě nebo zda žije v nájmu, příp. kolik činí měsíční nájemné apod. Finanční prostředky si žalovaný zjevně neobstarával jen u žalobkyně, ale i u jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů, což ostatně sám uvedl ve formuláři tvořícím přílohu č. , hodnota, smlouvy, kdy se žalobkyně dále nezabývala tím, jakým způsobem žalovaný své dosavadní závazky splácí. Byť měl tedy žalovaný pravidelný měsíční příjem, žalobkyně si musela být vědoma toho, že tato skutečnost nezaručuje, že žalovaný z tohoto příjmu bude schopen hradit veškeré své závazky.

26. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

27. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru (je však vhodné poznamenat, že i v případě, kdy by se soud těmito ujednáními zabýval, nebylo prokázáno, že byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána doplňková služba Podpora, kdy na této žádosti zcela absentuje jakýkoliv podpis žalovaného či jeho jiné vyjádření souhlasu). Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 91 500 Kč. Žalovaný uhradil dle sdělení žalobkyně celkem 47 580 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 43 920 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla mimo jiné zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky 114 097,98 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

28. Dle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 35,6 %, v rozsahu 64,4 % úspěšná nebyla. Žalovanému by v této situaci příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 28,8 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na skutečnost, že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

29. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.