6 C 164/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem anonymizováno právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 40 095 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení částky 1 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 347,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 658,62 Kč, pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 38 495 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 095 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 641 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 40 095 Kč, která se skládá z částky 38 495 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 4 658,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 347,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 095 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 495 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 7. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového limitu 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem částku 38 495 Kč a neuhradil ničeho. Žalobkyně proto úvěr ke dni 15. 11. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnost žalovaného uvedla v žalobě a následně ve vyjádření k výzvě soudu, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, přezkoumávají jeho klientské informace a nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila postup posouzení úvěruschopnosti, interní dokument „potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a dokument „úvěrová zpráva“, který je však prázdný (neobsahuje ani identifikaci lustrované osoby).

3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z dokumentu „, Anonymizováno, “, který je smlouvou o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“, na č. l. 18 spisu) soud zjistil, že tuto smlouvu žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 7. 2023. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce 39 000 Kč, kdy tato částka má být splácena v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Celková částka splatná spotřebitelem činí 44 552 Kč. Úroková sazba činí 26,28 % ročně, RPSN činí 29,7 % ročně. Pro případ, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, dále pak smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že v případě, kdy žalovaný neuhradí 2 a více splátek nebo jednu splátku po dobu delší než 3 měsíce, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (tato skutečnost je uvedena rovněž v úvěrových podmínkách žalobkyně na č. l. 24 verte spisu). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je podnikatel s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik (na č. l. 26 spisu) soud zjistil, že žalobkyně v tomto svém interním dokumentu eviduje žalovaného jako svobodného muže, který bydlí v podnájmu a má jedno dítě. Žalovaný je dle tohoto dokumentu podnikatelem s příjmem 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a měsíční výdaje žalovaného dle žádosti jsou 13 000 Kč. V části „registry“ je uvedeno u SOLUS, CEE, NRKI a JAP_PUJCKA – ok, u MVCR – ověřeno, u ISIR – klient nalezen v externím systému. K žalobě byl rovněž přiložen dokument „posouzení úvěruschopnosti klienta“ (na č. l. 27 spisu), ve kterém je žalobkyní popsán proces výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), zmíněno ověřování v externích registrech a dále nastíněno, jakým způsobem žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti klientů.

7. Z dokumentu „úvěrová zpráva“ (na č. l. 29 spisu) soud zjistil, že tento byl předložen zcela prázdný, kdy na něm nejsou uvedeny ani identifikační údaje lustrované osoby. Nejedná se tedy o dokument, který by měl jakoukoliv vypovídající hodnotu o schopnosti žalovaného splácet úvěr a o plnění jeho dosavadních závazků.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného (na č. l. 30 spisu) soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 38 495 Kč a neuhradil ničeho. Dle rekapitulace k výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného soud zjistil, že žalovaný dluží na jistině celkem 38 495 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč, na smluvních pokutách celkem 1 000 Kč, na úroku celkem 2 233,83 Kč, na obchodním úroku 2 424,79 Kč a na úroku z prodlení 1 347,96 Kč.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 11. 2023 (na č. l. 31 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení částky 42 328,83 Kč.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 5. 12. 2023 (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy (na č. l. 37 spisu).

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 7. 2023 ujednání, na jehož základě byla žalovanému poskytnuta částka celkem 38 495 Kč, kterou měl vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku neuhradil ničeho.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

13. Závazkový vztah, vzniklý dne 5. 7. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Již před účinností zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, byl však soud dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor zaujat Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dále Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

20. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

21. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání byla (a je) činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

22. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřila na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření. Žalobkyně vycházela z výpočtu minimální měsíční splátky žalovaného a minimální měsíční splátky domácnosti a provedla lustraci žalovaného v registrech. Žalobkyně doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, které obsahuje tabulku, dle které měly být odpovědi registrů – OK a prázdnou úvěrovou zprávu. Žalobkyně s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti dle žalobkyně vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soud uvádí, že v dané věci zcela absentuje doložení skutečného zkoumání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu dosavadního plnění jeho závazků.

23. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly žalobkyní vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností, kdy se jedná převážně o klienty, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného (například výpis z bankovního účtu či alespoň sdělení banky prokazující zůstatek peněžních prostředků žalovaného na bankovním účtu). Od spotřebitele má úvěrující vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Informace požadované v této věci nebyly dostatečné pro dospění k závěru, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně tvrdila, že lustrovala žalovaného v registrech umožňujících ověření jeho úvěruschopnosti, kdy tato skutečnost však nebyla soudu ani přes výzvu doložena a je třeba konstatovat, že v tomto směru žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

24. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 38 495 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 38 495 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žaloba je důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 495 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, ze kterého ostatně vycházela i sama žalobkyně při vyčíslování nákladů řízení. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně by při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a vyhotovení výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 500 Kč. Dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), opět za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání ve věci samé a vyhotovení výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 1 800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21 % (jedná se o částku 378 Kč), pak by soud přiznal žalobkyni při plném úspěchu na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 2 178 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 604 Kč by se takto jednalo celkem o částku ve výši 3 782 Kč. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 53 691,42 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 38 495 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 71,7 %, v rozsahu 28,3 % úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalobkyně pak spočívá v 43,4 %. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 641 Kč. Žalovaný je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

26. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.