6 C 165/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 6 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 4 500 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení - částky 409,90 Kč, částky 6 399,12 Kč, částky 473 Kč, částky 2 250 Kč, a dále pro úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 12. 10. 2021 do 13. 11. 2021 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhá zaplacení částky 4 500 Kč představující jistinu úvěru, dále kapitalizovaného úroku 6 399,12 Kč (4 914,45 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 887,67 Kč úroky za poskytnutí úvěru, 597 Kč náklady na vymožení pohledávky), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 409,90 Kč (úrok z dlužné jistiny úvěru od 10. 7. 2020 do 17. 8. 2021), smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 473 Kč, dále pak zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách [webová adresa] dne 9. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalované bezhotovostně částku 4 500 Kč se splatností 9. 7. 2020. Uzavření úvěrové smlouvy na uvedených webových stránkách probíhá tak, že žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, zvolila výši požadovaného úvěru a dobu splácení. Po vyplnění těchto údajů bylo žalované zobrazeno, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku bude povinna uhradit. Jelikož žalované uvedené podmínky vyhovovaly, klikla na políčko„ Chci půjčit“. V dalším kroku žalovaná vyplnila registrační formulář, do něhož uvedla jméno, příjemní, rodné číslo, číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, kontaktní adresu, email a telefonní číslo. Dále žalovaná vyplnila údaje o svém zaměstnání (zda je OSVČ nebo zaměstnanec a u koho), a jaký má příjem. Dále žalovaná vyplnila údaje o kontaktní osobě a číslo bankovního účtu. Poté byla žalovaná povinna se seznámit s obsahem uzavírané smlouvy a odkliknout pole souhlasu. Dále musela žalovaná odkliknout souhlas s ujednáním a čestným prohlášením klienta. Poté jí byl zaslán kód na uvedené telefonní číslo, jehož vložením do příslušného pole dokončila tvorbu svého osobního profilu a zároveň odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace byla následně zaslána na email žalované. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovanou podepsány prostřednictvím verifikačního SMS kódu, jehož platnost trvala pouze 48 hodin. Žádost o poskytnutí úvěru byla schválena tak, že žalované byla požadovaná částka zaslána na sdělený bankovní účet. Žalovaná se tak zavázala, že poskytnutou částku 4 500 Kč vrátí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 914,45 Kč a úrokem za poskytnutí úvěru. Žalovaná však neuhradila v termínu splatnosti ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 postoupila společnost [právnická osoba], pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021. Ke dni postoupení činila dlužná částka 13 759,96 Kč sestávající z dlužné jistiny 4 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 914,45 Kč, smluvních úroků 887,67 Kč, smluvní pokuty 2 250 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 610,84 Kč (z dlužné jistiny úvěru od prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. od 10. 7. 2020 do 17. 8. 2021), a nákladů na vymožení pohledávky 597 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě výpisu z běžného účtu a vyjádření zaměstnavatele. Na základě těchto dokumentů byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svého závazku. Žalobkyně sdělila, že s ohledem na výši příjmů (neuvádí, s jakými příjmy kalkulovala) a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru dané výše. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru označené číslem [anonymizováno] soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne 9. 6. 2020 Smlouva je tvořena 17 stranami (v rámci tisku do listinné podoby) hustě popsaného textu připomínajícího spíše smluvní podmínky. Na úvodní straně jsou uvedeny osobní údaje k osobě žalované, včetně emailové adresy pro doručování a čísla bankovního účtu [bankovní účet], dále pak čísla občanského průkazu, adresy trvalého bydliště a adresy pro doručování. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že předmětem je poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 4 500 Kč s datem poskytnutí 9. 6. 2020 a datem splatnosti 9. 7. 2020, s roční úrokovou sazbou 40 % ročně, celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou 4 914,45 Kč po slevě 1 876,95 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovanou před slevou 9 562,40 Kč po slevě 6 524,90 Kč, výší RPSN 9 202,60 %. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje údaje k úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě. Z potvrzení o platbě (č. l. 25 spisu) soud zjistil, že dne 9. 6. 2020 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána částka 4 500 Kč na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě jako svůj účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to za úplatu. Pohledávky jsou postupovány ke dni uzavření uvedené smlouvy. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu [adresa], což je adresa, kterou žalovaná ve smlouvě uvedla jako doručovací adresu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu [adresa žalované], což je adresa, kterou žalovaná ve smlouvě uvedla jako trvalou adresu. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je od 1. 3. 2017 mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Závazkový vztah, vzniklý dne 9. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 11. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

12. Pokud by soud posuzoval ostatní ujednání dle smlouvy, zejména ujednání o sjednaném úroku z úvěru, smluvní pokutě a dalších nákladech souvisejících s prodlením žalované, byla by rozhodná právní úprava § 1 odst. 2, § 588, § 2048, § 2049 o. z., § 122 zákona č. 257/2016 Sb.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

17. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru 4 500 Kč, a to online dne 9. 6. 2020. Téhož dne byla částka 4 500 Kč zaslána na účet č. [bankovní účet], což je dle údajů vyplněních žalovanou ve smlouvě o úvěru její účet, žalovaná zvolila formu čerpání uvedené částky bezhotovostně bankovním převodem.

18. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

19. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet ověřil její právní předchůdce výpisy z běžného účtu žalované a vyjádření zaměstnavatele. Na základě těchto dokumentů byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svého závazku, kdy s ohledem na výši příjmů (žalobkyně neuvádí, s jakými příjmy kalkulovala) a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru dané výše. K tomuto tvrzení žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalované za období 14. 4. 2020 – 12. 5. 2020, přičemž z tohoto výpisu plyne, že dne 12. 5. 2020 byla na tento účet připsána částka 15 611,64 Kč od [právnická osoba] coby„ vyúčt. pracovní cesty + náhr. mzd.“. Z části tohoto výpisu označené jako„ informace o úvěrech ke dni 15. 5. 2020“ dále plyne, že žalovaná již měla (alespoň) 3 úvěry, přičemž zůstatky nesplacených jistin činily 29 561,41 Kč, 99 041,55 Kč a 111 000 Kč. Dále z výpisu z běžného účtu žalované plyne, že konečný zůstatek na účtu byl záporný, a to sice - 4 396,74 Kč. Ze sdělení zaměstnavatele k dotazu právního předchůdce žalobkyně, zda je žalovaná zaměstnána a zda se její čistý příjem pohybuje okolo 30 000 Kč, plyne, že tento se dne 10. 6. 2020 (tedy den poté, co byl žalované úvěr poskytnut) vyjádřil tak, že žalovaná byla v pracovním poměru do 25. 7. 2019. S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 9. 6. 2020, se tak nejedná o listinu dokládající, že žalovaná byla zaměstnána a měla pravidelný příjem ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Jakékoli porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů zcela chybí.

20. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 4 500 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalované. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě spotřebitel (žalovaná).

22. Žalovaná byla dopisem ze dne 27. 10. 2021 vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Výzva byla odeslána dne 29. 10. 2021, přičemž se dle § 573 o. z. má za to, že odeslaná zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 3. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojila, byl povinna částku 4 500 Kč uhradit do 13. 11. 2021, pokud tak neučinila, dostala se s úhradou dlužné částky od 14. 11. 2021 do prodlení. Jelikož byla žalovaná v prodlení s úhradou finanční částky, je povinna dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zaplatit od 14. 11. 2021 do zaplacení i úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 4 500 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta.

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst.

1. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále by advokátovi náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, písemné podání ve věci samé a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 900 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 189 Kč, a soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 1 489 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 14 459,21 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 4 893,62 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 33,8 %, v rozsahu 66,2 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 32,4 %, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.