6 C 166/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa žalobce právně zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 41 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 083,50 Kč s 11,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky 17 083,50 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba ve zbývající části, tj. pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení další částky ve výši 24 171,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 40 % p. a. z částky 41 255 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 255 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u podepsaného soudu dne 24. 6. 2022, resp. žalobou domáhal po žalované splnění shora uvedených peněžitých plnění, maje za to, že s žalovanou uzavřel platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které přenechal žalované částku 22 658,50 Kč za podmínek v žalobě vyložených z předmětné smlouvy, avšak žalovaná dle smlouvy uhradila žalobci prvních 5 splátek v celkové výši 5 575 Kč, v důsledku čehož se (s ohledem na smluvní ujednání ve smlouvě o zápůjčce) celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala okamžitě splatnou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla procesně nečinná.

3. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce [číslo]“ (na č. l. 9) vyplývá, že žalobce coby věřitel se žalované coby dlužnici zavázal poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč se smluvním úrokem 40 %, při měsíčních splátkách žalované 1 115 Kč, při době trvání zápůjčky 42 měsíců s tím, že celková dlužná částka činí 46 830 Kč, přičemž„ věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dlužník s tímto postupem souhlasí a bere na vědomí snížení výše poskytnuté zápůjčky o tuto částku.“ Z této smlouvy dále vyplývá, že:„ smluvní strany si sjednávají ve smyslu § 1970 občanského zákoníku smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky, jehož výši považují vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.“ Pokud jde o uzavření této smlouvy, pak se v této smlouvě uvádí, že:„ smluvní strany potvrzují, že smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu [webová adresa]“, přičemž„ smlouva se stává platnou a účinnou v okamžiku podpisu oběma smluvními stranami, a to dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu [webová adresa]“ 4. Z detailu pohybu [právnická osoba] ze dne 20. 9. 2021 (na č. l. 15) soud zjistil, že uvedená banka přijala platbu od žalobce ve výši 25 000 Kč a tentýž den pak provedla po zúčtování předmětného poplatku bezhotovostní převod částky 22 658,50 Kč ve prospěch účtu žalované, tj. účtu č. [bankovní účet] (zjištěno z detailu pohybu [právnická osoba] na č. l. 16 a z výpisu z běžného účtu žalované na č. l. 17).

5. Je tedy prokázané, že uvedenou transakcí žalobce bezhotovostně převedl prostřednictvím předmětné banky na účet žalované dne 20. 9. 2021 částku 22 658,50 Kč.

6. Z úřední činnosti soudu (z ISAS) je soudu známo, že žalobce u zdejšího soudu vystupuje ve třech sporech jako žalobce -„ zapůjčitel“. Kromě této právní věci se za obdobně skutkových tvrzení ve věci sp. zn. 4 C 213/2022 domáhá kromě doplacení jistiny úroku z prodlení ve výši 40 % p. a. z pohledávky 5 430 Kč od 11. 7. 2022 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5 430 Kč od 11. 7. 2022 do zaplacení. Rovněž v právní věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 56/2022 se kromě zaplacení předmětné jistiny domáhá po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení ve výši 40 % p. a. z předmětné částky a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z předmětné částky.

7. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný ve skutečnosti poskytuje fyzickým osobám přes uvedenou aplikaci (zprostředkovatele) spotřebitelské úvěry, čímž de facto obchází zákonnou úpravu, neboť podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru může být toliko oprávněná osoba poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka, kteréžto hmotněprávní limity žalobce pochopitelně (objektivně) nesplňuje.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle druhého odstavce téhož par. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

11. Soud si je vědom toho, že ze zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že o spotřebitelský úvěr se jedná pouze tehdy, je-li jeho poskytovatelem podnikatel a zároveň jeho příjemcem je spotřebitel, a dále, že spotřebitelem je v podmínkách zákona o spotřebitelském úvěru každá fyzická osoba, která mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu o peněžité zápůjčce (smlouvu o úvěru) s poskytovatele nebo zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru nebo s ním ve věci peněžité zápůjčky (úvěru) jinak jedná.

12. Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru pak k definici poskytovatele uvádí, že je vázána na definici pojmu poskytování; přitom tento pojem je nastaven tak, aby zahrnul všechny osoby, které fakticky činnost vykonávají, bez ohledu na to, zda mají příslušné oprávnění, či nikoli. V důvodové zprávě je také zmíněno, že definice pojmu odkazuje na podnikání poskytovatele, čímž ponechává prostor pro příslušnou judikaturu, která určuje, co je a co není činností v rámci podnikání bez ohledu na případnou existenci či neexistenci příslušného podnikatelského oprávnění. V důvodové zprávě se mj. uvádí, že (v textu nyní tučně zvýraznil soud):„ Regulace sice nemíní postihovat ‚přátelské‘ půjčování v rámci výpomoci mezi osobami blízkými a přáteli, současně nemíní umožnit obcházení zákona osobami vymlouvajícími se, že nejsou podnikateli nebo neposkytují úvěr v rámci či v souvislosti se svým podnikáním, ač jejich činnost sleduje dosažení zisku. ‚Přátelskost‘ půjčování by se měla posuzovat individuálně mj. na základě podmínek úvěrové smlouvy a vztahu mezi osobou věřitele a dlužníka. Bezúročná půjčka nastavená tak, že v případě sebemenšího prodlení dlužníka dosáhne věřitel zisku ze sankcí, rozhodně nemůže být považována za ‚přátelskou‘, ani za bezúplatnou, a tedy vyňatou z působnosti tohoto zákona. Povinnosti poskytovatele podle tohoto zákona by se pak měly vztahovat na všechny osoby, které naplní zákonné podmínky bez ohledu na to, zda mají příslušné, nebo jakékoli jiné podnikatelské oprávnění. Existence (příslušného) podnikatelského oprávnění by měla mít vliv pouze v oblasti posouzení, zda může být daná osoba trestána za neoprávněné podnikání, nikoli v oblasti posouzení, zda daná osoba má či nemá jednat podle tohoto zákona.“ 13. Nejvyšší správní soud již ve svém v rozsudku ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 1 Afs 87/2007, mj. vyložil, že soustavnost podnikání neznamená, že by muselo jít o činnost nepřetržitou a trvalou. Může se např. jednat o činnost sezónní, činnost s určitými přestávkami apod.

14. Obdobný názor vyložil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007, v němž mj. formuloval právní názor, že za soustavnou je přitom možné považovat i takovou činnost, kterou má podnikatel v záměru vykonávat byť jen nepravidelně, např. jen několikrát do roka.

15. Je evidentní, že žalobce ve shora uvedených sporech u zdejšího soudu se domáhá vrácení jím tvrzených zapůjčených peněz, podle názoru soudu peněz poskytnutých z faktického úvěru, které – s přihlédnutím k identickým smluvním podmínkám se zjevným finančním profitem pro žalobce – v žádném ohledu nepředstavují„ přátelské“ půjčování peněz v rámci výpomoci mezi např. osobami blízkými. Jen u zdejšího soudu zaregistrované tři identické spory s týmiž komerčními podmínkami jdoucími ve prospěch (profitu) žalobce vypovídají o faktickém podnikání žalobce v tomto segmentu, nezávisle na tom, co žalobce v žalobě tvrdí a jak své aktivity v tomto směru subjektivně vnímá.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. V daném případě jednak„ podnikání“ žalobce nepochybně ve smyslu § 588 o. z. odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť jak již shora bylo vyloženo, faktická činnost žalobce vykazuje segmenty komerčního zisku z faktické podnikatelské činnosti v oblasti poskytování zápůjček, resp. zastřených„ spotřebitelských úvěrů“. A dále ve vztahu k žalované se uvedené právní jednání zjevně příčí dobrým mravům, neboť co do jednostranně nastavených smluvních podmínek jdoucích ve prospěch žalobce vyznívá zjevně nemravně, resp. zjevně v rozporu s dobrými mravy ve společnosti.

19. Lze tedy konstatovat, že ve smyslu § 580 odst. 1, resp. ve smyslu § 588 o. z. je uvedená smlouva„ o zápůjčce“, zjevně svým obsahem naplňující znaky spotřebitelského úvěru, absolutně neplatná, k níž je rozhodující soud povinen z moci úřední přihlédnout.

20. Soud jen pro úplnost poznamenává (přičemž se zde nejedná o jakési právně kvalifikační posouzení„ na výběr“, nýbrž o důsledek posloupnosti v úvahu přicházejícího dalšího právního posouzení, byl-li by zjištěn skutkový stav, z nějž by nevyplývala faktická činnost žalobce, jak shora popsáno), že i kdyby snad smlouva o zápůjčce neměla charakter spotřebitelského úvěru, beztak by byla absolutně neplatná, neboť ve smlouvě sjednaný roční úrok z prodlení ve výši 53,52 % převyšuje 7,5 x obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku (porovnáno podle databáze ARAD České národní banky).

21. Sjednaná výše úroku v daném případě – nebýt prvně vyloženého závěru o absolutní neplatnosti smlouvy – by tak přesahovala více něž 7 krát obvyklou výši úroku, což by bylo v rozporu s dobrými mravy, tak, jak tento rozpor vymezil např. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. S přihlédnutím k § 580 odst. 1, § 576 a § 577 o. z. by pak bylo nutno konstatovat, že rozpor takto sjednané výše úroku s dobrými mravy by byl natolik zjevný, že by bez dalšího způsoboval absolutní neplatnost dle § 588 o. z. Kromě toho by se ovšem tato neplatnost netýkala pouze ujednání o výši úroku, nýbrž celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Jinými slovy řečeno, s pravděpodobností rovnající se jistotě lze konstatovat, že žalobce by k poskytnutí zápůjčky – neuplatnil-li by se prvně vyložený závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru – bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích takovou smlouvu s žalovanou neuzavřel, neboť je jisté, že právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založena v uvedeném směru jeho komerční aktivita. Smlouva – nebýt prvně soudem vyloženého závěru – by tak spočívala na zjevně nemravném úroku, v jehož důsledku by ovšem došlo ke stižení absolutní neplatností celé této smlouvy. Soud by totiž musel takový závěr učinit i při vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.), neboť nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z takto případně sjednané zápůjčky by byl natolik flagrantní, že by nezbylo, než princip smluvní autonomie korigovat zásadou dobrý mravů, přičemž po takovém poměření by smlouva z pohledu její platnosti obstát nemohla. V tomto směru okresní soud plně přejímá jemu z rozhodovací činnosti známý právně kvalifikační závěr Městského soudu v Praze, jak byl vyjádřen v jeho rozsudku ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 17 Co 271/2020, v něm uvedený odvolací soud mj. uvedl, že (formulačně upraveno z hlediska zestručnění názoru do právní věty) zjistí-li rozhodující soud ve sporu o peněžité plnění mezi účastníky zásadní (závažný, očividný) nepoměr vzájemného plnění smluvních stran plynoucí z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru, pak je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

23. Soud je toho názoru, že z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce tak nevzniklo žalobci právo požadovat po žalované předmětná plnění dle sjednaných smluvních ujednání, vyjma jistiny, kterou žalobce bezhotovostně prostřednictvím [právnická osoba] převedl na účet žalované, tj. ve výši 22 658,50 Kč, což představuje její bezdůvodné obohacení na úrok žalobce.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Současně podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobci částku 5 575 Kč, takže převedl-li žalobce žalované bezhotovostně částku 22 658,50 Kč, je zde rozdíl 17 083,50 Kč, představující dosud bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které z vyloženého důvodu musí žalovaná uhradit žalobci (vydat bezdůvodné obohacení), neboť jde o její majetkový prospěch získaný plněním žalobce bez právního důvodu.

26. Pokud jde o příslušenství žalobci přisouzené pohledávky – úrok z prodlení, bylo tak učiněno na základě aplikace § 1970 o. z. stanovícího, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. A to ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu, dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, což v tomto případě tedy představuje roční úrok z prodlení ve výši 11,75 %.

27. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vyšel ze zjištění, že žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzval žalovanou k zaplacení (byť v žalobcem dovozované vyšší částce – viz odůvodnění shora) dlužné částky doporučeným dopisem, který byl odeslán na adresu žalované prostřednictvím pošty dne 19. 4. 2022 (viz kopie doručenky na č. l. 26 verte). Jelikož stran doručení uvedené zásilky žalované žalobce nepředložil doručenku, soud v tomto případě vyšel z domněnky doby dojití této zásilky (obsahující výzvu žalobce žalované k peněžitému plnění) ve smyslu § 573 o. z., podle kterého má se za to, že došlá zásilka odeslaná využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Z posledně uvedené plyne, že v daném případě domněnka dojití uvedené zásilky žalované připadá na den 22. 4. 2022.

28. Jelikož byla žalovaná žalobcem vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku do 10 dnů ode dne doručení jeho výzvy, pak – v návaznosti na okolnosti uvedené v předchozím odstavci – platí, že tuto dodatečně žalobcem stanovenou lhůtu k plnění mohla žalovaná využít do 2. 5. 2022, což se nestalo, takže od 3. 5. 2022 byla s vrácením předmětné částky žalobci v prodlení. Z tohoto důvodu proto soud vycházel ze závěru, že počátek prodlení žalované nastal dnem 3. 5. 2002, čemuž odpovídá povinnost žalované zaplatit kromě žalobci přisouzené jistiny též úrok z prodlení, jak se podává z meritorního výroku I.

29. S přihlédnutím k výše uvedenému byla pak žaloba výrokem II. ve zbytku žalobního požadavku na zaplacení jistiny a příslušenství jako nedůvodná zamítnuta.

30. Žalovaná měla z menší části v řízení procesní úspěch, leč žádné (účelně vynaložené) náklady jí nevznikly, a proto soud výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.