6 C 173/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno titul , titul , anonymizováno , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 734 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na účet částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů ode dne převedení finančních prostředků na účet žalovaného (k tomu došlo dne 17. 2. 2022). Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet byla ověřena nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného, který vyplnil dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný a podniká, dále doložil faktury dokládající jeho příjem za období 11/2021–1/2022. Údaje uvedené v žádosti ověřila žalobkyně hovorem s žalovaným.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela s žalovaným a jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč, kdy tato částka má být splacena do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Zápůjční úroková sazba činí 0 % v případě splnění podmínek akce„ první půjčka zdarma“, jinak 0,9 % z vypůjčené částky denně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. K žalobě je doložen rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující údaje o úvěru shodné se smlouvou o spotřebitelském úvěru (na č. l. 8 spisu) a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 12 spisu).

5. Ze souboru nazvaného„ Bank statement data“, který žalobkyně označila jako„ kontomatik“ soud zjistil, že tento dokument není v českém jazyce, je pouze v anglickém jazyce. Žalobkyně z něj ověřila číslo účtu žalovaného a současně, že zůstatek na tomto účtu byl - 258,25 Kč (ke dni 17. 2. 2022).

6. Z vyplněného dotazníku (na č. l. 19 spisu) soud zjistil, že tento dokument není v českém jazyce, je pouze v anglickém jazyce, žalovaný v něm uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, jeho měsíční čistý příjem je 50 000 Kč a jeho měsíční výdaje jsou 20 000 Kč, nemá žádné vyživované osoby, a kromě něj v domácnosti žije ještě 1 osoba s příjmem. Žalovaný neuvedl hlavní zdroj příjmů ani název zaměstnavatele, pouze uvedl, že v období trvání úvěru neočekává snížení příjmů. V tomto dotazníku, tedy interním dokumentu žalobkyně, je rovněž ve spodní části v kolonce„ solus data“ uvedeno, že v registru nebyly nalezeny dluhy či smlouvy.

7. Z faktury [číslo] (na č. l. 20 spisu) soud zjistil, že tato měla být vystavena žalovaným a je na ní uvedeno, že je vystavena elektronicky, platná bez podpisu a razítka. Faktura zní na 83 600 Kč za„ montáž a instalační práce VZT a chlazení“, vystavena byla 31. 12. 2021 a datum splatnosti je uvedeno 15. 1. 2022. Forma úhrady je uvedena„ na ruku“.

8. Z faktury [číslo] (na č. l. 20 verte spisu) soud zjistil, že tato měla být vystavena žalovaným a je na ní uvedeno, že je vystavena elektronicky, platná bez podpisu a razítka. Faktura zní na 62 000 Kč za„ stavební práce“, vystavena byla dne 11. 11. 2021 a datum splatnosti je uvedeno 30. 11. 2021. Forma úhrady je uvedena převodem na účet.

9. Z faktury [číslo] (na č. l. 21 spisu) soud zjistil, že tato měla být vystavena žalovaným a je na ní uvedeno, že je vystavena elektronicky, platná bez podpisu a razítka. Faktura zní na 62 000 Kč za„ montáž a instalační práce VZT a chlazení“, vystavena byla dne 1. 1. 2022 a datum splatnosti je uvedeno 15. 2. 2022. Forma úhrady je uvedena„ na ruku“.

10. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (na č. l. 22 spisu) soud zjistil, že datum odeslání finančních prostředků žalovanému je uvedeno 17. 2. 2022 a částka 12 000 Kč je splatná dne 19. 3. 2022.

11. Z výpisu z účtu žalobkyně (na č. l. 23 spisu) soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 17. 2. 2022 na účet žalovaného uvedený v dokumentu, který žalobkyně nazvala„ kontomatik“, částku 12 000 Kč.

12. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 7. 12. 2022 (na č. l. 26 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání této výzvy (na č. l. 27 spisu).

13. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předmětem podnikání žalobkyně je od 10. 2. 2016 mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ujednání, na jehož základě byla dne 17. 2. 2022 žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 19. 3. 2022. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku neuhradil žalobkyni ničeho.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

16. Závazkový vztah vzniklý dne 17. 2. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 23. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

24. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

25. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřila na základě informací a získaných od žalovaného a nahlédnutím do databáze SOLUS. Výše příjmu byla dle žalobkyně doložena fakturami. Údaje uvedené v žádosti o úvěr ověřila žalobkyně hovorem s žalovaným. Žalobkyně doložila dotazník vyplněný žalovaným, tedy svůj interní dokument, ve kterém je uvedeno, že v registru SOLUS nebyly u žalovaného nalezeny žádné dluhy nebo smlouvy. Tento dokument však nedokládá, že by žalobkyně skutečně žalovaného v registru SOLUS lustrovala. Dále žalobkyně doložila 3 faktury, které měly být vystaveny žalovaným, znějící na částky 83 600 Kč, dále 62 000 Kč a dále rovněž 62 000 Kč. K tomuto soud uvádí, že tyto v žádném případě nedokládají příjem žalovaného, když navíc u dvou z nich je forma úhrady uvedena„ na ruku“. Příjmy žalovaného tedy skutečně ověřeny nebyly. Soud dále uvádí, že v dané věci zcela absentuje jakékoli zabývání se výdaji žalovaného, které byly pouze tvrzeny ve výši 20 000 Kč měsíčně, nebo způsobem plnění dosavadních dluhů. Uvedené vzbuzuje dojem, že zkoumání úvěruschopnosti probíhalo pouze„ pro formu“.

26. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně lustrovala žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo žalobkyni v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

27. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobkyně nemohla z předložených dokumentů skutečně ověřit příjmy žalovaného, vůbec se nezabývala jeho výdaji a ani nezjišťovala, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky, má-li nějaké (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.). Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b, kdy žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyně opakovaně v řízeních vedených u zdejšího soudu uplatňuje po žalovaných dlužné částky ze smluv o úvěru, kdy návrhy se liší pouze v osobě žalovaného, dlužné částce a datu splatnosti (např. řízení sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále by advokátovi náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, písemné podání ve věci samé a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 252 Kč, a soudní poplatek ve výši 800 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2 252 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované příslušenství, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala celkem zaplacení částky 13 558,35 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12 000 Kč, tedy v rozsahu 77 % (jedná se o čistý úspěch žalobkyně, kdy žalobkyně byla úspěšná z 88,5 %, žalovaný z 11,5 %). Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 734 Kč (77 % z 2 252 Kč).

29. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.