6 C 177/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 právně zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 26 613,60 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 517,61 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 14 613,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 045,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 445,30 Kč, s 21,39% úrokem ročně z částky 14 046,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14 046,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 613,60 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , kterou žalovaná uzavřela dne 9. 9. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 15 168 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 65 týdenních splátkách ve výši 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 10. 3. 2022. Žalované bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 8. 12. 2022. Ke dni 23. 7. 2022 činila dlužná jistina 14 046,14 Kč a dlužný poplatek 12 5657,46 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou ničeho hrazeno. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 26 613,60 Kč, kapitalizovaný úrok 2 445,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 562,74 Kč, úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 14 046,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 14 046,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. K výzvě soudu žalobkyně nedoplnila žádné skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a nepředložila žádné důkazy.

3. Podáním ze dne 20. 8. 2024 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 517,61 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadován ve výši 2 562,74 Kč). Žalobkyně bere žalobu částečně zpět do částky 517,61 Kč a nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 2 045,13 Kč (pozn. soudu – žalobkyně uvedla, že nadále požaduje na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení částku 2 045,61 Kč, kdy se však jedná o zjevnou nesprávnost ve výpočtu, kdy po odečtení částky 517,61 Kč od částky 2 562,74 Kč je výslednou částkou 2 045,13 Kč). Žalobkyně dále doložila výpočet tohoto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (a to ve výši 2 045,13 Kč). S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 517,61 Kč částečně zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“13. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2021 (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 15 168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 9 817 Kč (úroková sazba činí 88 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 851 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 65 týdenních splátkách ve výši 465 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 408 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že obdržela celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smluvní podmínky“).

15. Ze zákaznické karty žalované ze dne 9. 9. 2021 (na č. l. 13 spisu) soud zjistil, že tato uvedla, že úvěr použije na neočekávané výdaje, má 3 vyživované osoby, nevlastní auto, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč (od Úřadu práce), další čisté příjmy domácnosti jsou 5 000 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 4 500 Kč. Žije v nájmu. V části „ověřené dokumenty“ je uveden výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky s poznámkou „MD/2020 Výměr“.

16. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru (na č. l. 23 spisu) soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 4 splátky, dne 16. 9. 2021 ve výši 1 000 Kč, dne 11. 10. 2021 ve výši 500 Kč, dne 19. 11. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 10. 3. 2022 ve výši 500 Kč. Celkem tedy žalovaná na svůj dluh uhradila 3 000 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (na č. l. 14 spisu), včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (na č. l. 25 spisu).

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaná uzavřela dne 9. 9. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

20. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalované splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho (s výjimkou zákaznické karty) nedoložila, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je na mateřské/rodičovské dovolené, má 3 vyživované osoby a současně uvedla, že její měsíční výdaje jsou 4 500 Kč. Jen stěží si lze představit, že částka 4 500 Kč pokryje měsíční nájemné a výdaje na základní životní potřeby žalované a vyživovaných osob. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tímto tvrzením žalované a blíže se jejími výdaji nezabývala, nabízí se otázka, do jaké míry se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalované, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v dané situace vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 9. 9. 2021, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná coby spotřebitel je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit žalobkyni pouze částku 12 000 Kč (jedná se o poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč poníženou o částku 3 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila), a to v době přiměřené možnostem žalované. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně se považuje i částka, ohledně níž bylo řízení zastaveno, kdy zastavení zavinila (čistě z procesního hlediska) žalobkyně. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 36 467,82 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 33 %, v rozsahu 67 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 34 %, vzhledem k tomu, že jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.