6 C 194/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 32 756,25 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 1 069,57 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, pro částku 417,50 Kč představující část kapitalizovaného úroku a pro částku 1 499,99 Kč představující část smluvní pokuty, částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro zaplacení částky 18 756,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 163,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 292,88 Kč, pro úrok ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 32 756,25 Kč, která se skládá z částky 13 974,23 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 660,80 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 6 317 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 1 928,83 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 2 507,14 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 7 368,25 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 710,38 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 233,16 Kč, dále pak úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovaným dne 9. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím a poplatky ve výši celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 9. 2. 2023. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy hradil pouze částečně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 12. 2021 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila pouze žádost o úvěr. Dále k výzvě soudu, aby žalobkyně provedla jednoduchý výpočet kapitalizovaného úroku ve výši 710,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 233,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 368,25 Kč, žalobkyně tento výpočet provedla, kdy došla k závěru, že smluvní pokuta činí 5 868,26 Kč, kapitalizovaný úrok činí 292,88 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 163,59 Kč. Z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 1 499,99 Kč na smluvní pokutě, do částky 417,50 Kč na kapitalizovaném úroku a do částky 1 069,57 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 1 499,99 Kč, pro částku 417,50 Kč a pro částku 1 069,57 Kč částečně zastavil.

3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 12. 2021 (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán od roku [rok], jeho příjem je 14 915 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje jsou celkem 5 972 Kč (bydlení, energie 1 500 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 2 500 Kč, srážky ze mzdy, výživné 1 472 Kč, měsíční splátky půjček 500 Kč), použitelný měsíční příjem je 8 943 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádné vyživované dítě.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (na č. l. 9 spisu) soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 9. 12. 2021. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 27 888 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. 1 smlouvy – předpis splátek.

7. Z přehledu plateb žalovaného (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 2 500 Kč, přičemž naposledy uhradil dne 31. 1. 2022 částku 500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 (na č. l. 12 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 (na č. l. 19 spisu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

9. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 (na č. l. 25 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy (na č. l. 27 spisu).

10. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je od 1. 2. 2018 mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2021 ujednání, na jehož základě byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem, částkou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč a poslední splátka byla splatná dne 9. 2. 2023. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, kdy na dlužnou částku uhradil pouze 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

13. Závazkový vztah, vzniklý dne 9. 12. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 20. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

21. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

22. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem je 14 915 Kč a měsíční výdaje činí 5 972 Kč. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které v žádosti uvedl. S ohledem na informace uvedené žalovaným a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako dostatečně schopného splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v dané věci zcela absentuje doložení zkoumání příjmů či výdajů žalovaného, které byly pouze tvrzeny, nebo způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

24. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval příjmy ani výdaji žalovaného ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.). Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 15 000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku 2 500 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění je na její straně. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 37 177,87 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12 500 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 33,6 %, v rozsahu 66,4 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 32,8 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.