6 C 200/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 36 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 720,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 720,61 Kč od 4. 5. 2013 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro smluvní pokutu ve výši 9 620 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 404 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 340,61 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 27. 4. 2012 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 13 100 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20 % z jistiny, tedy z úroku ve výši 4 000 Kč, úplaty ve výši 8 500 Kč a administrativního poplatku ve výši 600 Kč (splatný jednorázově při výplatě úvěru). Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru pro spotřebitele byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 962 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 32 500 Kč, po odečtení administrativního poplatku ve výši 600 Kč, ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách, což bylo sjednáno v čl. I., II. Smlouvy a bodu 1. obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy). Žalovaná sjednanou jistinu převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná na dlužnou částku zaplatila poplatek ve výši 600 Kč a dále částku v celkové výši 22 779,39 Kč (částka 10 279,39 Kč započtena na jistinu, částka 8 500 Kč započtena na úplatu a částka 4 000 Kč započtena na úrok). Žalované byla za její prodlení v souladu s bodem 3 obchodních podmínek účtována smluvní pokuta ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tj. 962 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jistiny počínaje měsícem únorem 2013 až do data podání návrhu. Žalobkyně má dle svého názoru nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 107 744 Kč, avšak s ohledem na již uhrazenou částku požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 9 620 Kč (10 měsíců prodlení). Žalobkyně tak celkem požaduje uhradit částku 9 720,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 720,61 Kč od 4. 5. 2013 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 9 620 Kč.

2. Žalovaná se na výzvu soudu vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Žalovaná vznesla námitku promlčení celé pohledávky z důvodu, že již uplynuly čtyři roky ode dne splatnosti spotřebitelského úvěru a zbývajících dosud neuhrazených částí celkových dlužných částek a žaloba byla podána po uplynutí zákonné promlčecí doby. Dále žalovaná namítla promlčení smluvní pokuty a rovněž uvedla, že nesouhlasí s její výší, která je v rozporu s ustanoveními § 122 a 132 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tedy namítla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

6. Dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

7. Dle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

8. Ustanovení § 51a až 71 občanského zákoníku upravují spotřebitelské smlouvy. Zároveň se zde uplatní zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění účinném do 24. 2. 2013, když dle novely zákonem č. 43/2013 Sb., čl. II bodu 1. přechodných ustanovení se právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona).

9. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 499 obchodního zákoníku, za sjednání závazku věřiteli poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

11. Dle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Dle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

13. Dle ustanovení § 51a občanského zákoníku (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle ustanovení § 52 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

14. Dle ustanovení § 387 odst. 1, 2 obchodního zákoníku právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Dle § 391 obchodního zákoníku, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Dle § 392 odst. 1 první věta obchodního zákoníku, u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Dle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku, u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Dle § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

15. Dle ustanovení § 402 obchodního zákoníku, promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

16. Dle ustanovení § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

17. Dle ustanovení § 544 občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

18. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

19. Dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 27. 4. 2012 soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ujednání, dle kterého žalobkyně při podpisu této smlouvy poskytla žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který byl poskytnut za úplatu a za administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny (tj. 600 Kč), který je splatný při výplatě úvěru a dále za pevnou výpůjční sazbu 20 % z jistiny (v případě úvěru na 13 měsíců jsou celý úrok a úplata splatné v prvních 5 měsíčních splátkách). Výše měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele činí 962 Kč. Žalovaná dle smlouvy potvrzuje převzetí jistiny svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 100 Kč, celkem tedy částku 33 100 Kč, v pravidelných rovnoměrných 13 měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, přičemž první splátka je splatná 10. den po uzavření této smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek, a to v případě neuhrazení jedné splátky řádně a včas. Dle čl. 1 obchodních podmínek, jež jsou uvedeny na stejné listině jako smlouva o úvěru, má žalobkyně v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas, závazek ze smlouvy zesplatnit. Dle čl. 3 obchodních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud žalovaná nesplní svůj závazek dle čl. II. této smlouvy, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do úplného uhrazení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru a zákonný úrok z prodlení. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaná je povinna uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč.

21. Z předpisu splátek pro smlouvu [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že žalovaná svým podpisem stvrdila, že jí byl předložen předpis splátek, ze kterého vyplývá výše a jednotlivých splátek a jejich započtení na konkrétní část úvěru (jistinu, úrok, úplatu a jistinu).

22. Ze zprávy klienta soud zjistil, že žalovaná splácela dlužnou částku nepravidelně, když dne 27. 4. 2012 uhradila úplatu ve výši 60 0Kč a dále celkem uhradila částku 22 779,39 Kč.

23. Z předžalobní upomínky – výzva k úhradě ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění závazku ke dni 3. 5. 2013, vyzvala ji k úhradě dlužné částky 9 720,61 Kč a upozornila ji na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

24. Z detailu insolvenčního řízení žalované vedeného u [název soudu] sp. zn. [insolvenční spisová značka] a jednotlivých listiny v něm založených vyplývá, že bylo zahájeno dne [datum] insolvenční řízení proti žalované jako dlužníkovi, do kterého se přihláškou pohledávky dne [datum] přihlásila žalobkyně s pohledávkou ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] a smluvní pokutou z této smlouvy ve výši 6 253 Kč. Insolvenčním soudem byl zjištěn úpadek žalované a povoleno její oddlužení. Následně však bylo schválené oddlužení žalované zrušeno a na její majetek byl prohlášen konkurs. Usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] byl konkurs na majetek žalované zrušen, neboť je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

25. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní bylo uzavřeno ujednání, ve kterém žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč a dále náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 100 Kč Náklady spotřebitelského úvěru se dle ujednání stran skládají z administrativního poplatku ve výši 600 Kč, který byl splatný při uzavření ujednání a úroku ve výši 20 % (tj. 4 000 Kč) a z úplaty, která činí dle předpisu splátek 8 500 Kč. Žalované byla jistina poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Žalovaná měla dlužnou částku zaplatit v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, avšak zaplatila pouze administrativní poplatek ve výši 600 Kč a dále částku 22 779,39 Kč. Proti žalované bylo dne 25. 11. 2013 zahájeno insolvenční řízení, do něhož žalobkyně přihlásila pohledávku, jež je řešena v tomto řízení, následně došlo ke zrušení prohlášeného konkursu na majetek žalované.

26. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, když se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit a zaplatit úroky a další platby. Žalobkyně svou povinnost poskytnout úvěr splnila, když žalované v den podpisu poskytla v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná tak je povinna dlužnou částku žalobkyni vrátit, což však nesplnila.

27. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení žalované. Právní úprava promlčení se v tomto případě řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a to ustanovením § 387 an. Promlčení doba je v případě tohoto závazku čtyřletá. Nebylo prokázáno, že by došlo k zesplatnění závazku ze strany žalobkyně. Každá splátka se tak promlčuje dle ustanovení § 392 odst. 2 obchodního zákoníku zvlášť. Dosud nebyly zaplaceny splátky splatné dne 1. 2. 2013, 3. 3. 2013, 2. 4. 2013 a 2. 5. 2013. Promlčecí doba začala u každé splátky běžet ode dne následujícího po splatnosti této pohledávky. Jestliže se pak žalobkyně dne [datum] přihlásila do insolvenčního řízení žalované, přestala tato promlčecí doba dle ustanovení § 402 obchodního zákoníku ve spojení § 173 odst. 4 insolvenčního zákona běžet, a to až do doby právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu. Promlčecí doba tak běžela pouze ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých splátek do 16. 2. 2014 a následně od 10. 2. 2022 do podání žaloby dne 29. 6. 2022. Je tak zjevné, že neuplynula promlčecí lhůta, protože po dobu insolvenčního řízení promlčecí lhůta neběžela. Pohledávka tak není promlčena.

28. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěry od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

29. Dle § 497 obchodního zákoníku je povinnou náležitostí smlouvy o úvěru sjednání úroků (smluvní úroky z úvěru), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody neplatnosti dle § 55 odst. 2 téhož zákona. Mezi žalobkyní a žalovaným byly sjednány úroky ve výši 20 % z jistiny, tedy částka 4 000 Kč na 13 měsíců. V přepočtu na roční období se jedná o úrok ve výši 18,5 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byla žalovaná zcela jasně a konkrétně informována v samotné smlouvě o úvěru a dále předpisu splátek, který podepsala. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci dubnu 2012 okolo 13,59 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz), soud proto shledává výši sjednaných úroků za přiměřenou, resp. takové ujednání za platné.

30. Co se týče administrativního poplatku ve výši 600 Kč, jednalo se o smluvní ujednání účastníků řízení. Je skutečností, že ze smlouvy nevyplývá, za jakou konkrétní činnost je poplatek požadován, nicméně z jeho názvu lze dovodit, že se jedná o administrativní úkony žalobkyně spojené s uzavřením smlouvy o úvěru a jeho správou. Dle soudu je možné takový poplatek sjednat. Nelze dovodit, že by výše poplatku odporovala dobrým mravům, a proto je žalovaná povinna tento poplatek žalobkyni uhradit.

31. Mezi smluvními stranami byla dále sjednána úplata ve výši 8 500 Kč. Ze smlouvy o úvěru ani obchodních podmínek nevyplývá účelové určení této úplaty. Jedná se o cenu plnění, kdy nepřichází v úvahu použití § 56 občanského zákoníku na ochranu spotřebitele. S ohledem na skutečnost, že se k jeho úhradě žalovaná svým podpisem zavázala, kdy výše tohoto poplatku byla ve smlouvě o úvěru a předpisu splátek smlouvy uvedena jasným a srozumitelným způsobem a nelze tento poplatek považovat za rozporný s dobrými mravy, byla žalovaná povinna tento poplatek zaplatit žalobkyni.

32. Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 33 100 Kč, kdy částku 600 Kč uhradila již při poskytnutí úvěru. Zbývalo tak zaplatit částku 32 500 Kč, když žalovaná postupně uhradila částku pouze 22 779,39 Kč, žalovaná tak je povinna zaplatit žalobkyni 9 720,61 Kč. Dále je žalovaná povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 9 720,61 Kč od 4. 5. 2013 do zaplacení, což je zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Smlouvou o úvěru byl žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč na dobu 13 měsíců, přičemž při prodlení s jeho splácením jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 962 Kč (úrok 4 000 Kč + úplata 8 500 Kč / 13 měsíčními splátkami), a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Procentním vyjádřením se jedná o smluvní pokutu ve výši 4,81 % měsíčně, tj. asi 0,16 % denně. Při zkoumání ujednání o smluvní pokutě je nutno uvážit její funkce, tedy preventivní, uhrazovací a sankční. Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu; závěry o přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty lze proto jen velmi obtížně zobecnit a předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné věci, konkrétními okolnostmi determinované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1385/2004). Jinými slovy je tedy třeba zejména přihlédnout k již zmíněnému účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty, k příčinám a proč celková výše smluvní pokuty dosáhla požadované částky. V předmětném případě bylo zjištěno, že smluvní pokuta byla upravena pouze pro případ prodlení žalované. Smluvní pokuta byla stanovena formulářově (v obchodních podmínkách), žalovaná tak nemohla nikterak ovlivnit obsah ujednání o ní či její případné výši. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,16 % denně z dlužné částky, ať už se jednalo o úvěr v jakékoli výši (dle obchodních podmínek – výše smluvní pokuty byla uvedena formulářově, vždy odpovídala měsíčním nákladům spotřebitelského úvěru), nezohlednil tedy poměr původní povinnosti a povinnosti sankční (roční výše smluvní pokuty by činila 57,72 % z dlužné částky) ani v souvislosti s mírou zajištění takto poskytnutého úvěru. Soud se také zabýval dobou, za kterou je smluvní pokuta požadována. Byť žalobce uvedl, že má nárok na smluvní pokutu počínaje měsícem únorem 2012 (od kterého se žalovaná dostala do prodlení) do data podání návrhu (29. 6. 2022) ve výši 107 744 Kč, ale požaduje ji pouze ve výši 9 620 Kč (pouze za 10 měsíců), nelze ani v takovém případě uvažovat o zajišťovací funkci smluvní pokuty, když tato se transformovala do čistě finančního plnění, které je zbaveno svého původního smyslu, vede tedy jen k přísunu finančních prostředků od žalované. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že smluvní pokuta nebyla sjednána přiměřeně. Jedná se o absolutně neplatné ujednání pro jeho rozpor s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku). Soud proto návrh žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výroku II. zamítl.

34. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého se náhrada nákladů řízení poměrně rozdělí podle úspěchu řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 1 900 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 2 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 3 800 Kč. Dále by advokátovi náležel režijní paušál ve výši 600 Kč (3x300 Kč), opět za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby. Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 4 400 Kč. Žalobkyně má dále nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč Celkem by tak žalobkyni při plném úspěchu náležela náhrada nákladů řízení ve výši 5 400 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze z 63 % (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, viz nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08), naopak žalovaná byla úspěšná z 37 %. Celkově byla žalobkyně úspěšná z 26 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1 404 Kč.

35. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 Sazebníku poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 sazebníku činit 1 000 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 800 Kč, je tak třeba doplatit částku 200 Kč.

36. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.