6 C 201/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 48 409,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 26 409,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 277,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 733,21 Kč, s 23,79% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 48 409,12 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel dne 9. 9. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 29 999 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 21 210 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč a pojištění 2 709 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 477 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalovanému bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 9. 6. 2022. Ke dni 5. 2. 2021 činila dlužná jistina 22 000 Kč a dlužný poplatek 29 999 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným ničeho hrazeno. Žalovaný ani po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 12. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2020 (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit poplatek ve výši 27 290 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč. Poplatek ve výši 27 290 Kč se skládá z úroku ve výši 21 210 Kč (úroková sazba činí 86 % ročně), částky za zpracování spotřebitelského úvěru, ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 580 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 477 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 2 459 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že obdržel celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smluvní podmínky“).

14. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 9. 9. 2020 (na č. l. 12 spisu) soud zjistil, že tento uvedl, že úvěr použije na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovanou osobu, vlastní auto, je svobodný, bydlí na [anonymizováno] a jeho dosažené vzdělání je [anonymizováno]. Dále žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 3 860 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 1 800 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet. V části„ ověřené dokumenty“ je uvedeno„ ÚP, výměr SP 8, 7“.

15. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru (na č. l. 21 spisu) soud zjistil, že žalovaný nezaplatil na dlužnou částku ničeho. Zůstatek nesplacené jistiny tak činí stále 22 000 Kč.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (na č. l. 13 spisu), včetně seznamu postoupených pohledávek straně 11 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (na č. l. 20 spisu).

17. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023 (na č. l. 28 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila doklad o odeslání této upomínky (na č. l. 30 spisu).

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaný uzavřel dne 9. 9. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 22 000 Kč v hotovosti. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr, který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

20. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila, kdy pouze uvedla, že žalovaný uvedl, že je nezaměstnán, jeho měsíční příjem činí 3 860 Kč a žije na [anonymizováno], přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku (pozn. soudu – ve výši 2 477 Kč měsíčně) je dostatečná. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný a má příjem 3 860 Kč měsíčně, odhadované výdaje 1 800 Kč, a přesto právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopný splácet úvěr, a to splátkami ve výši 2 477 Kč měsíčně. V souvislosti se shora uvedeným se nabízí otázka, jak moc se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalovaného, resp. zda se nejednalo o zkoumání pouze pro formu. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v dané situace vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 9. 9. 2020, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit žalobkyni pouze částku 22 000 Kč (jedná se o poskytnutou jistinu, na kterou žalovaný ničeho neuhradil), a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 61 275,08 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 35,9 %, v rozsahu 64,1 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 28,2 %, vzhledem k tomu, že mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.