6 C 216/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 566,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 566,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 566,20 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 566,20 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu za porušení smluvené povinnosti sjednané ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč. S ohledem na neplnění závazků vyplývajících ze smlouvy ze strany žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, kdy nová jistina činila částku 38 379,41 Kč. Žalobkyně zahájila soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Žalobkyně v návrhu na zahájení řízení uvedla, že shora uvedený soud mimo jiné přiznal žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.5., tedy částku ve výši 998 Kč a 4 435,80 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 38 379,41 Kč za období od prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do 9. 10. 2018). Předmětným rozsudkem zdejšího soudu bylo dle žalobkyně žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po datu 9. 10. 2018 a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 684,94 Kč za dobu od 10. 10. 2018 do 21. 5. 2024. V souladu s limity v čl. 6.10. smlouvy o úvěru a s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 20 566,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 566,20 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Dne 16. 12. 2024 se uskutečnilo jednání, při soud provedl v dále uvedeném rozsahu dokazování.

4. Soud si nechal připojit spis vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Z hodnocení klienta ze dne 12. 4. 2017 (na č. l. 9 připojeného spisu) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč ze zaměstnání u , anonymizováno, s datem nástupu 20. 6. 2016, výdaje žalovaného byly vyčísleny ve výši 4 910 Kč (3 410 Kč životní minimum, 1 000 Kč na bydlení a 500 Kč na položku ostatní). Dále žalovaný uvedl, že má výuční list a bydlí u rodičů. , jméno FO, schválila za žalobkyni poskytnutí úvěru žalovanému. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 12. 4. 2017 (na č. l. 14 připojeného spisu) soud zjistil, že tento byl předložen prázdný. Z výpisu z registru NRKI ze dne 11. 4. 2017 (na č. l. 13 připojeného spisu) soud zjistil, že žalovanému byl vygenerován příznak č. 14, což znamená, že je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti, nebylo mu tedy přiděleno žádné skóre. Z dokladu o vyplacení úvěru (na č. l. 12 připojeného spisu) soud zjistil, že částka 52 000 Kč byla zaslána dne 19. 4. 2017 na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru jako svůj účet.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2017 (dále jen „smlouva o úvěru“, na č. l. 8 spisu) vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 52 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni celkem uhradit částku 98 496 Kč za dobu trvání úvěru v délce 18 měsíců, při celkové výši splátky 5 472 Kč a zápůjční úrokové sazbě 146,3 % ročně. Dle čl. 1.1. smlouvy o úvěru provedl poskytovatel (žalobkyně) před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti klientů, kteří mu v této souvislosti předložili originály platných osobních dokladů, dokladů o příjmu a další doklady a informace požadované poskytovatelem nezbytné pro posouzení jejich úvěruschopnosti. Dle čl. 6.1. smlouvy o úvěru je žalovaný, jestliže se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tyto smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je dle čl. 6.3. smlouvy o úvěru žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

8. Z oznámení ze dne 21. 5. 2018 (na č. l. 11 spisu) soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou dlužných splátek o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky 39 977 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2024 (na č. l. 17 spisu) včetně podacího archu dokládajícího její odeslání (na č. l. 18 spisu) vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20 566,20 Kč (smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně za dobu od 10. 10. 2018 do data sepsání této předžalobní výzvy, ve výši limitu dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb.) a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (soud vycházel z originálu rozsudku v připojeném spise sp. zn. , spisová značka, , jelikož žalobkyní byl rozsudek předložen ve formátu „.txt“) soud zjistil, že řízení bylo pro úrok ve výši 58,61 % ročně z částky 31 684,94 Kč od 23. 5. 2018 do zaplacení částečně zastaveno. Dále v tomto řízení byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 282,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 282,94 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 4 435,80 Kč. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 5 096,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 096,47 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 937,40 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 31 684,94 Kč od 23. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 195 Kč, byl výrokem III. zamítnut a žádnému z účastníků řízení nebyly přiznány náklady řízení. Soud v odůvodnění tohoto rozsudku dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 52 000 Kč. Soud vyhověl žalobě pouze částečně, a to stran nezaplacené jistiny ve výši 31 684,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, tedy částky v celkové výši 33 282,94 Kč a úroku z prodlení, dále pak smluvní pokuty z jistiny úvěru ve výši 4 435,80 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 31 684,94 Kč od 23. 5. 2018 do 9. 10. 2018). Ve zbývající části soud žalobě nevyhověl, jelikož smluvní ustanovení, dle kterých žalobkyně po žalovaném požadovala peněžité plnění, se příčí dobrým mravům.

11. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (na č. l. 13 spisu) soud zjistil, že tímto byl doplněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že žaloba byla rovněž zamítnuta pro částku 1 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 598 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení.

12. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách. Částka 52 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, avšak žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění pohledávky. Žalobkyně nedoložila, že by jí žalovaný doložil své příjmy a výdaje.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

22. Při uzavření smlouvy žalobkyně vystupovala jako podnikatel poskytující spotřebitelský úvěr a žalovaný vystupoval dle ustanovení § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Z výše uvedeného plyne, že se na smluvní vztah použijí příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud se v dané věci zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, a to i s ohledem na vývoj judikatury od doby vyhlášení rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zejména na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž pochybila, když se spolehla pouze na tvrzení uvedená žalovaným o jeho poměrech, aniž by si jeho majetkové poměry ověřila (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

23. Jelikož žalobkyně postupovala při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je dle ustanovení § 87 odst. 1 daného zákona taková smlouva neplatná. Z vyloženého vyplývá, že žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu soud žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty nepřiznal, neboť smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, a tedy nebyla ani platně sjednána smluvní pokuta dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru. Soud tedy žalobu na zaplacení smluvní pokuty v celém rozsahu zamítl.

24. K argumentaci žalobkyně učiněné v rámci závěrečného návrhu při jednání konaném před soudem dne 16. 12. 2024, a to, že:25. „Žalobkyně má za to, že byla smlouva platně uzavřena, což dovozujeme mj. i z rozhodnutí OS ve Vyškově v rámci jednání o jistině dluhu. Dále byla řádně vyplacena částka ze smlouvy o úvěru. Dále bylo ujednání o smluvní pokutě také soudem již schváleno, proto vyvozujeme, že je platné, a tedy žalobní návrh v tomto jednání je též důvodný a mělo by tedy žalobě být vyhověno. Žalobkyně navíc ještě podotýká v rámci tohoto řízení, že byla mimo jiná řádně ověřena i úvěruschopnost, což dovozujeme i ze skutečnosti, že žalovaný uhradil 10 splátek po sobě jdoucích, což vyplývá z karty klienta doložené soudu. Byl tedy schopen uhradit přes 50 000 Kč z původní ujednané částky a lze tedy dovozovat, že důvod nesplácení přišel až po poskytnutí úvěru a nesouvisí tedy s ekonomickou a sociální situací. Bylo tedy řádně posouzeno, že žalovaný byl schopen v době poskytnutí úvěru dostát svým povinnostech. Toto tvrzení vychází mj. z komentářové literatury k zákonu o spotřebitelském úvěru z nakladatelství C. H. Beck z roku 2017 na straně, kdy autoři této komentářové literatury dovodili, že v případech úvěrů, které neslouží na bydlení, je úvěruschopnost ověřena správně, pokud dlužník hradí déle než 6 měsíců. Na základě toho tedy dovozujeme důvodnost žaloby a mělo by jí být vyhověno v plném rozsahu s ohledem na to, že i ze strany soudu proběhlo dokazování, tak z opatrnosti dodává, že by ráda poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., je-li tady nějaká pravděpodobnost toho, že by žalobě nemělo být vyhověno.“ –26. uvádí soud následující:

27. Jak již bylo v ad 22 uvedeno, soud se zabýval verifikací úvěruschopnosti žalovaného v intencích připomenuté judikatuře vydané i po vydání rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (zejména rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18), takže nelze jednak mechanicky pouze vycházet z posouzení úvěruschopnosti žalovaného optikou předchozího vydaného rozsudku zdejšího soudu, nýbrž bylo povinností soudu nově vydanou relevantní judikaturu zohlednit a promítnout do skutkových poměrů této věci, což soud také důsledně učinil. Proto ani soukromé názory obsažené v komentářové literatuře, na kterou právní zástupkyně žalobkyně odkazovala ve svém závěrečném návrhu, na tomto názoru judikatury nemohly ničeho změnit. V procesní situaci, kdy žalobkyně stran úvěruschopnosti tvrdila všechny (ze své strany věřitele) právně významné okolnosti, které ovšem podle názoru soudu nevedly (objektivně vést nemohly) k závěru o relevantním postupu věřitele stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného ve fází před poskytnutím předmětného úvěru, se pochopitelně žalobkyní „z opatrnosti“ poukazovaná možnost poučení soudem dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. jeví jako zcela nepatřičná.

28. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.