6 C 217/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 531 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 528 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení další částky (z požadované jistiny ve výši 34 531) ve výši 9 003 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 734,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 310,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 29 486 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 531 Kč se shora cit. příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi její právní předchůdkyní , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále již „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. byla dne 27. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč. Žalovaný neplnil smluvní podmínky dle této smlouvy, byl v prodlení s úhradou dlužné částky, došlo k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 472 Kč. Z titulu sjednaných smluvních podmínek se proto žalobkyně nyní po žalovaném domáhá dlužné jistiny s příslušenstvím, jak shora specifikováno.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 30. 10. 2021 do 22. 5. 2022, přičemž z těchto poznatků bylo právní předchůdkyní žalobkyně zjištěno, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu ve výši 30 000 Kč.

3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 5. 2022, č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěru ve výši 30 000 Kč (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 12 a násl.), přičemž částka 30 000 Kč byla žalovanému převedena na jeho účet , č. účtu, dne 27. 5. 2022 (zjištěno z potvrzení o provedení transakce na č. l. 70).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 22 a násl.).

7. Stran prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k výzvě soud uvedla, že její právní předchůdkyně žalovaného prověřovala z jeho účtu za období od 30. 10. 2021 do 22. 5. 2022; k tomu žalobkyně předložila předmětné výpisy (na č. l. 57 a násl.), z nichž ovšem není zřejmé, že se má jednat o účet žalovaného.

8. Žalovaný do cese ad 6 uhradil právní předchůdkyni žalobkyně jednu platbu, a to dne 4. 8. 2022 částku ve výši 4 472 Kč (zjištěno z listiny žalobkyní označené jako denní historie na č. l. 20).

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 27. 5. 2022 s žalovaným spotřebitelský úvěr, dle něhož bezhotovostně převedla na účet žalovaného dne 27. 5. 2022 částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný na uvedený dluh uhradil pouze právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 8. 2022 částku ve výši 4 472 Kč.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do žalované jistiny ve výši 25 528 Kč, ve zbytku důvodná není.

11. Závazkový vztah, vzniklý dne 27. 5. 2022 mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“18. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

20. V posuzovaném případě právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy tak měla činit pouze z účtu žalovaného za shora vymezené období, což – odhlédnuvše od toho, že výpis z účtu na č. l. 57 a násl. nelze ztotožnit s účtem žalovaného – je zcela nedostatečný způsob ke zjištění (ověření) úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. Jiné doklady ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nejsou k dispozici, pročež nezbývá než uzavřít, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému právní předchůdkyně řádným způsobem nezkoumala majetkové poměry žalovaného, jeho reálnou schopnost splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Stejně tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

21. S ohledem na uvedené nezbývá než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

22. V souladu s těmito zjištěními proto soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 8. 2022 uhradil pouze částku ve výši 4 472 Kč, pak je žalovaný povinen žalobkyni vrátit zbývající částku ve výši 25 528 Kč, ke kteréžto platební povinnosti byl žalovaný výrokem I. tohoto rozsudku také zavázán.

23. Ve zbytku z vyložených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl (při zohlednění, že celková výše hodnoty sporu ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (tj. při započtení požadované jistiny, kapitalizovaných úroků ke dni vydání tohoto rozsudku) činí celkem 54 646,13 Kč, v rozsahu 6,58 % procesně úspěšný žalovaný, kterému však z obsahu spisu nevznikly žádné účelně vynaložené výdaje, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.