6 C 225/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: Anonymizováno IČO Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A právně zastoupený anonymizováno , advokátem se sídlem Anonymizováno odpůrčí žaloba

I. Určuje se, že darovací smlouva ze dne , datum, , kterou dlužník , jméno FO, , r. č. , hodnota, , bytem , adresa, , daroval nemovité věci – pozemky p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu v obci , adresa, , a pozemek p. č. , Anonymizováno, , které leží v katastrálním území , adresa, , žalovanému, není vůči žalobci právně účinná.

II. Určuje se, že smlouva o vzniku služebnosti bezplatného užívání nemovitých věcí ad I. po dobu trvání života dlužníka , jméno FO, , r. č. , hodnota, , bytem , adresa, , ze dne , datum, , kterou dlužník uzavřel s žalovaným, není vůči žalobci právně účinná.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na účet číslo , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 12. 9. 2024 u podepsaného soudu (dále již „soud“), domáhal proti žalovanému určení právní neúčinnosti shora (ve výrocích ad I. a II.) označené darovací smlouvy a smlouvy o vzniku služebnosti. Darovací smlouvou , jméno FO, , r. č. , hodnota, , bytem , adresa, (dále též „daňový dlužník“ nebo „otec žalovaného“) daroval svému synovi - žalovanému pozemky, a to p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , rodinný dům, a p. č. , Anonymizováno, , které leží v k. ú. , adresa, (dále též „pozemky“ nebo „nemovité věci“ anebo „nemovitosti“), a následně uzavřenou smlouvou o vzniku služebnosti ze dne , datum, žalovaný coby obdarovaný zřídil ve prospěch daňového dlužníka služebnost bezplatného doživotního užívání těchto nemovitých věcí.

2. Žalobce v žalobě dále uvedl, že v době podání žaloby disponuje proti daňovému dlužníkovi vykonatelnými (daňovými) pohledávkami ve výši , částka, s příslušenstvím (úroky z prodlení), které v žalobě podrobně – co do jednotlivých vykonatelných rozhodnutí – specifikoval.

3. Daňový dlužník dle zjištění žalobce minimálně v období od 15. 8. 2023, kdy byl na výkaze nedoplatků ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , k vymáhání předán nedoplatek na dani z přidané hodnoty, do dne doručení této žaloby, neměl dostatek majetku na uspokojení daňové pohledávky ad 2.

4. Žalobce v rámci vyhledávací činnosti v katastru nemovitostí zjistil, že ačkoliv ke dni 8. 6. 2023 nabyly předmětné platební výměry na dani z přidané hodnoty právní moci, daňový dlužník dne , datum, daroval nemovité věci ad 1 svému synovi – žalovanému, a dále s ním dne , datum, uzavřel smlouvu o vzniku služebnosti – bezplatného užívání těchto nemovitostí po dobu trvání života oprávněného. Tím se daňový dlužník dobrovolně vzdal nemovitých věcí ve svém vlastnictví, čímž úmyslně zkrátil žalobce jako věřitele. Nebýt tohoto jednání, mohl by se žalobce uspokojit z majetku daňového dlužníka, zejména daňovou exekucí prodejem předmětných nemovitých věcí.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl žalobcem uplatněnou argumentaci a navrhl zamítnutí žaloby. Daňový dlužník proti předmětným platebním výměrům podal u Krajského soudu v , Anonymizováno, žalobu a očekává – z důvodů vážných procesních pochybení správce daně – že správní soud jeho žalobě vyhoví. Z tohoto důvodu by proto soud v této právní věci měl řízení do pravomocného skončení řízení před správním soudem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit.

6. K věci samé pak žalovaný ve svém vyjádření odkázal na § 591 písm. b) a d) o. z. s tím, že nemovité věci nabyl dárce na základě darovací smlouvy ze dne , datum, od svých rodičů , jméno FO, a , jméno FO, . V těchto nemovitostech strávil dárce celé své dětství a žalovaný zde jezdil navštěvovat své prarodiče. Jak otec žalovaného, tak i žalovaný mají k těmto nemovitostem silné citové pouto.

7. O záměru darovat žalovanému pozemky hovořil otec žalovaného již více než rok před samotným darováním v souvislosti se čtyřicátými narozeninami. Žalovaný měl být dalším přirozeným vlastníkem těchto nemovitostí. Kromě toho dárce neměl prostředky k tomu, aby se o nemovitosti staral a prováděl jejich nákladnou údržbu. Dárce ani žalovaný na darování nijak nespěchali, neboť byli na darování nemovitostí již po dlouhou dobu domluveni a uzavření darovací smlouvy bylo pouhým formálním stvrzením jejich dlouhodobě sjednanému závazku. Obdobné dary rodičů dětem jsou přitom zcela běžné a nijak nevybočují z obvyklého jednání zřízení věcného břemene dožití rodiči v jím darovaném domě. Z těchto důvodů proto žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce coby správce daně (dále též v tomto kontextu „žalobce“) platebním výměrem na daň z přidané hodnoty (dále též „PV“) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za říjen 2018 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 13-14).

9. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za listopad 2018 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 15-16).

10. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za prosinec 2018 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 17-18).

11. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za leden 2019 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 19-20).

12. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za únor 2019 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 21-22.

13. Žalobce dne , datum, , pod č. j. , Anonymizováno, , sestavil výkaz nedoplatků daňového dlužníka ke dni , datum, ve výši , částka, a tímto výkazem potvrdil, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné (zjištěno z cit. výkazu nedoplatků na č. l. 23).

14. Odvolací finanční ředitelství v , anonymizováno, rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , o odvolání daňového dlužníka proti shora cit. platebním výměrům rozhodlo tak, že uvedená rozhodnutí žalobce potvrdilo (zjištěno z cit. rozhodnutí na č. l. 24-39); toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (zjištěno z vyrozumění odvolacího finančního ředitelství v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, na č. l. 40).

15. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za květen 2023 ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 41).

16. Žalobce při verifikaci majetku daňového dlužníka z dálkového nahlížení do katastru nemovitostí ke dni 9. 9. 2024 zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemků na základě darovací smlouvy ze dne , datum, (s právní účinky zápisu k okamžiku , datum, , čas: , Anonymizováno, hod.) uzavřené s daňovým dlužníkem, jemuž současně podle následně uzavřené smlouvy (katastrálním úřadem v katastru nemovitostí označené jako) „o zřízení věcného břemene – bezúplatná“ ze dne, Anonymizováno, , datum, (právní účinky zápisu k okamžiku , datum, , čas , Anonymizováno, hod.) zřídil služebnost bezplatného užívání předmětných nemovitých věcí „po dobu života oprávněného“ (zjištěno z cit. výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 61).

17. Daňový dlužník (jako dárce) dne , datum, , Anonymizováno, uzavřel s žalovaným (jako s obdarovaným) darovací smlouvu na základě které daňový dlužník daroval žalovanému pozemky, tj. p. č. , hodnota, (jehož součástí je stavba v obci , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , rodinný dům) a p. č. , Anonymizováno, , které leží v katastrálním území , adresa, (zjištěno z cit. darovací smlouvy na č. l. 62-63).

18. Žalovaný (jako povinný) dne 22. 6. 2023 uzavřel s daňovým dlužníkem (oprávněným) smlouvu o vzniku služebnosti, dle které žalovaný zřídil ve prospěch daňového dlužníka služebnosti k nemovitostem ad 17, aby je bezplatně užíval po dobu svého života (zjištěno z cit. smlouvy o vzniku služebnosti na č. l. 64-65).

19. Soud z výslechu žalovaného zjistil, že má ještě bratra , jméno FO, , kterému daňový dlužník v roce , Anonymizováno, daroval osobní automobil. Žalovaný má k darovaným nemovitostem bližší vztah než jeho bratr. Žalovaný bydlí s rodiči v rodinném domě ve , Anonymizováno, č. p. , Anonymizováno, , v přízemí bydlí jeho prarodiče, žalovaný bydlí s rodiči v horním patře domu. Žalovaný jako dítě často navštěvoval rodinný dům ve , Anonymizováno, , kde původně bydleli jeho prarodiče (rodiče daňového dlužníka). Žalovaný si v roce , Anonymizováno, koupil jako investici byt (bytovou jednotku) v, Anonymizováno, , adresa, o velikosti , Anonymizováno, , který pronajímá.

20. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je synem daňového dlužníka, tedy osobou blízkou. Žalovaný bydlí společně s rodiči a prarodiči (rodiči matky žalovaného) v rodinném domě č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, . Žalovaný vlastní od roku , Anonymizováno, bytovou jednotku , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, kterou pronajímá. Žalobce ke dni podání žaloby v této věci měl za daňovým dlužníkem vykonatelné daňové pohledávky na DPH ve výši , částka, . Daňový dlužník darovací smlouvou ze dne , datum, daroval žalovanému předmětné pozemky s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , a žalobce se stal jejich vlastníkem ke dni , datum, . Dne , Anonymizováno, žalovaný uzavřel s daňovým dlužníkem smlouvu o vzniku služebnosti, dle které bylo ve prospěch daňového dlužníka zřízeno právo doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí; tento právní titul daňovému dlužníkovi coby oprávněnému ze služebnosti vznikl ke dni , datum21. Žaloba je důvodná.

22. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

23. Podle § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

24. Podle § 590 odst. 1 písm. c) věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

25. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o26. a) plnění povinnosti uložené zákonem,27. b) obvyklé příležitostné dary,28. c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo29. d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

30. Podle § 594 odst. 1 o. z. se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

31. Věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589 o. z.) a že k němu došlo v posledních dvou letech. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se v takovém případě neposuzuje.

32. V judikatuře je dlouhodobě ustálen právní názor, že smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo.

33. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení (srov. ustanovení § 589 o. z.). Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je také příslušný správce daně, jímž je v dané věci žalobce. Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci).

34. Osoba pasivně legitimovaná v řízení o takové žalobě je vymezena v již shora cit. § 594 o. z., jímž je v dané věci právě žalovaný, na kterého daňový dlužník převedl (daroval) OA.

35. V řízení o odpůrčí žalobě směřující vůči osobám dlužníku blízkým není třeba činit skutková zjištění ohledně existence úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním jednáním věřitele, neboť v případech podřaditelných pod § 590 odst. 1 písm. c) o. z. – na rozdíl od případů uvedených v § 590 odst. 1 písm. a) a b) – s ohledem na to, že jde o právní jednání mezi dlužníkem a osobou mu blízkou, se úmysl dlužníka zkrátit věřitele i vědomost blízké osoby o existenci tohoto úmyslu dlužníka presumuje.

36. V posuzované věci soud má tedy za prokázáno, že žalobce měl ke dni , datum, vůči daňovému dlužníkovi pohledávku ve výši , částka, , a že v době podání žaloby, respektive v době vyhlášení tohoto rozsudku tato pohledávka žalobce na DPH za daňovým dlužníkem činila celkem částku ve výši , částka, . Daňový dlužník v souvislosti se zahájenou daňovou kontrolou správcem daně od , datum, věděl o zahájení šetření ve věci odstranění pochybností u dosud nevyměřené DPH za zdaňovací období říjen 2018, listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019. Daňový dlužník v době existence předmětných vykonatelných pohledávek žalobce přesto přistoupil k uzavření předmětné darovací smlouvy s žalovaným (dne , datum, ), dle které daroval pozemky žalovanému, a krátce poté (dne , datum, ) uzavřel žalovaný s daňovým dlužníkem smlouvu o vzniku služebnosti bezplatného doživotního užívání darovaných pozemků daňovým dlužníkem. Protože žalovaný je synem daňového dlužníka (dárce a oprávněného ze služebnosti), úmysl daňového dlužníka zkrátit věřitele se i v tomto případě presumuje.

37. Žalovaný se však v řízení dovolával aplikace § 591 písm. d) o. z., dle kterého (ještě jednou citováno) neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka, učiněného v poledních dvou letech, se nelze dovolat, jedná-li se o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Žalovaný se konkrétně dovolával toho, že realizací darovací smlouvy došlo ze strany daňového dlužníka k vyhovění jeho mravního závazku vůči žalovanému. Podstatou tohoto mravního závazku daňového dlužníka bylo zajištění historické rodové linie vlastnictví nemovitých věcí, kde žili a nemovitosti vlastnili zprvu rodiče daňového dlužníka, poté daňový dlužník, aby posléze tyto nemovité věci vlastnil a užíval žalovaný.

38. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 867/2018, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2020, takže vyjadřuje většinový právní názor občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, zaujal ve vztahu k § 591 písm. d) o. z. následující právní závěry:

39. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posuzování otázky, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu představuje plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 591 písm. d) obč. zák., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

40. Podmínky uvedené v § 591 písm. d) o. z. je třeba – vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka – vykládat v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku z možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka je namístě aplikovat jen tehdy, převáží-li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli.

41. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka. Takový výklad § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým, neboť při standardně fungujících vztazích mezi osobami blízkými by se dalo téměř jakékoli bezúplatné právní jednání mezi těmito osobami považovat za „slušné“ a „mravné“. Takové absolutní nadřazení mravních závazků a ohledů slušnosti nad závazky právní však jistě nebylo smyslem a účelem § 591 písm. d) o. z. a naopak by v některých případech mohlo vést k rozporu s dobrými mravy, neboť ne každé bezúplatné právní jednání dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění za „slušné“ a „mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu, a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno.

42. Otázku, zda jde o plnění, kterým bylo ve smyslu § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, je tedy třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a při jejím posuzování je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění se jedná, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním třetí osobě dlužník tuto osobu zvýhodní na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové (popřípadě sociální) situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění a jakou subjektivní hodnotu pro něj toto plnění s ohledem na jeho majetkovou (sociální) situaci představuje, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně sledoval vyhovění svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti (zda toto bezúplatné právní jednání nečinil pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele, a nikoli v úmyslu vyhovět svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti).

43. Plnění, kterým bylo ve smyslu § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku, musí být přiměřené majetkovým poměrům dlužníka, nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku a musí se jednat o takový mravní závazek, který převáží nad povinností dlužníka plnit svůj právní závazek vůči věřiteli a kterému je proto třeba dát přednost před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky.

44. Z pohledu takto Nejvyšším soudem judikovaných závěrů, a to ve světle okolností nyní posuzovaného případu, žalovaným tvrzený mravní závazek jeho otce (daňového dlužníka) vůči žalovanému není schopen překlenout povinnost daňového dlužníka uhradit vysoký daňový nedoplatek na DPH. Důvody či okolnosti, které v daném případě vylučují aplikaci § 591 písm. d) o. z. jsou následující:

45. Daňový dlužník má vysoký daňový nedoplatek, respektive daňový dluh vůči žalobci.

46. Daňový dlužník dlouhou dobu před uzavřením darovací smlouvy a smlouvy o vzniku služebnosti (již od , datum, ) věděl, že správce daně bude provádět kontrolu plnění jeho daňové povinnosti ve věci nevyměřené DPH za předmětné zdaňovací období.

47. K uzavření darovací smlouvy (dne , datum, ) a smlouvy o vzniku služebnosti (dne , datum, ) došlo v témže měsíc, kdy těmto uzavřeným smlouvám předcházelo vydání (shora již označeného) rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v , Anonymizováno, (ze dne , datum, ) kterým bylo zamítnuto odvolání daňového dlužníka proti předmětným platebním výměrům ve věci vyměřené DPH.

48. Žalovaný je synem daňového dlužníka, s nímž žije ve stejném rodinném domě, přičemž zákonná konstrukce právního institutu odporovatelnosti, respektive neúčinnosti právního jednání presumuje vědomost úmyslu dárce darovacím jednáním zkrátit svého věřitele.

49. Žalovaný mj. tvrdil, že mravní závazek jeho otce (daňového dlužníka) měl být časově spojen s tím, že nemovité věci budou žalovanému darovány v souvislosti s jeho , Anonymizováno, narozeninami (, datum, ), avšak k uzavření (jako prvně uzavřené) darovací smlouvy došlo až po 1 roce 4 měsících a 25 dnech po dosažení věku , Anonymizováno, let žalovaného, takže tento tvrzený důvod darování nemá časového podkladu, a s pravděpodobností rovnající se jistotě nasvědčuje tomu, že daňový dlužník po rozhodnutí odvolacího orgánu ad 47 nakonec přistoupil k razantnímu kroku, tj. k uzavření předmětné darovací smlouvy, aby se zbavil svého majetku a znemožnil tak svému věřiteli (žalobci) se z tohoto majetku případně při vymáhání předmětných daňových pohledávek uspokojit.

50. V daném případě nerezonuje žádný sociální aspekt věci (např. darování nemovitostí synovi nacházejícímu se v tíživé sociální, majetkové, rodinné situaci, tj. synovi, který je např. nemajetný, nemá kde bydlet se svou rodinou, je vážně nemocný, příp. má nemocné dítě, manželku, pro které potřebuje zajistit stabilní rodinné zázemí, uspokojit bytovou potřebu atp.). Žalovaný je majetkově zajištěný, a to natolik, že dokonce vlastní investiční byt v Brně, který pronajímá, přičemž sám má uspokojenou bytovou potřebu, nezávisle na darovaných nemovitostech.

51. Darované nemovité věci, respektive pozemky, kdy součástí jednoho z nich je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , nejsou již delší dobu obydlené a zjevně doposud jak u daňového dlužníka, tak i u žalovaného nevznikla potřeba v tomto domě bydlet, a žalovaný ani po darování těchto pozemků neměl bezprostřední úmysl v uvedeném domě bydlet či jej nejdříve rekonstruovat za účelem, že hodlá v něm v budoucnu realizovat svou bytovou potřebu.

52. Jedinou okolností, kterou lze spojovat s mravním závazkem daňového dlužníka vůči žalovanému, je tedy v podstatě snaha či úmysl daňového dlužníka, aby byla v rodině zachována přímá vlastnická linie u darovaných nemovitých věcí, tj. aby tyto pozemky a rodinný dům vlastnil žalovaný coby jeden ze dvou synů daňového dlužníka53. Okolnost ad 52, s přihlédnutím k výše uvedeným okolnostem, není však dostatečně relevantní k vytěsnění elementární povinnosti daňového dlužníka platit daně a prvořadě uhradit státu daňový dluh (v daném případě na DPH). V tomto směru tedy žalovaným tvrzený mravní závazek jeho otce (daňového dlužníka) nelze podřadit pod pravidlo obsažené v § 591 písm. d) o. z., neboť takto soudem zjištěný mravní závazek není schopen převážit daňovou povinnost dárce vůči státu – žalobci.

54. Darovací smlouva, respektive z ní plynoucí důsledek převodu vlastnického práva k nemovitým věcem z daňového dlužníka na žalovaného, tedy zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce, pročež žalobce po právu se domáhá určení právní neúčinnosti této darovací smlouvy vůči němu.

55. Současně byly splněny podmínky též pro vyslovení právní neúčinnosti (na darovací smlouvu) navazující smlouvy o vzniku služebnosti ve prospěch oprávněného daňového dlužníka, jemuž svědčí právo doživotního bezúplatného užívání nemovitých věcí, což v konečném důsledku rovněž zkracuje uspokojení vykonatelných pohledávek žalobce. Tedy i v případě této smlouvy byly splněny hmotněprávní podmínky pro vyslovení její právní neúčinnosti vůči žalovanému.

56. Z těchto všech důvodů proto soud podané žalobě vyhověl.

57. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch, proto je žalovaný povinen mu výrokem III. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovícím, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí dle § 1 odst. 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 300 Kč, tj. za 3 úkony po 100 Kč (1. žaloba, příprava na účast na jednání a 3. účast na jednání před soudem).

58. Výrok IV. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek je odůvodněn přechodem poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je v řízení od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích], pak v procesní situaci, kdy bylo odpůrčí žalobě vyhověno, je žalovaný povinen zaplatit státu soudní poplatek, který v daném případě činí (dle Položky 4 bodu 1 písm. c) 2 000 Kč.