6 C 226/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: Anonymizováno IČO Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A právně zastoupený anonymizováno , advokátem se sídlem Anonymizováno odpůrčí žaloba

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem , jméno FO, , bytem , adresa, , r. č. , hodnota, , na jejímž základě se žalovaný k , datum, stal vlastníkem osobního automobilu zn. , anonymizováno, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , není vůči žalobci právně účinná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na účet číslo , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 13. 9. 2024 na elektronickou podatelnu podepsaného soudu (dále již „soud“), ve znění její změny (k tomu viz odůvodnění níže) domáhal proti žalovanému určení právní neúčinnosti smlouvy, dle které daňový dlužník , jméno FO, , r. č. , hodnota, , bytem , adresa, (dále též „daňový dlužník“), bezúplatně převedl na žalovaného ve výroku tohoto rozsudku specifikovaný osobní automobil (dále též „OA“), proti kterémuž právnímu jednání žalobce touto žalobou odporuje, a to s eventuálním petitem, pro případ, že by nebylo možné primárnímu petitu vyhovět, tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci jako náhradu dle § 595 odst. 1 o. z. částku ve výši , částka2. Žalobce v žalobě dále uvedl, že v době podání žaloby disponuje proti daňovému dlužníkovi vykonatelnými (daňovými) pohledávkami ve výši , částka, s příslušenstvím (úroky z prodlení), které v žalobě podrobně – co do jednotlivých vykonatelných rozhodnutí – specifikoval.

3. Daňový dlužník dle zjištění žalobce minimálně v období od , datum, , kdy byl na výkaze nedoplatků ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , k vymáhání předán nedoplatek na dani z přidané hodnoty, do dne doručení této žaloby, neměl dostatek majetku na uspokojení daňové pohledávky ad 2.

4. Žalobce v rámci vyhledávací činnosti v registru vozidel zjistil, že ačkoliv ke dni , datum, nabyly předmětné platební výměry na dani z přidané hodnoty (vydané správcem daně) právní moci, daňový dlužník dne , datum, převedl OA na svého syna – žalovaného.

5. Žalobce v žalobě dále uvedl, že se mu nepodařilo zajistit předmětnou smlouvu o převodu vlastnictví k OA, nicméně na základě judikatury postačuje k prokázání uvedené skutečnosti výpis z evidence vozidel, který je primárním důkazem o vlastnictví vozidla (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2023, č. j. 3 Afs 97/2021-69).

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl žalobcem uplatněnou argumentaci a navrhl zamítnutí žaloby. Daňový dlužník proti předmětným platebním výměrům podal u Krajského soudu v , Anonymizováno, žalobu a očekává – z důvodů vážných procesních pochybení správce daně – že správní soud jeho žalobě vyhoví. Z tohoto důvodu by proto soud v této právní věci měl řízení do pravomocného skončení řízení před správním soudem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit.

7. K věci samé pak žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobce odporuje převodu OA (poznámka soudu: žalobce před změnou žaloby použil v žalobním petitu formulaci: „Určuje se, že převod motorového vozidla…není vůči žalobci právně účinný“), avšak sám převod není právním jednání, které může být odporováno odpůrčí žalobou. Převod je pouze předmětem či důsledkem určitého právního jednání, jehož vymezení v žalobě zcela absentuje. Kromě toho žalobcova tvrzení v žalobě jsou naprosto neurčitá. Žalobce netvrdí a ani neprokazuje jakým právním jednáním, z jakého data a s jakým obsahem mělo dojít k převodu vlastnického práva z dlužníka na žalovaného. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tdo 521/2009, v němž byl vyložen právní názor, že zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní účinky, nýbrž vlastnické vztahy pouze eviduje. Podle žalovaného tedy výpis z centrální evidence vozidel tak ani nemůže být dokladem o převodu vlastnictví vozidla. Tím méně pak může dokládat, že k převodu vozidla došlo dne , datum, . Žalobce dokonce ani netvrdí, zda žalovaný nabyl vozidlo úplatným či neúplatným právním jednáním, neprokazuje ani, zda vůbec žalovaný vlastnické právo skutečně nabyl a zda jej nabyl právním jednáním od daňového dlužníka, nebo že mezi žalovaným a daňovým dlužníkem nebyl vlastníkem vozidla ještě další subjekt nebo subjekty. Bez doplnění tvrzení žalobce není žalovaný schopen se k žalobě vyjádřit, neboť není jasné, k jakým tvrzením a důkazům žalobce se má žalovaný vyjadřovat. Žalovaný přitom není povinen dokládat důkazy o tom, zda vlastníkem vozidla je (a předkládat tak důkazy ve svůj neprospěch), ani, že vlastníkem vozidla není a prokazovat tak negativní skutečnost.

8. Žalobce po vyjádření žalovaného ad 7 učinil návrh na změnu žaloby na jejímž základě soud usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 6 C 226/2024-91, připustil změnu žaloby jednak v žalobní naraci, a dále v žalobním petitu, kdy v rámci vylíčení skutkových okolností bylo žalobcem mj. tvrzeno, že převod OA z daňového dlužníka na žalovaného byl učiněn bezúplatně, a kdy v rámci žalobního petitu došlo k formulačnímu doplnění potud, že odpůrčí žaloba směřuje proti smlouvě uzavřené mezi daňovým dlužníkem a žalovaným ohledně převodu OA, a pro případ, že by nebylo možné tomuto (primárnímu) žalobnímu petitu vyhovět, žalobce se pro takový případ domáhá (sekundárním, respektive eventuálním petitem) vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jako náhradu dle § 595 odst. 1 o. z. částku ve výši , částka, .

9. Soud zdůrazňuje, že žalobu je třeba vždy interpretovat dle jejího celkového obsahu, tedy není možné formálně či spíše formalisticky izolovat žalobní tvrzení od žalobního petitu a naopak, a že v tomto směru soud může, pakliže tomu svědčí obsah žaloby (tj. v celé její formulaci), formulačně přizpůsobit znění rozsudečného výroku, což soud v tomto případě také učinil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 760/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 85/2006).

10. V návaznosti na ad 9 soud tedy z obsahu žaloby ve znění jejího doplnění žalobcem v rámci jeho podání ze dne 8. 11. 2024 (na č. l. 85-86) vyvodil (interpretoval) následující:

11. Žalobce v době žaloby měl za daňovým dlužníkem v žalobě specifikované vykonatelné daňové pohledávky.

12. Daňový dlužník je otcem žalovaného.

13. Mezi subjekty (osobami blízkými) ad 12 došlo k uzavření bezúplatné (tedy darovací) smlouvy ohledně převodu OA z vlastnictví daňového dlužníka na žalovaného, a to s účinky ke dni , datum, .

14. Dále soud s ohledem na vyjádření žalovaného k žalobě a vyjádření žalovaného prostřednictvím jeho advokáta při jednání před soudem konaném dne 17. 1. 2025 vyšel z těchto skutkových okolností a tvrzení:

15. Žalovaný nepochybně disponuje podrobnými informacemi o daňovém dlužníkovi, neboť ve svém vyjádření k žalobě ze dne 24. 10. 2024 (na č. l. 68 verte) jimi podrobně argumentuje a výslovně také daňového dlužníka označuje za „dárce“, což v kontextu použité interpretace v textu nelze rozumně interpretovat jinak, než že daňový dlužník coby převodce byl dárcem OA, který daroval žalovanému, jenž je jeho synem a dle cit. smlouvy tedy obdarovaným. Tím bylo i z pohledu žalovaného vyjasněno (vytěsněno), že se ohledně převodu vlastnictví k OA nejednalo o převod úplatný, nýbrž o převod bezúplatný, jak také v žalobě tvrdí žalobce. Tyto dílčí závěry pak dokresluje i okolnost, že daňový dlužník ve svém majetkovém prohlášení ze dne 20. 8. 2024 (na č. l. 61) neuvádí, že by v roce , Anonymizováno, měl příjem z prodeje OA dle úplatné převodní smlouvy.

16. Žalovaný netvrdil ani nenavrhoval v řízení, že by po převodu OA z daňového dlužníka na žalovaného do podání žaloby v této právní věci, došlo k dalšímu převodu. Pak tedy platí, že k takovému převodu nedošlo, neboť žalobní tvrzení ani v tomto směru nebyla vyvrácena či zpochybněna.

17. Žalovaný nezpochybňuje časovou návaznost v registru vozidel ohledně vlastnictví OA v časové ose do , datum, , kdy vlastníkem OA byl daňový dlužník, a od , datum, byl vlastníkem OA žalovaný.

18. Z obsahu vyjádření žalovaného k žalobě se také podává, že žalovaný nemá zájem předkládat předmětnou převodní smlouvu. Podle názoru soudu žalovaného nelze nutit (sankcionovat) k předložení listiny, která má prokazovat tvrzení žaloby.

19. Při jednání konaném před soudem dne 17. 1. 2025 soud neuvěřil tvrzení advokáta žalovaného, že nemá informace od svého klienta (žalovaného), jaký typ smlouvy byl mezi daňovým dlužníkem a žalovaným uzavřen, a že smlouvu nemá k dispozici, a to i s přihlédnutím k tomu, že vyjádření k žalobě koncipoval právě advokát žalovaného, který ve vyjádření zcela jasně a opakovaně daňového dlužníka ve vztahu k předmětnému převodu OA (z kontextu vyjádření jiný logický závěr učinit nelze) označuje za „dárce“.

20. Z toho všeho tedy plyne, že daňový dlužník daroval svému synovi – žalovanému OA na základě darovací smlouvy, jejíž datum uzavření sice není žalobci známo (v situaci, kdy žalovaný tuto informaci v řízení odmítá sdělit), avšak je (jak bude dále ve světle zjištění z dokazování učiněno) najisto postaveno, že dle této smlouvy daňový dlužník k datu , datum, pozbyl své vlastnické právo k OA a od , datum, se vlastníkem OA stal žalovaný. Je sice právně relevantní námitka žalovaného, že registr vozidel obsahuje pouze evidenční záznamy, které samy o sobě neprokazují vlastnické právo, nicméně i ve světle judikatury, na kterou shora odkazuje žalobce, lze v konkrétní věci dovodit, že pokud žalovaný informaci plynoucí z takového registru nevyvrátil ve smyslu, že není vlastníkem předmětného vozidla, pak je třeba, ve spojení s dalšími důkazy mít za to, že konkrétní údaj plynoucí z takového registru k závěru o vlastnictví vozidla naopak přisvědčuje, respektive prokazuje, a je tedy souladný s právní realitou; taková situace nastala i v posuzované věci.

21. S přihlédnutím k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky k meritornímu projednání věci; proto ve věci samé nařídil jednání a vyloženým způsobem na základě níže zjištěných skutkových zjištění a právního posouzení ve věci rozhodl, když o návrhu žalovaného na přerušení řízení do pravomocného skončení předmětného řízení o správní žalobě daňového dlužníka proti žalobci rozhodl usnesením ad 8.

22. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

23. Žalobce coby správce daně (dále též v tomto kontextu „žalobce“) platebním výměrem na daň z přidané hodnoty (dále též „PV“) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 13-14).

24. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za listopad , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 15-16).

25. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za prosinec , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 17-18).

26. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za leden , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 19-20).

27. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za únor , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 21-22.

28. Žalobce dne , datum, , pod č. j. , Anonymizováno, , sestavil výkaz nedoplatků daňového dlužníka ke dni 14. 8. 2023 ve výši , částka, , a tímto výkazem potvrdil, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné (zjištěno z cit. výkazu nedoplatků na č. l. 23).

29. Odvolací finanční ředitelství v , adresa, rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , o odvolání daňového dlužníka proti shora cit. platebním výměrům rozhodlo tak, že uvedená rozhodnutí žalobce potvrdilo (zjištěno z cit. rozhodnutí na č. l. 24-39); toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (zjištěno z vyrozumění odvolacího finančního ředitelství v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, na č. l. 40).

30. Žalobce PV ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vyměřil daňovému dlužníkovi DPH za květen , Anonymizováno, ve výši , částka, (zjištěno z cit. PV na č. l. 41).

31. Žalobce coby správce daně má přístup do registru vozidel, z něhož zjistil a soud v tomto směru činí dílčí skutkové zjištění, že daňový dlužník byl do , datum, veden v registru vozidel jako vlastník osobního automobilu zn. , anonymizováno, , RZ , SPZ, , WIN: , Anonymizováno, , a od , datum, byl vlastníkem tohoto OA evidován v registru vozidel žalovaný (zjištěno z karty vozidla , Anonymizováno, na č. l. 49).

32. Žalovaný v řízení nevyvrátil tvrzení žalobce (o darování OA) ani údaj ad 31, že je od , datum, vlastníkem OA, takže ve spojení se závěrem plynoucím z registru vozidel shora je třeba učinit závěr, že žalovaný se dnem , datum, stal vlastníkem OA, kterým je i v době vyhlášení tohoto rozsudku.

33. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je synem daňového dlužníka, tedy osobou blízkou. Žalobce ke dni podání žaloby v této věci měl za daňovým dlužníkem vykonatelné daňové pohledávky na DPH ve výši , částka, . Daňový dlužník původně vlastnil OA, který smlouvou daroval (bezúplatně převedl) na žalovaného, v důsledku čehož dne , datum, pozbyl vlastnictví k OA a od , datum, se vlastníkem OA stal žalovaný.

34. Žaloba je důvodná.

35. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

36. Podle § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

37. Podle § 590 odst. 1 písm. c) věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

38. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o39. a) plnění povinnosti uložené zákonem,40. b) obvyklé příležitostné dary,41. c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo42. d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

43. Podle § 594 odst. 1 o. z. se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

44. Věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589 o. z.) a že k němu došlo v posledních dvou letech. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se v takovém případě neposuzuje.

45. V judikatuře je dlouhodobě ustálen právní názor, že smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo.

46. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení (srov. ustanovení § 589 o. z.). Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je také příslušný správce daně, jímž je v dané věci žalobce. Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci).

47. Osoba pasivně legitimovaná v řízení o takové žalobě je vymezena v již shora cit. § 594 o. z., jímž je v dané věci právě žalovaný, na kterého daňový dlužník převedl (daroval) OA.

48. V řízení o odpůrčí žalobě směřující vůči osobám dlužníku blízkým není třeba činit skutková zjištění ohledně existence úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním jednáním věřitele, neboť v případech podřaditelných pod § 590 odst. 1 písm. c) o. z. – na rozdíl od případů uvedených v § 590 odst. 1 písm. a) a b) – s ohledem na to, že jde o právní jednání mezi dlužníkem a osobou mu blízkou, se úmysl dlužníka zkrátit věřitele i vědomost blízké osoby o existenci tohoto úmyslu dlužníka presumuje.

49. V posuzovaném případě žalovaný – který ve svém vyjádření označoval v souvislosti s podanou správní žalobou daňového dlužníka za „dárce“ - ani netvrdil, nezpochybňoval, že o úmyslu daňového dlužníka krátit věřitele nemohl v době předmětného převodu (právního jednání) OA i při vyvinutí náležité pečlivosti vědět, respektive takový úmysl daňového dlužníka nemohl poznat. V daném případě ovšem – jak se podává z jeho vyjádření – žalovaný disponuje a nepochybně v době učiněného právního jednání disponoval informacemi o daňových problémech daňového dlužníka, který nesouhlasí s dosavadním postupem správce daně, a proto se předmětnou správní žalobou domáhá zjednání nápravy. Žalovaný je synem daňového dlužníka a z jeho dosavadního procesního postoje je zřejmé, že v době nyní odporovaného právního jednání byl a je i nadále dokonale obeznámen s předmětnou situací panující na straně daňového dlužníka.

50. Soud tedy dospěl k závěru, že daňový dlužník darovací smlouvou (právním jednáním) daroval OA žalovanému, který je jeho synem, a to v době, kdy měl shora uvedený vysoký daňový dluh na DPH představovaný předmětnými vykonatelnými platebními výměry.

51. Za této skutkové situace proto byly naplněny podmínky pro neúčinnost uvedeného právního jednání, a tedy vyhovění podané žaloby, jak se podává z výroku I. tohoto rozsudku.

52. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch, proto je žalovaný povinen mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovícím, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí dle § 1 odst. 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu), na náhradě nákladů řízení zaplatit celkem částku 300 Kč, tj. za 3 úkony po 100 Kč (1. žaloba, příprava na účast na jednání a 3. účast na jednání před soudem).

53. Výrok III. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek je odůvodněn přechodem poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je v řízení od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích], pak v procesní situaci, kdy bylo odpůrčí žalobě vyhověno, je žalovaný povinen zaplatit státu soudní poplatek, který v daném případě činí (dle Položky 4 bodu 1 písm. c) 2 000 Kč.