6 C 233/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa právně zastoupený titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že přístavba„ Prosklená terasa ke stávajícímu objektu [anonymizováno 5 slov] nacházející se na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ostatní plocha, zapsáno na [list vlastnictví], v obci a [katastrální uzemí], vedeno u [stát. instituce], [stát. instituce]“, je ve vlastnictví žalobce.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 176,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již„ soud“) dne 25. 10. 2023, domáhal určení, že shora označená přístavba (dále též„ přístavba“) stávajícího objektu [anonymizováno 5 slov] (dále též„ [anonymizována tři slova]“), který je součástí pozemku p. [číslo] leží v [katastrální uzemí], je v jejím vlastnictví.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je stavba, budova [adresa]. Mezi účastníky byla v předchozí době uzavřena nájemní smlouva k uvedeným pozemkům. V průběhu existence tohoto nájemního vztahu byla ke stavbě na pozemku [parcelní číslo] nacházející se ve vlastnictví žalobce realizována přístavba – prosklená terasa [anonymizováno 8 slov]. Tato přístavba byla realizována na základě příslušného rozhodnutí stavebního úřadu ve [obec] (dále též„ SÚ“). Nájemní vztah mezi účastníky k uvedeným pozemkům byl ukončen dohodou ze dne 29. 5. 2013. Mezi účastníky byla dne 1. 6. 2011 uzavřena dohoda o narovnání a dohoda o započtení pohledávek; na základě této dohody byly mezi účastníky vyrovnány vzájemné závazky, mj. byla vyrovnána investice žalované do majetku žalobce.

3. Přístavba ad 2 nikdy nebyla žalovanou zkolaudována. Žalobce se opakovaně pokoušel danou přístavbu zkolaudovat, k čemuž však nedošlo z důvodu, že dle SÚ nedošlo k dohodě ohledně práv stavebníka a vlastnických práv k předmětné stavbě. Žalovaná tvrdí, že je vlastnicí přístavby, nikoliv žalobce.

4. Žalobce podal určovací žalobu z důvodu, že si žalovaná neprávem nárokuje vlastnictví předmětné přístavby, pročež žalobce není schopen k přístavbě získat kolaudační souhlas, čímž dochází k nejistému právnímu postavení vlastníka, neboť popsaný způsobem je žalobce omezen ve svých vlastnických právech.

5. Naléhavý právní zájem na podání této určovací žalobce je podle žalobce dán tím, že si žalovaná neprávem nárokuje vlastnictví žalobce. Důsledkem tohoto nepravdivého tvrzení žalované nemůže žalobce dosáhnout vydání kolaudačního rozhodnutí. V případě, že žalobci nebude kolaudační souhlas vydán, je žalobce značně ohrožen ve svých vlastnických právech danou přístavbu užívat.

6. K výzvě soudu, aby žalobce ještě předložil soudu listinný důkaz (důkazy) prokazující, že původní stavba – budova [anonymizována tři slova] [příjmení]) na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], byla postavena žalobcem nebo jeho právním předchůdcem, žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) v doplňujícím podání ze dne 25. 1. 2024 (na č. l. 41) uvedl následující:

7. Objekt [anonymizováno] byl původně zbudován jako mobilní buňka, a takto byl také (po úpravách) zkolaudován, a to v roce 1994 -1995 tehdejším vlastníkem pozemku a stavebníkem – [právnická osoba] [anonymizováno], která následně předmětný pozemek prodala [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]; uvedený mobilní objekt [anonymizováno] tvořil příslušenství uvedeného pozemku ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která následně dne [datum] vložila nemovitosti včetně souboru movitých věcí jako nepeněžitý vklad do vlastnictví žalobce.

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení byla procesně nečinná.

9. Soud na základě níže uvedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění:

10. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], [adresa], stavba technického vybavení), které leží v k. ú. [obec] (zjištěno z informací o pozemcích na č. l. 34-35).

11. V roce 2006 byla na základě objednávky žalované (coby investora) zpracována [titul] [jméno] [příjmení], místem podnikání [adresa], a dalšími subjekty, projektová (a další) dokumentace stavby označené jako:„ [anonymizována tři slova] [obec] – přístavba a úprava [anonymizováno]“ na pozemku [parcelní číslo] (zjištěno ze správního spisu SÚ sp. zn. [číslo] [rok], a v něm založené projektové dokumentace (dále též„ PD“) k uvedené přístavbě (dále též„ přístavba“)). Přístavba měla být přistavěna k původnímu objektu [anonymizována tři slova], který představoval na témže pozemku umístěnou mobilní buňku zn. [anonymizována tři slova] za účelem [anonymizována dvě slova] a doplněnou zastřešenou plochou pro posezení o celkové zastavěné ploše [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]; tento objekt byl zkolaudován ve prospěch tehdejšího vlastníka – [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], a to na základě kolaudačního rozhodnutí vydaného Stavebním úřadem [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (zjištěno z cit. kolaudačního rozhodnutí na č. l. 43 verte). Kupní smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 2. 2000 tehdejší vlastník uvedeného pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem shora), na kterém byla umístěna shora popsaná mobilní stavba, převedl mj. i cit. pozemek do vlastnictví (kupující) [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], se sídlem shora, kdy právní účinky vkladu práva vznikly dnem [datum] (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 44). Společnost [anonymizována dvě slova] prohlášením vkladatele ze dne [datum] vložila mj. i zmíněný pozemek [parcelní číslo] v cit. k. ú., společně s popsaným prodejním kioskem (který tak tvořil příslušenství uvedeného pozemku), jako nepeněžitý vklad do obchodní společnosti – žalobce (zjištěno z cit. prohlášení vkladatele na č. l. 45).

12. Z PD ad 11 soud dále zjistil, že na pozemku [parcelní číslo] byl již v r. 2006 postaven objekt [anonymizováno] a smyslem přístavby bylo kapacitní rozšíření stávajícího objektu (neboť původní objekt – [anonymizována tři slova] [obec] – byl v předmětnou dobu kapacitně již nevyhovující a investor pojal záměr tento [anonymizováno] rozšířit do PD navrhované podoby a potřeby), kdy bylo PD navržena realizace přístřešku pro [anonymizována dvě slova], a nové hygienické zázemí – pro muže 3 pisoáry a 1 mísa, pro ženy 2 mísy s tím, že druhá mísa pro ženy bude umístěna ve stávající úklidové komoře. Dle PD přístavbou vznikne místnost pro podávání [anonymizována dvě slova] s kapacitou míst k sezení [anonymizováno], z toho 50 % [anonymizováno] a 50 % [anonymizováno]. Z půdorysu stavební části 1 NP PD vyplývá, že v původním objektu [anonymizováno] dle PD mělo dojít mj. i k částečným stavebním úpravám, jež se dotýkaly [anonymizována dvě slova] (v PD části 3 stavební – místnost [číslo]), denní místnosti (ibid – místnost [číslo]), WC [anonymizováno] (ibid – místnost [číslo]), kuchyně (ibid – místnost [číslo]), úklidové komory (ibid – místnost [číslo]), předsíně WC ženy (ibid – místnost [číslo]), baru (ibid – místnost 1.18b). Kromě toho PD řešila úklidovou komoru pro kuchyň tak, že tato komora bude zřízena na stávajícím WC [anonymizováno], dveře na WC budou odstraněny, otvor bude posunut a vyplněn shrnovacími dveřmi, přičemž posunutím dveří vznikne prostor pro umístění nástěnné výlevky a umístění polic pro úklidové prostředky. V případě např. kanalizace PD vychází z řešení, že splašky z objektu jsou odváděny do stávající žumpy o užitném objemu 12 m3, dosavadní interval vyvážení byl 2 x týdne, kdežto v důsledku přístavby dojde k nárůstu kapacity až na [anonymizováno] míst k sezení, takže bude nezbytné stávající žumpu vyvážet 1 x denně. Pokud jde o rozvod elektrické energie, PD jej řeší tak, že rozvod el. energie v přístavbě bude napojen na stávající RP (roz. podružný rozvaděč) v objektu (zjištěno z cit. PD, konkrétně z přílohy [číslo] – stavební část, která je součástí správního spisu SÚ sp. zn. [číslo] [rok]).

13. Žalovaná coby stavebník přístavby podala dne 31. 7. 2006 u SÚ žádost o dodatečné povolení stavby – přístavby [anonymizována tři slova] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

14. Žalobce se dne 7. 8. 2006 vyjádřil ke stavbě přístavby pro SÚ s tím, že:„ [právnická osoba] souhlasí s přístavbou prosklené [anonymizována dvě slova] před budovou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dle projektu, který si dodá investor ([právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], PSČ [PSČ]). Tato přístavba, která bude postavena na pozemku [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] (areál [anonymizována dvě slova]) bude výlučným vlastnictvím [právnická osoba] [anonymizováno]“ (zjištěno z cit vyjádření žalobce na č. l. 4 správního spisu SÚ sp. zn. [číslo] [rok]).

15. SÚ rozhodnutím [číslo] [rok] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], dodatečně povolil„ stavbu Přístavba prosklené terasy ke stávajícímu objektu [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba] v [obec] na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec]“, kdy z tohoto rozhodnutí plyne, že stavebník je podle SÚ žalovaná (zjištěno z cit. rozhodnutí, které je součástí správního spisu ad 12). Z oznámení SÚ o nabytí právní moci posledně cit. rozhodnutí soud zjistil, že rozhodnutí o dodatečném povolení přístavby nabylo právní moci dne 18. 5. 2007 (zjištěno z cit. oznámení na č. l. 13 správního spisu ad 12).

16. Žalovaná coby stavebník dne 9. 9. 2008 podala ve věci prosklené terasy ke stávajícímu objektu [anonymizováno] u [anonymizována tři slova] u SÚ návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí (zjištěno z připojeného správního spisu SÚ sp. zn. [číslo]), čímž bylo zahájeno předmětné správní řízení, které však nakonec nebylo meritorně ukončeno, neboť SÚ usnesením ze dne 29. 6. 2011, č. j. [spisová značka] [číslo], kolaudační řízení zastavil, a to pro stavebníkem nedoložení geometrického plánu zaměření stavby (zjištěno z cit. usnesení SÚ, které je součástí posledně označeného správního spisu SÚ).

17. Oproti ad 16 podal zase žalobce dne 25. 1. 2016 ve věci prosklené terasy ke stávajícímu objektu [anonymizováno] u [anonymizována tři slova] u SÚ žádost na vydání kolaudačního souhlasu, čímž bylo zahájeno předmětné správní řízení, které však neskončilo vydáním meritorního rozhodnutí. Jak plyne z připojeného správního spisu SÚ sp. zn. [číslo], SÚ přípisem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], vyrozuměl žalobce o tom, že:„ Z důvodu, že o kolaudační souhlas požádala jiná osoba, a nikoliv stavebník a tato osoba nepředložila stavebnímu úřadu písemný doklad, že je právním nástupcem stavebníka, nemůže stavební úřad vydat na předmětnou stavbu kolaudační souhlas.“ Z cit. přípisu dále vyplývá, že:„ Na místním šetření dne 01. 04. 2016, na kterém byl přítomen jednatel společnosti [právnická osoba], nedošlo k dohodě ohledně práva stavebníka k předmětné stavbě, a navíc nedošlo také k dohodě ohledně vlastnických práv…“ (zjištěno z cit. žádosti a přípisu - listin, které jsou součástí posledně cit. správního spisu SÚ).

18. Žalobce v návaznosti na postoj SÚ v ad 17 učinil podnět na přezkoumání postupu SÚ u Krajského úřadu [územní celek], odboru územního plánování a stavebního řádu v [obec] (dále též„ krajský úřad“), který přípisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sdělil žalobci (jeho právnímu zástupci), že:„ V daném případě stavebníkem byla a pro účely vydání kolaudačního souhlasu nadále je [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] spisu SÚ…stran legalizace přístavby [anonymizováno] vyplývá, že to byla [právnická osoba], v řízení jednající svým jednatelem a současně jediným společníkem ([jméno] [příjmení]), kdo pro sebe žádal stavební povolení (v tomto případě dodatečné povolení stavby), nikoliv [právnická osoba], který také s ohledem na definici termínu ‚stavebník‘ ve stavebním zákoně nebyl ani investorem, ani objednatelem stavby, ani v postavení provádějící pro sebe stavbu. Ve spise se nenachází ani žádný doklad osvědčující, že by mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], vznikl vztah právního nástupnictví. Z dikce ustanovení § 122 stavebního zákona jednoznačně vyplývá, že stavební zákon pro účely vydání kolaudačního souhlasu nepovažuje – bez dalšího – vlastníka stavby za osobu aktivně legitimovanou k podání žádosti o kolaudační souhlas.“ (zjištěno z cit. přípisu krajského úřadu, který je součástí připojeného správního spisu SÚ sp. zn. [číslo]).

19. Žalobce dne 14. 8. 2016 podal u SÚ další žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí ve věci ad 17, k níž v rámci doplňujícího podání mj. připojil dohodu o narovnání ze dne 1. 6. 2011, z níž soud zjistil, že uvedeného dne nyní žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o narovnání, v níž je mj. uvedeno, že žalovaná financovala přístavbu prosklené terasy ke stávajícímu [anonymizována tři slova], že dle vypracovaného znaleckého posudku (ze dne 7. 12. 2010) došlo ke zhodnocení nemovitostí na částku 1 334 175,53 Kč, a že účastníci této dohody projevili zájem vyřešit záležitost smírnou cestou. Dle této dohody se žalobce zavázal zaplatit žalované za investici do majetku žalobce částku ve výši 1 334 175,53 Kč, a to ve splátkách a za podmínek uvedených v této dohodě. SÚ ovšem ani v tomto případě nepřistoupil k vydání meritorního rozhodnutí, když přípisem ze dne 6. 9. 2023, č. j. [anonymizováno] [spisová značka], žalobci sdělil, že:„ Na základě správní úvahy dochází stavební úřad ke stejnému závěru jako v případě prvně podané žádosti o kolaudační souhlas ze dne 25. 1. 2016, a to, že z důvodu, že mezi společnostmi [právnická osoba], a [právnická osoba], nedošlo k dohodě ohledně práv stavebníka a vlastnických práv k předmětné stavbě, nemůže stavební úřad vydat kolaudační souhlas na žádost společnosti [právnická osoba], neboť by se jednalo o neoprávněný zásah do práv [právnická osoba], [anonymizováno]“ (zjištěno z cit. přípisu SÚ, který je součástí připojeného správního spisu SÚ sp. zn. [číslo]).

20. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se souhlasem žalobce provedla v roce 2007 stavbu přístavby ke stávajícímu objektu [anonymizována tři slova] v [obec] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalobce (původní objekt [anonymizováno] – mobilní stavba – přitom tvořila příslušenství pozemku [parcelní číslo] v cit. k. ú., a proto byla rovněž ve vlastnictví nejprve právních předchůdců žalobce, tj. ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem shora, poté ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], se sídlem shora, a nakonec ve vlastnictví žalobce). Tato přístavba byla postavena za účelem rozšíření tehdejší nevyhovující kapacity původního objektu cit. [anonymizováno] a podle PD a následné realizace stavby byla na původní objekt také funkčně a uživatelsky napojena, tedy nebyla postavena jako stavba, která má z hlediska hostinské činnosti samostatně plnit - oproti původnímu motorestu – svou funkci, být na něm zcela (dispozičně, uživatelsky, s napojením na sítě atd.) nezávislá.

21. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Předně soud shledal, že žalobci na podání této určovací žaloby dle § 80 o. s. ř. svědčí naléhavý právní zájem, neboť – s přihlédnutím ke shora učiněným skutkovým zjištěním z předmětných správních spisů SÚ – žalobce bez rozhodnutí soudu deklarujícího jeho vlastnictví k předmětné přístavbě – není schopen dosáhnout vydání kolaudačního souhlasu, respektive kolaudace SÚ, neboť SÚ dosud vycházel ze skutkového zjištění a právního závěru, že stavebníkem přístavby byla žalovaná, přičemž z žádného právně relevantního podkladu neplyne pro žalobce vlastnictví k předmětné přístavbě, a to ani ze shora cit. dohody o narovnání, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Za této situace proto soud má za to, že rozhodnutí v této věci, jímž se deklaruje, že přístavba je ve vlastnictví žalobce (jakkoliv by ze strany žalobce snad mohlo být výstižněji žalováno na určení, že přístavba je součástí stávající budovy [anonymizována tři slova] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], která je součástí cit. pozemku), odstraní dosud pro žalobce panující stav právní nejistoty, neboť po právní moci tohoto rozsudku bude mít žalobce právně relevantní podklad pro (jistěže při splnění dalších podmínek ve smyslu stavebního práva) dosažení kolaudace předmětné přístavby v řízení před SÚ.

23. Pro právní posouzení této věci bylo významné vyřešení předběžné právní otázky, zda přístavba byla, či nikoliv součástí stávající stavby – [anonymizována tři slova] v [obec] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

24. Jelikož byla přístavba postavena (což mezi účastníky nebylo sporné) žalovanou v roce 2007, bylo nezbytné tuto předběžnou právní otázku řešit – s přihlédnutím k § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“) - podle právní úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy rozhodném znění (dále již„ obč. zák.“).

25. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotila.

26. Judikatura Nejvyššího soudu vycházela ze závěru, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc, či o součást věci jiné vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně a v konečném důsledku vždy záleží na individuálním posouzení každé věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2840/2018).

27. Právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením toho, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích - na vzájemné sounáležitosti věcí a na míře jejich oddělitelnosti (§ 120 odst. 1 obč. zák.). První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť„ to, co k věci podle její povahy náleží”, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy, ve vztahu více věcí, za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní„ patří” natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace„ nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila,” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter„ oddělení” zákon nestanoví a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno, se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti, slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání. C. H. Beck, 2006, str. 464 a násl. nebo - mezi dalšími - například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, popř. rozsudek ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99).

28. Z vyložené judikatury a závěrů právní doktríny lze současně vyvodit, že při verifikaci (ne) samostatnosti posuzované (součásti) věci je třeba za znehodnocení považovat stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže vůbec sloužit.

29. V posuzovaném případě podle názoru soudu lze zcela jednoznačně uzavřít, že přístavba byla součástí stavby – předmětného [anonymizováno], neboť stavebně, dispozičně, technologicky i uživatelsky (z hlediska celého komplexu [anonymizována tři slova] [obec]) byla projektována, zrealizována a užívána společně, respektive výhradně ve vazbě na„ hlavní“ budovu uvedeného [anonymizováno]. Cílem výstavby této přístavby bylo navýšení stávající kapacity uvedeného [anonymizováno], a to se souhlasem žalobce, který byl výlučným vlastníkem původní stavby [anonymizováno], k níž byla přistavena zmíněná přístavba.

30. Na straně druhé z dokazování nevyplynula žádná okolnost, jež by zakládala úvahu o tom, že přístavba je svébytnou stavbou, samostatným celkem určeným k provozování restaurační činnosti, a proto jako taková stavba splňuje ve smyslu tehdejšího občanského zákoníku všechny právní parametry pro podřazení samostatné nemovité věci.

31. Soud dále zdůrazňuje, že sama okolnost, že žalobce před realizací přístavby se ve správním řízení před SÚ vyjádřil tak, že investorem, stavebníkem a posléze vlastníkem bude žalovaná, ničeho nemění na právním stavu, že předmětná přístavba se stala součástí původního objektu restauračního zařízení ve vlastnictví žalobce, neboť se jednalo zákonný právní důsledek, na kterém ani zmíněné vyjádření nemohlo ničeho změnit.

32. Z vyložených důvodů proto soud podané žalobě vyhověl, jak se podává z meritorní výrokové znělky tohoto rozsudku.

33. Žalobce měl v tomto sporu plný procesní úspěch, a proto je mu žalovaná povinna v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí celkem 20 176,72 Kč a sestávají se z následujících položek.

34. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“), a to za celkem 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (vypočteno dle 9 odst. 4 písm. b) AT ve vztahu § 7 bodu č. 5 AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč) po 3 100 Kč (tj. 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. sepis vyjádření k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 4. účast advokáta žalobce na jednání před soudem konaném dne 31. 1. 2024 v čase 9:00 hod. do 10:05 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT), tj. celkem 12 400 Kč.

35. Náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 1 200 Kč.

36. Cestovné – 1 cesta advokáta žalobce z jeho sídla ve [obec] k soudu a zpět, tj. 1 cesta ze [obec] do Vyškova a zpět 128,6 km, osobním automobilem zn. VW Passat [registrační značka] při prům. spotřebě 6,06 l NM/100 km, při ceně paliva 38,7 Kč l NM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč km, tj. celkem ve výši 1 022,08 Kč (vypočteno podle aplikace Justtarif).

37. Náhrada za ztrátu času dle ad 36 za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 400 Kč.

38. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky 15 022,08 Kč) za ad 34 až 37 ve výši 3 154,64 Kč.

39. Žalobcem uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

40. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce.