6 C 239/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 právně zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 26 008,84 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 4. 5. 2023 do 31. 5. 2023 částečně zastavuje.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 863,54 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 3 863,54 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení a částku 22 145,30 Kč s 15% úrokem ročně z částky 22 145,30 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 22 145,30 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 554,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 238,44 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 22 145,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 554,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 238,44 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, dále pak částku 3 863,54 Kč představující smluvní pokutu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 863,54 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále v textu také jen „smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel dne 23. 10. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem 55 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností první splátky dne 17. 1. 2019 a každé další splátky vždy do stejně označeného dne následujícího měsíce. Minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně 500 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka činila dle informací poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně 140 239,12 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, kdy právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku v celkové výši 161 485 Kč, přičemž úhrady žalovaného byly započteny na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedené úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásila ke dni 28. 2. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne 17. 8. 2023 ve spojení s podáním ze dne 29. 8. 2023 opravila žalobkyně žalobu tak, že požaduje po žalovaném zaplacení částky 22 145,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 554,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 238,44 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, dále pak částku 3 863,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 863,54 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení. Soud tento úkon žalobkyně posoudil dle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 145,30 Kč od 4. 5. 2023 do 31. 5. 2023. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala žalobu částečně zpět, a protože byly splněny všechny zákonné podmínky, soud v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a řízení částečně zastavil.

3. Žalobkyně se k výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů žalovaného, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Více informací nebo dokumentace vztahující se k ověřování úvěruschopnosti však žalobkyně od své právní předchůdkyně neobdržela. K těmto tvrzením žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ničeho doloženo.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (na č. l. 24-25 spisu) včetně rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb (na č. l. 38 spisu) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 55 000 Kč a byl mu zřízen úvěrový účet za účelem evidence čerpání a splácení peněžitých prostředků poskytnutých z aktuálního úvěrového rámce. Aktuální úvěrový rámec bylo dle smlouvy možné zvýšit až do výše maximálního úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr splácet včetně úroku 22,68 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ, že žalovaný nebude splácet úvěr, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále pak bylo sjednáno, že je v takovém případě žalovaný povinen nahradit náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, případně poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného, že se seznámil s produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry a sazebníkem pro úvěry, které jsou jako přílohy nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný ve žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, má , Anonymizováno, vyživované děti, je podnikatelem a jeho čistý měsíční příjem je 40 000 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, náklady na bydlení činí 15 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje činí 4 000 Kč a finanční závazky činí 12 000 Kč. Z dopisů adresovaných žalovanému (na č. l. 26-27 spisu) soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že byla schválena jeho žádost o revolvingový úvěr ze dne 23. 10. 2018 a že mu byla vydána kreditní karta, kterou obdrží poštou. Číslo úvěrového účtu je dle základních informací o úvěru obsažených v dopise ze dne 16. 11. 2018 , Anonymizováno, . K žalobě byl doložen i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 35 spisu) obsahující údaje o úvěru shodně se smlouvou o úvěru a informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (na č. l. 37 spisu).

7. Z dopisu nazvaného „Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ (pozn. soudu – jedná se o číslo úvěrového účtu) ze dne 25. 1. 2023 (na č. l. 39 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o úvěru s ohledem na prodlení se splácením úvěru a úvěr se ke dni 28. 2. 2023 stává splatným v celém rozsahu.

8. Z platební historie úvěrového účtu žalovaného (na č. l. 28-33 spisu) soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 137 016,12 Kč, kdy mu byly účtovány poplatky s tím spojené (např. poplatek za čerpání peněžních prostředků v hotovosti, či poplatek za dotaz na zůstatek) ve výši 3 223 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 161 485 Kč.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 9. 8. 2023 (na č. l. 55 spisu) soud zjistil, že žalobkyně u žalovaného eviduje 1 odeslaný obyčejný dopis ze dne 3. 5. 2023 a 2 cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného, a to dne 11. 5. 2023 a dne 15. 6. 2023.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 (na č. l. 40 spisu), včetně seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 50 spisu) a potvrzení (na č. l. 51 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2023 (na č. l. 52 spisu). Žalobkyně rovněž informovala žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 3. 2023 (na č. l. 53 spisu).

11. Z výzvy k před podáním žaloby ze dne 28. 6. 2023 (na č. l. 59 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 55 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Z důvodu prodlení se splácením právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru. Žalovaný čerpal celkem částku 137 016,12 Kč (pozn. soudu – žalobkyně v žalobě uváděla, že žalovaný čerpal dle informací poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně částku 140 239,12 Kč, což je částka odpovídající skutečně čerpané částce a poplatkům ve výši 3 223 Kč). Žalovaný uhradil celkem částku 161 485 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyní doložena toliko žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích, dále žalobkyně uvedla, že dokumentací ohledně ověřování úvěruschopnosti nedisponuje, jelikož ji neobdržela od své právní předchůdkyně.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 daného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

24. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bylo z posouzení úvěruschopnosti žalovaného zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

25. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů, dále pak v registru SOLUS. Žalobkyně dále uvedla, že více informací nebo dokumentace vztahující se k ověřování úvěruschopnosti od své právní předchůdkyně neobdržela. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy nebylo ničeho doloženo. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výší příjmu žalovaného ani výší výdajů žalovaného (nebyly např. doloženo daňové přiznání nebo výpis z účtu prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného). Stejně tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI). S ohledem na uvedené nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

26. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 137 016,12 Kč a žalovaný uhradil částku 161 485 Kč, lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 22 145,30 Kč s příslušenstvím ani pro částku 3 863,54 Kč s příslušenstvím důvodná. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.