6 C 25/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 68 136 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 2 606,68 Kč, představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 40 021 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 903,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 583,88 Kč, s 25,14% úrokem ročně z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 136 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 7. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 41 569 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 336 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 18 524 Kč a pojištění 2 709 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 885 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 9. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 3. 2020. Žalované bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 7. 9. 2021, přičemž marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 5. 3. 2021 činila dlužná jistina 35 888,44 Kč a dlužný poplatek 32 247,56 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou ničeho hrazeno. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 11 885 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 68 136 Kč, kapitalizovaný úrok 3 583,88 Kč (úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny 35 888,44 Kč od 8. 9. 2021 do 28. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 6 509,76 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 888,44 Kč od 16. 4. 2020 do 28. 1. 2022), úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované.

3. Podáním ze dne 15. 3. 2023 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 2 606,68 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadován ve výši 6 509,76 Kč, po posouzení celého případu však žalobkyně bere žalobu zpět do částky 2 606,68 Kč a nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 3 903,08 Kč. Žalobkyně dále doložila výpočet tohoto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 2 606,68 Kč částečně zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 13. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] ujednání, na základě něhož jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit poplatek ve výši 38 860 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč. Poplatek ve výši 38 860 Kč se skládá z úroku ve výši 20 336 Kč (úroková sazba činí 49 % ročně) a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [právnická osoba] v případě úmrtí zákazníka ve výši 18 524 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 885 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 3 869 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila, že obdržela celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smluvní podmínky“).

15. Ze zákaznické karty žalované ze dne 7. 12. 2019 soud zjistil, že tato uvedla, že úvěr použije na běžné výdaje domácnosti, nemá žádnou vyživovanou osobu, vlastní auto, je zaměstnána na plný úvazek jako pokladní ve společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 16 360 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 1 500 Kč. Žije v nájmu. V části„ ověřené dokumenty“ je uvedena pracovní smlouva, 2 výplatní pásky a nájemní smlouva.

16. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 3 splátky, dne 10. 1. 2020 ve výši 4 000 Kč, dne 26. 2. 2020 ve výši 4 000 Kč a dne 16. 3. 2020 ve výši 3 885 Kč Celkem tedy žalovaná na svůj dluh uhradila 11 885 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek straně [anonymizováno] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu závěru. Žalovaná uzavřela dne 7. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 40 000 Kč v hotovosti. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr, který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalované, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalované a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

20. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila a soudu k výzvě sdělila, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů. Jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalované. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Pochybnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vyvolává rovněž skutečnost, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, a současně uvedla, že její měsíční výdaje jsou 1 500 Kč. Jen stěží si lze představit, že částka 1 500 Kč pokryje měsíční nájemné a výdaje na základní životní potřeby. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tímto tvrzením žalované a blíže se jejími výdaji nezabývala, nabízí se otázka, jak moc se žalobkyně skutečně zabývala úvěruschopností žalované, resp. zda se nejednalo pouze o zkoumání pouze pro formu. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si v dané situace vyžádal další informace ohledně příjmů a výdajů žalované, stejně tak by žalovanou lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 7. 12. 2019, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná coby spotřebitel je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinna vrátit žalobkyni pouze částku 28 115 Kč (jedná se o poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč poníženou o částku 11 885 Kč, kterou žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila), a to v době přiměřené možnostem žalované. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

22. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 94 123,19 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 28 115 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 29,9 %, v rozsahu 70,1 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 40,2 %, vzhledem k tomu, že jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.