6 C 256/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 právně zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 710,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 635,26 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 7 000 Kč představující jistinu úvěru, dále kapitalizovaného úroku 9 635,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 710,74 Kč (úrok z dlužné jistiny úvěru od 19. 12. 2021 do 28. 2. 2023), smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, dále pak zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále v textu také jako „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách , Anonymizováno, dne 18. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému bezhotovostně částku 7 000 Kč se splatností 18. 12. 2021. Uzavření úvěrové smlouvy na uvedených webových stránkách probíhá tak, že žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, zvolil výši požadovaného úvěru a dobu splácení. Po vyplnění těchto údajů bylo žalovanému zobrazeno, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku bude povinen uhradit. Jelikož žalovanému uvedené podmínky vyhovovaly, klikl na políčko „Chci půjčit“. V dalším kroku žalovaný vyplnil registrační formulář, do něhož uvedl jméno, příjemní, rodné číslo, číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, kontaktní adresu, email a telefonní číslo. Dále žalovaný vyplnil údaje o svém zaměstnání (zda je OSVČ nebo zaměstnanec a kdo je zaměstnavatel), a jaký má příjem. Dále žalovaný vyplnil údaje o kontaktní osobě a číslo bankovního účtu. Poté byl žalovaný povinen seznámit se s obsahem uzavírané smlouvy a odkliknout pole souhlasu. Dále musel žalovaný odkliknout souhlas s ujednáním a čestným prohlášením klienta. Poté mu byl zaslán kód na uvedené telefonní číslo, jehož vložením do příslušného pole dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace byla následně zaslána na email žalovaného. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovaným podepsány prostřednictvím verifikačního SMS kódu, jehož platnost trvala pouze 48 hodin. Žádost o poskytnutí úvěru byla schválena tak, že žalovanému byla požadovaná částka zaslána na sdělený bankovní účet. Žalovaný se tak zavázal, že poskytnutou částku 7 000 Kč vrátí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 7 644,70 Kč a úrokem za poskytnutí úvěru. Žalovaný však neuhradil v termínu splatnosti ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka 21 149,44 Kč sestávající z dlužné jistiny 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7 644,70 Kč, smluvních úroků 1 480,64 Kč, smluvní pokuty 3 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 014,18 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 509,92 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě výpisů z běžného účtu a výplatní pásky. Na základě těchto dokumentů byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svého závazku. Žalobkyně sdělila, že s ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru dané výše. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru označené číslem , Anonymizováno, (na č. l. 15 spisu) soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 18. 11. 2021. Smlouva je tvořena 7 stranami (v rámci tisku do listinné podoby) textu. Na první straně jsou uvedeny osobní údaje k osobě žalovaného, včetně emailové adresy pro doručování a čísla bankovního účtu , Anonymizováno, , dále pak data narození, čísla občanského průkazu, adresy trvalého bydliště a adresy pro doručování. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 7 000 Kč s datem poskytnutí 18. 11. 2021 a datem splatnosti 18. 12. 2021, s roční úrokovou sazbou 40 % ročně, celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou 7 644,70 Kč/ po slevě 2 919,70 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovaným před slevou 14 874,84 Kč/ po slevě 10 003,85 Kč, výší RPSN 9 088,10 %. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 19 spisu), který rovněž obsahuje údaje k úvěru.

6. Z historie transakcí (č. l. 22 spisu) soud zjistil, že dne 18. 11 2021 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána částka 7 000 Kč na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě jako svůj účet (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného vyplývá rovněž z výpisů z účtu předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného).

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 (na č. l. 27 spisu) a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 (na č. l. 34 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle výňatku z přílohy č. 1 k dílčí smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2023 (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky (na č. l. 39 spisu) soud zjistil, že žalobkyně eviduje u osoby žalovaného zaslaný obyčejný dopis ze dne 4. 5. 2023 a dvě cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného, a to dne 11. 5. 2023 a dne 6. 4. 2023.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 4. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je od , datum, mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Z výpisů z účtu žalovaného za období červen 2021 – září 2021 (počínaje č. l. 52 spisu) soud zjistil, že žalovaný měl v daných měsících pravidelný měsíční příjem od , právnická osoba, (dne 7. 6. 2021 připsána částka 34 272 Kč, dne 9. 7. 2021 připsána částka 28 918 Kč, dne 9. 8. 2021 připsána částka 35 349 Kč a dne 7. 9. 2021 připsána částka 28 970 Kč), rovněž z nich však vyplývá, že žalovaný většinu svých finančních prostředků kartou převedl na účet - název protiúčtu „, Anonymizováno, .cz“ nebo „, Anonymizováno, .cz“, případně „, Anonymizováno, “. Z výpisu je rovněž patrné, že žalovaný si již v minulosti půjčoval peníze u nebankovních subjektů, např. dne 9. 7. 2021 obdržel částku 10 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . nebo dne 20. 9. 2021 obdržel částku 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Konečný zůstatek na účtu byl v červnu 2021 -5 707,80 Kč, v červenci 2021 -20 362,43 Kč, v srpnu 2021 -20 339,18 Kč a v září 2021 -20 182,77 Kč.

12. Ze screenshotů výplatních pásek (na č. l. 75 a 76 spisu) soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl v červenci 2021 celkem 35 589 Kč, v srpnu 2021 celkem 29 310 Kč a v září 2021 celkem 13 708 Kč.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru 7 000 Kč, a to dne 18. 11. 2021. Téhož dne byla částka 7 000 Kč zaslána na účet č. , č. účtu, , což je dle údajů vyplněních žalovaným ve smlouvě o úvěru účet žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze zčásti (jak bude dále vyloženo) důvodná.

15. Závazkový vztah, vzniklý dne 18. 11. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“23. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

24. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

25. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

26. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřil její právní předchůdce výpisy z běžného účtu žalovaného a z výplatních pásek. Na základě těchto dokumentů byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svého závazku, kdy s ohledem na výši příjmů (žalobkyně neuvádí jakou výši) a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru dané výše. K tomuto tvrzení žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného za období červen 2021–září 2021. Z výpisů je sice patrné, že žalovaný měl v daných měsících pravidelný měsíční příjem od , právnická osoba, , rovněž z nich však vyplývá, že žalovaný většinu svých finančních prostředků kartou převedl na jiné účty – název protiúčtu „, Anonymizováno, “ nebo „, Anonymizováno, “, případně „, Anonymizováno, “, dále si žalovaný již v minulosti půjčoval peníze u nebankovních subjektů a konečný zůstatek na jeho účtu byl opakovaně záporný, pohybující se kolem částky -20 000 Kč. Jakékoli porovnání příjmů a výdajů žalovaného nebo zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zcela absentuje.

27. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

28. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně nemohl na základě výpisů z účtu žalovaného, které měl k dispozici a podle kterých byl zůstatek žalovaného po dobu 5 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru opakovaně záporný, uzavřít, že žalovaný je dostatečně solventní a bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně se rovněž vůbec nezabýval tím, jakým způsobem splácí žalovaný své případné dosavadní závazky. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 7 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 21 896,91 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 7 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 32 %, v rozsahu 68 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 36 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

30. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.